Literární poklesky

07.09.2019

S touto knihou, kterou už vlastním skoro 50 let, jsem si za tu dobu užil hodně dobré zábavy při její četbě.

14.07.2019

Neobvyklá kniha povídek, některé byly výborné, některé slabší, jak už to tak bývá.

Velice se mi líbila povídka A, B a C aneb Matematika z lidské stránky:
“…není to už, co bejvalo tak se jenom tak šťourám v tej zahrádce tady a pěstuju si sem tam ňákej ten logaritmus nebo pár společnejch menovatelů.”
Svou nadčasovostí (kniha v originále vyšla 1910) mě nadchla povídka U fotografa.

Dále jsem si ještě poznamenala následující úryvek z povídky Trampoty lesního hosta:
"O hodinu později jsem své pošetilosti litoval a při pomyšlení na ty dva koktajly jsem zatoužil, aby už co nejdřív zavedli prohibici, která by nás nechala pěkně nasuchu mlčenlivé a nespolečenské."

U parodií na detektivky jsem si vzpomněla na Mazaného Filipa, což je můj oblíbený film, takže ty se mi velmi líbily.

21.05.2019

Vyložím ti stručně, oč tam jde...

05.04.2019

Povídky Stephena Leacocka prostě miluji. Mám doma již docela slušnou sbírku jeho knížek a Literární poklesky byly mou první cennou trofejí. Často se k nim vracím, když si potřebuji zvednout náladu - spolehlivě zabírají. Přátelé inteligentního humoru - neváhejte a čtěte. Doporučuji.

09.01.2019

Víc mi sedí povídky absurdně praštěné než ty agresivně kousavé. Už notně jsem v četbě pokročila a stále jsem byla zklamaná, že to není zas tak dobré, ale při osudech A, B a C se rozjasnilo a druhá půlka knihy dojem v mých očích vylepšila.
Naneštěstí jsem se vícekrát přistihla při tichém přání, ať už toho pan spisovatel nechá, že nápad je skvělý, ale ať už do toho nereje, ať už to dál nerozvíjí. Což asi nebyl autorův záměr.

Edit: Trestuhodně jsem opomněla vyzdvihnout práci překladatele v místech, kde se autor dopouští slovního humoru:
"To je další prvek, který tomu dodává vznešeného lesku - Scotland Yard. Není ani ve Skotsku, ani se tam neměří na yardy, nýbrž spravedlivou měrou, a na to jsou spíš metři než malí jardové."
"... lord Ronald upřel na pasažárku v loveckém kočárku pohled tak pohledný, až pohlednicovitý, že byl prostě k pohledání; naléhavější než ten dobyvatelský pohled mohla být už jenom nedobytná pohledávka."

24.11.2018

Ironie jako štít před světem - K. H. Borovský by mohl vyprávět.

13.11.2018

Jedna z mých nejoblíbenějších, pár povídek je sice trochu slabších, ale ty ostatní to bohatě vyváží na plný počet hvězdiček. Na Smolíka McFiggina si vzpomenu každé Vánoce .)

14.10.2018

Takové poklesky si nechám líbit. Jsou momenty, kdy někomu chcete přečíst povídku, ale není vám rozumět, protože bubláte smíchy, jak si to živě představujete...(třeba u karet a Melpomena)...lidi se pak smějí sice jenom vám, ale copak to nakonec vadí?

13.08.2018

Hravé a originální. Některé povídky jsou lepší, jiné horší, ale to už tak někdy bývá. Jako celek to funguje báječně.

11.08.2018

Poviedky miestami absurdnejšie ako tie cesty bratislavskou MHD, počas ktorých som ich väčšinou čítala

19.06.2017

V dětství mě s touto knížkou nenásilně seznamoval můj tatínek, předčítal postupně povídky, jak odpovídalo dětskému věku. Samozřejmě později jsem si pak knížku vychutnala v širším rozsahu, nicméně stejně mám dodnes nejraději povídku Oklamán na okeáně a dodnes ji slyším v nezapomenutelném provedení svého tatínka:

* Potom jsme den za dnem proseděli v nevrlém mlčení, hryzal nás hlad, neměli jsme co číst, neměli jsme co kouřit a neměli jsme vlastně ani o čem mluvit.
Desátého dne kapitán Rumpill mlčení protrhl.
„Připravte losy, Fowcale!“ řekl. „Nic jiného nám nezbývá.“
„Ba,“ přitakal jsem sklíčeně, „čím dál víc hubneme.“
Potom jsme se strašnou vyhlídkou na kanibalské hody losovali.
Připravil jsem dvě dřívka a dal jsem kapitánovi táhnout. Vytáhl si delší.
„Co to znamená?“ zeptal se, kolísaje mezi nadějí a zoufalstvím. „Vyhrál jsem?“
„Ne, Rumpille,“ odpověděl jsem smutně, „prohrál jste.“ *

15.05.2017

Asi jsem měla velká očekávání, když to mají být humoristické povídky, navíc s "literárními poklesky"... No, nic moc. Když to srovnám s výletem na Kokořín... V lepším případě se dala sem tam nějaká povídka nebo pasáž označit za úsměvnou, jinak to byla spíš nuda a musela jsem se do čtení nutit. Hodnotím jako průměr, no, spíš podprůměr.

09.05.2017

Musím přiznat, že většina povídek mě upřímně pobavila. Líbila se mi jejich ironie a humor. Ano, našlo se tam pár povídek, které jsem nedočetla, ale to je prostě o vkusu. Celkově hodnotím knihu, jako nadprůměrnou a opravdu vtipnou.

19.04.2017

Dokonalá zábava! U některých příběhů jsem doslova brečela smíchy a byla jsem pak hrozně ochraptělá - např. Karolíniny Vánoce můžu číst znovu a znovu a takových je tam víc...

10.04.2017

Některé povídky byly velice vtipné, nějaké ne. Ale člověk nemůže čekat že se mu bude líbit všech 40 povídek.

28.03.2017

Kniha, ke které se člověk dle mého názoru musí velmi rád vracet. Osobně ji považuji za naprosto unikátní soubor fejetonů, které jsou stručně, vtipně a hlavně s naprostou nadsázkou napsané. Kdo nemá smysl pro humor a nadhled, tuto knihu asi úplně neocení :). Moc se mi líbil i český překlad, který si pěkně vyhrál se slovními hříčkami.

19.03.2017

Na začátku se smějte, pak usmíváte, pak si řeknete - sakryš, neopakují se texty pořád dokola? A pak se už modlíte, ať se dočtete konce...

09.01.2017

Za mě spíš nuda než zábava, ale proti gustu...

01.04.2016

Mám ráda hru se slovy, jakou nám předkládá S. Leacock ve svých povídkách. Hned z kraje mi připomněl styl Iva Šmoldase. Četl pan Šmoldas Literární poklesky? Mohl by se jimi inspirovat :-) Asi jako většině čtenářů se mi některé povídky líbily více a jiné méně, ale rozhodně je možné se k téhle knížce občas vracet a kousek si znovu přečíst. Nuda to určitě nebude :-)