Lovci
František Kotleta (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244248/bmid_lovci-JuE-244248.png
4
878
878
Praha roku 2050. Desetimilionová středoevropská metropole má svých problémů dost. Třeba s odpady, přemnoženými zmutovanými potkany nebo permanentní pouliční válkou na pomezí sunnitské a šíitské čtvrti. Co je ale horší, každý padouch v tomhle městě touží po tom, aby se stal superpadouchem. Stačí trocha genetické manipulace tady, pár kybernetických vylepšení támhle a hlavně ego větší než ten kráter, co zůstal z východního Slovenska. Jediný, kdo se těmhle superpadouchům dokáže postavit, jsou super… vlastně ne, žádní superhrdinové tu nejsou. Jenom skupina federálních policistů z Organizace pro boj s vylepšenými teroristy. Říkají si Lovci…... celý text
Přidat komentář
Po par letech jsem se opet vratil k Lovcum. Ne, ne, toto se vazne neda, neni tam nic kvuli cemu bych tu knihu mel dat celou bez nuceni se do cteni a to jsem si nakoupil a precetl drtivou vetsinu vybornych Kotletovych knih, ovsem krome tech povidkovych ( povidky me nebavi ) a 21 uderu, kterou ani cist nebudu.
Zatím dle mě nejslabší kniha co jsem dal, hodně akce to nevyšperkuje. Ale pořád slušné
Spousta hlášek a svižné čtení. Praha roku 2050 mě docela děsila. I tak za mě povedená oddechovka.
Přidávám jeden starší (2015) komentář od "furunkl": Kotleta nás vezme na veselou jízdu neveselou budoucností. Čtenář znalý pražských reálií si tento tobogán užije ještě o trochu víc.
Subjektivně zatím nejslabší "Kotleta". Nebylo to vyloženě špatné, ale v kontextu ostatní autorovy tvorby kniha podle mého osciluje někde v průměrných hodnotách.
Jako pozitiva bych vypíchnul set up ve futuristické Praze a poměrně zajímavý příběh, přičemž z potenciálu obou zmíněných kladů mohl autor vymáčknout přece jen o trošku více. Za kámen úrazu považuji v knize postavy na obou stranách barikády. To, že je hlavní postava macho zasypávající svoje nepřátele střídavě olovem a hláškami, je tak nějak podstata splatteru a nikdo neočekává ani nic jiného, ale ostatní postavy působí tak genericky, že jich vyjmenuji sotva půlku a to jsem knihu dočetl doslova před deseti minutami, jelikož jejich popisy/původy/příběhy byly tak povrchové, že nemohly příliš zaujmout ba dokonce vytvořit vazbu se čtenářem. Čest jedné výjimce (V***a).
Jako nenáročná oddechovka určitě účel splní, ale ve srovnání s Undergrundem, se kterým si knihu z důvodu prostředí i příběhu dovolím srovnat, citelně pokulhává.
Kotletu/Kyšu mám jako autora hodně rád a přečtu cokoliv, do čeho je namočený, ale dle mého názoru mu více sluší tvorba v delších sériích, než tyto stand alony.
Kotletovy knížky mě baví a musím říct, že tahle za mě byla jedna z nejlepších. Dokonce i u některých hlášek jsem se zasmál, ač mi obvykle připadají spíš trapné. Děj měl tak akorát spád a když to celé skončilo, tak se mi ani nechtělo věřit, že už jako konec, vždyť to sotva začalo! Jo, tohle prostě můžu.
Jak by vypadali moderní superhrdinové? Přesně takto,žádná séra, žádné kosmické vymoženosti, ale přesně takhle. Škoda jen že není rozvleklejší příběh. Konec pro některé možná nečekaný, pro jiné jasný.
Kotleta jako klasický autor šťavnatého braku nezklamal, kniha je opravdu čtivá. Postavy, ať už kladné nebo záporné, jsou trhlé, ale fajn, děj je brutální a má rychlý spád, není nouze o proudy krve, hromady vnitřností, střílečky, honičky, výbuchy, sex. To vše je okořeněné cynickými hláškami a břitkým humorem lehce (nebo i těžce) “přes čáru”. Humorné pasáže a hlášky ve stylu kráteru na východním Slovensku, sunnitské a šíitské čtvrti nebo Romotína jako dalších pražských městských čtvrtí jsou jako vždy břitké, ale jako svého druhu dystopické vize i znepokojivé.
Obzvláště zdařilé je finále, kde se autor vyřádil a napsal mega brutální masakr. Za mne super setkání s českou brakovou fikcí a jak níže napsal TomK “tohle dílo není pro vegetariány, protože je to zase skvěle krvavá kotleta”.
Zkráceně z akce do akce a znova. Máte rádi filmy kde hlavní postava ustojí bez problémů ránu pěstí stejně jako výbuch granátu? Průstřel je pro něj to co pro nás píchnutí špendlíkem? Je vtipný a drsný (takovým tím opravdu mužským způsobem)? Pokud si řeknete ano budete nadšeni a vřele doporučuji. Má to ovšem pár logických chyb když se nad tím zamyslíte, ale k tomu ta knížka určená není. Film Univerzální voják také není určen k přemýšlení a toto je stejné. Vypněte mozek a nechte se unášet akcí a máte nádhernou knížku kterou i pomalí čtenáři zvládnou za dva dny. Já ji četl týden, ale neměl jsem vůbec čas. Využil jsem ji jako oddych mezi dvěma knížkami které jsou trošku náročnější a mohu říci, že na to byla geniální a nemohu jinak než max. hodnocení.
*** „To mě podrbej na koulích ocelovým kartáčem…“ ***
Petr Mlejnek to je sekáč a neskutečný sympaťák, od kterého bych se dobrovolně drbat nenechal. Ono v budoucí Praze se drbání vylepšenými lidmi většinou neslučuje s životními funkcemi, proto je lepší se jim vyhýbat a ty, kteří mermomocí drbat někoho chtějí (ideálně pak do kompletního vydrbání xichtu na kost) je potřeba poslat na rekreaci za katr. Jenže co když se lidé vrací hromadně z takových rekreací, i ti, kteří by měli být vyrekreování na total a začnou dělat ještě větší maras, něž kdysi, navíc vše se sadistickým úsměvem na rozkošné tvářičce a „legálně“? To by v tom byl upgrade těla zakopaný, aby si na ně Mlejnek s pořádným arzenálem neposvítil a ve společnosti věrné družiny (klasická sestava „ajťáckých geekovských špiček“ a sexy „teenek“) nezlikvidoval půl Prahy v honbě za mrtvými super teroristy. Zápletka originální a svěží jak citrón v podání Kotlety má říz jako kapalný dusík, údernost větší než kdejaký Nářez a uteče rychleji, než Spider z vykradené banky. Mlejnek je holt frajer a nezlobil bych se za jeho další výlet mezi super padouchy, aby se jim pohrabal nejen ve střevech. I když…
*** Ten chlap má na prdeli díru velikosti Mexika a kdoví, co ho pan superpadouch naučil za rošťárny“ ***
Mohu srovnat téměř bezprostředně po přečtení "Bratrstva Krve". V knize "Lovci" je určitě méně vtipu, méně řízných situací, méně zajímavých postav, méně atmosféry, jiskry, nápadů...vlastně méně všeho.
Samozřejmě tady jsou opět hrdinové, do kterých lze vystřílet celý zásobník a oni nechcípnou (takový už trademark pánů Kotlety, Kulhánka, nebo Kopřivy), nechybí dostatek hodně krvavé akce, nějakého toho lolitkovského sexu a taky alespoň částečně, ale stále ještě vůči béčkovému akčnímu žánru důstojně přepálené superakční finále. Jenom je tohle všechno oproti výše zmíněné a naprosto geniální trilogii celé takové vylouhované a slabě derivátní.
Pokud ale máte rádi městskou fantasy, líbilo se vám hrát Deus Ex, nebo Detroit : Become human a potřebujete stejně jako já mít ve zmíněné tématice rovněž dostatek sexu, krve a takového toho dětinského "bum prásk", tak vás Lovci sic nenaplní vyhypovaným očekáváním, ale určitě potěší a čas u nich moc pěkně uplyne. Akorát když si výše zmíněné libůstky odmyslíte, tak zjistíte, že v jádru jste schroupli vlastně úplně obyčejnou detektivku, dvanáctou do tuctu.
Toto ma moc nebavilo... každopádne je vidieť, že Kotleta rozprávačský talent má... ak si dá viac záležať na príbehu, určite vytvorí veľmi zaujímavú knihu... otázne je či dovtedy nevystrieľa svoje najlepšie hlášky a nápady naslepo...
Další postapo z pera Františka Kotlety. Policista ze zvláštní jednotky OBVT pátrá po zločincích, ale shodou okolností se ocitne na druhé straně barikády a z lovce se stává lovenou kořistí, kdy se musí skrývat ve čtvrtích muslimů, asiatů či cikánů. Jeho Romotín je naprosto dokonalý. Výborně napsaný příběh, kdy nevíte kdo je přítel a komu se dá věřit. Celý děj je nabitý akcí, který se velmi dobře čte. A hlavně co mě u Kotlety obrovsky baví, je jeho humor. Za mě velmi podařené kniha
Za mě další paráda... Možná trochu slabší odvar na Kotletu, ale prostě mi strašně sedí ten styl psaní, humor a tak všechno... Amen :)
O Kotletovi a jeho stylu psaní jsme slyšeli snad všichni. Já jeho knihám opravdu dlouho odolával a v knihkupectví je, možná až někdy úmyslně, přehlížel. Až teď, po dlouhých letech, jsem to zlomil a pořídil Lovce. Přebal vypadá cool, anotace mne zaujala, tak vzhůru do Prahy budoucnosti nabité vylepšenými policisty, padouchy, superpadouchy i politiky, hektolitry krve, slovníku nabitého hláškami a vulgárnostmi, a lehkou holkou doslova na každém rohu.
Musím dát světu za pravdu, že František Kotleta nabízí opravdu svérázný styl psaní, který rozhodně není pro každého. Pro mne ale, zdá se, ano. Bavil jsem se, zasmál se a několikrát dokonce skřivil obličej nad nechutnými scénami. Knihovnu mám momentálně natřískanou, ale časem se k Frantovi jistě vrátím, abych si přečetl další zábavnou nechuťárnu.
Můj první Kotleta
Jako akce dost, až dost :), ale prostě buď už jsem z toho vyrostla (Kulhánka jsem sjela tak před sedmi lety) anebo se Kotleta Kulhánkovi prostě nevyrovná. Asi si budu muset připomenout Cestu krve a přesvedčit se, zda to přešlo věkem, ale pochybuji.
Bohužel nejde ty dva nesrovnávat.
Jsem velký fanda Kotletovi tvorby, ale tohle byl pouze slabý odvar. Bez nápadu, který by mi měl utkvět v hlavě. Přitom scéna se superpadouchy by se dala tak hezky využít. Knihu jsem přečetl jedním dechem, ale z Kotletovi tvorby se jedná o slabší titul
Neslané, nemastné, bez gradace, bez opravdu zajímavého nápadu. Nebál bych se říci, že to je napsané jako spotřebka (nechci napsat, že to je jen pro peníze a slávu). A krom Vajdova Romotína mě to moc nechytalo.
Klasický Kotleta, kdo ho čte rád, toho tato kniha nezklame, kdo jeho styl nemusí, tak to stejně číst nebude. A kdo ho ještě nezkusil, tak můžu jen doporučit.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Spad |
| 2014 |  Příliš dlouhá swingers party |
| 2010 | Hustej nářez |
| 2017 | Poločas rozpadu |
| 2020 | Operace Thümmel |
Kotletu beru do ruky, když nechci nad obsahem extra přemýšlet a pěkně se pobavit. Miluji ty jeho přirovnání. Lovci je super jízda ve světě budoucnosti.....respektive ve světě futuro Prahy, kde super poldové bojují se super padouchy. Korupce, zrada zapojena. Na Kotletovi mám rád právě to, že děj jeho knih je vsazen právě v tuzemsku.