Príbeh našej lásky
Erich Segal
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234097/bmid_pribeh-nasej-lasky-234097.jpg
4
363
363
Love story série
1. díl >
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1971 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Love Story, 1970
více info...
Přidat komentář
Příběh lásky, které nebylo dáno její naplnění. Přesto ale zasáhne čtenáře svoji citovostí. Ta se schovává pod slupkou osobitých a neústupných povah. Na první pohled jednoduchý příběh, ale dobře napsaný. Oliverův příběh pokračuje hledáním identity v moři nových vztahů. Ty jsou podvědomě porovnávány s dávnou láskou k Jenny, která vždy vítězí. Oliver zůstává sám a nachází smysl života v rozumném vedení rodinné firmy, kterou dříve nenáviděl.
Takový krásný den - a tak jsem musela najít něco emotivního - četba po letech ....
.... i prostý příběh v sobě musí mít něco z ryzosti citu ....
Dialogy Jenny a Olivera jsou jiné než u klasických milostných příběhů .... ale láska je zde znát ....
Pár stránek knihy - a tolik sdělených pocitů .... i rozdílnost světů mezi těmi dvěma nedokáže zastavit osud - ale ani smrt ....
.... prosím tě, mohl bys mne hodně pevně držet ....?
Držet můžeme - ale kdo z nás dokáže zastavit osud ?
Üžasný příběh ze života - a vy se dojmům neubráníte ....
Doporučím.
P. S. I filmová verze se podařila.
Naprosto banální název knihy, která je naprosto úžasná. Takový malý spisek a tolik mi toho přinesl. Jedna z mála výborných knih které se podařilo přetvořit v neméně výborný film.
(SPOILER)
Prostý a dojemný příběh plný lásky, ale také o rodinných poutech a střetech mezi generacemi. On je perspektivní mladík a představitel čtvrté generace bostonské smetánky, který se snaží vzdorovat otci, o němž má celkem mylné představy. Potká ji, přímou a pohodovou studentku hudby z chudé rodiny italských přistěhovalců. Zamilují se, vezmou se a žijí šťastně až do smrti. Bohužel ta v tomto případě přichází příliš brzy. Jenny umírá na leukémii v pouhých pětadvaceti letech a zanechává tu nešťastného Olivera, který neví, jak se má vyrovnat se svým žalem. Oba hrdinové mi byli od začátku velice sympatičtí. Příběh je opravdu velice čtivý a přes smutný konec, na který autor upozorňuje hned na začátku, je svěží a vtipný. Jenny je plná elánu a optimismu, na nic si nehraje a vyjadřuje se upřímně a bez příkras. Oliver má trochu složitější vztah s otcem, je vůči němu a jeho očekáváním ohledně naplnění rodinného odkazu plný vzdoru, ale je to charakterní mladý muž se silnou vůlí a otevřeným srdcem.
Poprvé jsem knihu četla jako náctiletá a už tehdy mě velice upoutala a hlavně dojala. Znovu jsem po ní sáhla nedávno a měla ji přečtenou za pár hodin, protože je to prostě úžasný, čtivý příběh.
"Jen, co bys tomu řekla, kdybych ti řek..."
Zaváhal jsem. Čekala.
"Myslím... že jsem se do tebe zamiloval."
Chvíli bylo ticho. Pak odpověděla ohromně něžně: "Řekla bych...aby ses neposral."
Zavěsila.
Nebyl jsem nešťastný. Ani překvapený.
-----
Takhle svěží dílko jsem už dlouho nečetl. Že povídka skončí úmrtím, to není spoiler, to je zřejmé hned z první věty knížky. Takže to překvapení není. Překvapení je, že přes naprosto nešťastný název (neoriginální, tupý, stereotypní a vcelku hloupý) je to vzdušný text, plný situací s převraty, napsaný lehkou rukou a zároveň neumluvený, hutný. Takhle bych chtěl umět psát.
Tematicky to není jen o lásce dvou mladých lidí na Harvardu na začátku 70. let, ale také o vztahu k otcům a taky k sobě samému. Je tam vše - póza, vzniklá z rodičovského vzdoru, která člověku brání být upřímný k těm, co ho zplodili a vychovali, stejně jako nenucená živelnost i úzkost těch, kteří se nestydí si říci, že se mají s otcem rádi. Myslím, že každý, kdo v sobě řeší dospělácký vzdor vůči otci, by si knihu měl přečíst. Uvidí, co ho v životě vlastně brzdí.
Láska je zázrak.
Krásný zázrak.
V tomto krátkém příběhu naleznete nejen lásku partnerskou. Cit lásky se zde prolíná všemi kapitolami, ovládne vás a míří k cíli, který již znáte od první věty.
Bolestivé, přitom vtipné.
Nelze obejít život a s ním spojené šťastné i smutné chvíle. Autor dokonale promyšleným dějem míří na nás na všechny, abychom vnímali lásku bezpodmínečně a neautoritářsky, protože jedině tak můžeme být skutečně milujícími lidmi.
Šlechetná postava Jennifer (pro muže sen), oproti tomu vzpupný, ale charakterní Oliver (jak působí na ženy, chtěl bych znát).
A hlavně; až deklarující věta, kterou by každé manželství (a nejen to) mělo mít vytesané v srdci a řídit se jím, protože je v ní ukryta nejhlubší pravda lásky: MILOVAT ZNAMENÁ NEMUSET NIKDY PROSIT ZA ODPUŠTĚNÍ...
Kniha, kterou přečtete za odpoledne. Velice jednoduše popisuje příběh dvou vysokoškoláků- on z bohaté rodiny ona z chudé. I když je to útlá knížečka, napsaná jednoduchým stylem, má v sobě stejnou hloubku jako dlouhosáhlé příběhy o lásce a smrti. A možná skrývá mnohem víc. Na pár stranách popsány veškeré radosti i smutky.
Bavil mě humor obou hrdinů a bavila mě kniha celkově. Rozhodně originální způsob pojetí tohoto tématu.
Je to jednoduchý příběh dvou zamilovaných vysokoškoláků, zároveň je hodně hluboký, skrývající v sobě psychologické a sociologické drama. Nejde tedy o žádnou naivní a hloupou limonádku. Nechala jsem se vtáhnout do příběhu a prožívala s nimi každý jejich krok. Škoda, že všechno bylo až příliš rychlé. Kapesníčky jsem měla nachystané v pohotovostním stavu a dojatá jsem byla taky.
Nádherné, dojemné. Podepisuji se pod komentář uživatelky "helenkan" - "Připravte si kapesníky". Knížku jsem poprvé četla v některých "nácti" a potom mi dost dlouho trvalo, než jsem ji četla podruhé - je to smutné. A je to krásné.
Vzpomínám si na jednu z hodin angličtiny, v nichž jsme tuto knihu četli. Když zaznělo "moudro" "Love means never having to say you're sorry", profesorka (já vím, že rebelové mezi vámi říkali na tvrdo učitel/ka, neboť to de facto učitelé jsou - já však ne, ať mají radost) se pobouřeně ohradila, že je to nesmysl. Zůstali jsme v lavicích nechápavě hledět směrem ke katedře. Následně velmi procítěně a snad i poněkud hořce vysvětlila, že v lásce a vztahu se "Furt za něco omlouváte." Tohle že je pouhá beletrie, tak ať to nebereme vážně.
S odstupem času se pod to podepisuji.
P.S. Pokud je vám -náct, ale ještě jste nepřekročili 18-náct, doporučuji seznámit se s klasikou, ať se později máte proti čemu ohrazovat!
V době, kdy jsem tento "doják" četl (před 20 lety), jsem byl románem dost unešen. Dnes by bylo mé hodnocení mnohem střízlivější.
Kniha je hodně krátká, takže ji máte přečtenou ihned. Příběh se četl lehce, ale děj mě upřímně oproti ostatním knihám od tohoto autora nijak neuchvátil.
Ve směru Amorova šípu. Jako dvě hrdličky, co spolu za letu ladí. Ruce se snoubí, srdce propojují. Ona byla pro něho všechno, on pro ni vším. Velká láska těmi slovy zní. Poetická, epická, na doživotí. Julie a Romeo našich dní.
Do Love Story som sa nestihol zaľúbiť, a už bol koniec. Nezamiloval som sa ani do Olivera, ani do Jenny. Mal som dojem, že čítam (dobre a bez zbytočností) napísaný scenár.
Súhlasím s citátom na prebale knihy: "A story no one dared to write, but everyone wanted to read."
Pekná kniha.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Doktoři |
| 1993 | Love story |
| 1996 | Gentlemani z Harvardu |
| 1993 | Víra a láska |
| 1995 | Ceny |
Knížka útlá, ale obsahem plná. Lásky. Té pravé, čisté. Oliver a Jenny. Filmové zpracování z roku 1970 je klasika. Více netřeba psát, vše dokonale a výstižně v komentáři ZÓNY.