Lucerna
Alois Jirásek
Pohádková hra poprvé hraná na scéně Národního divadla v roce 1905 má za dějový podklad historickou zprávu o zvláštním robotním závazku - o povinnosti poddaných svítit lucernou vrchnosti jedoucí na zámek.
Přidat komentář
Kouzelná pohádková hra, která spojuje fantastické motivy s nejdůležitějšími otázkami tehdejší společnosti. Děj se odehrává přibližně v době sedláckých nepokojů, kdy se usilovalo o zrušení roboty. Zobrazuje vztahy mezi šlechtou a poddanými, ale také opěvuje krásu naší přírody, českou lidovou slovesnost a vzdává hold moudrosti a citu prostých českých lidí, což jsou v tomto případě Mlynář, Hanička a babička, a velkou roli hraje lípa, symbol českého národa.
Toto je sice Jiráskova nejznámější a nejhranější divadelní hra, ale na divadelní hry o husitských představitelích to nemá.
Za mne musím prohlásit : VÝTEČNÉ POČTENÍČKO! Ovšem NE pro jednoduchého čtenáře, který stále hledá jen napětí a akci. Tady jde o něco jiného, je k tomu třeba daleko hlubší a srdečnější přístup - představa té doby.... Celou tu cestičku od bývalého Louhovického mlýna po ,,lesní" zámeček Mendryka jsem si prošel a zastavil se na každém pozoruhodnějším místě. Třebas u rybníka se starým mrzutým vodníkem.....Pro mne nejmilejší počteníčko od Jiráska.
Svým způsobem nudné, ale lehké k přečtení... Chtěla jsem si hlavně přečíst na základě toho, že jsem hru viděla a radši zůstanu v tomto případě u té hrané verze
Jiráska obecně moc nemusím, i když jde o jedno z nejvěhlasnějších jmen 19. století mezi realisty. Jeho rozsáhlé x dílné romány mě prostě nijak za srdce nechytly. Ale tohle pohádkové drama, které do jeho tvorby jinak moc nezapadá, se mi líbilo. Možná právě tím, že je jiné, než jeho ostatní knihy. Jirásek-historik se v Lucerně sice nezapře, ale nehraje tu hlavní slovo. To má lidskost a vztahy mezi lidmi. To vše doplněné o hezké prostředí, trochu pohádkových motivů a zajímavý námět.
Dějově není kniha nijak komplikovaná, ale miluju to zpracování. Postavy jsou úžasně rázovité, Jirásek skvěle zpracoval motiv poddaní X vrchnost a jejich typické vlastnosti a k jakým omylům může docházet - to, když nahlížíme do myšlenek jednotlivých postav z jednotlivých společenských vrstev, kdy ty myšlenky jsou často jiné, než to, co postavy nakonec říkají. Navíc ta atmosféra je taková mystická a pohádková (čemuž částečně také trochu napomáhají postavy dvou vodníků), prostě kouzelná! Doufám, že se mi někdy poštěstí vidět Lucernu i jako divadelní představení.
Vybrala jsem si Lucernu jako povinnou četbu a kupodivu se mi zalíbila. Myslím, že s výběrem mi pomohlo, že jsem viděla filmovou adaptaci. :)
Tak tato kniha mě vážně překvapila. Byla první knihou od Aloise Jiráska, u které jsem neusnula. Obrazně i doslova. Její čtení mě velmi bavilo a domnívám se, že je to snad způsobeno hlavně tím, že se jedná o divadelní hru a není tady tudíž tolik prostoru na popisné pasáže, které byly například v autorových Starých pověstech českých nejvíce zdlouhavé a pro mě také nejvíce – promiňte mi to slovo – nudné. Leč zde tomu tak nebylo, a tak mi nezbývá, než tuto hru vřele doporučit. :)
Povinná četba, do které se mi moc nechtělo. Ale velice mile mě překvapila a i mě bavila. Doporučuji jako nekomplikované a zajímavé čtení...
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek z povinné četby, a co se našich autorů týče, tak jednoznačně vede :-) Milý, tajemný příběh, spousta sympatických postav. Moc se mi také líbilo představení v Horáckém divadle Jihlava.
Toto dílo jsem si vybrala dobrovolně (ne v rámci povinné četby), protože jsem nikdy nic od Jiráska nečetla a chtěla jsem si tak vyplnit mezeru v klasice. :D Příběh mě velmi mile překvapil, čekala jsem, že to bude spíše nuda. Chvílemi jsem se sice trochu ztrácela v postavách, protože jednou běžela jedna skupinka tam, druhá skupinka zase sem a měla jsem trochu potíž se v tom vyznat - kdo kam jde a proč. Nejvíce se mi asi líbily části, kdy šla kněžna s mlynářem přes les - její "flirtování" Jirásek podal velice mile. :) Moc ráda bych se šla někdy podívat i na divadelní představení.
Tato kniha mě překvapila. Myslela jsemsi, že je to další nudná knížka, kde nebude žádný děj, ale je to přesný opak! Konec je docela i dramatický a také spravedlivý. Jsem ráda, že jsem si Lucernu přečetla
Podle mě je divadelní hra mnohem, mnohem lepší než kniha - myslím tím že, je lepší tento příběh vidět (a slyšet) než-li číst :D
Dramata se prostě NEMAJÍ číst, ale mají být viděna na jevišti! A ZROVNA Jirásek je toho důkazem. Scénář jsem přečetla, ale odnesla si jen "povinnost na maturu splněna". Doufám, že se někdy dostanu na představení, abych plně ocenila tuto hru :)
Štítky knihy
divadelní hryAutorovy další knížky
1970 | Staré pověsti české |
1951 | Psohlavci |
1965 | F. L. Věk I. |
2000 | Temno |
1955 | Z Čech až na konec světa |
Docela lehké čtení ... zajímavá hra ...