Lukostřelec
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520128/bmid_lukostrelec-Zqa-520128.jpg
4
113
113
Nová kniha světoznámého brazilského autora vypráví příběh o moudrosti stáří a o naplněném životě. Tecuja je vynikající lukostřelec, z veřejného života se ale už stáhl a na stáří žije v odlehlém údolí. Když ho však vyhledá jiný, ctižádostivý lukostřelec, který s ním chce měřit síly, Tecuja jeho výzvu přijme. Zároveň zkušenosti, jež během života nasbíral, předává mladičkému vesnickému chlapci. Tecuja mladíka učí, jak vést smysluplný život, a to v duchu učení kjúdó, „cesty luku“, které vzniklo v Japonsku na základě tradičního umění lukostřelby pod vlivem zenového buddhismu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , ArgoOriginální název:
O Caminho do Arco, 2008
více info...
Přidat komentář
Snažil jsem se ve všech filozofických myšlenkách najít něco, co by se dalo využít i jinde v životě, ale moc to nešlo.
Líbil se mi úvod a epilog, mám ráda filozofovaní příběhem. Někdy mi myšlenky utíkaly jinam a trochu jsem se mezi lukostřelbou a životem ztrácela. Možná v jiném rozpoložení se knize vrátím.
Autora mám moc ráda. Jeden čas to byl opravdu hit. Jeho knihy to jsou vždy sázky na jistotu.Občas si chci dát oddechovku na zvednutí nálady a tohle je právě ta kniha, je plná životních pravd a krásných obrázků.
Dílko ve stylu Rukověti bojovníka světla, ale utříděnější a propracovanější. Samotná kniha je navíc krásně zpracovaná a ilustrovaná.
Další seberozvojově-meditační-poznávací téma sepsané do krátkého rozhovoru o poznání sebe samé(ho).
Každý si v tom to svoje najde.
Jen je u tohoto autora problém, že ve výsledku si zapamatujete jen to, abyste byli sami sebou, hodní na všechny kolem, hrozně pozitivní a uměli pracovat s vlastní, i negativní energií, protože pitomci, které v životě potkáte, (a že jich potkáte), vám nestojí ani za zvýšení tlaku.
Taková kniha se těžko hodnotí. Nejde o žádný klasický literární útvar. Není epická, jak jsme u Coelha zvyklí. Nabízí však spoustu myšlenek k zamyšlení, zastavení, rozjímání.
Krátká poučná kniha z pera brazilského autora Vás. Odnesla jsem si:
- člověk by se měl poučit že svých chyb
- nekritizovat ostatní
- naučit se respektu a úctě
- jednou jste dole a nahoře
- každá cesta za vytouženým cílem není jednoduchá
V jednoduchosti se skrývá krása.
Lukostřelec je minimalistickým příběhem.
Do krátkého alegorického příběhu vložil autor krásnou metaforu – toho možná nejzásadnějšího v lidském životě – jeho smyslu.
A to je Coelhovo životní téma – prolíná se celou jeho tvorbou – cesta za uskutečněním vlastního snu...
„Jaká je to síla, která nás odvrací od pohodlí známého a nutí nás přijímat nové výzvy, i když víme, že všechna sláva tohoto světa je tak pomíjivá? _Věřím, že tento impuls můžeme nazvat hledáním smyslu života “ (Paulo Coelho)
Lukostřelec přesně do tohoto Coelhova literárního plánu zapadá – na začátku byla jen letmá myšlenka (Coelho dle jeho slov z přečteného rozhovoru na webu skutečně ovládá lukostřelbu) – lukostřelce, který v extrémním soustředění napíná tětivu a pak ve chvíli, kdy vypustí šíp se to stane – moment přechodu od extrémního napětí k naprostému uvolnění ...
A o tom celá tato bajka, či pohádka, je – o motivaci, která vede k rozhodnutí ve prospěch něčeho neobvyklého /možná i nepohodlného/ - o vnitřním určení, o iracionalitě rozhodnutí se kterou se musí počítat, o nutkání vystoupit z vyšlapaných cest a razit si svou vlastní /i když vede hustým trním/ ...
„smyslem našeho života je to, co mu sami chceme dát“ _ „osobní příběh je jedinou povinností člověka“.
Lukostřelec je příběhem o archetypech a je možná trochu sestavený jako mozaika z citátů, ale nakonec z nich vyskládáte docela pěkný obrázek. Není moc velký /je opravdu minimalistický/ a to je asi jeho předností /citáty a moudra nepřehltí – což se mi u Coelhových knížek někdy stává a pak, když „moc tlačí na pilu“ mám pocit, že sklouzává ke klišé, ale to není případ Lukostřelce, protože právě tím, že se jedná o krátký příběh k zamyšlení – splňuje přesně svůj účel/.
Taky se mi líbí (celkově v Coelhových knížkách a tady to platí opravdu hodně) jak ve svých příbězích používá intertextualitu – často najdete v jeho textech odkazy na jiné jeho texty – a tady se nabízí Alchymista (který jde také za svým snem) a Lukostřelec, jako by ho maličko doplňoval ...
„Člověk má vždycky podmínky k tomu, aby udělal to, o čem sní.“ _ „Jen musí poslechnout hlas svého srdce a jít za naplněním svého snu.“_„Člověk nikdy nesmí přestat snít. Sen je potravou duše_“
Možná to zní trochu jako klišé, ale když se nad tím člověk trochu zamyslí, často nám opravdu brání jen strach (když je překážek příliš, když strach používá své zastrašovací praktiky – hrubou sílu, lež, klam, vemlouvání se, nabízení náhražkových pozlátek) ...
„Strach lže a ty mu věříš.“ _ „Hraje s námi nečestnou hru, ve které už po staletí vyhrává.“ (Friedrich Nietzsche)
Paulo Coelho umí psát, to je jisté. Příběh bych asi ocenila více, ale to je možná spíš tím, jaké mám aktuální rozpoložení. Vcelku asi chápu, co měla kniha sdělit, ale někdy je toho tlaku na to, cítit se z knihy jaksi oduševněle až příliš. Samozřejmě kniha je mnohovrstevná, proto si v ní najde každý něco trochu jiného. Mně osobně trochu chybí přesah z egocentrismu, kdy i spojence vlastně hledáme pro svůj prospěch, hledáme sebe, svou životní cestu, ale nějak mi tam chybí ti ostatní. Ilustrace potěšily.
Krásné čtení, když máte hlavu jen pro pár řádků a touhu si ty řádky vychutnat.
Návod k životu, návod k sobě, navíc krásné ilustrace, které nechávají tolik prostoru pro emoce a fantazii. A své vlastní životní příběhy.
Opět kniha k zamyšlení. Cesta luku je stejně jako cesta životem spojena s různými částmi-okolnostmi-důležitý je nejen luk,šíp,tětiva a terč, ale i postoj střelce.
Filozofické pojednání v kratičkých zamyšleních nad lukem, šípem, terčem,... je nádherně propojeno s životem, který každý z nás chce mít naplněný. V přirovnáních promyšleno každé slovo. Úžasné myšlenkové zastavení a zamyšlení nad činy člověka. Pro mě TOP kniha.
Zajímavé.. jak jinak než se zastavit a zamyslet.. celkové tenká kniha, ale má hloubku. Je jen na nás jak budeme používat luk - život... Doporučuji
Věnuji se lukostřelbě už víc než deset let, takže tato knížka je pro mě v podstatě shrnutí mého snažení. A je to napsáno čtivě. Musela jsem si uvědomit, že Coelho to napsal v roce 2008. Bonusem jsou pro mě krásné ilustrace Andrey Tachezy.
Je to velké překvapení, ale zároveň návrat k filozoficko-duchovní cestě, která může čtenáře pohladit a inspirovat.
Pro toho, kdo se chce naučit technicky střílet, a to tak, aby opravdu zasáhl a neminul cíl, je to cenná příručka. Coelho píše s takovým detailním zanícením, že jsem si začal myslet, že začal na stará kolena opravdu praktikovat lukostřelbu. Jednotlivé kroky, a to i s jejich filozofickým přesahem pro samotný život, popisuje zevrubně, věcně a jasně. Je to vlastně soubor rad vložený do starého příběhu. Stačí si každý večer přečíst 1 stránku a trochu pomeditovat. Hodně pasáží k tomu jednoduše svádí. Knize hodně sluší překlad Marie Havlíkové, u které jsem kdysi dávno studoval literaturu portugalsky mluvících zemí. Coelha jsem v 90. letech četl s nadšením: Mágův deník, Alchymista a Pátá Hora jsou pro mne nádherné knihy. Dokonce jsme se s ním potkali v kavárně někde u Staromáku, to už je fakt dávno. Díla na začátku tisíciletí se mi moc nelíbila, byla plochá, s lacinými zápletkami, ale zřejmě odrážela autorův vnitřní stav, který procházel různými krizemi. Předposlední vzpomínková kniha Hipík se mi však líbila, protože se vracela k autorově mládí, rebelských letům. Zároveň se lišila od všeho předtím napsaného.
Kdo sáhne po Lukostřelcovi, určitě neudělá špatně, včera jsem si z popudu některých pasáží zašel pod přístřešek a vyhrabal starý luk, který by mohl fungovat. Ještě si na jaře možná udělám pár šípů. Kniha tak nemusí zaujmout jen fandy portugalské literatury, ale i praktikující sportovní lučištníky anebo prostě všechny, kdo chtějí začít a zažít něco zajímavého!
Štítky knihy
stáří brazilská literatura spiritualita rozvoj osobnosti, osobní rozvoj společenské romány životní moudrostAutorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Táto kniha predstavuje moje prvé stretnutie s týmto svetoznámym autorom. Jedná sa o krátku knihu s množstvom nádherných ilustrácií, takže rýchly čitateľ ju zvládne prečítať za necelú hodinku. Coelhov rozprávačský štýl je poetický, no jednoduchý a dobre uchopiteľný. Celý príbeh je v skutočnosti metafora na život. Je pretkaný myšlienkami, ktoré motivujú čitateľa premýšľať nad vlastným životom. Učí nás, že život bez odhodlania a spojenia so svojou dušou nás nemôže naplniť. Tetsuja zdôrazňuje, že strach zo zlyhania či odmietnutia nás iba brzdí a že na to, aby sme skutočne prežívali svoj život, musíme byť ochotní riskovať a prijať výzvy, ktoré nám osud prináša. Nie so všetkým, čo v knihe zaznelo sa osobne stotožňujem. Myslím si, že niektoré veci, sú vytrhnuté z kontextu a autor má tendenciu pomerne zložitú problematiku zredukovať a zjednodušiť. Ale aj priestor na zamyslenie a nesúhlas je dôležitým aspektom, ktorý nám filozofická literatúra prináša. Je vidieť, že kniha je určená širokému publiku. Je vďaka tomu veľmi dobre zrozumiteľná, ale zároveň je otázne či dokáže uspokojiť náročnejších čitateľov. Túto knihu odporúčam hlavne ľudom, ktorí hľadajú knihu ako zdroj motivácie, podnety na zamyslenie sa nad vlastným životom a hodnotami.