Lži na pohovce
Irvin D. Yalom
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51611/bmid_lzi-na-pohovce-IB0-51611.jpg
4
316
316
Na pozadí příběhu několika analyticky orientovaných terapeutů a jejich pacientů, který se odehrává v současném San Francisku, přední americký psychoterapeut otevírá řadu zásadních problémů pomáhajících profesí: vztahy mezi profesionály a jejich klienty, mezi terapeuty navzájem, otázky přenosu a protipřenosu, motivace jednotlivých terapeutů, jejich osobní zralosti a integrity, věrnosti (analytické) doktríně a tvořivosti, autentičnosti v profesionálním vztahu. Autor dává čtenářům nahlédnout do průběhu terapie a supervize, práce se sny, ale i vztahů a postojů v psychoterapeutické komunitě. Přitom se knihou prolíná napínavý děj s detektivní zápletkou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , PortálOriginální název:
Lying on the Couch, 1996
více info...
Přidat komentář
Kniha ma hneď do druhej kapitoly vtiahla do seba a vypľula po pár dňoch. Síce je to román o psychoterapii a knihy od Yaloma vydáva Portál, ktorý u nás vydáva väčšinu psychologických kníh pre študentov tohto odboru, ale nemyslím si, že to bolo pre nich. Skôr je kniha pre takých tých laikov, ktorí sa o tento predmet vždy zaujímali a chceli by nejaký náhľad, ako niečo také vôbec prebieha. Inak, posledné roky vnímam negatívne poznámky na súčasnú psychoanalýzu, a ani kniha mi na to nezmenila pohľad.
Líbilo se mi, že Yalom ukazuje terapeuty jako lidi - nikoliv jako ideální dokonalé průvodce, kteří si ví se vším rady, jak je klienti někdy mohou vidět. Je to pro mě vlastně román o hranicích, o tom, jak si je v téhle profesi lidé drží/nedrží a jak je to tenký led. Nejvíce mě zaujala linka Ernesta, který si nacházel svou vlastní cestu toho, jak být dobrým terapeutem.
Jsem naprosto nadšená. Příběh jsem vdechla, jazyk byl zajímavý, uvěřitelný (díky autorově profesi) a ještě to "něco navíc" - vyvolaná touha po umění sebereflexe a dalším rozvoji! Prostě mňamka, čtenářské pochutnáníčko.
Uf, těšil jsem se, ale nedočetl. Prostě to nešlo. Od Yaloma mám ještě pořád v živé paměti skvělé povídky z knihy Láska a její kat, ale tohle je tak strašně natáhlé a plné ubíjejících momentů, až jsem knihu nakonec bez hodnocení odložil. Chtěl jsem se soustředit hlavně na terapeutický posun Ernesta, ale bránily mi v tom věci jako psychiatrická slezina, kde každý řval nějaký svý moudra, co se smí a ještě nesmí v rámci terapeutické praxe a očerňování činovníků v jejich asociaci. Bohužel musím říci, že v tomto případě autorova bohatá profese je spíše překážkou k plnohodnotnému čtenářskému zážitku.
Ajajaj, zase jsem čekala něco trochu jiného... Těšila jsem se na poodhalení roušky terapie (jak terapie probíhá i co se honí terapeutům hlavou) - toho jsem se ale dočkala jen ve značně omezené podobě: Yalom totiž cílí zejména na psychoanalýzu, která navíc v jeho podání působí asi jako zaříkávání magickými kameny (tedy zastarale a značně nedůvěryhodně, kdyby někdo můj příměr nepochopil :-)) Líbilo se mi neustálé prolínání jednotlivých příběhů (zejména paralely se Seymourem; závěrečné propojení všech a všeho už na mě působilo překombinovaně) a zjevná vnitřní nejistota a tápání postav (i těch, které by se měly tvářit vždy a všude vyrovnaně). Asi každý, kdo pracuje s lidmi, zná ten pocit, že by se měl s ohledem na svou profesi zachovat určitým způsobem, ovšem v této roli se mu nelíbí. Jak se s tím vypořádávají terapeuti, právníci nebo třeba opomíjené manželky či manželé pod pantoflem, to se dozvíte zde. Jako studijní materiál pro psychologické minimum to ale asi neobstojí.
Podobně jako soukroma jsem si nepočetla tak dobře, jak bych si přála. Což je problém všech knih od Yaloma, které se mi zatím dostaly do ruky. Téma je zajímavé, v tomto případě veskrze osobně zajímavé, sebeklamy, to je moje. A částečně užitečné je i zamýšlení se nad hranicemi ve vztazích (zde ve vztazích terapeut-pacient). Ale zpracování mě neuspokojuje, na beletrii kladu vyšší nároky.
Výjimečně musím připustit, že bych přivítala, kdyby tohle nenapsal psychiatr každým coulem (tedy praktikující odborník na téma zpracovávané jako beletrie). Možná bych tomu sice méně věřila, ale rozhodně bych si lépe početla. Ta kniha je totiž ve výsledku něco jako "case study" v rámci vzdělávání psychoterapeutů, na román je to příliš protkané myšlenkami, úhyby, nejasnostmi, nejistotami, zcela odlišnými přístupy a řešeními jednotlivých aktérů stejné profese, že je toho na laika prostě moc. A protože se jedná o obor, který se týká lidské psýchy, asi zůstane kniha nedočtena, protože se obávám, k čemu všemu to ještě může dospět (a psychoterapie paradoxně přispět).
Osobní poznámka: pokud jsem se na psychoterapii dívala před otevřením téhle knihy s nedůvěrou, tak teď už budu utíkat hodně rychle a daleko při jakékoli zmínce o ní a neexistuje nic, co by mě mohlo motivovat jít na ordinační pohovku vykládat pravdolži cizímu člověku.
Výstižný název pro povedený a propracovaný psychologický román z psychoterapeutického prostředí, jak slibuje anotace. Už prolog dával tušení, že to bude skvělé čtení. Bavilo mě sledovat propletené vztahy, dobře vykreslené postavy a jejich silné, ale převážně slabé stránky plus myšlenkové pochody. Umožnilo mi to pohled na terapii a terapeuta i z jiného úhlu a uvědomění, že i psycholog je jen člověk. V knize jsou zajímavé myšlenky a podněty k přemýšlení. Mé první setkání s Irvin D. Yalom, ale určitě ne poslední. Už teď si ho řadím k oblíbeným a věřím, že další knihy, na které se už těším, budou také vynikající.
kniha se mi líbila, dobře se mi četla. Zajímavě napsáno o terapii v "románu". K přečtení doporučuji
Lži na pohovce - o tom jak mohou lhát pacienti svým psychoterapeutům, terapeuti pacientům ale i terapeuti sami sobě, a jak to nakonec může dopadnout. Zajímavá sonda do lidských duší a do motivů lidského jednání, které můžem na první pohled odsuzovat.. a na ten druhý ho třeba trochu pochopíme. Děj knihy se z počátku svižně rozjede zajímavým směrem, potom mi přišel poněkud rozvláčný a k závěru zase nabere spád. Dávám za 3 hv (mírný nadprůměr takže spíš 3 a půl).
Skvělá kniha! Napsaná s životním nadhledem, smyslem pro humor a velkou znalostí lidských duší vyprávějící nejenom o tom, že i psychoterapeut je jen člověk. Děj se posunuje dlouhými dialogy, to je jediné, co mi trošku vadilo. 4/5
Ještě teď mi nad knihou zůstává rozum stát a to komentář píši pár let nazpátek. Lidská duše má tolik variant, kolik je nás a světě a možná ještě dál ...
Moc jsem se bavil. Měl jsem z toho pocit, že nám autor pokouší naznačit, že si psychoterapeuti a pacienti občas vymění role. Velmi zábavné, doporučuji.
útecha, podpora - barličky k ničemu... ale skutočná analýza!" s tým súhlasím, mnohých uspokojí len podpora, pretože sa nepotrebujú o sebe dozvedieť viac, nerozmýšľajú, nechcú rozmýšľať, s vekom stúpa ľahostajnosť, a to mi vadí v prostredí, v ktorom žijem, preto občas aj ja túžim po návšteve psychoterapeuta, zostávam však iba pri knihách... ba poznám ľudí v mojom veku, ktorí nie sú schopní ani utešiť v dôsledku silnej viery v Boha, brzdí ich ušľachtilá vlastnosť nemontovať Boha do všetkého... úbohé, stratené duše! samozrejme v mojom pohľade, nie v ich, takže výkrik s názorom je bezpredmetný, ktorý som si neodpustila.... zobrazuje to aj situácia, keď Justin opustí Carol a prídu k nej kamarátky, cíti sa horšie ešte a viac nepochopená... toto sa mi strašne páči na podobných knihách ako táto, že po ich prečítaní sa cítim bohatšia, analyzujem seba, minulosť, čo nie je vždy príjemné, ale ja patrím medzi ľudí, ktorí sa neboja pravdy, rozmýšľajú, chcú niečo vedieť... Yalomove knihy by som čítala denno denne, sú slepačou polievkou pre dušu... "trvá desaťročie, kým sa človek naučí tvoriť bez publika", taká pravda, až to bolí, aj vďaka Ecovej poznámke o tvorení si čitateľa som zhodnotila, že skutočný génius nepotrebuje divákov, on si diváka vytvorí... je veľmi ťažké premlčať obdobie tvorby, s niečim takým sama bojujem, bolo to ďalšie porozumenie si s knihou, ďalšie znamenalo odobrenie činu, keď som zablokovala väčšinu "friends" na sociálnej sieti, je pravdou, ako človek potrebuje pozornosť, publikum, a siete sú živnou pôdou... tých zbytočných príspevkov od tristo pózerov a ich maloletých obetí som mala vyše hlavy ako článkov o tom, prašť jak uhoď, aj ja som sa hrala celé leto na hrdú Slovenku pre experiment, a to chodím niekedy každý tretí deň na minúty strávené odpisovaním.. kvôli pózerom sa predsa neodhlásim zo siete, keď mám "friends", pravidelne si s nimi píšem... napokon solution je fakt, že som prerobila soc.sieť na svoj obraz a som pokojnejšia... nepodceňujem už prínos siete ako kedysi, ale ani ona nepodceňuje môj mozog, resp. users, ktorí ju tvoria, pričom som zachovala bežný postup ako v živote, neodstraňovať ľudí (koľkí to robia v dôsledku vl.neschopnosti, k čomu by poslúžilo čítanie si kníh od psychoterapeutov), ale odstrániť takmer agresívnu rýchlosť pridávania príspevkov s obsahom, ktorý je na 99% nezmyselný, nepotrebný pre verejnosť, ako aj celý tento proces a jeho účely, o jednom píše nepriamo Yalom (mať publikum)... ps:náhoda nie je žiadnou hrozbou, je chyba ľudí, že ju nevedia prijať pre tú vnútornú snahu dávať všetkému zmysel, je to "symbolické myslenie" človeka, čo značí schopnosť i vôľu vysvetľovať javy, v tejto chybe sa však píšu celé (otrasné) dejiny, a dodnes sa nič nezmenilo, kto dúfa, že sme lepší než Rimania, mal by dostať cenu Thomasa Huxleyho, prečo jeho, nebudem písať, v konečnom dôsledku nemá to význam, iba ak sa niekto opýta
Třetí kniha, kterou jsem od I.D.Yaloma četl, je opět vynikající, a opět jiná než předchozí dvě.
Samozřejmě se i tato točí kolem psychoterapie, jak také jinak;)
Nechci moc prozrazovat, protože je to zážitek. Prolog je dokonalej a ještě lepší je závěr.
"Kousne dvakrát", hustý;-) Dobrej nápad.
Ernest je správňacká hl. postava a jen nám průvodcem, Marschal je dobře vykreslen
a takových ambiciózních lidí po světě běhá. Carol přidává plyn a Peter Macond fantazie.
Shelly je vtipnou postavičkou.
Nechte se pohltit a knihu odložíte až u poslední stránky.;)
Yalom je borec.
Tuhle knížku jsem četla v době, kdy jsem se chtěla moc dostat na psychoterapii a hodně jsem v ní našla. Mimo jiné i cestu k Yalomovi, který je obecně mezi lidmi, kteří se zajímají o psychologii, velmi oblíbeným autorem. Stal se tak i mým oblíbeným autorem. Líbí se mi, jak umí spojit své odborné znalosti s vyprávěním příběhu a udělat z toho beletrii, při které se člověk i něco naučí a má spoustu podnětů k zamyšlení. Doporučuji všem, kteří rádi přemýšlí nad vztahy mezi lidmi, ať už psychologii studují nebo ne. Kromě této knihy jsou výborné i Pohled do slunce a Chvála psychoterapie (z těch které jsem četla). Také doporučuji knihy Yorama Yovella, který ve svých knihách podobně spojuje odborné psychologické poznatky s příběhy "obyčejných" lidí.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Lži na pohovce |
| 2014 | Když Nietzsche plakal |
| 2010 | Láska a její kat |
| 2010 | Léčba Schopenhauerem |
| 2006 | Existenciální psychoterapie |
Knihy z oblasti psychoterapie mám opravdu ráda. Irvin D. Yalom má díky své praxi hluboký vhled do tématu a dokáže vtáhnout do příběhu. Zdůrazňuje pozitivní roli upřímnosti a autentičnosti v terapeutickém vztahu a zabývá se otázkou, do jaké míry je vhodné odhalit klientovi pravdu o sobě a svých pocitech. Že není jen jedna správná cesta a přístup ke každému člověku je vždy individuální. A myslím, že to není otázka jen psychoterapeutického vztahu, ale i vztahů obecně.