Má sestra je sériový vrah
Oyinkan Braithwaite
Přestože jsou Korede s Ayoolou sestry, liší se víc než den a noc. Korede je nepříliš hezká, ale pracovitá zdravotnice s až obsedantním sklonem k pořádku, zatímco Ayoola je krásná, oblíbená, lehkomyslná... a šílená. Je zvyklá kdykoli požádat svou starší sestru o pomoc, a protože pro Nigerijce je pokrevní pouto prvořadé, je jasné, že má přednost i před právem. Když ji Ayoola jednou večer opět volá, Korede ví, co se od ní čeká: bělidlo, gumové rukavice, pevné nervy a silný žaludek. Musí se zbavit těla už třetího chlapa, kterého její sestřička údajně v sebeobraně poslala do věčných lovišť. Situace se vyostřuje ve chvíli, kdy se Ayoola náhodou seznámí se sympatickým doktorem Tadem, na něhož si myslí i Korede. Nechce, aby právě on skončil s kudlou v zádech, jenže zachránit jednoho by znamenalo obětovat druhého... Román o lásce, těžkém dětství s krutým otcem, Lagosu a přesvědčení, že krev je hustší než voda. Ta se navíc hůř odstraňuje z koberce.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2019 , OneHotBookOriginální název:
My Sister, the Serial Killer, 2018
více info...
Přidat komentář
Pre autorov je už veľmi ťažké nájsť neotrelú tému, prípadne ju spracovať jedinečným spôsobom tak, aby zaujala čitateľov.
Autorke Oyinkan Braithwaite sa príbeh dvoch sestier celkom podaril, ale k čitateľskej dokonalosti mne osobne chýbali ešte minimálne dva stupne.
Absentovali mi tu opisy atraktívneho Lagosu najväčšieho mesta v Nigérii a jedného z najväčších miest Afriky. Pokiaľ by sa autorka viac pohrála s opisom atmosféry prostredia, prípadne mentality tamojších obyvateľov, príbeh by na mňa zapôsobil oveľa efektívnejšie.
Takisto opisy konania a pohnútok oboch sestier by si zaslúžili trochu viac priestoru.
Napriek tomu, ma kniha zaujala svojskou originalitou.
Pěkně namluvená audiokniha z exotického prostředí.Krásná psychopatka,která vraždí milence a sestra za ní zametá stopy.
Kniha končí otevřeně, nikdo není potrestán a Ayoola bude nejspíš ve všem pokračovat.
Krása zabíjí, pánové...
Sympatická mi nebyla žádná postava.
Dětství sester je sice politováníhodné, ale jejich jednání neomlouvá.
Líbilo se mi to. Můžu říct,..chudák Tade. Bylo mě ho líto, ale lze si vzít i poučení z knihy, že hezký obal, ať mluvíme o knize nebo ženě,co se Vám zalíbí, nemusí to být ta nejlepší volba.
pořád jsem přemýšlela, co mi to připomíná. už vím - film 27 šatů - tam taky hodná sestra musí přihlížet, jak její mrcha sestra okouzlí chlápka, na kterého si sama myslí. až na to, že tohle není romantická komedie, ale dost mrazivý krimi příběh. minimalistický styl, exotická lokace, psycho...
Neurazí ani nenadchne. Taková YA jednohubka na krátký večer. Dostanete přesně to, co říká název.
Bláznivé, ale hezky se to poslouchalo. Chválím interpretku, která knihu opravdu skvěle namluvila. Tenhle příběh vlastně nebyl o vyšetřování vraždy, ale o rodinných vztazích, alespoň já jsem to takhle vnímala. Doporučuji.
Příjemné překvapení.
Styl psaní je takový strohý, nepopisný a překvapivě morbidně vtipný. Škoda, že se nedozvíme něco víc o Nigérii. Celá kniha je o vztahu dvou sester a rozhodně to není thriller. Hlavní heslo zní: "Krev není voda"
E-KNIHA: Další kniha, která je špatně zařazena v žánru a to jí potom ubírá procenta v hodnocení. Jak už bylo řečeno několikrát, tenhle příběh není thriller. Spíš románová sonda do sesterských a rodinných vztahů vs. morálka a společnost. A nenajdete tu žádné správné řešení, jak se k situaci postavit, protože každá z postav na to bude mít svůj vlastní úhel pohledu a každý ten úhel je svým způsobem správný. A stejně jako když jsem četla Carrie od Stephena Kinga, jsem si přála, moci příběh přepsat na nějaký happyend. Protože naše hlavní hrdinka by si ho zasloužila. Ale tohle je život. Ten nebývá spravedlivý ani fér. Myslím, že to, jak knížku autorka podala, udělala správně.
Problém jsem ovšem měla se stylem vyprávění. Byl komorní a strohý a já se domnívám,že rozvláčnější a barvitější styl - který používá například paní Rowlingová - by příběh posunul o jednu, dvě třídy nahoru. Takhle může pro někoho splynout a stát se jenom odpočinkovou četbou na jedno, dvě odpoledne, což je škoda.
Otevřete tyto stránky a přemýšlíte, jak vy jste se rozhodli vy, a seznamte s tím, jak to chodí v Laosu... 70 %
Začátek vypadal nadějně. Asi v polovině jsem se už musela přemáhat, abych knihu neodložila nedočtenou, což ze zásady nikdy nedělám. Asi jsem čekala něco trochu jiného...
Zajímavý začátek, pak to šlo z kopce. Naivní předpoklad od autorky, že vražedkyně nemá být jak odhalena. Konec neuzavřený, zvláštní. Kniha byla podprůměrná.
zvláštní. na začátku knihy jsem si říkala, že to bude jasných pět hvězdiček, na konci už jsem si ale tak jistá nebyla. těžko říct, co tomu chybělo. asi mi přišel konec takový nemastný, neslaný - ne vždy se otevřené konce hodí. tady to působilo trochu odbytě. každopádně jinak jde o celkem pěkný počin.
P.S.: netuším, o co autorce doopravdy šlo, ovšem většinu mužů (vskutku snad až na jednoho, a to možná jen proto, že mu nebyl dán dostatečný prostor) ve své knize vykreslila jako naprosté idioty, což je škoda, působí to prvoplánovitě.
Jsem ráda, že jsem si knížku pujčila z knihovny a nekupovala si ji. Nejde o nic převratného, ovšem příběh originální docela je. Pro mě ale jde o nedotažený a neuzavřený děj s otevřeným koncem. Nic by se nestalo, kdybych knihu neprečetla vůbec. Velký plus je, že má kniha jen něco málo přes 200 stran a velmi krátké kapitoly, takže to odsýpá a máte to rychle za sebou :D za mě prostě průměr
Buďte rádi za vaši normální sestru, protože jiná by mohla být třeba sériový vrah
Velice milé překvapení letošního knižního roku. Tahle knížka vás něčím zaujme (názvem, obálkou, popisem děje, autorkou z Nigerie), ale přesto od ní nečekáte, kdo ví co. O to víc pak po jejím přečtení budete příjemně překvapeni. Za prvé chválím nakladatelství Host, že se vůbec rozhodlo vydat toto dílo. Přece jenom knih od afrických autorů u nás moc nevychází a určitě je to škoda. Takže za tohle velké díky. Samotný příběh stránku po stránce rychle a příjemně běží. Nicméně knihu budete mít rychle přečtenou. Má totiž jen 216 stran. Nutno podotknout, že rodinka z tohoto dílka je tedy pěkně vyvedená. Otec tyran, matka upřednostňující jednu ze sester a celkově taková nemastná a neslaná, Ayoola vražedkyně a Korede jediná taková nejnormálnější a mezi tím tak nějak pendlující. Když tu byla zmínka o otci obou sester, tak pasáže s ním dodávaly knize na vážnosti a jakési temnotě. Což rozhodně kvituji a jeho postavu si rozhodně neoblíbíte. Naopak si oblíbíte postavu Korede a budete jí přát to nejlepší. Pak vás možná stejně jako mě na konci překvapí, že nezkusí štěstí s jistým mužem. Nebo že by se bála, že i on nakonec podlehne kouzlu její sestry a i on skončí s kudlou v zádech? Kdo ví. Víme naopak, že děj knihy se odehrává v Lagosu, hlavním městě Nigerie a je trochu škoda, že autorka nám z něj neukázala a nepopsala více. Myslím, že by to mohlo být zajímavé. Zajímavé je celkově chování daných postav. Kolik mužů ještě musí zemřít, než se něco změní. Jak moc Korede miluje svou sestru a jak moc si to její sestra uvědomuje a mohl bych pokračovat. V samotném ději nechybí ani pár vtipných pasáží.
Suma sumárum se jedná o jedno velké a milé knižní překvapení letošního roku, ale to už jsem psal. Nepsal jsem však kolik této knize uděluji procent a tak tady to máte. Knize Má sestra je sériový vrah uděluji krásných 90 %. Do 100 % my tam chybělo víc popisu Lagosu a vadila mi občasná nelogičnost chování postav. Na závěr tak už jenom, že čtení této knihy vám vřele doporučuju jako tiché poděkování, že vaše sestra je normální. Jiná by totiž mohla být jako Ayoola sériovým vrahem.
Lehkovážný přístup k vraždění, jízlivé poznámky a zájem dvou sester o jednoho muže, přičemž každá to s ním myslí úplně jinak. Přesně tak by se dala kniha jednoduše charakterizovat. Při čtení mi pořád vrtalo hlavou prosté: něco tomu chybí. Postrádala jsem zde větší dynamiku? Delší vyprávění nebo mi vadilo něco jiného? Nevím.
Přesto však knihu úplně nezatracuji. Její čtení mě bavilo a nelituji, že jsem s knihou trávila svůj volný čas. Bohužel ji však nemůžu považovat za něco jiného, úžasného nebo výjimečného.
Pokud čekáte thriller o sestře, která zabíjí, tak se bohužel nedočkáte. Má sestra je sériový vrah není primárně o vraždění, jako spíš o sesterském vztahu mezi Korede a Ayoolou.
Začala bych tím, že této knize dosti škodí nálepka thriller. Má sestra je sériový vrah je totiž vším možným, jen ne thrillerem. Už od prvních stránek víme, co se děje a kam celý příběh směřuje a v tomto ohledu nás žádné výrazné překvapení opravdu nečeká. Co naopak vynáší tento titul výrazně vysoko, je vykreslení vztahů v rodině a také na pracovišti. Sympatická nigerijská autorka pracuje na velmi malém prostoru, a přesto tato dvě stěžejní témata popisuje s velkou intenzitou, která je možná ale zároveň trochu ukryta pod slupkou „akčního krváku“. Morální dilema starší sestry Korede pro mě bylo nejnosnějším aspektem knihy. Její váhavost nad tím, co je pravda a co by ráda, aby pravdou bylo, nad vlastním štěstím versus štěstím ostatních, nad láskou, nenávistí či nad naprostou kapitulací, to všechno jsou velmi vážná společenská témata, která Braithwaite umně ukrývá do dosti strohého, ale o to víc intenzivního kabátku. Čtenář, který vstupuje do příběhu s tím, že si přečte thriller, bude asi zklamaný, ale čtenář, který trošku nakoukne mezi řádky a bude víc vnímat dynamiku mezi postavami, bude knihou pravděpodobně mile překvapen tak, jako jsem byla já.
Lehce napínavé a vzrušující dílko pro nás z exotické Afriky napsané ženou hlavně pro ženy. Zdánlivě se jedná o vraždy milenců, ale jde o rodinné vztahy, trochu odlišné od těch našich, ale v zásadě stejné – první je rodina, ať je sebevíce podivná. Čte se velmi dobře, nicméně toho v hlavě nakonec moc nezůstane. Dosti povrchní čtení do metra nebo vlaku.
Štítky knihy
prvotina thrillery sérioví vrazi sestry milostný trojúhelník Nigérie nigerijská literatura Lagos
Tuhle knihu jsem poslouchala jako audio, je krátká, takže mě to trvalo jen jeden den, příběh byl za mě zvláštní, čekala jsem od toho úplně něco jiného a taky jsem myslela že se bude řešit něco jiného. Kniha mě bohužel nesedla. Jo a uklízení mrtvol mě šíleně připomnělo Kinga. Dávám 2,5*.