Má veselá jitra
Ivan Klíma
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467518/bmid_ma-vesela-jitra-IZf-467518.jpg
4
264
264
Soubor sedmi kratších povídek z období sedmdesátých let, kdy po tzv. normalizaci autor nesměl oficiálně publikovat. Autentické povídky vyprávějí o autorových zážitcích i o osudech dalších stejně postižených lidí v sedmdesátých letech a výmluvně ilustrují mravní úpadek české společnosti. Prózy charakterizuje Klímův příjemný ironický odstup od vlastních problémů a shovívavý postoj k chybám a omylům svých bližních.... celý text
Přidat komentář
Nebýt výzvy , tak po knížce nesáhnu. Nakonec to nebylo vůbec špatné, ale po další knize Ivana Klímy bych sáhla zase jen na základě výzvy.
Moje první knížka pod Ivana Klímy. Povídky nemám ráda, ale v knize je hodně témat na přemýšlení a myslím si, že každý si tam najde to svoje. Pisatel velice ostře ukazuje na totalitní dobu, např. prodej kaprů, ano, dnešní mládež si nedovede představit, jak lukrativní nabídka práce byla prodej vánočních kaprů, i když povídka slušný výdělek popírá. Velice názorně bylo vyobrazeno lapání po majetku a myslím si, že tohle je problém nejen tehdejší doby, dnes myslím několika násobě převýšen. Asi nemám chuť na další podobné čtení, ale je dobré vědět, jak pan Klíma píše, pokud se to dá z jedné knihy poznat.
Některé povídky jsou vyloženě pro pobavení, jiné spíše k zamyšlení, ale všechny se krásně četly. Autor výborně vystihl tehdejší nelehkou dobu. Jsem ráda, že jsem se k tomuto dílu dostala, protože nebýt výzvy, tak bych jej nečetla.
Dokonalé, pane Klímo, i po tolika letech... Moc mě to bavilo, krásná čeština, znamenitě zachycená atmosféra doby, totalitních 70. let (jako na dlani na str. 33). Kritice nadvýroby před padesáti lety, hromadění krámů a zbytečného přejíždění sem a tam (str. 66), se teď, kdy vše jedeme ještě v násobně obludnějším měřítku, musím jen hořce pousmát.
Povídky s podobným půdorysem - autor sám prožívá režimní absurditu, pozoruje rozkrádání všude kolem, je sváděn za zištným účelem nebo je alespoň svědkem nízké erotiky a ukáže jeden smutný příběh malého člověka, na kterém se podepsala doba. Klíma je vypravěč zdánlivě povznesený a vypráví skoro bez emocí, pointy jsou většinou slabé (záměrně, předpokládám - má to být skica všednodennosti), spolu s podobností povídek navzájem to pro mě znamenalo, že mi trochu splývaly. Časté erotické situace mě začaly postupně spíš otravovat - ukazovat marnou snahu o rozptýlení a ubohost vztahů na různých lidech je něco jiného, než ji opakovaně ukazovat na přiznaně autobiografickém hrdinovi, který je, chudák, vždycky sváděn proti své vůli, ale nikdy z toho vlastně nikdy nic není, takže zachová manželskou věrnost.
Na druhou stranu více podobných si nahlédnutí do různých prostředí vypovídá o normalizované době, která zkazila všechno a skoro všechny. Kontrasty mezi novodobými zbohatlíky s kontakty a chudými bývalými intelektuály mi občas přišly příliš násilné, ale Klímova jemná ironie je příjemná a ukázky absurdního humoru v realitě se podařily (komedie o vánočních kaprech, která končí jako všeobecné spiknutí prodavačů proti zákazníkům). Paradoxně mi Klíma přijde nejsilnější v tom, čemu se vyhýbá - když dojde na emoce a lehkou lyrickou tesknotu, jsou texty opravdu působivé, přitom bez patosu. Vložená nemocniční povídka, kde starý muž u postele umírající manželky vzpomíná na minulost, než dojde na drsně civilní pragmatické přerušení, řekne o současnosti víc než jiné texty. Závěrečná povídka, která se víc než na režim soustředí na lidi, navíc většinou takové, kteří dobu ani moc nevnímají, mi přijde vůbec nejlepší. A taky má konečně pořádnou pointu.
Povídky jsou to velmi dobré a čtivé, o tom není sporu. Přesto si při jejich hodnocení nemohu nedovolit srovnání s jinými a z něj pak vycházet. Skutečnost, že mám vůbec potřebu povídky srovnávat, vychází podle mě z nedostatku silné osobitosti a dostatečně svébytného stylu Klímova psaní. Píše-li někdo v první osobě a užívá navíc svého pravého jména, očekáváme, že on sám bude natolik pevným těžištěm svého díla, že i při popisu všedních, neobjevných či prakticky bezdějových situací nás bude jeho vyprávění bavit, že nám bude pouhá holá přítomnost vypravěče stačit. Pokud to tak není (a u Klímy to leckdy postrádám), záleží na kulisách děje. Ty jsou v této sbírce povídek někdy slabé, jindy téměř dokonalé (závěrečná plavba na pramici!).
Klíma zkrátka není žádným směrem výrazněji vychýlený. Možná se ale jen bál (nebo prostě nechtěl) tímto způsobem vytvářet mýtus vlastní osoby, jako se nebáli třeba Bukowski nebo Miller. Ti jsou sice částí čtenářstva zatracováni, ale tak to při tomto způsobu psaní chodí... Klíma nešel do extrému, což není špatně, je tak celkovým pojetím blíže k reálnému životu, navíc se nebojí psát o různých svých slabostech, nejistotách, pasivitě, nerozhodnosti. Je-li však naším postojem "pozorovatel unášený životem", neškodí přidat na literární stránce věci. Leckteré situace z povídek jsou svojí povahou hrabalovské, ale oproti Hrabalovi postrádají výraznější poezii či stylizaci, i humor je často nedostatečný. Čtenář se pak nemá čeho chytnout a popisované věci jsou mu tak trochu jedno. Zvláštní dojem mám i z erotické roviny některých povídek, která taktéž není řádně využita – vzpomeňme na erotiku, jež vede mnohdy k velmi absurdním zvratům v povídkách Kunderových! Jiné povídky dávají jakýsi falešný příslib erotiky a my jsme pak téměř zaskočeni její absencí – to je výborný postup, ale i ten by mohl být zesílen. Kolem vypravěče se ženy motají poměrně často a občas se mu i nabízejí, on je však až nepříjemně lhostejný, dokonce nijak neprojevuje ani nedostatek sexu nebo jakýkoli postoj k němu.
Lze namítnout, že to není Hrabal, Kundera, Bukowski, Joyce ani Čechov – vždyť je to přeci Klíma! Jenže s tím mám právě problém: co je vlastně jeho poznávacím znakem, co je "klímovské"? Možná jeho práce s retrospektivou? Jeho komentáře k povaze doby? Hlavní "hrdina", který si není v lecčems jistý a který dělá spoustu věcí, jež dělat nechce? Ten portrét vidím stále zamlžený... Málem jsem ho zahlédl jen v momentě, kdy jakoby mimochodem vysvětlí, proč nepodepsal chartu, a já měl pocit, že to vysvětlení dává smysl.
Tři hvězdy vystihují můj celkový dojem ze sbírky, je to jakýsi průměr. Nad ním by při samostatném hodnocení vyčnívaly patrně první tři povídky a bezpochyby povídka poslední. (Magdaléna a dva venkovští blázni jsou postavy, které by si snad zasloužily delší zpracování.)
Mne se prvni 3 povidky libily vice nez ty zbyvajici. Asi jsem byla v lepsim psychickem rozpolozeni.
Nicmene Ivan Klima pise moc hezky, tak klidne a vyrovnane, libi se mi to a urcite jsem neskoncila u teto knihy :-)
Vstoupila jsem podruhé do stejné řeky, abych si ověřila kvality Ivana Klímy :)
Lehká ruka a nepřehlédnutelná dávka nadhledu - to jsem opsala zde a souhlasím. Podruhé to již není ono, ale ta lehkost a vtip dává určitou nadčasovost. Poučení a vhled do dob temna je tam též :)
Trochu patří k porevolučnímu vzdělání:)) Povídky moc nečtu, ale tohoto muže mám v oblibě.
Jak už tu někdo podotkl, i tato kniha je pro mě mé první setkání s Ivanem Klímou a rozhodně nezklamal. Je ale samozřejmě možné, že napsal i lepší knihy, těžko soudit.
Na knihu jsem se chystal už poměrně dlouho a čtenářská výzva to vlastně jen urychlila. Nějak jsem dnes nemohl spát a tak jsem hmátnul po této útlé knížce a celou jí přečet na jeden zátah. Náměty povídek byly více než zajímavé a způsob občas ironického psaní mi rovněž vyhovoval. Některé povídky se mi líbily více, některé méně, ale to už tak bývá. Celkově se mí knížka líbila.
Zaujaly mne autorovy náměty a myšlenky, ale zpracování už se mi tolik nelíbilo.
Tahle knížka odpočívá v mé domácí knihovně již od dob gymnaziálních studiií, koupila jsem si ji v antikvariátu za 7 korun (první vydání v Čechách). A překvapilo mě, že ji někdo do toho antikvariátu dal. Čiší z ní nadhled, na to kdy byla napsaná, je úžasně odlehčená a super. Lehkost vyprávění mě až zaskočila, ovšem příjemně.
Perfektní soubor povídek, které se věnují různé problematice (např.šizení při prodeji ryb na Vánoce) a vykreslují tehdejší dobu
Krásná sbírka povídek. Jelikož jsem v té době vyrůstal, líbí se mi třeba i proto víc, než těm, kdo v tomto režimu nežili. Možná taková lehká nostalgie po mládí :-)
Moja prvá kniha, ktorá sa mi dostala do rúk od Ivana Klímu. Časy a vtedajšiu atmosféru v spoločnosti, pomery v krajine, pomery medzi ľuďmi, ich vzájomné vzťahy.. to všetko, čo pán spisovateľ v poviedkach okrem iného opisuje som nemal možnosť zažiť na vlastnej koži, iba ak z rozprávania mojich rodičov, známych atď.. - keďže som sa narodil len zopár rokov pred revolúciou ´89.
Poviedky sa mi páčili, napriek trpkosti, ktorú je v textoch cítiť - z každej poviedky vyžaruje ľudskosť, akou pán Klíma jednotlivé príbehy píše.
Určite sa teším na ďalšie diela, ktoré sa od neho chystám čítať.
Nenáročné čtení vhodné do MHD či do vlaku, pro krátké povídky, které stačíte do 15 min přečíst. Povídky jsou psané s nadsázkou a vtipem. Jelikož jsem nezažila dobu, o které autor píše, jsou mi některé sylaby vzdálené až cizí, ale dávají mi určitý vhled do oné doby.
Štítky knihy
povídky komunismus normalizace (1969-1989)
Část díla
V neděli ráno (bláznovská povídka)
V pátek ráno (sanitářská povídka s vloženou povídkou do krabice)
V pondělí ráno (šmelinářská povídka)
V sobotu ráno (zlodějská povídka)
V úterý ráno (sentimentální povídka)
Autorovy další knížky
| 1990 | Má veselá jitra |
| 1990 | Láska a smetí |
| 2010 | Moje první lásky a jiné milostné povídky |
| 2009 | Moje šílené století |
| 1964 | Milenci na jednu noc |
Jednou stačilo. Přišlo mi, že kniha má sestupnou tendenci, nejvíc se mi líbila první povídka o Bedříškovi, poslední mi přišla velmi nezáživná. Kniha s povídkami je celkově nevyvážená, občas vtipná, většinou filozofická, hodně poznamenává dobou. Lze ji brát jako svědectví, jak to intelektuálové neměli v té době lehké.