Mačacia stopa
Dominik Dán
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537101/bmid_macacia-stopa-662913452e6a5.jpg
4
287
287
Naše Mesto / Případy Richarda Krauze (Deník dobrého detektiva) série
< 33. díl >
"Detektívi z oddelenia vrážd práve vyriešili vraždu šoféra dodávky známej tabakovej firmy. Radosť z úspešnej akcie zatieňuje hanba, ktorú páchatelia vrhli na celý policajný zbor. Napriek rozpačitým pocitom vládne v kancelárii stoštyridsaťjeden pohodová atmosféra, no len do chvíle, kým šéf oddelenia nepošle Krauza a Chosého vyšetriť vraždu Lívie. Zistenie, že Lívia je v skutočnosti mačka, je prekvapivé, ale spojitosť a súvislosti so starou známou sú doslova desivé. Z hlbín minulosti opäť vyplávala Hilda Wolfová, psychologička s kamennou tvárou a prísne racionálnym myslením, chladnokrvné monštrum, ktorú Burger s Hanzelom podozrievajú z vrážd mladých chlapcov, zo série ťahajúcej sa ešte z čias socializmu. A aby toho nebolo dosť, v ten istý deň cestou zo školy unesú trinásťročného syna vysokého štátneho úradníka. Unesú ho iba pár krokov od domu Hildy, čo nikto z detektívov nepovažuje iba za náhodu. Dovtedy prominentná štvrť Zlatý trojuholník sa razom stáva diabolským trojuholníkom, v ktorom miznú chlapci ako na bežiacom páse. Detektívi z oddelenia vrážd musia zaloviť v pamäti, zalistovať v zaprášených poznámkach, skonfrontovať staré poznatky s novými, musia urobiť všetko preto, aby záhadu vyriešili, inak si bremeno minulosti ponesú so sebou ďalšie roky."... celý text
Přidat komentář
Hospodský úvod spíše svádí k odložení knihy než k natěšení čtenáře. To se změní, jakmile se začne vyšetřovat. Děj se zamotává a o překvapení není nouze.
noo námet akože veľmi zaujímavý, stratené deti a pár mrtvych ľudí, ale záver dosť nečakaný
Jeden z "klidnějších" dílů, ale zato s rozuzlením naprosto nečekaným. A to se případ nebo vlastně podezření táhlo tolik let. A kočičky mi bylo líto, vadí mi jakékoli týrání zvířat, ale chápu, že to k případu patří, je to přece kočičí stopa.
Mám doma kočky. Co se stalo Lívii mě rozhodilo. Ti malí ďábli si zasloužili víc potrestat. Tentokrát mě vyšetřování až tak nenadchlo, ale linka s Tiborkem byla super.
(SPOILER)
V prvé řadě jsem byla ráda, že se malému Tiborkovi nic nestalo a nemusela se řešit vražda maleho kluka.
V této knize se takovou oklikou dostáváme opět k postavě Hildy, která mě baví a byla jsem zvědavá, na čem tu “čarodejnici nachytají a ejhle, vše je nakonec úplně jinak, nakonec to byla taková i vcelku fajn nepochopená osobnost a vraždu má na hřbetě úplně někdo jiný. Rozhovor Hildy s Krauzem mě bavil moc, za mě nejlepší část knihy. Bohužel od tohoto rozhovoru už je tak nějak víceméně jasné, jak děj skončí a kdo teda za to může. Je to kniha plná zvratů, špatné to nebylo, ale četla jsem už i lepší dánovky
Strašný překlad :( chápu, že lidé mezi sebou nemluví spisovně, ale četlo se mi to hrozně... chybějící délky (prosim, musim, řikáte) bych snesla, tvary - moh' místo mohl, řek' místo řekl taky, dokonce i koncovky -ej... ale číst pořád "sem" místo jsem - to fakt ne :(
Čo tento chlap dokáže vykúzliť z obyčajných vrážd... Aký to protiklad ku všetkým prekombinovaným a prvoplánovým carterom, bryndzom, nesbom...
Od kníh DD som si dal oddych viac ako rok, skrátka, všetkého moc škodí, aj "dánoviek". Nemám potrebu ako iní, čítať knihy v čo najviac chronologickom poradí a tak som siahol náhodne a v rukách mi skončila Mačacia stopa. Kniha to nie je zlá, čitateľ dostane všetky propriety, ktoré očakáva, no nie je to ono. V porovnaní s inými knihami od pána expolicajta, táto ťahá za kratší koniec a u mňa pomerne výrazne. To, čo je v knihe top, to je postava Hildy, táto linka ma bavila a pani si získala moje sympatie. Škoda len, že som podobnú ženu nestretol osobne, to by ma to naťahovanie bavilo ešte viac.
Další příjemně napínavé čtení s uvěřitelnými zápletkami. Dominik Dán prostě nezklame.
Musela jsem několik knih čekat, než se dozvím, jak to bylo s paní Hildou a jejím manželem. Opět skvěle napsané, moc mě to bavilo.
V poradí 33. vydaná a pre mňa 18. čítaná kniha z pera Dominika Dána. Vždy sa veľmi rád vraciam k partičke z kancelárie 141, a o to viac, keď tu máme duo Krauz a Chosé. A práve táto dvojica sa vydáva vyšetriť vraždu Lívie. Nič zvláštne, kým neprídu na to, že Lívia nie je človek, ale mačka. Stopy vedú k nám dobre známej Hilde Wolfovej. K tomu je unesený 13-ročný syn vysokého štátneho úradníka zhodou okolností bývajúci blízko Hildy. Súvisia tieto prípadu spolu ?
Kniha sa číta veľmi dobre, je to klasická dánovka s dobrým a svižným štýlom s doťahovaním sa a vtipmi medzi detektívmi. Takže občasnému úsmevu pri čítaní som sa neubránil. Na stránkach knihy postupne odkrývame celý zamotaný prípad z minulosti súvisiaci práve s Hildou Wolfovou, ktorú starší detektívi podozrievajú z únosu mladých chlapcov. Naša partička sa ponára hlboko do minulosti a rozpletá jednotlivé záhady, ktoré boli načrtnuté v predchádzajúcej knihe Bremeno minulosti. Preto ju aj odporúčam čítať pred Mačacou stopou, ako aj knihu Cigaretka na dva ťahy (v poradí 25. kniha), keďže na prvých stranách sa tento prípad spomína a chronologicky nadväzuje na Mačaciu stopu.
Trošku si ale dovolím jednu poznámku. V anotácii sa spomína 13-ročný chlapec, ale v samotnom texte 9-ročný. Na kvalite knihy to ale neuberá.
No a ako to celé dopadne ? Môže za všetko Hilda Wolfová, alebo je všetko inak ? Prečítajte si a uvidíte. :)
Na záver malý úryvok z knihy :
Inokedy vás po úspešnom prípade človek nemôže zohnať aj dva týždne, ledva chodíte do roboty...
Kecáš!
Tak tri, a nekecám, a aj keď sa občas ukážete, tak ste v nepoužiteľnom stave, a odrazu toľko iniciatívy pre staré zaprášené, navyše nepotvrdené vraždy. Vy ste mi niečo zamlčali ? Viete niečo, čo vás žerie, a nepovedali ste mi to ? Čo vás poháňa ? Alebo vás uštipla zmija ?
Vstúpili sme si do svedomia, už žiadna flákarina na pracovisku, žiadny alko...
Chosé, prosím ťa!
Moja prvá dánofka...
Neľutujem, že som si knižku prečítal, mnoho som o autorovi počul, že je dobrý, a je, veľmi čitateľný. Dej je fajn, ako sa z mačacej stopy vykľuje ozaj prípad pre oddelenie vrážd, dynamika, trochu kecov.. Všetko OK, akurát: Tak som si lámal hlavičku a nepasuje mi v texte na strane 238 dolu: "Jaro nám povedal...", malo byť "Laco"?
Str. 274 dolu: "O pol tretej volal Jaro". Odkiaľ? V roku 1985...
Audiokniha. Čte Martin Mňahončák.
Zajímavě posunutý případ od zabité mačky, až k paní Hildě... Je sice ,,nevinná", ale čisté svědomí určitě nemá, když vše věděla a dopadlo to, jak chtěla... A Canis a jeho parta v tom mají prsty.
Úplně na konci audio zazní: ,,Dúfame, že sa vám nahrávka páčila."
Páčila! A budu v poslechu pokračovat, i když vždy vše nedopadne dobře, jako v této nahrávce.
Naprostá spokojenost, konečně mám jasno ohledně Hildy Wolfové, která se jevila už dávno jako podezřelá v několika případech a nakonec je úplně nevinná... Ono se někdy nevyplatí věřit svým kamarádům, "že pane Burger"... :-D Jak se říká důvěřuj, ale prověřuj. Což v tomto díle parta ze 141 zvládla skvěle.
Zdařilé dílko.
V Našem Městě není o překvapení ze zlovolnosti nouze.
Když se zmagoří společnost ve zvláštních libůstkách, pak se dějí věci, až hanba přemýšlet.
Citace:" Kraus beze slova zalistoval v pracovním sešitu, nalistoval stranu, kde měl napsaných devět Kukiho bodů.
"Podám ti ten seznam," nabídl se prcek.
"Nech si ho, mám je opsaný v sešitě."
"A to se může? Nenáleží mi nějaká finanční odměna? Jak tomu říkají umělci? Tantamy?"
"Tantiémy, vole! A dostaneš leda prd, nejsi umělec!"
"Ale mám nějaký práva, ne? Sem autor, kurva!" Zlostí praštil pěstí do stolu.
"A máš autorskou smlouvu?" skočil jim do hádky Chosé.
"A to je k čemu?"
"Aby tě neošulili takoví společníci, jako seděj naproti tobě."
Kukimu bylo jasné, že k samostudiu angličtiny si bude muset v dohledné době přibrat studium autorského práva.
Autor je jako svědomí co morálku dnešní doby vehnal na paškál.
Tradičně - spokojenost.
První knížka DD, kterou jsem četla v češtině. No... k detektivu Krauzovi a celému oddělení vražd z Našeho Mesta ta slovenština prostě patří. V češtině to, alespoň pro mne, nemá ten správný "švih".
Bohužel jsem ještě žádnou knížku od DD nečetla, tak jsem se ztrácela ve jménech detektivů, jinak se to dá číst i mimo pořadí. Celkem čtivé, ale vadil mi rádoby hovorový jazyk.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Smrť na druhom brehu |
| 2007 | Cela číslo 17 |
| 2005 | Popol všetkých zarovná |
| 2012 | Uzol |
| 2013 | Básnik |
Mačacia stopa má svoje dobré časti a okamihy, ale aj tie slabšie. Najväčším neduhom je práve toto kolísanie tempa a kvality, čo potom ťahá nadol celú knihu. Začiatok je celkom obstojný, rozbehnú sa dva prípady na vyšetrovanie, potom, keď sa detektívi sústredia už len na Hildu, začne tempo spomaľovať predovšetkým neprimerane dlhými dialógmi. Akoby autor s postupom času stratil cit pre mieru a v dialógoch sa vyžíva, sú neprirodzené a umelé. Toto je symptóm kníh posledného obdobia s poradovým číslom nad 30. Záver to celkom zachráni, aj keď samozrejme pomáhajú náhody a svedkovia s úžasnou pamäťou. Celkovo si budem knihu pamätať asi najviac kvôli postave Hildy.