Mág
John Fowles
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207745/bmid_mag-m09-207745.jpg
4
213
213
Román Mág (The Magus, 1965) je nejrozsáhlejší prozaické dílo Johna Fowlese. V roce 1977 se román dočkal přepracovaného vydání s autorskou předmluvou. Mág se patrně nejvýrazněji ze všech Fowlesových literárních textů vzpírá jednoznačnému žánrovému zařazení a interpretaci – v předmluvě k přepracovanému vydání autor sice prozradil původně zamýšlený titul knihy, The Godgame, Božská hra, čímž částečně naznačil určité interpretační možnosti, přiznal se k některým literárním i neliterárním inspiracím, zároveň ale přirovnal román k psychologickému testu bez jediného „správného“ řešení. Příběh mladého středostavovského absolventa literárních studií na Oxfordské univerzitě Nicholase Urfa začíná a končí v Londýně, jeho převážná část se však odehrává na relativně izolovaném řeckém ostrově Fraxos (řecky „Oplocený ostrov“), kam Nicholas přijíždí vyučovat angličtinu na chlapecké internátní škole. Osamělý a stereotypní život Nicholase přivede k setkání s řeckým boháčem Mauricem Conchisem, obývajícím vilu na jednom z mysů ostrova. Conchis postupně Nicholase zapojuje do mnoha peripetií jakéhosi experimentálního dramatu, zároveň uhrančivého i nelítostného, v němž se stírají hranice mezi realitou a fantazií a řád vymezený běžnými pravidly lidského chování přestává platit.... celý text
Přidat komentář
V jisté rovině mi přijdou jeho knihy vždy v něčem velice podobné. Je v tom nějaká fabulace, či co, že některé hrany prostě poznavám odjinud, ovšem psát on umí. A jeho knihy se umí i překládat, což je u takového textu velice důležité. Nudné to rozhodně není, jen to autor líčí po svém, což někdy člověka uzamkne do jakýchsi pochybností...i o sobě samém podotýkám :-)
Co jenom napsat, abych navnadil možné budoucí čtenáře? Jak popsat, co jsem cítil po dočtení této knihy a přitom nic neprozradit? Ne opravdu se nebudu vyjadřovat k ději, k tomu se musí, každý kdo chce, pročíst sám. Kniha melancholická, romantická, mysteriózní, erotická, dobrodružná atd. Kniha o podstatě bytí? Po dočtení někteří píší, že knihu nepochopili, podstata je smířit se s tím.
Tak nudnou knihu jsem snad ještě nečetla. Pravda, někdo říká - kafkodní - ano, ale hlavně nudné plácání rádoby psychologických nesmyslů. Iritující, nic mi nedala, snad jen samé negativní pocity. Jsem zvyklá vždy rozečtenou knihu dorazit do konce, ale tady mi to dalo zabrat. Musela jsem se vysloveně přemlouvat.
To, co provádí Maurice Conchis Nicholasovi Urfovi, dělá John Fowles čtenáři, ale forma je dokonalá, takže kniha je dostatečně zábavná.
Musím říct, že touto knihou jsem se vážně prokousávala. Téma bylo zajímavé - mladý anglický učitel přijíždí na malý řecký ostrov učit angličtinu. Seznámí se s místním dobře situovaným podivínem, jenž společně se svými kolegy, či herci na učiteli zkouší "experiment" týkající se lidského jednání. Cílem snad bylo ukázat mladému muži, co je v životě důležité. Jednotlivé postavy se neustále proměňují, odehrávají se podivné situace.
Kniha by ale mohla být mnohem kratší, 800 stran už je docela dost a děj se místy opravdu vlekl. Navíc hlavní postavy Alison a Nicholase mi vážně nebyly sympatické.
Hurá přečteno. Knihu jsem přečetla, jen z toho důvodu, že jsem byla opravdu zvědavá co z ní vyleze. Kdyby byla tak o 250 stran kratší byla by mnohem lepší. Detailní popisování pro mě bylo příšerně zdlouhavé. Přišlo mi to takové zbytečné čtení, na psychologické romány prostě asi nejsem, ale milovníci tohoto žánru ji určitě ocení.
Chudák Nicholas. Ne že by mi byl úplně sympatický a tak trochu mu to patřilo, ale přece jen, takovou mystifikaci a trest si nezasloužil.
Kniha patří k tomu nejlepšímu co jsem kdy četla.
"Věděl jsem, že už nikdy v životě nebudu moci prožít podobné dobrodružství. Byl bych obětoval zbytek svých dní, abych donekonečna prodloužil tohle odpoledne. Aby se bez přestání opakovalo a stalo se věčností, uzavřeným kruhem, namísto toho, čím ve skutečnosti bylo: rychle uplynuvším nepatrným krůčkem, který nelze nikdy vzít zpět."
Do rukou se mi dostala kniha, kterou autor opatřil svou předmluvou a jak sám uvedl, poopravil některé pasáže a její konec učinil pro čtenáře srozumitelnějším. Hodnotím tedy tuto upravenou verzi, dřívější neznám. John Fowles si mě naprosto získal svým Sběratelem. Jak ale sám v předmluvě k Mágovi uvedl, úplně ho netěšilo, že čtenáře zaujala hlavně jeho románová tvorba, chtěl vytvořit něco víc. Vůbec už ta jeho předmluva mi Johna Fowlese tak neuvěřitelně přiblížila (ne každý autor se takhle čtenáři otevře, odhalí své obavy, svá přání), že i má počáteční obava, jak budu Mágovi rozumět, byla rázem ta tam. Jde přece hlavně o to, aby ve vás kniha zanechala nějaký pocit. A to se rozhodně stalo. Je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Je plná spousty mouder, rad, postupů, psychologie postav je jako vždy geniální. Kdybych si ji mohla číst někde na dovolené v Řecku, jak tu jeden uživatel psal, byla bych z toho ještě víc nadšená. Bohužel jsem ji musela číst velice dlouho, na čas se od ní i odpoutat a tím možná i utrpělo to, že jsem z ní neměla ten celistvý prožitek. Příště ji přečtu naráz a rozhodně si nezapomenu tužku, abych mohla řadu pasáží v ní podtrhat a opět si je připomenout. Myslím, že se panu Fowlesovi povedla úžasná kniha a něco víc v ní rozhodně je, je v ní totiž úplně všechno.
Zajímavé je, že z toho, co Fowles smíchal, nevnikl odporný guláš, ale uspořádaná kompozice předmětů...
Kafkoidní, co na to říct, že?
Zamilovala jsem se!
Celkový dojem dobrý, veľa zaujímavého textu, mnoho nečakaných zvratov.
Ale bolo tam aj veľa zdĺhavých a nudných pasáží, ktoré znižovali kvalitu. Záver na môj vkus neuspokojivý, zvlášť po takovm vystupňovaní napätia.
Možná stačí napsat, dobrá kniha.....moc jsem si ji přála a jsem ráda, že mě nezklamala, doporučuji přečíst....
Kniha je moc dlouhá. Hlavní hrdina mi byl nesympatický což znepříjemňovalo čtení. Knihu jsem koupil v antikvariátě, ale kdybych věděl do čeho jdu nekupoval bych to ani tam. Příběh hodně natažený a v závěru žádná pointa a nebo jsem si jí nevšiml. Moc dlouhá. Sice to má svůj důvod, ale i tak se autorovi nepodařilo mne vtáhnout do děje. Z knihy mám jednoznačně pocit, že si autor naložil podstatně víc než stačil zvládnout. 25. 1. 2007
Po nějaké době mi došlo, že knihu už nikdy nehodlám číst znovu a prodal jsem ji zpátky do antikvariátu. Nechápu co na tom lidi vidí, kdyby to bylo na 300 stran - možná, ale skoro 600 bylo utrpení a slabý závěr nedokázal nic zvrátit. Zůstal jen ten pocit počáteční tajemné atmosféry, čehož si někteří mohou vysoce cenit. 55%
Fascinující, místy téměř detektivní příběh pětadvacetiletého Nicholase Orfa na řeckém ostrově Fraxos. Tajemný Maurice Conchis a jeho divadelní společnost se hlavnímu hrdinovi rozhodli zpestřit život a ukázat mu, v čem spočívají ty správné životní hodnoty.
Myslím, že člověk knihu dostatečně ocení po té, co si ji přečte minimálně dvakrát. Při prvním čtení napjatě obracíte stránky, abyste se dozvěděli, co se na ostrově vlastně děje. Až při dalším čtení si člověk vychutná jednotlivé příběhy, které Conchis Nicholasovi vypráví a pořádně se zamyslí nad chováním jednotlivých postav.
Kniha, krerá vás nepustí a zaměstnává vaši šedou hmotu mozkovou i ve chvílích, kdy jí zrovna nečtete. Dokonale spletitý děj, chvílemi máte pocit, že do sebe vše zapadá, chvílemi naopak, že si s vámi autor jen hraje a nic do sebe ani zapadat nemůže. Celých skoro 600 stránek jsem měla podivně vtíravý pocit, že má nade mnou autor prostě navrch a ať se snažím sebevíc, neuhodnu prostě nic. Bohužel tenhle pocit nezmizel s posledními stránkami, zmatek přetrval, ale o to víc bylo o čem přemýšlet. Doporučuju vzít s sebou na dovolenou, nejlépe na nějáký řecký ostrov ;)
Právě jsem dočetl. Mám z toho trochu zamotanou hlavu, hlavní hrdina zlehka neuchopitelný, pohnutky ostatních (ne jen zlehka) nepochopitelné. Obojí jsem doufal na konci pochopím (uchopím), ale úplně se to nestalo. Možná s odstupem, možná je to zatím příliš čerstvé.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura psychologické romány učitelé, učitelky, pedagogové internát experimentální literatura řecké ostrovyAutorovy další knížky
| 1988 |  Sběratel |
| 1976 | Francouzova milenka |
| 2014 | Mág |
| 1997 | Věž z ebenu |
| 2001 |  Larva |
Fowles se čtenářem rozehrává únavně samoúčelnou hru na kočku a myš, u které je dobře od půlky jasné, že ve finále nepůjde jakkoli kloudně obhájit. A taky že ne....Mág je zkrátka taková literární pastička, které vřele doporučuji se obloukem vyhnout..anebo tu potom aspoň nepět ódy na podstatu existence. Pěkně prosím.
Jen za stylistickou vytříbenost, cit pro krajinu a přijemně erotický náboj, tomuhle pěkně namalovanému pukavci 3*** přiklepnu. Víc mu ale vážně nepřísluší.