Magor a jeho doba
Marek Švehla
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353998/mid_magor-a-jeho-doba-Fzt-353998.png
5
194
194
Obsažný, střídmě a přitom velice čtivě napsaný životopis jedné z nejvýznamnějších osobností českého kulturního a společenského života druhé poloviny dvacátého století. Přibližuje detailně Jirousův život od dětství v Humpolci, přes studia v Praze, jeho vztahy s českými výtvarníky v šedesátých letech a soužití s rockovou skupinou The Plastic People of the Universe. Především ale popisuje Jirouse jako strůjce unikátní, na státu nezávislé undergroundové kultury i pozdější mnohaleté věznění a následky, jež mu způsobilo. Životopis navíc v širokém záběru zachycuje dobu, v níž I. M. Jirous žil, a jeho vztahy s řadou významných osobností českého veřejného a kulturního života. Vzniklo tak jedinečné historické panorama doby zobrazené skrze Jirousův život. Kniha zaujme nejen zájemce o moderní české výtvarné umění, rockovou hudbu, literaturu a politickou perzekuci u nás v letech sedmdesátých a osmdesátých, ale každého, kdo chce hlouběji pochopit novodobé dějiny a kulturu naší země. Je doprovázena desítkami unikátních fotografií ze života I. M. Jirouse i dalších osobností a jmenným rejstříkem.... celý text
Přidat komentář
Bezvadně sepsáno! Souhrně, někdy sem tam autor přeskočil v ději a obobí, ale bravurně se vrátil zpět, takže má čtenář pocit, že opravdu jde ve stopách života I.M.Jirouse. Po dočtení mi šla úplně husí kůže!
Díky za toto dílo! Díky za Magora!
Magora jsem zažil párkrát naživo, naneštěstí už v jeho alkoholovém období v devadesátkách. To ovšem nic nemění na kvalitách tého knihy, zejména "a jeho doba" je perfektní kronikou české druhé kultury od 60. let dále.
Díky laskavosti interpreta rozhlasové četby této skoro fenomenální fresky totality na podkladě životního příběhu muže, jež by ve svobodné společnosti s velkou pravděpodobností dopadl zcela jinak . . . . jsem mohla alespoň ušima ochutnat skvělou práci Marka Švehly.
A moc se těším na setkání knihou!
P.S. Po přečtení knihy :o)
Nejvíc mě bavila nahlédnutí do ryzí lidskosti IMJ, kterému odpor k režimu evidentně zvýraznil veškerá povahová negativa a ještě semlel všechny blízké.
Není to úplně snadné čtení, byť je kniha místy velmi vtahující.
Brala jsem jí jako "čítanku totality" a když šlo příliš o Plastiky bez uzardění jsem přeskočila pro mě nezáživné pasáže.
Nádherná ilustrace toho, co z člověků ve skupině udělá moc a svévole - přestanou být lidmi.
Absolutně kdekoli zadupali byť jiskřičku dobra a dostali z každého maximum nízkých pudů a primitivismu. Málokdo se ubránil. Příkladně první dáma disentu Dana Němcová, před kterou smekám. Ta však nikoli jen ze svých lidských sil stejně jako třeba Sváťa Karásek.
Petr Placák:
"Magorovou kolébkou a zároveň rakví se stalo jeho buranství. Když kluk z Humpolce přijde do společnosti, boří její konvence, nedovede přestat a stane se z něj šašek."
Závěr jeho života je smutnou písní, která ovšem nezmenšila jeho osobní zásluhy o svobodu!!
"Napsal jsem nevím kolik - patnáct set, dva tisíce básní, to je jedno, ale jednu považuju za svou nejlepší. Taky když mě oslovili z toho klubu poezie, co vyvěšuje básně do pražského metra, s tím, kterou báseň bych jim doporučil, byla to ta, o které chci mluvit - Jestli mě necháš umřít dřív. Byl bych šťastnej, aby třeba za dvě stě let po tom, co umřu, se tahle báseň někde zachovala v čítankách nebo tak. Nic lepšího už nikdy nenapíšu."...
Jestli mě necháš umřít dřív,
polož mne k tomu dovnitř osení,
nad kterým slunce stojí v zenitu.
A komín staré cihelny
prosímtě vedle postav mi,
aby stín v horku na mně pad.
A čápi na tom komínu
aby klapali zobáky.
A někdo kdo by kolem šel
letmým pohlazením se dotk
okraje toho osení.
"Ivan Jirous, opilec, výtržník, uznávaný básník, hlavně ale vedle Václava Havla nejdůležitější česká osobnost sedmdesátých let dvacátého století, zemřel chudý. Kdo znal jeho život, ví proč."...
Víc nebudu psát, hodně bylo už napsáno a hodnocení jsou vypovídající. Přečtěte si to!
Silný a dobře zpracovaný příběh. Vynikající úvod do dalšího studia komunistické éry.
S knihou jsem prožila konec roku 2019. Vzala jsem si jí na zimní dovolenou s tím, že jí budu „prokládat“ četbu lehčí literatury. Nestalo se tak. Osud Martina Jirouse mne od prvních řádek oslovil a román naprosto pohltil a já četla, četla, četla…. Není vůbec důležité jaký máte postoj k undergroundu, není podstatné, zda se vám líbí hudba Plastiků nakonec ani to, zda souhlasíte se všemi názory a postoji Jirousovými. Tato kniha je jedním z nejlépe napsaným svědectvím o době totality, o tom jak establishment zacházel s lidmi s odlišným názorem, o tom jak se pozvolna utahovaly šrouby občanské nesvobody….Tahle knížka by měla být povinnou četbou pro mladé lidi, aby věděli, co to znamenalo nesmět poslouchat hudbu, která se mi líbí a nesmět jít na koncert oblíbené kapely. A nebo na něj jít a smířit se s nějakou tou ranou obuškem a vyhazovem ze školy či s problémy v práci…Martin Jirous byl obdivuhodná osobnost a já jsem velmi vděčná Martinu Švehlovi, že ho dokázal ve své knize vylíčit tak pravdivě a živě. Paradoxně – jako nejsmutnější část Jirousova života mi připadalo období po sametové revoluci – jako by ta doba přinesla zklamání, či přišla příliš pozdě…. Řadím mezi své nejmilejší knihy a DOPORUČUJI VŠEM !
Magor a jeho doba ponúkajú mimoriadne plastický obraz éry, kedy mať odlišný názor na umenie mohlo aj v praxi viesť k vyradeniu na absolútny okraj spoločnosti. Aj keď sa sám autor miestami nevyhne sklonom k vytváraniu kultu Magora a zvýrazňovania jeho protikomunistickej činnosti ako niečoho dejinotvorného (čo ja neviem posúdiť, lebo nie som historik), tak čitateľovi ponúka komplexný obraz Magora a vďaka tomu možnosť si vytvoriť vlastný názor na tak nejednoznačného človeka ako bol Ivan Martin Jirous. Bol geniálnym básnikom, očarujúcim intelektuálom, nešťastným človekom neschopným rozprávať o emóciách, či všetkým dohromady v jednu chvíľu?
I když jsem nikdy nebyl a ani po přečtení této knihy nebudu příznivcem undergroundového umění a stylu života přesto souhlasím se všemi níže uvedenými komentáři,z nichž nejbližší mi je od uživatele Vlk.kh. Oceňuji odvahu "mániček"žít takovým stylem života a nést za to důsledky.Děkuji Markovi Švehlovi za výbornou práci.
Doporučuji.
Vezmu to asi velmi stručně, protože při pročítání komentářů od ostatních čtenářů jsem seznal, že vše důležité již bylo napsáno a já bych to tak výstižně asi ani nedokázal. Skvělá kniha plná neuvěřitelného množství informací nejen o Jirousovi, ale i ostatních lidech z komunity undergroundu. Ač bych s Ivanem Jirousem asi těžko vydržel bez konfliktu - vzhledem k jeho divokosti a vulgárním výstřelkům v alkoholovém opojení a hlavně hovadskému chování v devadesátých letech - tak má on a ostatní lidé kolem undergroundu po přečtení této knihy můj hluboký respekt a na druhé straně se ještě více prohloubila má nenávist a opovržení k Rudému dobytku a všem jeho sympatizantům a kolaborantským práskačům - nejen v době totality.
Nesmírně kvalitně napsané dílo, které ukazuje respekt k Magorovi, ale netutlá jeho temné stránky. Bavila mě komplexnost pojetí tehdejší doby a nonkonformní komunity.
S ohledem na předchozí komentáře nemá cenu omílat dokola analogické postřehy. Snad bych jen dodala, že moje favoritka disidentsko-undergroundové komunity je Dana Němcová, neboť takové železné nervy a organizační schopnosti jí asi můžeme všichni jen závidět.
Velmi kvalitně a myslím poctivě napsaná biografie jedné z vůdčích postav českého undergroundu. Přiznám se, že jsem některé stránky jen letmo prolétla očima, protože tak podrobné informace o všech událostech a akcích jsem nehledala a byla to fakt tlustá bichle. K Magorovi jsem se dostala přes písničky a rozhovory s jeho poslední partnerkou Dášou Vokatou a knihou Tweety jeho první manželky Věry Jirousové. Díky zájmu o jeho osobu jsem se toho dozvěděla spoustu z života chartistů. Škoda že se o jejich život a tehdejší boj proti totalitě nezajímá velká část našeho národa, která žije konzumním a materialistickým způsobem, který pojala jako samozřejmost, vše jen kritizuje, buď nechodí k volbám nebo ještě horší varianta, volí komunisty, SPD nebo jsou slepými stoupenci Babiše.
Rodiny chartistů a jiných odpůrců tehdejšího režimu prokázaly neuvěřitelnou odvahu a odříkání, neumím si ani představit, že bych toto dokázala já, a to nejsem žádný zbabělec. Strávili roky ve vězení, zpočátku vpodstatě za neuvěřitelné banality a výmysly STB atd atd.
Někteří byli doslova vypuzeni do nechtěné emigrace.
Biografie, pojímající IMJ především jako jednu z klíčových postav českého kulturního i politického disentu. Jeho cestu od nadaného mladého intelektuála a zastánce naprosto svobodného uměleckého projevu k propojujícímu elementu mezi protirežimní kulturou, politickými odpůrci komunismu i jejich obyčejnými fanoušky. Jeho nesmiřitelně rebelskou povahu, vedoucí také ke spoustě osobních problémů a sérii uvěznění i kontroverzím v polistopadové éře.
Četla jsem také kritiky na tuto biografii, vyčítající Švehlovi spoustu věcí, jejichž odůvodněnost posoudit nedokážu (jakožto pouhý fanoušek poezie IMJ), za sebe ale mohu říct, že osobnost IMJ dle mého dojmu vylíčil objektivně, velmi plasticky a zarámoval do celku tak, že vše dává smysl a zapadá do sebe ... i mne ale mrzí, že bylo málo prostoru věnováno jeho básnické tvorbě, i když chápu, proč se do toho novinář Švehla nechtěl pouštět.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih a zároveň nejdelší, co jsem kdy přečetl. Navzdory své délce je opravdu velmi čtivá a zábavná. Doporučil bych ji hlavně těm, co se chtějí něco dozvědět o tom, jaké to bylo za komunistů, o undergroundu, nebo nejlíp přímo o Jirousovi, protože pokud vás tohle téma moc nebere, může vám ta knížka připadat zbytečně zdlouhavá a plná nepodstatných faktů. Já sám jsem se tam ale dozvěděl mnoho užitečného a dostal spoustu tipů na další četbu a kapely, které jsem neznal. Nejvíc mi v hlavě utkvěl Magorův názor na Jethro Tull, to už bych ale moc spoileroval.
Na pozadí politické situace se vyvíjí udergroundová kultura. Ivan M. Jirous vystupuje především jako stmelující osobnost, nekompromisní k establishmentu. Zpočátku mu šlo o nezávislé cesty uměleckého vyjádření. Později se stal nebezpečným pro samotný režim a spojil se s politickými odpůrci včele s Václavem Havlem, který mu velmi pomáhal. Na čtenáře dýchne atmosféra za socialismu, ten podvědomý strach, který velel k poslušnosti, to však nebyl případ Jirouse. Jirous byl hybatelem událostí, lídrem podzemní kultury díky tomu, že uměl svobodné tvůrce během normalizace ocenit a vystihnout, v čem dokázali tehdejší svět obohatit. A stejně tak na oplátku tato kniha objevila, v čem spočívá význam Ivana M. Jirouse pro naši kulturu. Mezi řádky si člověk udělá obrázek o samotném člověku Ivanu Jirousovi, byl vzdělaný, inteligentní, charismatický, statečný, ale také dominantní a bez pudu sebezáchovy. Kniha se čte jako příběh s neohroženým hrdinou.
Katolický kněz Ladislav Heryán:
"Vnímal jsem ho jako svého duchovního učitele. V čem? V opravdovosti života. Třeba jak uměl žít jenom z toho, co mu lidi dali. A tak svobodného, vnímavého člověka jsem napozal."
z Jirousova dopisu z vězení:
"...a pořád jsem přesvědčenej o tom, že přes ten nesnesitelnej tlak seshora, kdekoliv na světě, je svět pořád lepší skrze porozumění mezi lidma, které se šíří zdola. To je naděje, ke které musíme zaměřit všechno naše konání."
Magor a jeho doba? Jeho doba byla ledová, kamenná a prázdná, ale on nepodlehl. Byla to doba, kdy tehdejší režim potřeboval perzekuovat lidi, kteří jen chtěli poslouchat a dělat hudbu (a nestačil jim schválený Olympic – mimochodem skvělé se dozvědět, že P.Janda byl v přehrávkových komisích).
Pokud mám knihu My děti ze stanice zoo jako četbu, kterou zvládnu bez dechu za 1 den, tak toto je kniha kterou přečteš za dva dny bez dechu a v napětí, Marek Švehla se opravdu vyznamenal a tuto knihu řadím na čestné místo v knihovně, vedle stejně černobílých Kmenů 0.
Hlavní aktér knihy prokázal velkou osobní statečnost, když například hned po propuštění z prvního vězení odmítl podepsat závazek mlčenlivosti, o tom co ve vezení viděl a zažil (běžná praxe za komunismu) a naopak po pár dnech konzumace alkoholu začal znovu podporovat nezávislou (=perzekuovanou) kulturu, díky čemuž si pak vysloužil pobyt i ve Valdicích pro nejtěžší vězně.
Jeho štafetu pak v 80.letech převzali jiní a Magorovo působení ve svobodných časech byl spíš už takový jeden velký dojezd (ve smíchovské nádražní restauraci Oáza), kdy se musel potýkat s existenční krizí. Zásluhou toho hnusného režimu, který vynikal maximálně tak ve skartaci, neměl zajištěny základní životní potřeby a dostával se obtížně k důchodu.
Citát V. Havla po odsouzení Magora : „Prokurátor se stal symbolem naduté a úzkoprsé moci, pronásledující všechno, co není schopna zařadit do své sterilní představy života, všechno neobvyklé, riskující, samorostlé a nepodplatitelné, všechno příliš bezelstné i příliš náročné, příliš otevření i příliš tajemné, všechno příliš drsné i příliš zjemnělé na její těžkopádný vkus, vlastně všechno jiné, než jaká je sama.“
Deset hvězd. Kniha je velmi čtivá, autor postihuje detaily, věnuje se lidem, kteří se objevují a zároveň se mu daří děj udržet pohromadě a nerozpliznout. Z knihy je patrné, že autor čerpal z mnoha zdrojů (archivy, paměti, dokumenty) a povedlo se mu utvořit plastický obraz doby. Doporučuji všem učitelům dějepisu a občanské nauky jako povinnou četbu. Díky Marku.
Odrazovala mne tloušťka knihy, ale nakonec jsem ji přečetla s nadšením. Kniha přináší exkurs nejen do Magorova svérázného života ale i celých desetiletí.
Štítky knihy
kultura normalizace (1969-1989) monografie političtí vězni česká hudba underground Valdice Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2017 |  Magor a jeho doba |
| 2019 |  Česko na křižovatce |
| 2006 | Nemilosrdné příběhy českých dějin |
| 2021 |  Babišistán |
Šialené! Od začiatku až do konca. Ako si zachovať chrbtovú kosť a vernosť sebe samému v mašinérii strachu, ktorá melie všetko živé naokolo a pritom sa nezblázniť. Magor bol fakt magor...človek vymykajúci sa z priemeru tým, že ho neobmedzoval žiaden strach ani obavy z toho čo bude. Nič totiž nebolo dôležitejšie ako sloboda ducha a tvorivého prejavu. Zaujímavé je aj jeho porevolučné obdobie v ktorom jeden z najslobodnejších Čechov nezvládol slobodu. Alebo ide o jej absolútnu formu, ktorú nechápeme len my bežní ľudia s nohou na brzde, zvanej pud sebazáchovy? IMJ však šťastný nebol, trpel depresiami a najpravdepodobnejšou verziou bude, že tempo jeho nového života udávala zmäť protichodných a nahromadených emócií, ktoré vzkypeli z jeho podvedomia ako láva sopečnej erupcie. A jej následky bolo len veľmi ťažko odstrániť či eliminovať.
Brilantne napísaný životopis a záznam historickej doby.