Mainstream
Miroslav Pech
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389843/bmid_mainstream-XHq-389843.jpg
4
76
76
Současný mladý český pár - Matěj je začínající spisovatel, Klára je na mateřské s dvouměsíční Sárou. Vše by mělo být fajn, jenže Matěj najednou o Klářině minulosti zjistí něco, co mu vyrazí dech. Něco se naruší, zvolna se roztočí spirála pochybností, která se jako naostřená vývrtka začne zarývat do míst, kde to dost bolí. Hlavní hrdinové se vydávají na výlet poznat sami sebe, obnažit svou podstatu. A to doslova. Miroslav Pech je výrazný hlas nové české prózy. Po několika mainstreamově laděných titulech, v nichž jako soustředěný pozorovatel realisticky nahlížel na život běžných smrtelníků v naší nedávné minulosti či bezprostřední současnosti, provádí smělý úkrok do sféry hororu, dveře žánru zničehonic rozkopává způsobem, jaký tuzemská literatura patrně ještě nezažila. K románu, který si premiéru odbyl počátkem tohoto roku překvapivě v Polsku, v našem vydání přidáváme několik temně laděných povídek.... celý text
Přidat komentář
Na tomto vynikajúcom počine mi vadili dve veci. A za žiadnu nemôže skvelý Miroslav Pech, ale vydavateľstvo Carcosa. Carcosa je veľmi zaujímavé vydavateľstvo, držím mu palce a je očividné, že ak sa nič extra nepokazí, tak v budúcnosti môže ísť o perfektné vydavateľstvo zásobujúce náš trh horormi, ktoré určite stoja za pozornosť. Zároveň sa ale o jediné mínusy tejto parádnej knižky paradoxne postaralo ono. Jednak nechápem, prečo knihu prezentuje ako román (pretože v skutočnosti ide o novelu + 7 poviedok) a jednak obálka je na jednej strane veľmi výrazná a pozornosť potenciálneho kupujúceho pútajúca. Na strane druhej troška braková, je v rozpore s vysokou kvalitou textov vnútri. Inak je to ale výnimočná pecka a po Honzovi Vojtíškovi je Miroslav Pech bez debaty najvýraznejší český hororový hlas za posledných... 10 rokov? Nechápem, kde sa to v ňom vzalo resp. kde sa vzal samotný Miroslav Pech (jeho predchádzajúcu tvorbu som doteraz nepoznal), no je to fakt obrovský talent. Vie písať stručne, ale nezjednodušuje. Vie text na pár miestach odľahčiť, ale bez toho, aby tým utrpela smrteľne vážna atmosféra. Dokáže vystihnúť pointu bez toho, aby sa nám ťažkopádne podkladal v piatich nudných odsekoch. Ide priamo k veci, bez okolkov - ale nie je prehnane stručný, čo by tiež nebolo dobre. Je naliehavý, sugestívny, úprimný. V jeho tvorbe je život, aký mi chýba u drvivej väčšiny súčasných českých a slovenských spisovateľov. Miroslav Pech si zaslúži úspech. Oni nie. Je naliehavý, ale netlačí na pílu. Napriek tomu sú mnohé jeho scény a nápady brutálne a vzhľadom na veľmi realistický typ písania nepríjemné. Páčil sa mi ako titulný Mainstream, tak poviedky (možno až na Více životů, to išlo mimo mňa). Miroslav Pech je mimoriadny nový hlas českej literatúry. Mimoriadny.
Hororovou literaturu vlastně moc nečtu, ale Mainstream asi splnil to, co jsem očekávala. I když to nebyl klasický horor, spíš pěkné psycho, po kterém mi bylo po těle dost nepříjemně až hnusně. Líbily se mi i povídky, následující po Mainstreamu. Každá je tématicky trochu jiná, což dodává celému souboru na zajímavosti. Z povídek bych vypíchla asi Verunku (tam jsem se až bála) a Více životů (u toho mi bylo hodně úzko). Celá kniha vlastně jako by pojednávala o rozkladu ve všech jeho významech. Rozložená jsem byla i já, když jsem knížku uklízela do police.
Čtení jsem si užívala, líbil se mi a dostal mě minimalistický a výstižný úvod (Slabikář). Celkově dobře a čtivě napsané, temná a hutná atmosféra. Mainstream mě vážně bavil, jednoduše parádní psycho horor. Uvítala jsem i šest povídek. Co povídka, to jiné téma, ale přesto všechny skvělé, všechny. Chválím i děsivou obálku, bylo docela (ne)příjemné mít knihu vedle postele.
Abych pravdu řekl, čekal jsem kulišárnu. Nakladatelství renomovaného překladatele a pustí se do českého autora? Na pohádky moc nedám, takže jsem počítal s nějakým kamarádšoftem, který po přečtení spálím. A ono ejhle, Miroslav Pech mi vytřel zrak. Pilníkem na nehty.
Titulní Mainstrem není sice hororem v pravém slova smyslu, spíš takovým zvráceným psychothrillerem, ale funguje bezvadně. Je to znepokojivé, děsivé a hlavně neuvěřitelně čtivé. Přestože mi zpětně vadila bohatýrská koncepce, pořád tomu nelze upřít zvláštní podmanivé kouzlo. Strohý až úsečný styl vyprávění má přitom blízko k českému undergroundu, zároveň však zůstává v inteligentní rovině, kdy se pro formu nezapomíná na obsah.
Následující povídky se pak nesou na stejné vlně, tentokrát ovšem s větším než malým množstvím fantastiky (kromě textů Mašina! a Více životů). U mě osobně nejvíc bodovala Verunka a Demolice, ovšem každý jeden z příběhů má něco do sebe. A tak mi nezbývá než netrpělivě vyhlížet další autorovu podobnou knihu.
Hororovým vzorem Miroslava Pecha je Jack Ketchum a na Mainstreamu je to zatraceně znát. Text je úsporný a bez zbytečných slov či vět jde rovnou k věci. Zároveň si ale zachovává vše potřebné k tomu, aby dokázal zůstat lidský a uměl ve čtenáři vyvolat dojem, že mu záleží na protagonistech. Východiskem románu, podle něhož sbírka dostala jméno, je psychologické trauma. Pech své postavy v podstatě rozorá ukrutnými zážitky a sleduje, zda se s nimi dokážou vyrovnat. Výsledkem je zničující spirála šílenství, která se před ničím nezastaví a skvěle se čte.
Následuje zhruba sto stránek kratších povídek, jež svou kvalitou nezaostávají za Mainstreamem. Liší se tématem i zpracováním a oscilují mezi bizarními budoucnostmi, apokalyptickými vizemi nebo mrazivými momentkami ze současného života. Všechny stavějí na skvělých a inteligentních nápadech, které zastřešují nečekanými ale o to příjemnějšími vyvrcholeními. Mým favoritem se stala povídka Mašina!, která mi svou bizarností připomněla některé práce Junjiho Ita. Velká radost!
Štítky knihy
psychologické thrillery české horory
Část díla
Autorovy další knížky
| 2018 |  Mainstream |
| 2020 | Dítě tmy |
| 2017 | Cobainovi žáci |
| 2021 | Hranice už nejsou, tati |
| 2022 |  Rytíř |
Osobne mi pripada, ze pan Pech trpi syndromem rodicovstvi.