Majster Alkohol
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247545/bmid_majster-alkohol-mF4-247545.jpg
4
608
608
Majster Alkohol, čiže, Pijanské zápisky.
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1967 , VPL - Vydavateľstvo politickej literatúryOriginální název:
John Barleycorn, 1913
více info...
Přidat komentář
S alkoholismem jsem se setkával celý svůj život, jak profesionální, tak rodinný. A tuto Londonovu románovou autobiografii je nutno doporučit všem, alkoholikům, terapeutům, rodinným příslušníkům, pracovním kolegům...
Nikdo z nich se nepoučí, ale vy se zbavíte výčitek...
Vlastní bilance života alkoholika, kterému alkohol vůbec nechutnal (dokud neochutnal koktejly), pil pouze "z donucení" a pod vlivem okolností, alkoholika, jenž pravou opilost spojenou s motáním, špatnou artikulací a kocovinou téměř nezažíval, ale stejně se zřejmě propil k předčasné smrti (i když na to se názory rozcházejí). V bodech uvádím to, co mi přišlo zajímavé či podivné:
- způsobem, jak o "démonu alkoholu" píše, se v mých očích trochu zbavuje své vlastní odpovědnosti a dělá ze sebe loutku v rukou jiných
- to, co ho ničilo, byla "spolupráce" dvou démonů, z nichž ten hlavní se nacházel v jeho hlavě; dnes je asi povědomí o zničující kombinaci deprese a alkoholu lepší
- jeho časté úvahy o sebevraždě (já se ještě učila, že zemřel vlastní rukou) jsou zvráceně přitažlivé, protože taková pro něho možnost sebevraždy byla
- zmiňuje, že ho před ní jednou zachránila myšlenka, že chce pomoci "lidu"; zdá se mi, že socialistické smýšlení stálo u něho výš než vazba na ženu a děti
- propastný rozdíl v jeho pohledu na "lid" a "lidi" je pro mě téměř nepřijatelný
- až úsměvné je jeho vysvětlení toho, proč souhlasí s volebním právem žen: ženy zachrání svět právě tím, že se postarají o likvidaci alkoholu – absolutní, neboť to je jediná cesta; 20. století bude od alkoholu osvobozeno – Ženy všech zemí, spojte se! :-)
Je to můj oblíbený autor, ale s jeho osobním pohledem na život se nemohu ztotožnit.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec.
Užásné popisy známých, někdy více či méně příjemných stavů.
Důvody k pití jsou vždy podobné.
I mě nejednou v životě vyškolil Pan Ječmínek a tak jsem se u knihy báječně bavil.80%.
Knížku jsem stáhl celou za jeden večer spolu s multipackem dvanáctek. Určitě to někdy zopakuju.
Jack měl tak dobrodružnej život! I když krátkej a plnej nejistoty ,stejně to za to muselo stát. Až jsem z toho všeho odrazování od alkoholu dostala chuť na panáka a odplutí někam po širým oceánu..
Dobré. Dobré je za tři. Nu, přišlo mi to trochu jako vykrádání sama sebe. Četlo se to dobře, ale autor se už pak dost opakoval. A stálým přesvědčováním o tom, že vážně není alkoholik, mi už dost lezl na nervy. A celkově tím přístupem. Když nechci pít, tak přeci nepiju. Co by za to mnozí alkoholici dali, kdyby se jim prostě "nechtělo". Nevím, možná mám na to málo zkušeností (naštěstí), ale celá ta kniha mi přišla příliš přitažená za vlasy - a autor možná trochu více vychloubačně, než by se slušelo.
Je zajímavé pozorovat abstinenty zaraženě tápat a hledat způsob, jak se vyjádřit ke knize světově proslulého autora, jenž dal světu Volání divočiny, Bílého tesáka či Mořského vlka. Jednak je Démon alkohol zcela prostý ambicí po literární nesmrtelnosti, jednak nejde o žádného Bukowského, aby se na autora dalo koukat skrz prsty.
Naproti tomu skupina čtenářů mající zkušenosti s alkoholem oceňuje autorovo pokynutí rukou a pozvání za oponu divadla zvaného život, přičemž jako zkušený rekvizitář má plné vitríny vlastních zážitků a nestydí se upozornit na fotografie z her, jejichž hrdinou byl ...i proti vlastní vůli. Buď to, anebo je hodnocení 83% dané jednoduše tím, že většina národa **astá!
Tuto knihu jsem právě dočetl potřetí, což jistě vypovídá o mnohém. Zajímavý pohled na věc (rozuměj alkohol) a to víc zajímavější a děsivější cesta k němu, kterou autor chtě nechtě musel podniknout.
Tohle byla super kniha !!! A pokud chcete nějaký domácí ekvivalent, tak kniha "Chlast je mým řemeslem" je více než dobrá.
Otevřená zpověď, která odhalila démona ze všech jeho stran a úhlů. Možná máme štěstí, že Jack London začal pít a podal lidem toto svědectví. Je to kniha, která může zásadně změnit život, protože Jack bude přemýšlet o alkoholu za Vás, tak jak se sami nikdy neodvážíte.
Hoci, našťastie a chvalabohu, nemám nijaké skúsenosti s alkoholom, bola som veľmi zvedavá, ako túto náročnú problematiku závislosti a neslobody spracuje Pán Spisovateľ. Moje očakávania, zvlášť po Tulákovi po hviezdach, Bielom tesákovi a Volaní divočiny, boli obrovské a právom - všetky menované knihy sú skvelé! O to väčšieho sklamania som sa dočkala pri Démonovi alkohole. Až je mi ľúto, že to musím napísať, ale vôbec som sa nemohla začítať, nič mi to nehovorilo - a nie pre fakt spomenutý v prvej vete. Prichodilo mi to, akoby to ani nepísal London... a ani aké-také rozbehnutie v poslednej tretine knihy nezachránilo pocit z prvých dvoch tretín, ktoré sa vliekli a vôbec neoslovili.
Ani brilantní vyprávěcí schopnosti J. Londona nezabránili tomu, že mi kniha v prvé polovině téměř nic neříkala...
Ožral jsem se v pěti, ožral jsem se v sedmi, chlastal jsem od patnácti, protože chlastali ostatní a já chtěl být stejně drsnej chlapák...
Nepříliš zajímavé a nepříliš rozumné, jelikož byl, ale styl poutavý četl jsem dál ačkoliv jsem měl z vyprávění hlavně chuť chlastat. Zato v druhé půlce knihy nabírá děj na obrátkách, nepopisuje už námořnická dobrodružství od pitky k pitce, ale snahu mladíka protlouct se životem tváří v tvář sociální nerovnosti.
Když London asi po milionté zmínil Démona alkoholu, došlo mi, že ta kniha vlastně není ani tolik o chlastu samotným. Pití je jen nástrojem proti existenciální tísni a absurditě lidského údělu, a není nástrojem příliš účelným, alespoň z dlouhodobého hlediska ne. Kapitoly 36-38 o čiré logice jsou pak čistý existencialismus ve stylu Sartra či Dostojevského.
Tak jako jsem při čtení první půlky knížky měl chuť něčeho se napít, abych si trochu rozjařil děj, tak ke konci četby už mi pomyšlení na alkohol připomíná Sisyfův balvan, který si všichni tlačíme před sebou a je jen na nás kolik si toho "nabalíme". Možná je to tím, že je právě devět ráno a já ještě nenapsal svojí tisícovku (snad se mi podaří tenhle komentář náležitě natáhnout, abych měl to svoje chlastání náležitě obhájený před sebou samým a před světem).
autobigrafický příběh života odpočítávaného počtem vypitých panáků.. London ve svých knihách jakoby seděl vedle na židli a vypravoval celý příběh osobně.. a mohlo se zdát že v určitých chvílích se kniha mohla měnit v zrcadlo.. ikdyž řekl bych spíš že zřídka.. každopádně skvělá kniha
Co si o něm myslí Jack London?
"Nesmíme však zapomínat, že Démon alkohol dovede měnit svou podobu. Právě tak jako ke slabým a vyčerpaným obrací se i k těm, kdo hýří silou a mají přemíru životnosti, anebo naopak k těm, kdo se nudí a zahálejí. Vezme si pod paží kohokoli, ať je v jakékoli náladě. Síť přeludů dovede rozprostřít nad každým člověkem. Za uhasínajíci světlo dá nové, za holou skutečnost dá pozlátko iluze a nakonec oklame každého, kdo si s ním zadá"
Co si myslí Charles Bukowski?
„Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to zapomněli; když se přihodí něco dobrého, pijete, abyste to oslavili; a když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo.“
Co si myslí o Démonu alkoholu neznámý poslanec?
"Tedy, pokud máte na mysli ten ďábelský lektvar, který ničí duši i tělo, likviduje rodinný život a morálku jednotlivce, tak jsem naprosto proti! Pokud ovšem myslíte onen božský elixír každovečerního potěšení, tu ochranu proti ledovému zimnímu větru, lahodnou tekutinu, jejíž spotřební daň tak štědře přispívá do veřejných rozpočtů na financování zdravotnické péče, tak potom jsem samozřejmě pro!"
A co si myslí heavy66?
Dokud nepřečtete Démon alkohol, nevíte o pití nic! Výborná kniha!
Moje první zkušenost s Londonem, no nevím, čekala jsem víc. Líbila se mi první půlka knihy kdy popisoval své zážitky. Ta druhá část, která byla spíše filozofická už mě tak neučarovala... Ale rozhodně zajímavé čtení..nicméně, nevím jestli bych se k němu vrátila.
Démon alkohol je kniha, která může být velmi dobrou vstupní branou do světa literatury Jacka Londona, protože se jedná o hloubkovou a dlouhodobou sondu do autorova myšlení, které bylo silně formováno zásadními okamžiky jeho života, jež jsou v knize často mezi řádky nastiňovány. Samozřejmě alkohol v tomto ohledu také nechává silný zářez v autorově mozkovém závitu a definuje jak Jackův život, tak pravděpodobně i jeho smrt, ke které dochází 22. listopadu 1916, kdy se London při snaze zahnat bolesti způsobené urémií předávkuje morfiem.
Jack v názorovém shrnutí poslední 39. kapitoly kritizuje systém, ve kterém je všudypřítomný alkohol všem dostupný a ponouká ke striktní alkoholové prohibici, která snad jako jediná může spasit mladé a dosud suché lidské duše. Prohibici autor obhajuje také tím, že s abstinencí všech ostatních bez problému dokáže abstinovat i on samotný. Zároveň je patrná i Londonova snaha uzavřít s poslední kapitolou i koketování s alkoholem, což se však úplně nedaří a autor si do budoucna vytyčuje možnost příležitostného pití, protože se poněkud alibisticky popisuje jako zkušený piják, který už dobře ví, jak neprobudit své vnitřní démony. Ve výše nastíněných názorových tendencích je kniha opravdu poctivým náhledem do pijákovy duše a pijákovi jiného času i kultury (mně), může mnohé skutečnosti osvětlit dříve, než se k nim propije sám.
Z Jackova popisu mám pocit, že s alkoholem je všechno něco za něco a jestli alkohol v životě člověku něco dává, nastane den, kdy si začne vybírat své pohledávky i s lichvářskými úroky. V tom případě se může stát, že se na stará kolena nedobrovolně stanu asketou, protože mnohému ve svém životě vděčím právě alkoholu. Nicméně, jestli jsem si díky knize něco uvědomil, tak to, že cesta ke skutečně devastující formě alkoholismu může být zdlouhavá a přechod do této fáze nenápadný. A o mých tehdejších výkřicích do světa, že se alkoholikem nikdy nestanu, si dnes trochu myslím, že mohou být naopak závdavkem průběhu zcela opačného a že se můj pijácký osud může ve vzdálenější budoucnosti naplnit, podobně jako vychlazená sklenice hladinkovým ležákem. Jacku, tvoje literatura mě trochu znervózňuje.
Štítky knihy
paměti, memoáry americká literatura psychologické romány alkoholismus alkohol
Autorovy další knížky
| 2020 |  Tulák po hvězdách |
| 2002 | Démon alkohol |
| 1974 | Bílý Den |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Přes tuto knihu jako první asi cesta k dílům Jacka Londona nevede, ale rozhodně stojí za to si ji přečíst.