Makbeth
William Shakespeare
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1926 , František BorovýOriginální název:
Macbeth, 1606
více info...
Přidat komentář
Shakespeare večne živý, ani 400 rokov neubralo Macbethovi nič na aktuálnosti, údernosti a pôsobivosti. Prečítala som niekoľko verzií, ale Martin Hilský je najlepší.
Nejkratší Shakespearova hra. A přesto je v ní mnohé. Vražda, touha po moci, nenávist, nadpřirozeno, věštba a šílenství.
Macbeth i jeho žena jsou nadčasovými typy. On jako lehce ovlivněný a slabý muž,
"...jak kočka, co rybku chtěla, však nohu smočit ne..."
a jeho žena jako sebestředná, ctižádostivá a nakonec zcela labilní žena.
"Zmiz odporná skvrno, zmiz."
A navíc je tu ještě neodvratitelná moc osudu. Vždyť stalo by se, co se stalo, kdyby se Macbeth nesetkal s čarodějnicemi? Kdyby se nedozvěděl věštbu? Bylo by něco jinak? Možná.
"...pustá zem. Tam sejdeme se s Macbethem."
Nemusela bych patřit k týmu kriminálky Las Vegas, Námořní vyšetřovací služby ani k týmu růžového Pantera a bylo by mi možná trochu podezřelé náhlé skonání Dunkana a jeho dvou tzv. vrahů, kteří byli také čirou náhodičkou mrtvi na Makbethově pozemku.
Skvělé drama, které je sice psáno trhaně, ale to ho dělá ještě lepším. Škoda, že linka duševního šílenství Makbetha a jeho ženy nedostala více prostoru, tahle část je z celého příběhu nejzajímavější. Přiznávám, že Romeo a Julie si mi líbilo více, ale jen o trochu, a Makbeth je pro mě skvost, ostatně tím jsou snad všechna Shakespearova díla.
"Co stalo, stalo se." - Lady Makbethová, str. 83, překlad Erika A. Saudka, nakladatelství Odeon
Macbeth skvěle poukazuje na stále aktuální problém - manipulaci s lidmi. Lady Macbeth je toho jasným důkazem, ale co čarodějnice? Dopadlo by to tak, kdyby se Macbeth nedozvěděl o své věštbě? Strach z nevyhnutelnosti osudu je tu rovněž skvěle cítit. Na druhou stranu to řadím mezi slabší z Shakespearových dramat. Za nejvydařenější aspekt díla považuji veršované scény s čarodějnicemi, ty opravdu neměly chybu.
Macbeth patří k nejznámějším tragédiím jednoho z největších dramatiků v našich dějinách. Je to tragédie úpadku člověka posedlého ambicemi a touhou po moci, která vede až ke zločinu. Tragédie člověka který trpí. Trpí, neboť se ztotožňuje se svými myšlenkami a identifikuje se s falešným egem a jeho historií vytvořenou svou vlastní myslí. Je doopravdy vrahem? Nebo jsou události, které se odehrávají jen výplodem jeho fantazie? Macbeth je omámený myšlenkami, jeho pocit identity ústí do příběhu který vypráví. Ztotožnění se s tímto příběhem je příčinou jeho emocionálního utrpení jenž prožívá. Žije v otroctví vlastního sobeckého rozumu, který mu způsobuje bolest. Avšak ono utrpení stejně tak vytváří i možnost procitnutí. Vysvobodí se z nadvlády vlastní mysli, přestane vytvářet svůj čas a najde svou vlastní jistotu tady a teď? Přetaví vzdor na akceptování a pochopí, že to co cítíme a vnímáme nejsme ve skutečnosti my? Nalezne své skutečné bytí, své skutečné já?
Můj nejoblíbenější Shakespeare. Krváky mě většinou moc neberou, ale klasika je klasika ... Už se těším na přepsaného od Nesbøho.
Strašné zklamání. Žádné napětí, žádná hloubka. Ani za tragédii bych to neoznačila. Naopak jsem doufala v brzkou smrt Macbetha - tedy spíše happy end. Shakespeara už asi ne. Opravdu nevím, co je na něm tak skvělého.
V rámci zkulturňování procesu kálení jsem na záchod po Dostojevským a Zweigovi dotáhl i tohoto anglickýho vyhulence. A byl to dobrý nápad!
Hlavní plus je tedy v tom, že se Shakespearovi podařilo napsat celý román pomocí dialogů - klobouk dolů! Sice si občas vymýšlel slova, které neexistují, ale to se mu dá odpustit, když vezmeme v potaz, že v roce 1606 obsahovaly slovníky v průměru jen 5 slov (krávy, ovce, kozy, meč, vraždit). Další mohutné plus je v tom, že Makbeth je opravdovej chlap, kterej má meč, hrad, chladnokrevnou buchtičku a mohutnej fous (těžko mu vyčítat, že neměl tank, podle mých informací tehdy ještě neexistovaly) což je dnes, kdy si muži trhaj obočí, chodí v teplákách a vypadaj jak Kleopatra, příjemná vzpruha.
Příběh je samozřejmě taky dobrej, protože se tam jen vraždí a jak všichni víme, vraždění je skvělý, protože pak jsou pohřby = chlastačka zadara. Makbet se tedy po setkání s třemi Květami Fialovými v lese rozhodne, že dá na jejich proroctví, zmečuje krále a tak se sám stane králem. No a pak to jde už jen a jen z kopce, což není nic zvláštního, protože ve Skotsku je kopců dost (zdroj: Wikipedia).
Celkově tedy za čtyři hvězdy, jednu dolů za ty pohádkový elementy. A taky musím smeknout před MacDonaldem, že po Makbethovi pojmenovali jeden ze svých hambáčů - BigMak!
Čekala jsem tedy více, ale Shakespeare je prostě Shakespeare, plus opět skvělý překlad od Martina Hilského.
Knihu jsem přečetl v anglickém originále a nebylo to snadné čtení. Opět patří k všeobecnému přehledu, ale asi po ni podruhé nesáhnu.
Preklad od Feldeka je mne osobne nesympatický. Každopádne rýchle tempo, stručný a jednoduchý dej bez zbytočných okľúk. Pre mňa najlepšie dielo od Shakespeara.
Nebýt od Williama, tak možná nedočtu. Chvílema až iritovalo pozorovat rodící se zlo, strhující hrdinu, hodně přímočaré s rychlým nástupem. Asi mi více sedí "Hamletovské tempo", tedy alespoň u knih:)
Tohle dílo jen utvrzuje v tom, že miluji Shakespeara a musím číst dál! Nyní se chystám na Othella.
V jednoduchosti je síla. A i když zrovna u Macbetha (nebo v tomto překladu "u Makbetha") je zmíněná jednoduchost dosti sporná a ošemetná, na jeho síle to nemění nic. Strhující čtení od začátku do konce.
Možná to tak zprvu nevypadá, ale tato hra je napsána jako oslava Stuartovců, konkrétně Jakuba I., který vládl Anglii po slavné Alžbětě I. Ony tři čarodějnice, které se mi mimochodem velmi zalíbily, skvěle odrážejí Jakubův panický (a historicky ověřitelný) strach z toho, že by jej někdo mohl očarovat. Ostatně Jakub I. vydal spis Daemonology, ve které zdůvodňoval vlnu honů na čarodějnice, kterou rozpoutal. Ale zpět k samotné hře. Obdivuji Shakespearea, že dokáže v divadelní hře tak dokonale nastínit prostředí a psychologii postav. Ta proměna Macbetha byla úžasná.
Znovu musím obdivovat Shakespearův styl psaní a způsob vyjadřování. Prostě krása.
Štítky knihy
Anglie anglická literatura divadelní hry tragédie William Shakespeare, 1564-1616
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Četla jsem překlad od Hilského a musím říct, že Shakespeare má lepší knihy. V příběhu jsem se ztrácela ve jménech, někdy zbytečně dlouhé a zamotané, ale něco v sobě, ta kniha má.