Malevil
Robert Merle
Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v sedmdesátých letech tohoto století, ale končí o celá desetiletí později. Skupinka lidí shromážděných zcela náhodou ve sklepě středověké tvrze Malevil náhodou přežije výbuch atomové bomby. Děsivá katastrofa zničí valnou část lidstva i živočichů na zemském povrchu. Ti, kteří přežili, stojí před problémem, jak uspořádat svůj život ve světě, z něhož zmizely všechny vymoženosti civilizace. V primitivních podmínkách bojují o přežití i o uhájení života před lidským nepřítelem… Román je společenskou a charakterovou studií jedné z mnoha eventualit budoucího vývoje, současně však i varováním před možným zneužitím vědy.... celý text
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih, která se mi dostala do rukou. Přemýšlel jsem o ní ještě dlouho poté, co jsem ji dočetl.
Přesně ten typ knih, co všichni tak milují, jen já ne. Všechno je tak nááádherné, úúúžasné, skvělé. Všechny nápady, plány a jejich realizace vždy vyjdou na 100% a pokud ne na 100, tak minimálně na 99. Žel skutečnost je trošku jiná. Další adept v kategorii "přeceňovaná kniha" s ohledem na umístění v žebříčku "Top knihy". Přesto přese všechno, dávám 4 hvězdy za autorův vypravěčský um. Doporučuji všem, co rádi příběh, kde pozitiva s velkou palicí, utlučou jakékoliv negativum, co jen vystrčí nos. Jakže se jmenoval Emanuel příjmením...Intouchable, nebo Emanuel de Dieu:-? Merle napsal mnohem lepší knihy. Jeho Malevil je pro mě průměr.
Výborná kniha. Vyprávění příběhu do výbuchu mě moc nebralo a myslela jsem si, že brzy knihu odložím. Vydržela jsem a po výbuchu mě kniha úplně pohltila. Skvělé čtení
Skvělý postapokalyptický román! Klasika ve svém žánru. Začtete se a už nepřestanete.
Považuji za velikou ostudu a čtenářské selhání, že jsem tuto naprosto vyjímečnou a vynikající knihu objevila až nyní a hlavně úplnou náhodou díky DK. Anotace jí definuje jako zlatý fond světové fantasy a já naprosto souhlasím. Jak nemám fantasy ráda resp. mne neoslovuje, tak tato kniha mne dostala. Asi je to dobou, ve které vznikla. V podstatě jednoduché kulisy zničeného francouzského venkova, prastarý nedobytný hrad a hrstka přeživších lidí a zvířat v pusté krajině bez života. V záplavě současné sci-fi typu Hunger Games a podobných nesmyslů je toto literární skvost, kterému současné knihy s postapokalyptickou tématikou nesahají ani po kotníky. Jak moc dokáže člověka oslovit zdánlivě prosté líčení života malé lidské komunity po velké katastrofě a jejich každodenní zápas o přežití a zachování lidského rodu popsané tak, že se čtenář dokáže naprosto přesně vcítit do pocitů hrstky přeživších a představuje si, co by asi prožíval v jejich kůži... až z té přestavy mrazí. Za sebe rozhodně DOPORUČUJI!!!!
Malevil jsem poprvé četla před mnoha a mnoha lety. Je tedy pravda, že málem odložila po třeskutě nudném úvodu, ale od 70té stránky sem jí shltla najednou. Příběh jsem vlastně nečetla, ale prožívala a v tom je kouzlo knih. Po dočtení jsem dlouho nebyla schopná číst další knihu - tento pocit mám zcela zřídka u pár filmů a nemnoha knih. Když jsem začala číst další Merleho skvost "Až delfín promluví", prožívala jsem naprosto stejné pocity. Dodnes, když se někdo zeptá, kdo je mým oblíbeným autorem - vždy je to Merle. Pro jeho neopakovatelné vtažení do děje, které zůstane dlouho v nás.
Malevil je určitě jedna z nejlepších knížek, jaké jsem kdy četla. Vše mi přišlo výborně promyšlené a popsané, postavy byly moc pěkně vykreslené, do příběhu byla zahrnuta snad všechna témata, která mohla v takové situaci nastat (boj o přežití jednotlivců i druhu, náboženství, rozdělení moci, změna života bez techniky...) a až na počáteční úvod byla kniha velmi čtivá. Jediné, co se mi moc nezdálo, bylo, jak hlavním hrdinům skoro vše tak pěkně vycházelo. Nakonec ale s inteligentními lidmi proč ne a navíc závěr to celkem vyvážil. Rozhodně doporučuji.
Výborně napsaný příběh "konce světa". Bavil jsem se, občas zamyslel a nakonec těm lidem trošku záviděl.
V sedmdesátých letech byl pro mě Malevil bomba, dneska se k němu vracím už jen velice zřídkakdy; nějak mě všechny ty postkatastrofické vize lezou krkem. Ale napsané je to krásně, není to americká magořina a Merla mám rád i pro jiné jeho knihy. Takže pět hvězd.
"Když člověk vidí, na jaké nesmyslné shodě okolností závisí někdy život, spadne mu hřebínek."
Naprosto úžasná kniha, nic tak čtivého se mi dlouho nedostalo do rukou. Nešlo se od ní odtrhnout. Jednoznačně doporučuji a určitě se k této knize vrátím.
Malevil, Malevil... Toto slovo mne provázelo celé dětství, matka mi říkávala: „Přečti si Malevil, to se ti bude líbit.“ A já ji nikdy neposlechl, znáte to, když vám někdo něco nutí, uděláte přesný opak. Našel jsem si k němu cestu až v dospělosti, a je to možná dobře, protože jako dítě bych ho zřejmě plně nedocenil. Malevil se mi četl strašně dobře, kdo z nás by nechtěl přežít apokalypsu ve sklepení středověkého hradu se svými nejlepšími kamarády z dětství? Velká škoda, že kniha není delší. Nejlepší postapo, jaké jsem četl (pravda, moc jich zatím nebylo).
Knihu jsem četla v době, kdy Merlem uváděné velikonoční datum mělo teprve nastat. Pamatuju si, že mě to tehdy trochu vzalo. Četla jsem to po cestě domů při chůzi, tolik jsem se do toho tehdy ponořila. Číst znovu bych to však nechtěla.
Tolik nadšených komentářů! Asi budu jedna z mála, které se kniha nelíbila. Z větší části jsem se nudila a poslední kapitolu jsem vyloženě proskákala. Popis katastrofy se mi však líbil, ale od následků jsem čekala mnohem víc a ne jen náboženské půtky a vyřešení otázky, jak si šest malevilských mužů bude půjčovat dvě ženy. Možná se někteří fanoušci Malevilu budou zlobit, ale rozhodně bych 480 stránek zkrátila na 240.
Nadčasová kniha, k jejímuž ději dnes myslím nemáme daleko i ve skutečnosti. Měla jsem trochu problém se začíst, ale potom to stálo za to. Skvěle propracované detaily, chvílemi na mě dýchal chlad Malevilských zdí.
Po smrtelně nudném začátku se z knížky nakonec vylouplo takové příjemné čtení na nudný listopadový večer . Od všeho trochu , ale pěkně napsané . Je to taková obdoba např.Tajuplného ostrova , nebo Robinsona Crusoa . Za optimistické vyznění hodnotím o hvězdičku víc , nežli si literárně zaslouží. I pohádku pro dospělé si občas rád přečtu .
Sonda do životů lidí, kteří jsou bez varování uvrženi z 20. století do světa s téměř středověkými podmínkami. Shodou okolností tvoří skupinu samí šikovní a užiteční lidé, kteří si dokáží poradit úplně se vším. Zajímavou postavou je Emanuel, jeho pud sebezáchovy a touha po zachování lidského rodu. Děj má poněkud zdlouhavější úvod, ale po jeho překonání se pořád něco děje, velkým oživením pro mě osobně bylo všechno kolem městečka La Roque. A konec příběhu je hodně povedený, vyvažuje některé dřívější příliš idylické skutečnosti.
Robert Merle se nám ve svých šestašedesáti letech asi rozhodl ukázat, jaký že byl ve čtyřiceti jura a tak si ve svém stařeckém delíriu začal vést deníček, kterak je s kamarády a dvojicí vilných teenek na svém hradě (i v jeho širém okolí) Králem. Obludně chvástavá hlavní postava mě neskutečně srštvala. I když těžko říct, jak se na lidském charakteru podepíše, když má dotyčný ve všem pravdu.. Ostatní „charaktery“ jsou pak vlastně jen kulisou, odsouzenou přihrávat Mistrovi na smeč a takto budovat jeho umělou inteligenci. Prakticky neustále jsem měl pocit, že děj i lidi v něm jsou jen předstíráním svinutým okolo primadony a jejích činů. Jakoby to psal vyloženě stylem tady ohnout, tady přizpůsobit, sem něco fláknout, hlavně ať to napasuju na takový to jak mě napadlo, kde bude Emanuel zas jednou eso.
A vůbec, celé je to takové nehezky žabopsí.
Na druhou stranu, chcete-li si přečíst obsahově stylistickou chiméru Babičky ((Kde jinde by pan profesor anglické literatury přičichl ke krásám venkovského života, nad nimiž se tak romanticky rozlývá.)), Tajuplného ostrova ((Klopotný děj poháněný Niagárou příhodných okolností a šablonovitých postav.)), Vinnetoua ((směšná, Ol´Shatterhandovsky mazaná akce včetně skutečného strategického vrcholu, noční poluce každého zajíčka důstojníčka, základu základních vojenských příruček, třešničky na dortu, totiž útoku ze ZÁLOHY!!!! )) a Dne trifidů ((Všechny zde zrecyklované myšlenky.)), kořeněnou samolibým poučováním o vůdcovství ((Je znát, že na tomto místě hovoří těžce nabyté zkušenosti; za války byl autor překladatelem a upadl do zajetí... Já teda párkrát navštívil schůzi bytového družstva a vážně by mě moc zajímalo, s jakou by se tam se svým salónně vykonstruovaným, loutkami svých postav nadšeně přijímaným, umem potázal.)), která se u toho všeho šklebí zcela vážně, pak je Mal(fr. zlo)evil(ang. zlo) přesně tím, co hledáte. Aby toho nebylo málo, termínu „přilba vlasů“ je v knize použito nejméně čtyřikrát!
Za příjemně ironicky vtipnou část před samotnou katastrofou a za realtivně snesitelnou stovku stran následujích požehnanou návštěvu páně Fulbertovu, ze sebe ještě ty 2** vymáčknu. Objektivně by to možná, sneslo i hvězdy tři, ale když té žluči, co jsem se napolykal.. Ne, prostě nemohu. Grrr.
PS: A jestli by mi snad kdo chtěl říct, že pro stromy nevidím les, pak věz, že vidím. Je do mrtě vypálený a to jen proto, aby v něm švarný Merle na závěrečném pikniku, stojíc široce rozkročen pod duhou, o to víc zazářil. S něčím tak nechutně holedbavým jsem se setkal už jen v Možnosti ostrova od Houellebecqa. Závěrečný, dojemně vysvětlující, takřka omluvný Tomášův dovětek, který Merle ke všemu dodatečně přilepil (asi když si po sobě s hrůzou přečetl, co za arogantní, špatně napsanou sračku zplodil) v mých očích nic nenapravuje a je už vážně jen k smíchu. Ano, velké osobnosti je rozhodně zapotřebí. A to má být ono? To je vše? Komu to vykládá? Vůdcům, slabším? Proč? Jaký to pro ně bude mít význam? Ne ne, tohle je jasný zámaz před kolaudační komisí.
PMS: No dobře, ať mám i já svůj omluvný dodatek. Nějak se mi to rozleželo v hlavě a dát dvě hvězdy mi přeci jen přijde líto. Něco do sebe to přeci jen mělo a něco jsem si, ještě nevím s jakým úspěchem, snad i odnesl (Strýcovo "Co se podělalo, už je podělaný". Handlování. Potřebnost elánu.). Za 3*** ale ani o ťuk víc.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno francouzská literatura mezilidské vztahy blackout, výpadek proudu postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
asi trochu naruším tunajšie chválospevné komentáre. knihu som dočítala s ťažkosťami, spočiatku bola suchá, potom sa to rozbehlo a zhruba od polovice ma to tak nejak nudilo. oceňujem námet a filozofické výlety autora, avšak jeho spôsob písania mi asi nesadol. hlavná postava mi bola od začiatku neveľmi sympatická - Emanuel je nadutý, samoľúby a vystatovačný a najradšej by som ho kopla do zadku, aj napriek tomu, že konal konštruktívne. bol taký dokonalý, že by jeden z toho blil...každopádne mám v pláne od Merleho prečítať ešte iné veci, takže vkladám nádej do nich.