Maliar z Moulin Rouge
Pierre La Mure
Román podľa života Henriho de Toulouse-Lautreca, francúzskeho maliara. Vydanie prvé.
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1972 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Moulin Rouge, 1950
více info...
Přidat komentář
Kniha shrnuje neuvěřitelný příběh významného umělce, je napsaná velmi čtivě, takže i člověk, který není vyloženým fanouškem výtvarného umění, je pohlcen dějem.
Jedna z nejúžasnějších knih, které jsem měla tu možnost číst! Toulouse-Lautrec a "kulisa" umělců jeho doby, děvky a nešťastný život bohatého mrzáka, který měl neskutečné nadání. A to vše napsané tak báječně čtivým jazykem! Jsem okouzlena!
Krásná, čtivá kniha. Příběh hlavního hrdiny mě vzal za srdce.
Je to zvláštní, ale říkám si, že slova nedokážou popsat pocit, jaký jsem z románu měla a mám. Ta touha milovat a být milován…
Určitě doporučuji si přečíst.
A nebo mě taky ještě "nadzvedlo", že téměř už na konci na s. 418 se praví "ten den, kdy dělal její portrét a kdy mu řekla, že musí do školy, tak šila", ale na 11. straně hned na začátku se právě praví, že "Adéle, hraběnka de Toulouse-Lautrec, složila vyšívání do klína". Jsou to maličkosti, i že jeho bratříček, který zemřel krátce po narození, se jmenoval Robert, nikoli Richard, jak se píše v knize, ale já čtu pomaleji, leč o to vnímavěji a i když mě kniha rovněž "vzala", mrzí mne takovéto nepřesnosti.
Kniha je skutečně velice čtivá, to ano, ale nemám ráda v literatuře faktu či životopisné literatuře nesrovnalosti. Na s. 210 se jasně praví, že obraz Olympia nakreslil Degas. Na s. 407, že Edouard Manet. Správně je samozřejmě Manet! Degas tuto modelku rovněž maloval, ale není autorem obrazu Olympia! Jak to, že to v zápalu o vystižení posledních měsíců života Toulouse-Lautreca autorovi nějak "ušlo"?!!!
Knížku jsem přečetla před více než deseti lety a dodnes na ni moc ráda vzpomínám. Když jsem ji dočetla, sbalila jsem si batoh a odjela do Paříže. Byla jsem nadšená a všechna ta místa, jsem prostě musela vidět na vlastní oči. A to jsem Toulouse-Lautreca do té doby vlastně vůbec neznala. Škoda jen, že z atmosféry, která na Montmarteru vládla v 19. století, zbylo už tak málo...