Malinka
Dita Táborská
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353932/mid_malinka-TX3-353932.jpg
4
802
802
Narodila se v porodnici, přesto je úředně nalezencem. Když ji totiž Ina s Jaromírem ke svým dvěma biologicky vlastním synům adoptovali, měla téměř ve všech kolonkách rodného listu vepsán údaj Nezjištěno. Ina rozuměla trápením, která Malce její složitý příběh přinášel. Toužila stát při ní, ale mnohdy to zkrátka nevyšlo. Dvaadvacetiletá Malka se dostává do nečekané životní situace, která ji nutí zaplnit prázdná místa jejího života a odpovědět si na otázku, co vlastně dělá mámu mámou. Čtyřicetiletá Alice tohle promýšlet nepotřebuje — zřetelně to vnímá svou intuicí, avšak složité konstelace mateřství, do kterých se dostává, jsou i pro ni nečekanou výzvou. Otcem dítěte, které obě ženy spojí, je Alicin manžel Roman, který po dítěti hluboce touží. Román Malinka je především svižně a vtipně vyprávěný příběh, který s nesmlouvavou naléhavostí zobrazuje krizi lidské identity, zamýšlí se nad její podstatou a právem na ni. Rodičovství v mnoha podobách se v něm vymyká definicím. Postavy románu se navzájem potřebují k životu, ale ten je často škodolibě plácá přes prsty.... celý text
Přidat komentář
Tak to byla opravdu zdařilá prvotina! Přečetla jsem ji jedním dechem a můžu jen
doporučit. Věrohodně napsaný propletený příběh jedné rodiny. Jak je život, vztahy v rodině a zvláště pokud se do rodiny dostane adoptované dítě, složitý.
Všechna čest lidem, kteří takové riziko podstupují, v případě, že už vlastní biologické potomky mají. Protože tím ovlivňují životy i svých vlastních dětí, může vzniknout rivalita mezi nevlastními sourozenci atd. Moc jsem za sebe nechápala, proč Ina adoptovala Malku ač měla své dvě děti, dokonce jedno v batolecím věku. Odměnou jí bylo trápení.
V krátké době po sobě jsem četla dvě knihy dotýkající se adoptovaných dětí. Jedna byla výpovědí reálnou, kde spisovatelka řešila svoje předky a nakonec i sebe samou. Malinka, ač postava románová, mi Jennifer Teege v mnohém připomněla. Ten neustálý boj, který se v nich svářel, ač věděly, že život u adoptivních rodičů byl vlastně veskrze dobrý (a pravděpodobně lepší, než by byl u rodičů biologických), nedokázaly se s jim přisouzeným bytím dokonale smířit, neustále je něco hnalo tam, kde by se mohly dozvědět pravdu. A dokonce i tušily, že ta pravda jim lahodit nebude. Kořeny, i když vyrvané, se neustále žíznivě snažily přimknout zpátky k vysušené zemi. Obě tyto ženy, reálná i románová, se se svým osudem praly různě. Jennifer bojovala s depresemi, Malka se prala divoce a nespoutaně, ubližovala tak nejen svým blízkým, ale i sobě, i když ve skutečnosti o to nejspíš vůbec nestála. Malinka je o věčném boji, s genetickým předurčením, s vlastními a cizími geny, o mlácení kolem sebe, ale i o snaze potlačovat ty údery, mírnit je (jak adoptovaná, tak ti, co adoptovali). Knížka je hodně o nepochopení, o neschopnosti komunikovat, protože kdyby Malka víc mluvila a víc dala najevo sebe (jinak než kopáním na všechny strany), možná by to fungovalo lépe. Jenže to by nebyla ona, nezkrotná, a to by možná ani nevznikla tak naléhavá kniha. 90 %
Tak takovou prvotinu bych teda taky chtěla napsat... ;-) Jak se to stane, že někomu slova a věty tak krásně a čtivě plynou, že tak vystaví a vygraduje příběh, že tak vykreslí a přiblíží postavy, že některé milujete, některé nenávidíte, některé litujete... ale o všech do jedné nutně potřebujete vědět, jak to s nimi dopadne? Znám se s lidmi, kteří jsou pěstouny nebo děti adoptovali, znám se tudíž i s adoptovanými dětmi, které mají za sebou leccos. Je to tak, jak prožívá hlavní hrdinka Malka v Malince: biologická příslušnost je tak silná, ať už byly na začátku jakékoliv "sračky", neštěstí, nechtění, trestné činy, ubližování... prostě každý z nás potřebuje vědět, odkud vzešel a co jeho příchod na tento svět provázelo a kdo s ním byl a jak to celé bylo. Ve fungujících rodinách se to od rodičů dozvíme a příběhy si hýčkáme a předáváme je pak vlastním dětem. Adoptovaní se potřebují dopídit, potřebují tu "černou díru" těmito zjištěními zaplnit. Pokud jsme to nezažili, nedá se to smést větou - co pořád chtěla, já ji nechápu, co furt řešila?? No přesně toto. Odkud jsem přišla a kam jsem patřila? Takže je mistrně v knize popsáno, jak tím adoptovaní můžou "prudit", ale zároveň mistrně popsáno, jak si nemohou pomoci a prostě to takto musí cítit a chtít. Nejen styl, ale i psychologii postav má Dita Táborská na jedničku s hvězdičkou. :-)
Úžasné. Pořád na knihu musím myslet. Žádné snadné a hlavně dobré řešení pro adoptované dítě prostě neexistuje. Všichni včetně ní se snaží a dělají nejlepší možné, a přesto to není dost dobré.... A to vlastně Malinka měla nejlepší v rámci možného. Moc se mi líbilo,že v knize byly pohledy více lidí. 6 hvězdiček z 5. Příběh dvacetileté Mileny a její adoptivní rodiny.
Kniha mě zaujala hned od první stránky. Hlavní hrdinka byla sice hodně problematická, ale autorka dokázala rozehrát tak zajímavý příběh, nejen o adopci, že jsem se od něj nedokázala odtrhnout. Velmi zdařilá prvotina a dobrá zpráva pro současnou českou literaturu. Je tu nová zajímavá autorka ! Rozhodně doporučuji těm, kteří nemají zbytečné předsudky.
Nemohla jsem se dlouho začíst, vadilo mi střídání osob, chvíli ze třetí osoby, chvíli v ich formě ... Mě kniha nebavila, nenadchla mě, hlavní hrdinka byla na facku ...
Skvělá a neuvěřitelně dobrá prvotina? Bylo mi těžko i líto a pořád jsem musela číst dál.
Adopce je silné téma a v této knize naplněné. Jaký život by Ina, Jaromír a jejich synové žili, kdyby... ?
Doporučuji k přečtení, ale jen odolnějším náturám.
Příběh Malinky - Mileny se mohl stát komukoliv z nás.
Je to pohled na adopci z obou stran, nejen Malinky, ale i jejich rodičů a sourozenců.
Kniha je nabitá dějem, nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Epilogy téměř všech hlavních postav nakonec se mi moc líbily, ikdyž byly smutné....
Klidně by autorka mohla napsat volné pokračování, jak se vedlo malému Jarýskovi. Taky to nebude mít jednoduché, ať bude žít tam nebo tam....
Těším se na další knihy této autorky. A knihu doporučuji!
Knihu jsem četla v období, kdy jsem některé pasáže musela přeskakovat, ale jinak velmi emotivní kniha a příběh nutí číst dál a dál....
Nevím jakým způsobem vybírají v Hostu naše autory, ale daří se jim to zatraceně skvěle. Příběh Malinky a její rodiny od Dity Táborské člověka v podstatě vcucne, nepustí ho, nedá mu ani chvilku prostoru pro odpočinek. Každá jedna stránka knihy od začátku do konce je výborně napsaná, skvěle vyprávěná, doslova nabušená dějem ze života, jeho náhod i absurdních situací, prostě stránky opravdu plné všeho co čekáte a chcete od vynikající knížky.
Nejlepší kniha, kterou jsem letos četla. A jelikož je to dokonce prvotina - tak opravdu smekám.
Psychologický román o životě. Malka mi byla nesympatická a vůbec jsem ji nechápala. Místo, aby byla šťastná a spokojená tam, kde je, kope kolem sebe a svému okolí způsobuje jenom starosti.
Opravdu zajímavá a dobrá kniha. Není to žádné veselé čtení, ale má to hloubku a je to zajímavě napsané. Nemohla jsem se odtrhnout. Hlavní hrdinka mi byla ze začátku i docela sympatická, ale čím jsem ji víc a víc poznávala, tím víc jsem ji považovala jednoduše za sobce. Prožila si svoje, ale sama si šla svým neštěstím někdy docela až nepochopitelně naproti. S tím jsem musela vypořádat, a bylo to velice zajímavé i přes nevoli k hlavní hrdince hltat další a další strany knihy. Na rozdíl od dalších komentářů pro mě už pokračování mít kniha nemusí, skončila podle mě tam, kde měla. Pokud mohu předvídat, Malka stylem, jakým se rozhodla vydělat peníze v závěru knihy, svého cíle těžko dosáhne a opět se vrhá někam, kde jí nic hezkého nečeká. Mě by velice zajímal pohled Malčiných bratrů, jak se jim vedle někoho takového vyrůstalo... ani pro ně to nebylo jednoduché.
I podle délky mého komentáře je jasné, že mě kniha zaujala. Za mě vydařená prvotina! Snad se brzy dočkám další knihy od této autorky.
Psychologický román z českého prostředí. Odehrává se v Praze a jsou zde použity typické pražské výrazy, a i typické pražské chování hlavních postav, což mě torochu vadilo. V knize jsou použity 3 formy vyprávění v 1. osobě , ve 3 osobě , ale dokonce i ve 2. osobě, což může dělat knihu zajímavější, mě to , ale nijak nenadchlo.
Pro mě z knihy vyplynulo, že adptovat dítě ( i od miminka ) je hodně složité a pro adoptivní rodiče asi celý život bolestné. Malinka mi nebyla vůbec sympatická a myslím, že by problémy měla tak jako tak. Bylo mi hodně líto maminky Inky, dokázala jsem se do ní vžít. Knížka rozhodně za přečtení stojí, i když jsem se nad spoustou věcí pozastavovala. Život matek je docela krutý.
Taky bych docela čekala pokračování.
Poutavý psychologický román na téma adopce a mateřství. Hlavní hrdinka Malinka mi byla svou frivolností místy hodně nesympatická a na můj vkus docela zbytečně řešila fakt, že byla adoptovaná, měla jsem pocit jako kdyby si tím omlouvala svou lehkovážnou povahu. Spousta opuštěných dětí takové štěstí, že se dostanou do rodiny, kde jim dají šanci žít plnohodnotný život, nemá. Konec byl pro mě nejpoutavější, přestože poměrně dost smutný. Spousta věcí vyplula na povrch (ať už svým způsobem celoživotní nevěra Jaromíra a dost mi bylo líto, jak dopadla Ina). Jinak konec poměrně otevřený, chtělo by to pokračování :-)
Komu by se tato knížka mohla líbit?
1) Tomu, kdo je připravený vzít si dovolenou, když to nestihne přečíst za víkend. Od Malinky se totiž nedá odlepit. Vím, o čem mluvím.
2) Tomu, kdo začal nenávidět thrillery a je vděčný za jakýkoliv jiný rozumný žánr. Protože číst pořád dokola díla s názvy Dívka ve vlaku, Dívka v ledu, Dívka v pavoučí síti, Dívka kdekoliv a v čemkoliv je už trošku monotematické.
3) Tomu, kdo má rád propracované psychologické romány a dokáže ocenit mnohaletou práci české autorky. Malinka je pro mě aspirant na literární cenu.
4) Tomu, koho baví znát jeden příběh z mnoha různých perspektiv.
5) A taky tomu, kdo je žena, chytrá žena, protože těm se knížka bude líbit víc než dost!