Malorie
Josh Malerman
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484708/bmid_malorie-2ak-484708.jpg
4
246
246
Malorie začíná tam, kde Bird Box skončil – ve Slepecké škole Jane Tuckerové. Malorie zde se svými dvěma dětmi, Tomem a Olympií, stráví klidné dva roky. I zde se však odehraje tragédie, když dovnitř vniknou tvorové stejně jako do domu v ulici Shillingham. Malorie musí se svými dvěma dětmi opět uprchnout do děsivého nového světa. Jak přečká nástrahy výchovy dvou svéhlavých dětí ve světě, kde jsou nezbytné nekonečné zákazy a omezení? Dokáže je ochránit před tvory i zlými lidmi? A když jednoho dne zaklepe na její dveře cizí muž a přinese jí zprávy, o jakých se jí ani nesnilo, odváží se vydat do neznáma znovu? Tentokrát hraje Malorie hlavní roli. Se svými dětmi stane tváří v tvář nebezpečí a musí se utkat se svými nejhoršími obavami – těmi ve svém nitru i těmi v okolním světě.... celý text
Přidat komentář
Já jsem Bird Box četla již před nějakou dobou a trochu jsem se bála, že se budu ze začátku ztrácet - ale vůbec. Autor vás sice hodí do vody, ale zároveň do takové, kde si okamžitě vzpomenete na předchozí knihu. Já prostě pořád nechápu, jak všichni zvládli tak dlouho nosit pásky přes oči... já bych se podívala po deseti vteřinách, když bych neviděla na cestu a o něco zakopla. :-D A jakože nedokážu si představit, jaké to je, narodit se a nikdy nevidět nic jiného, než pásku na očích... to je šílené. Ale líbilo se mi to a konečně jsem se dočkala konce, v jaký jsem doufala už u Bird Boxu.
Tak Malorie byla o něco napínavější než Bird Box, ale ke konci jsem byla tak nějak zklamaná, oklamaná?
Kde pořád brali konzervy, když se nic nevyrábělo?
Jak je možné, že nerozeznala člověka a tvora, když bylo jasné, že člověk musel smrdět na sto honů, když hygiena veškerá žádná?
Putovali tolik dní, a vůbec se nemyli..
Bylo to děsně zmatené a nelogické, těžko uvěřitelné.
Příběh prostě nesplnil má očekávání:-(
Malorie je ještě lepší než Bird Box. Kniha je plná paranoi a navazuje tam, kde Bird Box skončil. Při čtení vám bude nepříjemně, ale zároveň budete doufat, že zázraky se mohou stát i v novém světě, který se řídí páskou přes oči. Za mě plný počet * a body navíc za skvělý závěr.
Bird box jsem četla v květnu 2020 a skoro po dvou letech čtu druhý díl. Není třeba žádného velkého lovení v paměti, postavy jsou jednoduché (nemyslím tím nijak nepovedené nebo podřadné, naopak), prostředí se mi hned vybaví a můžu se připravit na jízdu. Na jízdu i v pravém slova smyslu resp. ve slepém vlaku, což bylo hodně povedené. Vůbec celá myšlenka tvorů se mi moc líbila a uzavřený konec byl taky super. Jasně, dalo by se tam najít spousta nesmyslů a nedomyšlených detailů, ale mně to nijak zásadně v četbě nevadilo.
Moc jsem se těšila na tohle pokračování a nezklamala jsem se. Mám dokonce pocit, že tahle kniha byla ještě lepší než Bird Box!
Jem se nějak nemůžu zbavit dojmu, že "život podle pásky" je paralelou na ty naše "náhubky", které nosíme už bezmála dva roky v kuse :-( . Tak mě, prosím, moc nekamenujte :-D !
Jinak- kniha je skvělá, čtivá, prostě exkluzívní! Pět hvězdiček je moc málo! Dala bych za sebe klidně i deset!!!!
Bird Boxu jsem vytýkal určité hůře uvěřitelné události, ale jinak to bylo čtivé, napínavé, a kniha měla dobře vystihnutou psychologii postav v uzavřeném prostoru. Bohužel tomuto pokračování většina z toho chybí, snad až na ty hůře uvěřitelné situace, kterých i tady je dost. Příběh začíná tam, kde skončil Bird Box, tj. ve slepecké škole, aby po chvíli skočíme o deset roků dále. Naši hrdinové stále přežívají na zásobách potravin, nyní již 15 let starých, ale nedostatkem netrpí, šatstvonan rosucí mádež je, ..., pak jim někdo jen tak nechá dlouho vytvářené ručně psané zápisky o tom, jak svět přežívá, ... pak vyrazí na několika denní výpravu na vlak, který jezdí kdoví jak často, a on zrovna odjíždí, atd. A to nebudu raději naznačovat konec, kterým to vše u mne kleslo ještě u stupínek níž. Tohlepokračování nepotěšilo.
Na pokračování jsem se opravdu těšil. Mezi prvním a druhým dílem uběhlo 6 let, ve světě Malorie ještě víc. Umění autora se zlepšilo a popis psychologických profilů postav se mi líbil. Dej mě bohužel nějak neohromil a kniha je strašně krátká, některé části byly zbytečně useknuté/zkrácené. Autor si mohl více pohrát ale jako by psal ve spěchu, což je ironií když vezmeme v úvahu jako pomalý je svět o kterém píše. Pokud se vám líbil první díl, myslím že tenhle vás bude taky bavit.
(SPOILER) Knížka se čte hezky, ale trochu mi vadí nelogičnosti textu. Chlápek se pachtí možná roky se sčítáním a pak nechá jen tak kopii (kterou pracně napsal) na verandě, Olympia od šesti let vidí tvory, aniž by zešílela, ale řekne to Malorie až 15 stran před koncem knihy. Garyho smrt je divná a příliš optimistický konec shazuje knihu do průměru amerických filmů, kdy se nakonec objeví armáda a hlavní hrdinové zase mohou normálně žít... Nevím, no. Tři hvězdy za čtivost.
Halloween mě míjí, přesto se mi podařilo v době, kdy se nezadržitelně blížil, číst strašidelný příběh. Loni v září jsem přečetla Bird Box a krátce poté jsem zjistila, že má vyjít román, který na něj naváže. K pokračováním úspěšných knih, které původně vyšly samostatně (bez plánované série), bývám skeptická. Návaznými knihami se kvalitní příběh často jen uměle nastavuje, úroveň navazující knihy však už není taková, mnohdy může až kazit dojem z první knihy dokonce i pokazit. A Malorie? Ta v mých očích nakonec obstála.
Ocitáme se tam, kde příběh Bird Boxu skončil, ovšem o dva roky později. Nejprve sledujeme, jak se bezpečné útočiště stane dějištěm další tragédie, která poklidný život Malorie a jejích dvou dětí Toma a Olympie rozbije na kousky. A pak střih; posuneme se v příběhu o deset let dále a Malorie už nepečuje o děti, ale o dva puberťáky, kteří se před jejími (neustále zakrytými) zraky mění v dospělé se svými představami o životě, s vlastními plány i tajemstvími. A tahle trojka se nečekaně, i když není aktuálně v ohrožení, opět vydává na cestu.
Napínavé vyprávění se do mě zahryzlo a až do konce se mě nepustilo. Byly i chvilky, kdy jsem byla ráda, že nejsem sama doma! Přesto mám menší výhrady, které v mých očích staví pokračování úspěšného románu o příčku níže. Především je to ono rozuzlení hlavní zápletky a také naděje, kterou lidstvu Josh Malerman na konci dal – ta se mi prostě zdá šroubovaná… Na druhou stranu požitek z četby mi to nevzalo, takže to autorovi odpustím.
Tahle kniha byla pro mě povinnost, abych se dozvěděl, jak příběh Malorie pokračoval a kde skončil. Krátké kapitoly mě donutili přečíst knihu na jeden zátah. Zápletka na 300 stránkách trvá asi 6 dní. Stále dokola jsou tu nezvykle omílané pocity a myšlenky postav. Možná až nepochopitelně se velká část knihy zaobírá slepými dějovými uličkami na úkor nesmírně uspěchaného konce, kdy zakončení některých velmi důležitých dějových linek se nacpe do jednoho krátkého odstavce o pár větách. Kniha si ale stále drží kvality svého prvního dílu. Příběh jako takový odsýpá, je napínavý, motivace postav jsou pochopitelné. Těším se na filmové zpracování!
Protože jsem V pasti doslova zhltla, nemohla jsem si nechat ujít pokračování. Malorie se čte rychle, ne však tak dobře jako první díl, v němž je celá nastálá situace nová a čtenář visí na každém slově. Děj této knihy je pro mě neuvěřitelný. Je jasné, že postavy se vzhledem ke svému dospívání vyvíjí, jen ta Malorie je pořád stejná a nedůvěřivá. Odebrala jsem jednu hvězdu za to, že v tomto příběhu se v podstatě ani nic neděje. V pasti je jednoznačně lepší.
Bird Box byl v době vydání oprávněnou senzací. Všudypřítomné nebezpečí vrhlo hlavní hrdiny do chaotického světa, ve kterém se svobodně dívat kolem sebe znamenalo téměř jistě zemřít. Intenzivní říční úprk do zdánlivého bezpečí autor prokládal retrospektivou do doby, kdy Malorie přežívala s dalšími lidmi zabedněná v domě, a i když od začátku bylo jasné, že se věci zvrtnou, čekání na právě ten rozhodující okamžik bylo největší premisou knihy. Malerman navíc skvěle těžil z tenzí uvnitř skupiny nucené společně fungovat, zatímco za okny se zhroutil svět.
Tuhle výhodu nová kniha ztratila. Pobytu ve slepecké škole je věnováno až žalostně málo času, jako by úvod sloužil jen k divoké akční scéně, která opět uvrhne Maloriin svět do chaosu. A pak následuje desetiletý střih, z dětí jsou teenageři, skupina v poklidu přežívá a vnitřní konflikty symbolizuje především vztah vynalézavého syna Toma a stále paranoidnější Malorie. Tam, kde Bird Box sázel na nervy drásající napětí a střídání časových rovin, se z pokračování stala lineární post apokalyptická road movie, na kterou se rodinka celkem překvapivě vypraví. Tedy přesně ve stylu The Walking Dead pracující s již klasickými rytmy - bezpečí, katastrofa, hledání nového útočiště.
Výhodou Malermanova světa je absence útočících monster, ty vás doženou k šílenství a smrti pouze ve chvíli, kdy je spatříte. Páska přes oči, kradmý postup i nedůvěra k přeživším společně sice vytváří napínavý mix, ale už okoukaný. Ačkoliv autor píše čtivě a Malorie má v sobě několik nervy drásajících scén, slabších momentů, vycpávek i nelogičností je v ní až až. Autor navíc v závěru zbytečně žene k naprosto neuspokojivému finále, které podráží velké části knihy nekompromisně nohy.
(SPOILER) První díl mě nijak neoslovil, ale nerad nechávám rozečtené série či pokračování. Druhý díl byl o kapku lepší než první, ale opravdu jen o kapku. Potenciál v podobě slepecké školy byl zaříznut na prvních 10 stránkách, život v táboře na dalších 20 a jízda vlakem na dalších 30. Zbytek byly úvahy, stres, výplody fantazie po 17 letech života za páskou a objevu něčeho, co mi bylo jasné prakticky od začátku - Olympie vidí! Doufal jsem alespoň v zajímavější zápletku ve slepém vlaku (ano, to je v této době něco nevídaného), ale krom pár vystrašených dialogů vystrašených lidí, jsme se nedočkali ničeho zajímavého ani zde. Pro mě jediným kladným ekvivalentem byly děti a jejích chování či názory, které alespoň částečně kompenzovaly histerii jejich matky.
Já jsem byla tedy trochu zklamaná.
Na Bird Box jsem jsem narazila kdysi náhodou ve výprodeji. Ještě než ho vytiskli znova s novou obálkou. A byla jsem z knihy naprosto unešená...
Druhý díl, ale už mi nepřišel tak napínavý... chvílemi mi to nedávalo ani moc smysl.
I když druhý díl plynule navazuje na první. Tak se tomu prvnímu nevyrovná.
Byla jsem na rozporu s tím jestli jsou děti spratci, nebo prostě se snaží autor vykreslit pubertu. Při tom s mámou fungovaly děti, jako švýcarské hodinky... Nechápu, proč se tolik tajemství skrývalo až dokonce... Mě prostě druhý díl nedával až takový smysl.
I když samozřejmě nápad to byl super. Jen takový nedotaženy....
Pokračování V pasti neslo sebou i velkou zvědavost. Co je ještě nám může autor předložit? První díl ukončen ve slepecké škole byl prostě bomba a tak Malorie, která svým objemem strčila jedničku hluboko do kapsy, vyvolala i otázku: A už nám to vysvětlí?
Dílo pokračuje masakrem ve slepecké škole a pak skáče sedmnáct let dopředu. Nyní máme k dispozici nejen pohled Malorie, ale také kluka Toma a holky Olympie. Jejich vsuvky alespoň trochu vyváží po čase nudné a často se opakující myšlenky Malorie.
Pokud prahnete po vysvětlení, tak asi zase vychladněte... Malorie je prostě neobsahuje, nic nevysvětluje. Kniha není o světě, který rázem oslepl a řeší jak z toho ven, kniha je o Malorie a démonech, kteří ji deptají a berou chuť do života. Pár náznaků o fungování světa tam je, ale je to žalostě málo.
Pokud by Malerman nechal pouze jedničku asi by to bylo lepší, než se pak zbytečně plácat třista stran v něčem, co má nejlepší záběr v konci. A vlastně konec byl uspěchaný a je to škoda. Hodně mě mrzelo, že morálka lidí nakonec byla pořád dobrá, všichni jedli stále dokola konzervy (a že jich asi bylo dost) a tak prostě dystopický svět prostě nefunguje.
Malorie je pokračováním napínavého V pasti, neboli Bird Boxu, ale já mám ještě tu původní verzi, než to převzal Fobos, tedy before it was cool.
A teda první díl byl lepší. Už dvakrát jsem Malermanovi věřila a už dvakrát mě zklamal. Malorie je zdlouhavá, místy vcelku nudná, málo přímé řeči a pořád jenom nad něčím přemýšlíme - ale pořád dokola o tom samém! Děj se sune dopředu strašně pomalu, aby se všechno zajímavý seběhlo během posledních 20 stránek.
A teda hlavně tohle mi už přišlo hodně nereálný. Vůbec není vysvětlený, co se posledních 17 let dělo a já odmítám věřit, že někdo sedí 17 let na zadku a jí konzervy…kde je pořád berou? Opravdu by se vlády nepokusily něco dělat? Vážně by vládla tak těžká anarchie?
Je mi líto, ale jak byl Bird Box zajímavý, tak tohle mu nesahá ani po kotníky.
Pokračování Bird Boxu se mi líbilo ještě víc, než díl první.
Je tu vyobrazena a popsána deprese po sedmnácti letech ve tmě, která přerůstá až v paranoiu a Malorie se jeví přímo nesympaticky. Olympii a Toma jsem chvílemi opravdu litovala.
Knížka je více psychologická, ale autor to vykompenzoval originálními nápady, které perfektně zapadly do děje. Konec sděl. A že není vysvětleno, kdo že jsou tvorové? ... Ale ano, jen se stačí zamyslet.
Tak jako Bird Box i Malorie se čte jedním dechem. V příběhu uz není až tolik beznadeje, vyvíjí se k happy endu. Malorie je stále paranoidní, ale prave to, jim všem pomáhá přežít. Tom najde své poslání, ale ten mne docela stval. Libil se mi taky Dean, tam bych to jeste dotáhla, takhle je na čtenáři, co si představí. A Agáty je prvotřídní padouch… ale po přečtení jsem si rikala.. k čemu to vse, vždyť nakonec díky němu to dopadlo tak jak to dopadlo. Líbilo se mi to, ze nakonec ani nevíme, jak tvorové vypadají, a ze je naděje. Lidstvo se nikdy nevzdá. Za mne supr, i kdyz konec mohl byt delší.
Přečteno jedním dechem hned po prvním dílu. Musím říct, že tahle celkem neobvyklá dystopie mě vážně bavila :)