Malý Bobeš
Josef Věromír Pleva
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394843/bmid_maly-bobes-G6A-394843.png
4
561
561
Autor vypravuje o svém dětství na českomoravské vysočině, o všech příhodách, ve kterých venkovský chlapec objevuje svět.
Přidat komentář
Legenda povinné četby. Kdybych ji otevřel dnes, asi bych se divil, jak mě mohla tak syrová četba v dětství bavit, ale určitě by bylo zajímavé přečíst si to z nového úhlu pohledu, který jsem nabyl jako dospělý. Každopádně to, že jsem to i jako devítiletý přečetl jedním hltem, svědčí o mistrovství autora. Vzpomínám si, že začátek na vesnici mě až tak moc nebavil, zatímco příchodem do města mě to začínalo zajímat více. Dnes bych to jako celoživotní vesničan viděl asi jinak.
EDIT: Po letech přečteno ve 38 letech. Byl jsem po letech šokován, jaké to bylo depresivní čtení (asi člověk jako malý čtenář více vnímal ty veselejší dětské stránky). Což ale nic neubírá na kvalitě, ba právě naopak.
Byla to povinná četba, ale vybavuju si, že se mi líbila. Pamatuju si Bobešovy prachaté spolužačky Miládku a Sisinku, jejichž přezíravý postoj k němu pomáhal formovat mé třídní uvědomění, které mě zase přešlo, jakmile jsem pobral rozum. A taky, že Bobeš měl rád párky! To máme společné dodnes!
Mám radost, že lidé o této knize píší hezky. Často totiž bývá hodnocena nespravedlivě (povinná četba za ,totáče', komunistická knížka atd.) Přitom je to nespravedlivé. Je hlavně o životě a moc hezky napsaná a taky smutná. Četla jsem v dětství několikrát a dodnes občas nahlédnu. Ale vždycky jsem měla radši ten začátek na vesnici. Mám připomínku k anotaci nahoře: myslím, že se to má odehrávat dříve než v třicátých letech, spíš ještě před první světovou válkou.
Četli jsme "hromadně" ve 4.třídě. a protože mne koktání spolužáků nebavilo, přečetla jsem Bobše za tu dobu asi třikrát a dostala několik poznámek, že nemám nalistovanou správnou stranu. Mám tu knížku moc ráda, i když dnes, když listuji jejími stránkami, připadá mi děj daleko temnější než v dětství. A o tom asi dětství je - že dokáže vnímat i bolest a bezpráví jako fakt a nepitvá se v tom, proč tomu tak je...
... četla jsem ji jako dítě mnohokrát... jen kapitolu o Františkovi jsem potom při každém dalším čtení přeskakovala...
V dětství mě tato knížka nijak neuchvátila. Až jednou v době nemoci jsem neměla nic na čtení, a tak jsem po ní sáhla. V dospělosti jsem změnila názor. Za 5 hvězdiček není, ale i tak se mi četla dobře. Je potřeba si uvědomit v které době je knížka napsaná.
Kniha ve mně vzbudila emoce a i když je to už dávno, co jsem ji četl, útržky si stále pamatuji. :)
Jako u většiny knih povinné četby si myslím, že četba by povinná být neměla. A konkrétně u této knihy je potřeba jistý věk, aby si člověk dokázal příběh a ukázku života doby náležitě vychutnat. Doporučuji...
Další kniha mého dětství, ke které mě přivedl můj taťka a já mu za to budu navždy vděčná. Kniha, u které jsem se smála a místy i brečela. Vždy bude mít místo v mé knihovně.
Knihu Malý Bobeš jsem vždy měla spojenou s povinnou školní četbou a nějakou "tragédií", která se v ní měla odehrát. V dětství jsem se k ni nikdy nedostala a proto jsem celkem uvítala, když ji můj 6ti letý syn našel u babičky v knihovně a chtěl ji vzít domů na čtení před spaním. Od první kapitoly jsem k Bobšovi a jeho rodině dost přilnula a každý večer se těšila se synem na společné čtení. I syn ji se zaujetím hltal, vyptával se na různé otázky, proč to tehdy tak bylo... Obrovskou bolestí pro mne ovšem byla kapitola o smrti Františka. Možná proto, že mám stejně staré děti, ale zcela jistě i proto, že je velmi drsně popsána. Od té doby bohužel nemohu vzít knížku do ruky, dočítá ji se synem manžel. A velmi mě to mrzí, protože je to opravdu jedna z nejkrásnějších a nejdojemnějších knih, kterou jsem kdy četla...
Tohle byla povinná četba na základce, takže když bylo čtení, tahala jsem v tašce tuhle těžkou knihu, byla hodně tlustá. Ale i přesto všechno se mi příběh malého Bobše líbil. Když jsem četla jak mu umřel bratříček, tak jsem to obrečela.
Četl jsem na základní škole jako povinnou četbu. Zvláštní kniha pamatuju si spíše už jen kousky (proto i to menší hodnocení) Možná by stálo za to, si ji přečíst znovu v již dospělém věku.
Četla jsem ji jako malá, při některých situacích jsem brečela a nerada se na konci s knihou loučila.
Nejromantičtější kniha mého života:-) Na prvním stupni ZŠ jsme ji četli kolektivně v hodinách českého jazyka. Seděl jsem tehdy s nejhezčí spolužačkou v jedné lavici a měli jsme jen jednu knížku. Dodnes si vybavím vůni hnědovlasé B. J. - ale o čem byl Malý Bobeš fakt nevím:-)))
Tato kniha je jedna z těch, na které nikdy nezapomenu. Úžasné je, že je tam vloženo i něco ze života autora. Místy mi bylo malého Bobše moc líto. Je to skvěle napsáno → obdivuju!
Taky jedna z nezapomenutelných. Já ji hltala a hrozně mě bavila. Měli jsme ve 3.třídě za úkol psát ke každé povídce komentář a namalovat obrázek. To bylo pro mě to nejzábavnější. Hrozně mě to bavilo a dodnes na tuhle knihu nezapomenu. Ráda jsem se podívala nedávno i na filmy (byly dva), které jsem jako malá nikdy neviděla. Ale oproti knize to byl slabý odvar.
Autorovy další knížky
| 1955 |  Malý Bobeš |
| 1970 | Robinson Crusoe (převyprávění) |
| 1984 | Budulínek |
| 1968 |  Hoši s dynamitem |
| 1960 | Kapka vody |
to topi80
je to nielen legenda povinného čítania (ale na Slovensku o tej knihe nikto nevedel), ale aj moja úplne prvá kniha, ktorú som prečítal. mala krásne ilustrácie a bola v šalátovom stave, pretože ju čítalo všetkých 12 súrodencov mojej mamy a ešte kopa bratrancov a sesterníc, kým som sa jej zmocnil. trochu som ju zrepasoval a dodnes ju mám na čestnom mieste v knižnici.
a určite sa ju oplatí prečítať aj po rokoch - už len pre tie spomienky:)