Přidat komentář
Takhle knížečka vás přímo táhne ven. Zhluboka se nadýchnout čistého vzduchu, vonícího loukou, řekou, nebo lesem.
V povídce Batoh z jelena Ota Pavel říká:
"Miluji potoky. Takové potoky, které tečou loukami anebo lesem a na jejichž okrajích kvetou pomněnky. Nevím sám dobře, proč mám potoky tak rád, ale snad proto, že jsou zvláštní a neobsazené lidmi."
Ať psal Ota Pavel o tatínkovi, rybách, přírodě nebo sportu - v každé povídce najdu něco co mám ráda. Proto patří Ota Pavel mezi moje oblíbené autory.
Pohlazení na duši. Nejkrásnější je povídka Fialový poustevník, která mě dohnala až k slzám.
Co jiného může člověka tak pozitivně naladit, aby vyrazil poznávat Křivoklátsko? I když je jasné, že idyličnost líčenou Otou Pavlem asi našinec už čekat nemůže.
Autorovy další knížky
2007 | Smrt krásných srnců |
2004 | Jak jsem potkal ryby |
2013 | Zlatí úhoři |
2004 | Plná bedna šampaňského |
1989 | Výstup na Eiger |
nádherná kniha