Mama pre Veroniku
Táňa Keleová-Vasilková
Zdravotná sestra Mária sa po desiatich rokoch neúspešného bezdetného manželstva odhodlá na odvážny krok a odchádza od muža napriek presvedčeniu, že okrem obľúbenej práce a večernej samoty ju už nič pekné v živote nečaká. Ale ani šťastie, ani nešťastie netrvajú večne a aj Márii osud napokon prichystá prekvapenie.
Přidat komentář
Jako oddechovka dobrý.
Kniha ze života, znám ženy, které si prošly takovým peklem. Marie mě ale tou svou pitomostí hrozně rozčilovala.
Marie touží celé své manželství po dítěti, ale nepřichází a nepřichází. Kromě smutku přichází ale agrese nebo zlost, když v nemocnici vidí novorozence, těhotné matky. Pracuje totiž jako zdravotní sestra na dětském, kde ji přesunuli. Je to pro ni složité vše zvládnout a nejen to. Bude mít jednou vysněnou dceru?
Moc pěkný příběh a jak blízký naší kultuře. Děj se dokonce odehrává v Praze. Knihy Táni Vasilkové se mi opravdu moc líbí. Jen se pozastavuji nad postavou Marie, nechápu, jak se deset let může nechat žena týrat od svého manžela. Jakou hodnotu pro něj představuje, když on ji zmlátí, dokope a ona s ním později opět vleze do postele. Přece nežijeme v zemích třetího světa!! Žena by si měla zachovat svoji důstojnost.
Neměla jsem velká očekávání, knihu jsem brala jako oddechovku, kterou mi doporučila knihovnice a byla jsem mile překvapená. Styl psaní mi vyhovoval, děj očekávatelný, ale vlastně milý a celkově příjemné čtení.
Příjemné, oddychové čtení. Od začátku se dalo tušit, jak to vše dopadne. Závěr nebyl překvapivý, četlo se hezky, žádná náročná četba. Doporučuji pro nenáročné čtenáře.
Byla to první kniha od T. Keleové, kterou jsem před pár lety četla a tak moc se mi líbila, že jsem autorce propadla a s chutí si přečtu každou další knihu, která ji u nás vyjde.
Pokud je touha silnější než vše ostatní, je to z psychologického hlediska špatně. Ale touha po málem dítěti je více bez správná:) Hrdinka této knihy však takové štěstí nemá...
Knihu jsem četla již před lety, ale pamatuji si, že se mi moc líbila. Takže dodatečně paní autorce za pět hvězdiček :-)
Knihy od paní Vasilkové mám velice ráda. Vždy se jedná o nějaký životní příběh, který může potkat kohokoli z nás. Kniha je čtivá a pojednává o tom, jak je důležité mít dostatečné, ale zase ne přehnané sebevědomí, o empatii i porozumění a samozřejmě o lásce.
Knihy od této autorky jsou ze života a moc dobře se čtou. Vždy u toho přemýšlím,co bych dělala já v kůži hlavní hrdinky. Je to pro mě odpočinková četba.
Moc pěkná knížka,pro mně taková příjemná oddechovka,trochu červená knihovna,ale moc hezky se četlo a na základě této knížky jsem si hned pořídila 4 další od této spisovatelky,už se na ně těším
Příběh Marie, zdravotní sestry. Krásně napsané, s dobrým koncem. Knihy paní Vasilkové se mi moc líbí.
Nemohu této knize od Táni Keleové Vasilkové upřít čtivost. Mám autorku ráda a četla jsem už mnoho jejích knih, ale tato kniha patří k těm, které mi kvůli hlavní hrdince tak trochu vadily. Nechť je však příběh Marie varováním a impulsem k zásadní změně pro ženy, které se ocitly v podobné situaci. Vždyť to, jak Marie žila, opravdu nebylo normální a tohle životní provizorium pro ni skončilo nejlépe, jak jen mohlo. Naštěstí. Abychom ale nemuseli mluvit o happyendech bez jakéhokoliv přičinění, chce to, abychom nejenom hrdinky knih, ale i reálné ženy mohli vidět, jak se na svém přístupu k životu aktivně podílejí a jdou si za svými sny. Pak bychom nemuseli tyto životní osudy vydávat za červenou knihovnu (kterou mimochodem nemám moc ráda), ale román pro ženy, který každému doporučím, protože zaujal, pobavil, ale také přinutil k zamyšlení, pomohl a ukázal cestu...
Knížky od autorky čtu ráda, je to sice tak trochu červená knihovna, ale jsou velmi čtivé.
Marie byla hodná (na můj vkus až příliš), ale zbytečně moc poddajná a bezchybná.
Trochu mě ta pasivnost rozčilovala.
Přesto se mi kniha četla dobře a doporučuji ji jako oddechovku.
V rámci žánru asi dobré, ale pro mne je to všechno takové barvotiskově placaté a stereotypní. Děti nejsou nikdy protivné. Ústřední pár je naprosto bezchybný a občasní záporáci také takoví příručkoví. Vývoj postav se moc nekoná, akorát obvykle potřebují někoho, aby je popostrčil na tu správnou cestu ke stereotypnímu štěstí... Jen se nemohu ubránit dojmu, že bych se v tomhle sterilním receptu na štěstí za chvíli udusila.
Pro ilustraci: "Byl to jednoduchý muž, přímý, neznal přetvářku a závist, žil pro rodinu, miloval svou ženu, dcery, a nevzdával se naděje, že jednou, možná, jim osud dopřeje syna." Pro mě na té postavě prostě není nic životného.