Mámin seznam
John St. Greene
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152629/mamin-seznam-152629.jpg
3
179
179
Mámě dvou malých synů před několika lety zjistili rakovinu v pokročilém stadiu a ona věděla, že se nemůže vyléčit. Když tušila, že smrt se blíží, začala s pomocí manžela sepisovat rady a pokyny, jimiž se po jejím odchodu mají řídit, a nazvala je Mámin seznam. Je v něm vypsané krok za krokem všechno, na co táta nemá při výchově synů zapomenout, co by měli kluci dodržovat a jak si máma představuje, že mají žít bez ní. Psala to jednak proto, aby se manžel necítil po její smrti tak sám a věděl si rady, ale také proto, aby na ni kluci nezapomněli a aby na ně mohla dál působit, a také se tím vyrovnávala se smrtí. O Mámině seznamu se pak dozvěděl místní tisk a po velkém ohlasu v celonárodních anglických médiích se táta rozhodl, že celý příběh převypráví. Je to velmi dojemné čtení, prosté, věcné a v závěru i nadějeplné. Vydavatelství Mladá fronta věnuje část výtěžku z prodeje knihy MÁMIN SEZNAM na konto nadace Rakovina věc veřejná. ... celý text
Přidat komentář
Díky této knize si člověk uvědomí, jak je důležité užívat si života plnými doušky, myslet pozitivně a vážit si zdraví....to, co tato rodina prožila je hrozné, přála bych jim moc, aby se jim už vážné nemoci obloukem vyhýbaly....
Krásná kniha, dojemný příběh. Napsána mohla být asi i lépe, ale to v kontextu nijak nevadilo, šlo přece o obsah. Donutila mě k zamyšlení a měla jsem při čtení i hodně slabé chvilky, zvlášť když člověk ví, že se vše opravdu stalo. Není lehké se vypořádat se ztrátou blízkého a ten seznam... Asi je to jeden z dobrých způsobů, jak začít.
První kniha kterou jsem nedočetla do konce a určitě nikdy nedočtu. Hodně mě rozhodila.
Kdo čeká jen knihu o umírání a trápení, nemůže se více zmýlit. Tento příběh je především o naději a o lásce s okamžiky, které vás dokáží zasáhnout. Je nádherné číst o tak nádherném vztahu, který měli Kate a Singe a je úžasné číst o tom, jak se tátovi a jeho synům podaří vypořádat se se smrtí milované maminky. Kniha, která stojí za přečtení.
Kniha je o velké ztrátě lásky a matky. Nedá se říct, že by to byla špatná kniha, protože je to srdcervoucí výpověď zamilovaního muže. Jejich láska i manželství je zidealizované a každému musí být jasné, že jde o zkreslenou výpověď. Mně naštěstí nezemřel partner, tak nemůžu posoudit, jak bych se vyrovnávala s jeho smrtí já, ale možná by pro mě byly některé části i inspirací.
O tuhle knížku je velký zájem mezi čtenáři i námi knihovnicemi. Když se mi dostala konečně do rukou, byla jsem dost zklamaná. Nechytl mě styl, kterým byla napsána a navíc to bylo takové hodně "americké" - nevím jak to napsat přesněji - dýchala z toho taková nějaká umělina- všechno bylo nejlepší -samozřejmě až na zákeřnou nemoc. Spíš by mě zajímalo, jak by knihu pojala matka sama, kdyby měla možnost ji napsat. Nápad se seznamem je ale výborný, ten jediný mě dojal.
Knížka pěkně napsaná,velice smutná a dojemná. Některé předešlé komentáře se mi zdají zbytečně tvrdé,jako kdyby za každou cenu museli něco zkritizovat!!!!
Z této knihy jsem skutečně v rozpacích. Autor několikrát zmiňuje myšlenku, že člověk by měl žít na hraně - nezabírá pak tolik místa. Mně na hraně připadá toto kniha - na hraně mezi dojemností a naprostým kýčem. Možná, že film podle ní bude opravdu dobrý, samotná myšlenka má docela hloubku, ale bohužel, spousta vět, které jsem si přečetla vyznívala naprosto frázovitě. Je to absurdní - kniha je psána podle skutečné události, ale možná právě proto zní nepravdivě.
Souhlasím s Lenorou, výroky typu "naši drazí chlapečci", "ta nejlepší máma" a podobně mne dost iritovaly. Navíc, autor neustále zdůrazňuje jak se svou ženou milovali dobrodružství a vzrušení. Postupně přijdete na to, že dobrodružství znamená odjet do exotické země, ubytovat se v luxusním hotelu a potápět se nad korálovými útesy. Bydlení v karavanu považuje za zvláštní úchylku, protože - "Nikdy jsem nepochopil, proč bych měl spát na poli v krabici, když můžu jet domů, do své pohodlné postele." Bojím se pomyslet na to, co by říkal bydlení pod stanem nebo nedej bože pod širákem, protože "dovolenou si představuji tak, že člověka rozmazlují a plní mu všechna přání."
Takže, když to shrnu. Myšlenka, že umírající maminka napíše pro svého manžela a své syny seznam, jak by si na světě měli poradit bez ní, má sílu. A nejvíce mne dojímaly ty nejprostší pokyny - "Dávejte si pusu na rozloučenou i když se loučíte jen na krátkou chvíli." , "Hledejte čtyřlístky na obvyklých místech." Nebo ty pro život důležité - "Nauč je prosím říkat, co mají na mysli.", "Prosím, nauč je vážit si žen a nechodit s více dívkami najednou.". I věty, které psala o sobě byly hezké: "Maminka se ráda procházela podél moře.", "Maminka zbožňovala můry, hady a slepýše, pomerančové sušenky Club, džem a želé, citronový krém." Nakonec i ty přání zaměřené na hmotný prospěch se u umírající matky, která chce pro své syny to nejlepší dá pochopit. Horší už to je s horečným úsilím manžela, který se pustí do jejich horečného plnění, takže v průběhu jediného roku pořídí chlapečkům loď, vystaví v domě hernu i s tajnou chodbou, uspořádá bombastickou oslavu narozenin a dovolenou v Egyptě... Neměl být taky na seznamu pokyn - Mějte sílu žít úplně obyčejný život? No a nejhorší je ten nadnesený a patetický způsob, jak je to napsané.
Takže z toho všeho mi vychází tři hvězdičky a to možná ještě krapet přidávám.
Moc krásná knížka, která vás po celou dobu drží za srdce. Obdivuji, co všechno a jak dobře to táta zvládá. Smekám před mámou, jak tohle všechno mohla v tak těžkých chvílích napsat, muselo to pro ni být těžké vědět, že opouští tak malé děti a ještě jim dát tolik rad. Ráda bych věděla jak se jim bude dařit dál a zda splní i přání, že se ještě jednou ožení a založí novou rodinu.Určitě doporučuji přečíst.
Je to krásná knížka,která člověka pohltí a čte se jedním dechem,všem můžu jenom doporučit.Doufám,že napíšou další díl třeba za 10let,jak se mají,jsou zdraví,mají novou maminku.Budu se těšit na pokračování jejich životů,kdyby to šlo,vzkázala bych jim,že jim moc fandím a držím palce,jsou super rodina.
Ze sociologického hlediska zajímavá sonda do rodiny nižší střední třídy dvojnásobně postižené rakovinou a zároveň poutavá připomínka fungování knižního marketingu. Rodinná tragédie a osobní utrpení proměněné v dobře prodejný kýč pod nálepkou "hluboce lidsky jímavý příběh ze života". Voyeurský vhled do reakcí dobře finančně situovaného, "obyčejného" člověka, který je schopen umístit urnu s popelelm mezi plyšáky, protože "maminka by to tak chtěla". Aneb jak si poradí se smrtí člověk, pro něhož "život na hraně" znamená bombambastické narozeninové party, šnorchlování v tropech a opakování fast-foodových pouček, které považuje za svou životní filozofii...? A jak si poradil s psaním knihy muž, jehož těžce zkoušený nuceně pozitivní pohled na svět mu zredukoval slovní zásobu na výrazivo typu: "naši drazí chlapečci", "ta nejlepší máma", "milujeme život"...
Jedna z nejúžasnějších knížek, které jsem za poslední dobu četla. Velmi dojemná kniha, která vám tak trochu změní pohled na svět.