Manon Lescaut
Vítězslav Nezval
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/1618/manon-lescaut-1618.jpg
4
1502
1502
Hra o sedmi obrazech podle románu Abbé Prévosta. Milostný příběh abbého Prévosta proměnil Vítězslav Nezval v jevištní báseň, v níž jde především o zachycení citových prožitků půvabné Manon a chudého rytíře Des Grieux. Manon, dychtivá přepychu a flirtu, přijímá obdiv a dary bohatých Duvalů a naivně si myslí, že tím pomáhá svému chudému rytíři. Nejrůznější intriky však nakonec dohánějí milence k deportaci za moře a k záhubě. Vydáno ke 100. výročí básníkova narození.... celý text
Přidat komentář
Nádherné a nezapomenutelné verše, smutné až krásné. Ráda jsem si příběh opět přečetla.
Návrat do doby povinné literatury, protože tohle byla jedna z mála, které jsem přečetl. Manon mě bavila tehdy a musím říct že mě bavila i teď...a asi bude i v budoucnu. Mám pro ní slabost i když je to taková mrcha na pár facek. Ztvárnění a zrýmování je bravůrní, navíc děj přináší mnoho otázek o kterých se dá diskutovat dlouhé hodiny. Pro mě prostě skvost i když nějaký brutálnější konec by to možná zasloužilo :)) Moje oblíbená knížka.
Absolutní must-have kniha pro milovníky poezie, ale i klasické literatury. Verše jako třeba "Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže hozená do kostela." nebo "Váš rytíř je jak zmoklá slepice, on Vás má nesmírně rád." jsou naprosto dokonalé!
Možná nebudu nejobjektivnější, ale tato kniha je moje nejoblíbenější vůbec. Krásný příběh, který je podtržen Nezvalovým citem pro jazyk a zvukomalbou, což je dokonalá kombinace. A opravdu můžu jen říct, že nepoznat Manon, nemilovala bych.
Tak mě Čtenářská výzva donutila si Manon přečíst. Doma jsme ji měli dávno, ale strašně se mi to nechtělo číst, ne proto, že by to mělo být špatné, ale proto, že to nedopadne dobře. Nicméně jsem ráda, že na ni nakonec došlo, je to moc dobré.
Plus to naše vydání je i moc hezky ilustrované.
Miluju tyto verše: Manon je můj osud. Manon je všecko, co neznal jsem dosud. Manon je první a poslední můj hřích, Nepoznat Manon, nemiloval bych. Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže hozená do kostela. Manon, ach Manon, Manon z Arrasu.. Manon je moje zemřít pro krásu.
Poprvé jsem ji četla v deváté třídě. Teď jsem si příběh připomněla znovu. Kvůli maturitě. I když byla Manon marnivá, tak si takový osud nezasloužila. Rytíře des Grieuxe mi bylo taky opravdu moc líto. Tibergue sice své činy napravil, ale za to co těm dvěma spolu s Duvalem udělal není, dle mého, hoden svátosti kněžství. Zveršováno je to překrásně.
Nepoznat Manon, nemiloval bych. Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže hozená do kostela. Manon, ach Manon, Manon z Arrasu.. Manon je moje zemřít pro krásu.
Mladá nešťastná láska, naivní představy, slepá víra, touha po penězích, nedozírná krása. Lhostejno, jak moc je ten příběh plochý, Nezval mu dodal úplně jiný rozměr. Nejde o příběh, jde jen a pouze o ten nádherný jazyk, vášnivé dialogy, které z jednoduchého vyprávění vytvoří literární prožitek, jež pohladí po srdci, promluví do duše a dotkne se Vás někde hluboko, byť si to nechcete připustit. Milujete společně s Manon, toužíte společne s De Grieuxem a strachujete se společně s Tibergem. A i když se blížíte k nevyhnutelnému tragickému konci, necítíte smutek. Cítíte naději, že tento svět ještě má šanci. Kniha vyšla v období okupace ČSR nacisty, v období protektorátu, kdy byla čeština utlačována němčinou. Toto lyricko-epické dílo je však primárně oslavou čestiny, která dodala lidem naději v těžkých časech. Krásnější vyznání lásky ženě i českému národu v jednom bychom v české literatuře jen těžko hledali.
Kdysi dávno. Je mi asi 14 let, se spolužačkami mám divadelní předplatné, jedeme autobusem do Ostravy na Manon. Bylo to krásné. Tam jely ukecané holky, ale zpět láskou, romantikou a krásou veršů okouzlené mladé ženy. Najednou jsme jinak vnímaly svět. Stala se z nás poupata těch růží, hozených do kostela...
Mnohokrát jsem se pak k tomuto dílu vracela a vždy se v mé hlavě rozezní:
Manon je motýl. Manon je včela....... atd. Dál si to přeříkejte sami, potěšte svou duši a oceňte krásu českého jazyka vetkanou do Nezvalových veršů.
Konečně jsem se dostal ke knize MANON LESCAUT od Vítězslava Nezvala. O této knize jsem snad uvažoval několik let, a nakonec jsem se rozhodl, že se začtu. Jedná se o hru o 7 obrazech. Autor napsal knihu na motivy románu MANON LESCAUT, kterou napsal francouzský spisovatel A. F. PRÉVOST. Knihu jsem v minulosti četl a líbila se mi.
Manon Lescaut je zajímavá v tom, že se v ní vyskytují také verše. Nachází se v ní krásná čeština. Pojednává o lásce mezi rytířem des GRIEUX a šestnáctiletou dívkou MANON. Kniha se mi četla celkově dobře, občas se mi stalo, že jsem se musel k textu vrátit, ale celkově se mi kniha líbila.
Čtenáři určitě neprohloupí, pokud se do knihy začtou. Líbila se mi jak verze od Prévosta, tak také od Vítězslava Nezvala. Připomněl jsem si obsah, poněvadž román od Prévosta jsem četl před hodně dávnou dobou. Knihu hodnotím na 100 %.
Měl jsem vydání od Československého spisovatele z roku 1990. V tomto vydání se nachází také pěkné ilustrace.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
Nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu…
Necelá pravda je však lež.
Hodnocení: Tuto knihu jsem četla jako součást povinné četby do školy a zařadila se k těm lepším , ale k té špičce již ne. Knihu jsem měla přečtenou za dva dny- opravdu se četla rychle a moc dobře na to že se jednalo o klasickou literaturu. Moc se mi v knize líbil styl psaní- byl takový umělecký a strašně se mi líbily ty vznešené a neobvyklé výroky postav- kniha byla díky tomu taková nevšední a nutila čtenáře se nad některými pasážemi zamyslet.
V knize se několikrát odehrávaly celkem podobné věci, což byly pasáže které mě moc nebavily, ale nebylo jich tam zas tak moc . K hlavním postavám jsem si žádný hlubší vztah nevytvořila , místy mi lezly na nervy, ale jinak jsem s nimi žádný větší problém neměla. Kniha je opravdu krásné napsána, jak jsem již zmiňovala, opravdu ten jazyk mě velice zaujal a pozdvihl knihu ještě na vyšší úroveň. Konec se dal tak nějak očekávat, ale přesto, pokud hledáte nějakou méně náročnou klasiku, kterou budete mít za chvíli přečtenou.
Manon je prostě takový úhelný kámen. Kromě toho, že je motýl, včela a ze všeho nejvíc umřít pro krásu. Jestli je něco romantika, kterou snesu, tak tohle.
Musím říci, že i když jsem původně toto dílo si vybrala k maturitě (ve své podstatě) z nouze na doporučení mé češtinářky, tak se mi kniha neskutečně moc líbila a překvapila mě.
Mrzí mě, že se o ní tolik nemluví.
Vedle Máje a Kytice patří Nezvalova Manon Lescaut ke stálicím mého básnického nebe, ke které se po celý život vracím.
Příběh celkem jednoduchý, ale zveršování tomu dodalo jisté kouzlo. Je moc pěkná a zařadila bych ji mezi své oblíbence z povinné četby. :)
Štítky knihy
láska zfilmováno divadelní hry romantika dramata poezie
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Miluju. Miluju. Miluju