Manon Lescaut
Abbé Prévost (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46472/bmid_manon-lescaut-1Tj-46472.jpg
4
191
191
Román o životě, lásce a smrti. Jeden z prvních francouzkých realistických románů, který vypráví nejen o velké lásce dvou mladých lidí, ale líčí také poměry ve Francii za vlády Ludvíka XV. Hrdinka románu se stala nesmrtelnou literární postavou, jež inspirovala četné další umělce, básníky, hudebníky i malíře. Byla předlohou ke stejnojmené rozsáhlé básni národního umělce V. Nezvala.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1941 , Gustav PetrůOriginální název:
Manon Lescaut, 1731
více info...
Přidat komentář
Příkladně tragická ukázka toho, co s námi a z nás dokáže udělat přemrštěně naivní a bezmezná láska k nesprávné osobě, která si podobné city ani nezaslouží. Tento cit (posedlost) nás otupí a dělá z nás hlupáky, kteří jsou bez váhání ochotni vyměnit život za projev vzájemnosti. Nic jiného pak našemu životu nedokáže dát smysl a pocit naplnění. S hlavním hrdinou jsem musela celou knihu soucítit, dokonce jsem ho chápala. Jsou zde obsaženy krásné i smutné myšlenky, které si nelze nepodtrhnout. No za mě 5*
Když jsem knihu četla před mnoha lety, tak se mně líbila. Dneska už to nějak není ono. Příběh není vysloveně nelíbívý, to bude spíš tím, z jaké je doby. Dnes je láska rytíře des Grieux k marnivé Manon pro mne nepochopitelná. Ovšem Vítězslav Nezval dokázal tento příběh pozvednout. Jeho básnické zpracování to je krása. Nezval by byl na 5*, téhle knížečce dávám 2*
zaujímavé čítanie, aj keď nikdy neviem pochopiť až takto nekonečnú a zaslepenú lásku......
Kniha byla taková jak se dá na dobu jejícho vzniku očekávat. Ale Manon a její marnivá povaha mě chvilkami opravdu vytáčela. Myslím, že to docela určitě byl kulturní zážitek a jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale být já tím citlivým a nerozhodným rytířem, tak už dávno sedí Manon někde opuštěná.
Jelikož jsem měla možnost srovnat divadelní hru s knižní předlohou. Víc se mi však líbila divadelní hra.
Kniha pro mě byla jedním velkým utrpením, jenž musel zažívat i ubohý rytíř des Grieux, když se bohužel zamiloval do nestálé, marnivé a vypočítavé Manon.
Kniha hezká, odpočinková. Pan Nezval dílo povznesl o několik levelů, nicméně děkuji za předlohu.
No...Myslím, že Nezval se s tím popral lépe a jeho Manon vyznívá více jako femme fatale.
Dílo je takové prostinké, ale stejně se mi poměrně líbilo. Už je déle, co jsem ho četla, ale vím, že bych si ho klidně přečetla znovu :)
(SPOILER)
Je to až moc stejné jako Dáma s kaméliemi, akorát hlavní postavy jsou tady ještě hloupější. Líbilo by se mi, kdyby se knížka víc věnovala pobytu v Americe, tam mi to až začalo připadat zajímavé. Nicméně ten konec, to je podle mě kýč na druhou. Působí to, jakoby autor už nevěděl jak dál, tak prostě nechal Manon nepochopitelně umřít.
(Nechci nějak hanit díla klasických autorů, ale tohle prostě pro mě není láska. Ne ta opravdová.)
Já mám vydání z roku 1926, takže soudobí jazyk je příjemným zpestřením mezi četbou současných děl. Chudák Prevost nám tu chtěl zanechat nějaký morální odkaz, který v dnešní době již pozbývá platnosti.
Klobouk dolů před Nezvalem, který toto dílo dokázal tak úžasně přebásnit.
Souhlasím s Carrissa, poslední věta je naprosto přesná! Manon od Nezvala jsem nečetla a ani jsem nechtěla, nesympatizuji se sebráním cizího příběhu, přepsáním a ještě k tomu s pozměněním, ale možná si ho pro zajímavost přečtu. Každopádně se mi kniha na jednu stranu líbila, protože byla zajímavá a docela dobře se četla, ale na druhou mi byla Manon nepříjemná a stejně tak rytíř. Velmi jsem s nimi příběh prožívala a také se při něm rozčilovala, ale líbil se mi.
Místy zmatené a až příliš popisné. Z Nezvala jsem získala pocit, že tito dva jsou si souzeni, ale ostatní jim nepřejí, což si teda Nezval zidealizoval, protože "ve skutečnosti" Manon je marnivá pipka a des Grieux nepoučitelný blb:))
Ke konci knihy velmi rychlý spád událostí, téměř bez záchvěvu citu...Být milencem Manon, stoprocentně bych zemřela s ní. Vždyť se tak milovali!
Manon je můj osud. Manon je můj osud.Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích...(báseň od V. Nezvala). Škoda , že Manon radši peníze, šaty a zábavu měla, a proto jeho srdce všanc dala.:)
Příběh jako takový není špatný, spíš se mi líbil, ale de Grieuxova naivita a neustálé milostné laskání mi pak už lezlo krkem. Manon mi jako prvotřídní děvka taky nebyla sympatická. Navíc se děj dost opakoval, např. časté útěky. Knížku jsem četla už dávno, ale vzpomínám si, že moje očekávání spíše zklamala. Jinak detaily si už nepamatuju. Asi se zkusím podívat po Nezvalově Manon. Jinak mám moc ráda intermezzo z Pucciniho opery, to je vážně nádherné.