Manon Lescaut
Vítězslav Nezval
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71864/manon-lescaut-71864.jpg
4
1506
1506
Nejslavnější dílo spisovatele známého jako abbé Prévost (1697-1763) a proslulého pestrým životem. Svůj Příběh rytíře des Grieux a Manon Lescaut koncipuje v duchu dobové módy jako paměti. Tento romanticky pojatý román o lásce,kteráse nedokáže smířit s rozumem, inspiroval Vítězslava Nezvala k vytvoření básnického dramatu, jež předčí literární hodnoty originálu.... celý text
Přidat komentář
"Ať žije krása kocoviny!" Moje srdcovka, poprvé jsem četla jako sedmnáctiletá a velmi zamilovaná, v takovém duševním rozpoložení kniha krásně rezonuje :) Svou krásu neztrácí ani po vícerém přečtení.
Básník Nezval v nejlepší formě. To je tak krásné zpracování, dojemné, jemné, tklivé, smutné, plné nádherných obratů a formulací, že u každého rozboru člověk by nejraději zaplesal. Nádhera!
Po dočtení verše "Manon je moje umřít pro krásu" mám pravidelně slzy na krajíčku. Jedno z nejcitlivějších vyznání a překrásné verše. Pan Nezval povýšil češtinu o pár příček výš :-)
Moc krásný, ale tragický příběh jedné lásky. I přesto, že divadelní hry a poezii moc nečtu (sice nevím proč), tak tahle klasika mě opravdu bavila a každý verš mámivé Manon a chudého rytíře jsem si vychutnávala do poslední řádky.
ač podobné veršované či divadelní knihy moc nečtu, tato patří mezi mé nejoblíbenější... četla jsem již několikrát, většinou jedním dechem :-) Manon je můj osud :-)
Nejsem moc na veršované knihy, ale tahle se mi moc líbila. Nezapomenutelné verše plné lásky. Nádhera.
Když jsem ji četla poprvé, věděla jsem, že to není naposledy... Opravdu krásné dílo.
Kniha se mi četla krásně, příběh byl vcelku poutavý, postavy víceméně sympatické, jen teda rytíř byl slepý a mě ho bylo celou dobu líto, proto 4* (nicméně kdyby to byl happy ending nebylo by nad čím přemýšlet) :)
Příběh velice čtivý a poutavý. Jen byl náš rytíř docela slepý, když viděl Manon tak, jak vyjádřil Nezval v nejvíce známém veršovaném úseku :)
Tohle je jedna pro mě v TOP 10 knih.
Nemusím básně a kromě povinné četby jsem je nikdy nečetla, podobně nemiluju čtení divadelních her.
ALE tohle je DOKONALÁ ÚKÁZKA KRÁSY ČESKÉHO JAZYKA. Opravdu nezapomenutelné verše a naprosto nádherné. Před Nezvalem v tomto klobouk dolů.
"Manon je moje umřít pro krásu".. po této knize sáhnu vždy, když je mi veselo, když je mi smutno, když nemám co číst, když se chci pokochat těmi nejoblíbenějšími pasážemi. Prostě pro mě v TOP10.
„Des Grieux:
Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
Nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu…“
Manon, že je motýl?! Manon, že je včela?! Manon, že je růže hozená do kostela?! Ale kdepak, Manon je potvora a možná přece jen i trochu naivka, která to s muži umí, zahrává si s nimi a díky její kráse jí to vychází. Její rytíř byl bohužel nezkušený mladý muž, kterého původně čekal seminář a dráha kněze, ale osud mu do cesty poslal právě lehkovážnou Manon a on jejímu kouzlu podlehl. Marné byly rady jeho přítele Tibergea. A i když se sám několikrát přesvědčí, že Manon má do „svatého obrázku“ daleko, přesto je jeho láska natolik silná, že ji nedokáže opustit (alespoň ne na dlouho). Na druhou stranu si za spoustu trápení taky mohl sám, když její výstřelky dobrovolně snášel a ještě ji omlouval. Ale i tak mi ho občas přišlo líto (např. když mluvil s Modestou : „… Já mám jen lásku a věrnost, a ženy opovrhují mou chudobou a jen si krutě zahrávají s mou upřímností!“). Jindy zas bylo té jeho ufňukanosti až moc a nebyla dvakrát příjemná. Ale komu není rady, tomu není pomoci…Manon byla tak trochu zlatokopka a i to vedlo k její zkáze, přesto nevím, čím to je ale jako hrdinka mi až tak nevadila, semtam byla i zábavná. Každá příčina má následek a tak poté, co se pokusí dvojice podvést otce a syna Duvalovi (kteří se oba pokouší Manon svést), dostaví se i trest. Přiznávám, byť mi po většinu děje Manon přišla jako vypočítavá mrcha, tak na konci mi jí bylo líto a její závěrečná slova na mě zapůsobila (dokázala, že ta láska nebyla jednostranná a ona přece jen svého rytíře milovala)…
Tolik k příběhu a jak se tohle dílko četlo – moc dobře. Je to psáno ve verších a ty se panu Nezvalovi povedly. Některé pasáže jsou krásné, jiné vtipné, občas dojemné a pár je jich hodno uchování v paměti. U čtení jsem se bavila a místy jsem jen kroutila hlavou nad scénami ústřední dvojice… Co dodat? Snad jen, že „Manon je hříšná světice“ a pan Nezval umí…:)
Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže hozená do kostela, Manon je vše, co nikdy neztratí svůj pel, Manon je rozum, který mi uletěl... Ty verše jsou prostě krásné!
Krásné verše, víc říkat nemusím. Přiznám se, že nemám ráda ani dramata ani poezii, ale Manon Lescaut je kombinací obojího a přesto je to kniha nádherná a ráda se k ní za čas zase vrátím :)
Útlá knížka se silným dějem, krásné verše, krasný příběh....Ach, ta láska jak je slepá!
Manon ach Manon z Arrasu, to je moje umřít pro krásu....
Velice pěkné, už jako menší jsem ty verše znala, ale až když jsem si knihu vážně přečetla pochopila jsem tu sílu a krásu příběhu a veršů, které Nezval stvořil.
Štítky knihy
láska zfilmováno divadelní hry romantika dramata poezie
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Manon.Moje milovana Manon.Nelze popsat,je to krasne.. jako duse spisovatele.Kniha na kterou nedam dopustit a navzdycky ji budu mit v srdci..