Manon Lescaut
Vítězslav Nezval
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71868/manon-lescaut-2dv-71868.png
4
1506
1506
Sentimentální a mravoučnou předlohu abbé Prévosta z 18. století proměnil V. Nezval v jevištní báseň, v níž nejde tolik o příběh samotný, jako o básnické vyznění a rozehrání citových prožitků obou hlavních postav. Text hry uchovává místy prózu povídky v původním překladu A. Váni, avšak řadí ji do 7-8 villonovských či rostandovských balad, jejichž verše a rýmy se stále vracejí jako hudební motivy v opeře, takže 7 obrazů hry je napsáno v podstatě málo verši v bezpočtu obměn. Dějové jádro příběhu posunul básník do 19. století, takže šlechtické kupce Manoniných půvabů proměnil ve velkokapitalistické pány Duvaly, kterým se zde nakonec dostává výsměchu i porážky: Manon, sice lehkomyslně a naivně dychtivá přepychu a flirtu, přijímá to vše bez pocitu viny, neboť je si jista, že tak svému chudému rytíři Des Grieuxovi pomáhá. Přesila církevních a peněžních intrik dohání milence k deportaci za moře a k záhubě, nezabrání jim však v tom, aby Tibergům a Duvalům neunikli alespoň v okamžiku smrti, kdy po prvé navzájem pochopí důvod svých poklesků a naplní alespoň své zdánlivě pošetilé heslo "Ach, umřít pro krásu ... "... celý text
Přidat komentář
Naprosto dokonalé zpracování. Verše jsou jemné a procítěné. Divadelní zpracování v Národním divadle jenom podtrhuje dokonalost tohoto díla. Skvělé!
Líbí se mi ty krásné verše, kterými se postavy navzájem doplňují. Příjemné oddechové čtení na jedno odpoledne, je fajn mít vždy něco takového po ruce. Hra je krásně zpracovaná, dokázala jsem si ji velmi živě představit na prknech.
Návrat ku klasickým veršom je zážitok. Knihu som prečítala, ale ešte som si vypočula aj rozhlasovú hru... bola nádherne spracovaná. Odporúčam si básne prečitať a potom ešte aj vypočuť. fakt nádhera.
Velmi, velmi se mi líbí, jak se postavy ve svých replikách doplňují. Rýmují se tedy jejich slova navzájem. Manon mi je vrcholně nesympatická, naivní Des Grieux skousne všechny její rozmary. Ale notoricky známé verše si přečtu ráda pokaždé:
Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu.
Nejsem ovlivněná dějem, ale melodičností veršů. Některé z nich v nás zůstávají navždy.
Taktéž se řadím k těm, kteří knihou nejsou až tak nadšeni. Nezvalovo okouzelní prepubertálními a pubertálními dívkami je známé, takže jistě nějakou takovou rozmarnou holčičku, která si v 16 letech myslí, jak jí patří celý svět, zažil na vlastní triko. Možná si často připadal i jako zmoklá slepice. Ale jak zde někdo píše v komentářích, co se témat nešťastné lásky týče, je jich povícero lépe zpracovaných, a pokud jde o rozmarné ženy, líbí se mi více Shakespearovo Zkrocení zlé ženy, které alespoň nabízí jakés takés východisko, a jen utrápeně nevzdychá, jak tyhlety veršíky. Každý z nás byl mladý, bláznivě se zamiloval, ale tady mi přece jen přijde, že už se de Grieux často chová jen jako pitomec bez vlastního úsudku. Navíc když měl jistý čas si věci v klidu promyslet, aby se podruhé, potřetí už nedal tak zbláznit. Jinak souhlasím s autorem, že u žen láska je něco jiného než to, komu dají přednost - láska je pro ně romantický pojem vznášející se v obláčcích, ale jak jde o tvrdou realitu přežití, jdou za tím, kdo nabídne víc a kdo nabídne i ty dárky. Příběh vzbuzuje spoustu myšlenek na téma soužití mužů a žen, má zajímavý a poetický jazyk, jen mi vadilo, jak zbytečně často se posléze začne opakovat - nejen celými slokami, ale i situacemi, jen postavenými do jiného prostředí. V podstatě nekonečný kruh, kdy si kdejaký autor vždycky vypomůže smrtí jedné z postav, protože je to tak nejjednodušší a kruh se konečně poruší. Proto se vracím zpět ke Zkrocení zlé ženy, která ty kruhy dokáže povýšit pokaždé na novou úroveň, až po závěrečnou pointu, kde - mankote! - nikdo dokonce neumře.
Knížku jsem četla k povinné četbě na radu kamarádky, které se líbila a musím říct, že mně se knížka také líbila a bavila mě. Sice jsem si Manon jako postavu takovou moc nezamilovala, ale i přes to mě to neodrazovalo a určitě doporučuji, pokud ji máte v povinné četbě. Není ani moc dlouhá, je i celkem čtivá. Dalo by se říct, že je to i taková oddechovka, co se knížek z povinné četby týče. :)
Nádherná kniha. I když ji většina zná pouze pro to, že patří do seznamu povinné četby, myslím, že by si ji měl přečíst opravdu každý.
Není co dodat, klasika zůstává klasikou, nádhera zůstává nádherou a krásná a čtivá poezie zůstává nesmrtelnou.
Kniha mě opravdu strhla, přečetla jsem ji na jeden zátah.
Verše jsou jednoduché, ale přesto poetické a smutné, ale i veselé. I příběh sám je chvíli až komický (hlavně chování Manon) a na konci tragický.
Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych ♥
Co víc k tomu dodat..
Správně ztřeštěné dílo, i s tím vším opakováním veršů a prolínáním motivů a rýmů mezi jednotlivými postavami. Nedokážu to brát tak úplně vážně, jelikož by mi to přišlo spíše úsměvné, než krásné nebo smutné, ale v podstatě je to příjemná kniha na uvolnění mysli a kochání se hrou se slovy. Zažít bych to stoprocentně nechtěla, ale jako potěšení na papíře to bylo to pravé. A kdo by nechtěl takového rytíře? No já rozhodně ne. Ale umřít pro krásu... to každopádně.
Štítky knihy
láska zfilmováno divadelní hry romantika dramata poezie
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Maturitní výzva mému srdci nejblíže už od mých 14 let kdy jsem si její verše vryla do paměti.
Za mě doporučuji a přeji krásne počteníčko NH