Manon Lescaut
Vítězslav Nezval
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71871/manon-lescaut-71871.jpg
4
1508
1508
16. vydání této hry. Nejslavnější dílo spisovatele známého jako abbé Prévost (1697-1763) a proslulého pestrým životem. Svůj Příběh rytíře des Grieux a Manon Lescaut koncipuje v duchu dobové módy jako paměti. Tento romanticky pojatý román o lásce,kteráse nedokáže smířit s rozumem, inspiroval Vítězslava Nezvala k vytvoření básnického dramatu, jež předčí literární hodnoty originálu.... celý text
Přidat komentář
Velice krásné romantické drama. Rytíř, který je ochoten pro lásku vystoupit ze řádu.
Četla jsem ve 20, ale kouzlo tohoto nevšedního (a přitom stále se opakujícího) příběhu ve mě zůstává pořád... Pro mě příběh čistoty a krásy, i když to tak možná každému nepřipadá. Příběh lásky, která klopýtala, dělala chyby, jež nešly napravit, mýlila se, bojovala s nedůvěrou, trpěla, umírala, ale hlavně: milovala.
Pojď ke mě, já to věděla, že dodnes mohou se dít divy.
Že jednou potkám anděla, a že ten anděl bude živý...
A tak, snad proto, že chci snít, i já věřím, že dodnes mohou se dít divy, a že vlastně ty anděly denně potkáváme, jen je prostě někdy nevidíme, že je míjíme na ulici, dotýkáme se jich pohledem, usmíváme se na ně, a když je potřeba, zjistíme, že vedle nás stojí...
Manon byla krásná, byla nevinná, byla možná trošku naivní, zhýčkaná, někdy snad i krutá, ale hlavně byla mladá a chtěla žít, tak moc chtěla žít...
Manon je můj osud, Manon je vše, co nepoznal jsem dosud, Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych...
... a tím je řečeno asi vše. Uplynulo víc jak 25 let, a já si ty verše stále pamatuji. Krásné, čisté, bolestné, tak krutě realistické, prostě - sám život...
Manon ach Manon, Manon z Arrasu,
Manon je moje umřít pro krásu...
Kniha me vubec nezaujala. Cetla jsem ji,protoze jsem si ze skoly pamatovala snad tu nejznamejsi basen z teto knihy a libila se mi. Netusila jsem,ze to je v cele knize jedina hezka. Poezii jinak vubec nectu,takze ji asi nedokazu ocenit. Hodne me zklamal vlastni pribeh- tak stupidni! Ona je kur..., on naivni zamilovany hlupak,co ji vse odpusti a beha za ni jak psicek. To je jak v te nejubozejsi cervene knihovne.
“Manon je motýl, Manon je včela...”
Neuvěřitelně dojemně napsané dílo, které musí chytnout za srdce opravdu každého čtenáře. Dílo plné milostných citů a vyznání. Verše zní velice krásně.
Manon mě úplně pohltila.
Působivé zpracování divadelní hry - příběh ze života - kouzelný překlad ....
Manon Lescaut - mladá, naivní, rozpustilá i svůdná - proč by nevyužila svých půvabů, přesto, že miluje rytíře Des Grieux :
"Čím to, že já Manon, tak šťastna jsem ?
Čím to, že já Manon, se líbím všem,
co na mně lidé mají ?
Mě nezajímají, jen jeden, jen jeden...
A rytíř Des Grieux, zamilovaný a důvěřující :
" Manon, nechte vše, co plodí zkázu,
Manon, já vám věřím bez důkazů,
moje láska nechce od vás oběti,
Manon Lescaut, nenechte mne trpěti ...
A postava pana Duvala, který by si rád za peníze koupil mládí a krásu ... tak to v životě chodí...
A nakonec každý zaplatí svou daň ...i po letech zážitek, pan Nezval patří k mým oblíbencům ...
Moje první setkání s tímto dílem bylo na školním výletě v pražském Národním divadle, kde se mi asi jako jednomu z málo opravdu líbilo. Rozhodl jsem se pro tohle dílo i k maturitě a kniha mi přišla ještě lepší než divadelní hra. Uvidíme, jestli si jej vylosuji, ale ať už ano či ne, zůstane mou oblíbenou knihou. Kombince krásného jazyka a pro mě silného příběhu. Jak jsem viděl jiné komentáře, asi není pro každého, ale to tak už bývá.
Rozkošné čtení. Čeština je úžasně hravá. A Manon je hříšnice, ale krásná hříšnice ☺️
Postavy mi k srdci nepřirostly, ale … Krása. Smutek. Přátelství. Vypočítavost. Šílenství. Úžasné verše. Úžasná čeština. Silný příběh, který rychle plyne. Klasika, která by neměla být opomíjena milovníky literatury. Z některých lásku vyzdvihujících veršů mě až mrazí.
Na to jak je Manon Lescaut vyzdvihovaná, mě zas tak moc nezaujala. Například jak se často opakují refrény (zbytečné a nudné)
"Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon nemiloval bych."
Ta čeština je stejně nádherná věc - a jak se s ní Nezval mazlí, je prostě něco. Čtete verše a v hlavě vám znějí písně. A jaké písně! Pro někoho může být Manon Lescaut jen červená knihovna plná podivně se chovajících postav, ale já (ačkoliv jsem si to tedy v telecích letech na střední škole rozhodně nemyslel) říkám, že je to dokonalé zachycení lásky a toho, jak dokáže s člověkem zamávat. Ta vášeň a to ztrácení hlavy, ten stav, kdy má člověk v jedné vteřině chuť dělat něco naprosto jiného než v té předchozí a nepřipadá mu to divné, protože prostě nemyslí hlavou (ale srdcem, abych to upřesnil)... To tam všechno je. A jakkoliv to je nadsazené, je to uvěřitelné a krásné.
Manon jsem milovala, četla jsem ji v 16-ti letech a to jsou asi přesně ta léta, kdy se zapíše do srdíčka. A básnické zpracování příběhu od Vítězslava Nezvala je krása. Tady čtu, že je i rozhlasové zpracování v podání Libušky Šafránkové a Viktora Preisse, a to bych tyto verše určitě chtěla slyšet právě od nich. Kvůli krásným veršům knihu určitě doporučuji.
Čteno v rámci povinné četby na základní škole. Škoda, že si Manon nemůžu vybrat k maturitě. Překvapivě se mi příběh docela líbil. Měla jsem pocit, že Tiberge je do rytíře des Grieux zamilovaný. Možná to mě trochu nabudilo přečíst knihu do konce.
Tak tyhle verše umím skoro nazpaměť. Už na střední škole se mi hrozně líbily, navíc jsme měli školní představení, kde se recitovaly. Jsou nádherné, něžné i přes to, že by zlatíčko Manon občas potřebovalo zaklepat kebulkou, aby se nechovalo jako fracek. Za mě krásná nestárnoucí klasika rozhodně stojící za opakované přečtení.
Onehdy- zcela nedávno, jsem se probírala svými sešity ze střední školy , kde samozřejmě sešit na literaturu byl vzorně nalinkován, oproti sešitu na matiku, který nejen že byl popsán mně už neznámou řečí, ale i jakoby propálený popelem (když jsem tajně na baloně u učení kouřila). Ale vraťme se k Manon. Tehdy, ve svých 18 letech jsem si pro sebe napsala, že takovou lásku , která bolí fakt nikdy nechci. K čemu??? Mamon je růže hozená do kostela??? Blbost...
A tak jsem se dala po letech do čtení. Jejda, jejda Ivano, tys to v té své hlavičce ale měla v mládí zpřeházené a naštěstí jsi tenkrát nevěděla, že bolí každá láska, která za něco stojí. A slzičky mi hezky padaly, jedna za druhou na stránky knihy a nejen za Manon, ale za celý ten náš lidský život. Ale asi to se mnou v tom mládí nebylo tak zlé, mé poznámky ve čtenářském deníku psané pro profesoru češtiny byly ohodnoceny výborně (teda až na poznámku... příště čitelněji).
Nezval tohle prostě dokázal famozně a nedalo mi to a v noci jsem si stáhla Manon v televizním zpracování- a bulela jsem si dál do polštářů....Krása, prostě poezie.
Manon mi nehorázně lezla na nervy a rozhodně bych nenašla postavu, která by mi byla sympatická.
Rozkošný, romantický (v pravém slova smyslu) milostný příběh krásné Manon a rytíře des Grieux, který v nesmrtelném přebásnění Vítězslava Nezvala rozhodně patří ke klenotům české literatury. Nebo je někdo, kdo alespoň jednou nezaslechl, že „Manon je můj osud.“? Vynikající je také rozhlasové zpracování v podání Viktora Preisse a Libuše Šafránkové.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Zajímavé je, že jsem dostala něco úplně jiného než jsem očekávala. Myslela jsem si, že je to komedie a ono to končí dost tragicky.
Začátek je opravdu velmi pomalý a takový snad až nezáživný, ale pak... pak mě to chytlo :).