Manon Lescautová
Abbé Prévost (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260111/mid_manon-lescautova-yUZ-260111.jpg
4
188
188
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1973 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Manon Lescaut, 1731
více info...
Přidat komentář
Rytíř Des Grieux byl tak zoufale tupý, iracionálně konající a zoufalý jedinec, až mě to drásalo. Ještě bych dokázala pochopit, že v té době byly jiné cnosti, řád, jiný pohled na zločiny, provinění nebo lásku. Manon byla oproti svému milenci vlastně pochopitelná, prostě lehká, krásná a vypočítavá zlatokopka.
Četla jsem staré vydání z r. 1921, jazyk mi pomohl navracet se do vznešenější doby. První tři strany se četly trochu krkolomně, pak už to šlo zlehka.
Potřebovala bych pro srovnání najít knížku z podobné doby, který by mi některé poměry z příběhu Manon uvedla do dobového kontextu, možná bych to pak lépe zkousla.
Tahle kniha je na mém seznamu k přečtení od přečtení knihy Dáma s kaméliami, která začíná dražbou věcí zemřelé kurtizány přezdívané Dáma s kaméliami, kde se za velké peníze vydraží kniha Manon Lescaut s věnováním....
Smutný také autobiografický příběh o nešťastné lásce. Příběh rytíře de Grieux, který se na první pohled bezhlavě zamiluje do krásné šestnáctileté Manon, která je ovšem nestálá, marnivá a vypočítavá. Ten tragický konec jsem moc nepochopila.
Poprvé vydáno roku 1731
Manon milovala zábavu, já miloval ji....
Nakladatelství LEDA mělo slevovou akci, tak jsem si koupil jejich umně provedené vydání. Ale co jsem to vlastně četl? Nejsem si jistý, že knížka má modernímu čtenáři hodně co nabídnout, ale i tak mne několik věcí zaujalo, tak bych se s vámi o ně rád podělil.
Za prvé, kniha je čtivá – autor používá všechny prvky, kterými zrychluje děj (používá často přímou řeč, neřeší sáhodlouhé popisy, kterými se teď prokousávám u Waltera Scotta). V tomto mi připomněl 1984 a 451 stupňů Fahrenheita.
Za druhé, vyobrazení postav a jejich jednání je trochu ploché, ale předpokládám, že to byl záměr – vyprávění totiž máme z druhé ruky, vlastně ze třetí – od vypravěče, který příběh slyšel od hlavní postavy. Známe tudíž jen prožitky rytíře, který sám přiznává, že se před každým stylizuje tak, aby s ním všichni soucítili. Je pak snadné mu na to skočit a říct si, že je to vlastně klaďas. Není. Kniha by mohla krásně sloužit jako podklad pro klauzurní práci v trestním právu. Ani bych nespočítal kolika závažných trestných činů se dopustil.
Za třetí, souhlasím, že je příběh repetitivní, navíc autor nechává hrdinu příliš snadno se vyvléknout z důsledků svých činů. Přesto si myslím, že se to dá vydržet a příběh zvládá svou funkci nést čtenáře, aby mu mohl autor předložit i jiná témata než je vyšinutý rytíř.
Pro mne tak kniha nebyla tolik o dvou hlavních postavách – egoistickém poblázněnci a ženské postavě, která straší ve feministických nočních můrách –, ale spíše o kritice společnosti Ludvíka XV., věčném napětí mezi ctností a neřestí a přátelství mezi muži.
Co se kritiky společnosti týče, tak lidem se promíjí poklesky a zachází se s nimi jinak kvůli jejich postavení. Aristokraté zneužívají své pozice moci. Moc nenáleží těm, kdo se o ni zaslouží (ať už to znamená cokoli), ale těm, kdo se mohou nosit rodem či titulem. Žít s někým bez sňatku je považované za hřích. To všechno mi připomnělo, jak moc jsme se posunuli a jak moc je dobré si vážit demokracie a rovnosti všech před zákonem. Je mi jasné, že i demokracie má své mouchy, ale přesto mi to přijde svobodnější než to, o čem čteme v Manon Lescaut.
Téma napětí mezi ctností a neřestí je zřejmé i díky prologu, ale kromě zjevně mravoučném pojetí příběhu se mi líbí i několik momentů, kdy des Grieux argumentuje, že smutná ctnost nemusí být o mnoho lepší než šílenství neřesti. Je na každém z nás se rozhodnout, jestli podlehneme neřesti (jak píše Everett – the problem with temptations is that they are tempting) nebo se dáme na méně prošlapanou cestu ctnosti. Pro mne (zatím) obojí spojuje ctnostný život založený na lásce a přátelství. Což je krásné v teorii, ale kdo to má žít každý den.
Des Grieux by se nedostal tak daleko bez svých přátel. Přesto je zajímavé, jak každý z jeho přátel přistupoval k němu svým způsobem. Někdo mu pomáhal, zatímco ho káral. Jiný ho naopak povzbuzoval. Pro mne moc zajímavá látka, i když trochu zidealizovaná. Ale Aristoteles by souhlasil – bez přátel to nejde. Prévost by akorát dodal, že ani bez peněz, resp. louis d'or, sou, écu, pistolí etc.
Pokud vás zajímají tři výše uvedená témata, pak je možné knížku doporučit. Navíc se na její příběh odkazuje řada jiných umělců. Myslím si, že linku dvou milenců docení spíše ten, kdo je láskou poblázněn, protože jinak si asi budete jen klepat na čelo.
Předpokládám, že tato verze Manon Lescaut je upravená poté, co ta původní podléhala cenzuře. Docela by mne zajímalo, co bylo v té původní verzi.
Příběh je dost naivní, včetně všech postav. Představa, že by kdy mohl žít někdo jako Manon a její rytíř a zároveň by jim vše procházelo a nikdo jim ani nezkřivil vlásek, je dost ujetá. Nečetlo se to špatně, místy jsem se musela zasmát počínání všech postav, ale na druhou stranu - hlavní protagonista byl stejně naivní a bláhový jako slepě zamilovaný člověk v dnešní době (akorát dnes máme jiné postupy, jak se ponižovat před druhými).
Tak jsem asi jediná, komu se to líbilo více než ta česká poezie V.Nezvala.
/Původně čteno i v orininále/. Archaický styl se dal snést, je to vyprávění, stejně jako
omezení přímé řeči a dialogů.
Des Grieux mi připadá čestný, upřímný, asi jediná opravdu kladná postava, ve finále si neuvědomil důsledky a přihoršil Manon nechtěně..
Manon je poněkud povrchní a ubližuje mu nevědomě mnohem víc, což z ní dělá
horší charakter, ale nakonec se stane mučednicí/obětí a hlavní záporáci jsou jiní.
/Její bratr působí vyloženě nesympaticky, jen ji chce využívat./..
Knížka je relativně neobsáhlá a přečte se rychle, pokud vnímáte zhuštěnost textu díky vyprávěcímu stylu.
Jedna z nesmrtelných literárních klasik od francouzského autora vypráví o milostném vzplanutí rytíře des Grieux ke krásné Manon Lescautové a o trampotách jejich mladé lásky, která je dovedla až do amerického vyhnanství a ke smutnému konci. Novela byla napsána v první polovině 18. století, a tak je jasné, že i přes všemožné jazykové modernizace, máme před sebou po vyjadřovací stránce archaické dílko, v němž příběh a jeho slovesné zpracování jdou neoddělitelně ruku v ruce. Ona šroubovitě renesanční forma, plná patosu a intelektuálního filozofování, by se k popisu života prostého rolníka určitě nehodila tolik, jako když nám předvádí milostné trampoty synka z vážené a úctyhodné rodiny. Ve své době bezpochyby skandální náznaky morální zhýralosti už dnes pochopitelně nikomu tepovou frekvenci nezvýší, ale i tak můžeme Prévostovo uvedení postavy prostopášnice do literatury považovat za odvážné a z dějinného hlediska za zlomové. Příběh je jednoduchý a při pohledu zblízka malinko repetitivní, neubírá mu to však na zajímavosti. Patří k tomu i jistá emoční exaltovanost, která především ve finále nadobude až absurdní formy. Koneckonců proč ne, vždyť je to příběh o rozervaných duších a lásce, která hory přenáší…
Samotný příběh je sice trošku naivní a poněkud staromódní, čemuž se s ohledem na dobu vzniku francouzské knižní předlohy nelze divit. Nicméně Nezvalovo zpracování považuji za vrcholné básnické dílo, kdy musím vyzdvihnout krásu zde použitých romantických veršů. Ta obzvláště vynikne ani ne tak v četbě jako v poslechu dramatizace díla v podání profesionálních herců. Já jsem jej poslouchala v podání Libuše Šarfránkové, Viktora Preisse a Rudolfa Hrušínského. Je to opravdová lahůdka k poslechu, k níž se při vhodné náladě určitě znovu vrátím.
Hvězdičky neuděluji, Kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
U této knížky je krásně vidět tendenčnost zdejšího hodnocení, které je zcela nevypovídající. Romantický příběh nekonečné lásky naivního rytíře de Grieux a přelétavé proradné Manon Lescaut má téměř totožnou dějovou linku jako většina harlekýnek. Nicméně kvalita tohoto kousku tkví v práci s jazykem a ve skvělé naraci z první půle osmáctého! století. Knížka která dala celému světu proslulou Manon. A přesto je to kniha, která má jen o deset procent více než 50 odstínů...
Přes to, že se jedná o novelu, mi příběh přišel trochu repetetivní a rozvleklý. Celý konstrukt příběhu v příběhu, který sám je ještě rámcován Abbého předmluvou, je vskutku zajímavý. Postava samotného rytíře mi přišla jako vystřižená z antických komedií a jeho láska přechází z vášně až k posedlosti. Jelikož se netajím tím, že mám rád patos, nejvíce na mě zapůsobila závěrečná scéna z Ameriky.
Za nejzajímavější myšlenku knížky považuji větu z předmluvy, kdy Abbé píše, že lidé si váží ctností, rádi o nich mluví a čtou a adorují je, žít ctnostný život však nedokáží.
(SPOILER)
Krásný příběh o lásce rytíře de Grieux k "lehké holce" Manon.
Manon svého rytíře často podvádí, potřebuje žít v přepychu a věnovat se zábavam. Vždy je jí odpuštěno.
Nechápu takovou zaslepenou lásku. Někdy jsem měla tendenci rytíři nafackovat, aby se probral.
Zajímavé dílko, řekla bych, že asi trochu autobiografické :-) Ale ty postavy.. hlavní hrdina se do krásky zamiluje na první pohled tak, že kvůli ní zahodí všechno.. a kráska je taková trochu neuchopitelná, přelétavá, kde věřit ve stejně velkou lásku je těžké.. :-) ale asi musím přiznat, že kdybych knihu nečetla, asi bych se necítila ochuzena, vědět co mě čeká... Jednou bohatě stačilo a nikdy víc :-)
Toto dílko pro mě nebylo to pravé ořechové. Hlavní hrdina hlupák a naiva, hlavní hrdinka vypočítává cuchta (mírně řečeno). Oba mi byli tak protivní, že jsem s jejich osudem (kterému šli oba naproti mílovými kroky) nemohla soucítit.
Do tohoto už bych se znovu nepustila.
Tísnivé vyprávění rytíře des Grieux, kterému jsem naslouchala, rozuměla i tolik soucítila jako vedlejší postavy v knize.. Příběh plný vášně, lásky a jedné katastrofy za druhou. Snad není horšího pocitu prázdnoty, než je tu popsán. Klasická světová literatura, která je zároveň potravou pro duši.
(SPOILER)
Koupil za dvacetikorunu při čekání na zásilku v Šuplíku a docela si to užil. Jen jsem kroutil hlavou nad uvažováním hlavního hrdiny, který má plnou pusu morálky a přitom mu nedělá problém získat peníze jakýmkoliv způsobem.
Manon je zvláštní postava, kdysi jsem poznal podobnou ještěrku, udržet si hlavu na krku v její přítomnosti stálo hodně úsilí, i když bylo jasné, že nebránit se tomu by přineslo v podstatě jenom problémy, snad podobné těm z románu. Tím se vlastně vysvětluje i to předchozí, naskočit na takovou vlnu a snažit se na ní udržet stojí hodně úsilí, že při tom člověk spoustu podstatného cestou poztrácí je samozřejmé.
No to mě hoďte do plastů a prohlašte za papír, jestli je tohle možný. Totiž to, že si otevřu tenhle slaďák a zhltnu ho téměř na posezení. Je to důkaz toho, že kunda proti vodě, utáhne tři lodě.
Šílenec, alias rytíř Degryjééé si čmuchne k Manon a jeho čip sebeovládání se úplně zmagoří. Jeho cuchtička si ráda štrejchne a za prachy, takže Degryjééé, pokud nechce aby se pelešila a hrála ve všech dílech rychlejch prachů v encyklopedii pornhub, musí se sakra ohánět. Takže ctnostnej člobrda začne dělat všechno, co sype. Třeba karbanit na plnej céres. Když je totiž málo prachů, tak se Manon vydává pro rychlý prachy.
Jak říkám, ona musela mít fluidum jako kretén a on musel bejt kretén, jak elefant. Hodnotím to celkem dobře, protože se to četlo, jako když bičem mrská.
Klasika, kterou jsem si přečetla až teď. Příběh mladého rytíře poblázněného do krásné dívky, veškeré strasti jeho vášnivého poblouznění, způsobené její lehkomyslností a přelétavostí, podaný krásnou češtinou, který patří ke skvostům světové literatury. Je plný krásných slov, vzletných myšlenek, bohužel poněkud opakující se scénář může trochu nudit (Manon přísahá lásku, ale už poněkolikáte zběhne ke starému bohatci), i tak je kniha velmi čtivá a napínavá až ke zdárnému konci. Tu chatrč za oceánem jsem jí přála.
Bohužel jsem četl tento román až po Nezvalově dramatizaci a přebásnění, což na mne mělo špatný vliv. O dobové souvislosti mi tehdy nešlo.
Knihu jsem četl v minulosti. Milostný román o dramatické lásce urozeného rytíře des Grieux a lehkomyslné Manon. Dobová cenzura tento román odsoudila a kniha byla spálena na hranici. V této knize se mi líbily ilustrace.
Po Miláčkovi, Paní Bovaryové a Wertherovi mi další lkaní připadalo neúnosné. Příběh dvou psychicky labilních jedinců, kde nad odpornou povahou hlavní hrdinky triumfoval hlavní hrdina povahou ještě odpornější a na celé knížce bylo vtipné jen to, že to vydávali za lásku. Spojilo je jen, když si oba lhali do kapsy. Gradování knihy spočívalo v opakování situací stále dokola (podobná situace nastala aspoň 4x), což bylo hysterické, zbytečné a nudné. Charktery postav byly zřejmé už po první kapitole a už tam klidně mohl přijít konec a o nic bychom tím nepřišli.
Příběh tak teskný jako vřelý a vášnivý. Miluji ten příběh. Patří ke klenotům světové literatury.
Je to pravek ....vo vyjadrovaní,opisoch,vsťahoch ale je to láska.A tá prevalcuje všetko.