Mansfieldské panství
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513798/bmid_mansfieldske-panstvi-bCF-513798.jpg
4
753
753
Román Jane Austenové nás přivádí do Anglie 18. století. Dvanáctiletá Fanny Priceová opouští svůj chudobný domov a odchází na Mansfieldské panství svých bohatých příbuzných. Tam vyrůstá u sira Thomase Bertrama s jeho dvěma dcerami a synem Edmundem. Pomalu dospívá a začíná se o ni ucházet okouzlující, zajištěný mladík z dobré rodiny. Třebaže ji srdce táhne jinam, sir Thomas, jehož bohatství je založené na utrpení černých otroků, jí radí, aby si Henryho Crawforda vzala. Poslechne jeho radu, anebo se její život začne ubírat úplně jiným směrem?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Slovart (ČR)Originální název:
Mansfield Park, 1814
více info...
Přidat komentář
Ufňukaná Fanny byla vždy mou nejméně oblíbenou autorčinou hrdinkou, ale začínám jí přicházet na chuť. I když je to podle mě nejslabší román Austenové a postrádám tu její vtip a ironii, přečetla jsem ho jedním dechem a prostě jsem Fanny přála, aby její vyvolený poznal, jaký v ní má poklad.
Jane Austen mám kompletní a měla jsem chut se znova ponořit do příběhu o Fanny,která je od 9 let vychovávaná u tety a strýce,které mají pěkné sídlo v Mansfieldu a 4 děti.Fanny se dostává od rodičů z chudoby do bohatství,je to velmi milá citlivá dívka se srdcem na správném místě a její charakter je mi moc sympatický.I jí se nevyhýbali intriky a tak jsem ji fandila mooooc.
Já knihy od Jane Austen prostě miluju a ani tahle nezklamala. Fanny je velmi citlivá, introvertní dívka s pevnými morálními hodnotami, která projevuje oddanost všem, které má ráda - i těm, kteří si to zjevně vůbec nezaslouží. U některých knih, například u Malých žen od L. M. Alcott, lze říct, že předběhly svou dobu, protože líčí emancipované a silné ženy, které se potýkají se světem, který feminismu nepřeje, a snaží se v něm vydobýt své místo. To o Mansfieldském panství tak úplně tvrdit nelze. Ačkoli Fanny není vdavekchtivá dívka a namísto klepů se ráda věnuje tichému rozjímání, četbě a dychtivému získávání informací o světě kolem, je ve vztahu k mužům velmi submisivní. Vzhlíží k nim. To však neznamená, že k nim vzhlíží slepě. Dokáže i velmi kriticky zhodnotit jejich chování, které je leckdy v konfliktu se vštěpovanými mravními hodnotami. Ale dokáže ho také odpustit. Fanny je bezesporu zajímavá, mnohovrstevnatá osobnost, kterou nemusí být jednoduché pochopit, ale rozhodně to stojí za pokus.
Austenovou mám velmi ráda, tento příběh mi ale připadal ze začátku dost nezáživný. Fanny není nic pro feministky, nechci ale hodnotit morální hodnoty nebo osobní charakterové vlastnosti jednotlivých postav. Důležité je, že ač se v příběhu v podstatě nic neděje, tak jsem se nemohla odtrhnout, byla jsem napnutá v podstatě až do konce.
Je to prostě klasická anglická literatura, občas se člověk musí pousmát, ale já myslím, že je třeba někdy takovou knihu přečíst. Přečetla jsem ji s chutí. Kdyby mě nebavila, tak bych ji nečetla.
Na tuhle knihu asi člověk musí být ve zvláštním rozpoložení, aby si ji užil. Mně se to povedlo. Není náhodou, že se v knize objeví hraní divadla a diskuse o Shakespearovi, celý příběh je vlastně takové divadlo, kdy spolu s Fanny sledujeme ostatní postavy. Psychologie postav je opravdu mistrná a při nechutném nadbíhání páně Crawforda jsem byla v napětí víc než u nějakého thrilleru. Bavila mě víc než Rozum a cit nebo Pýcha a předsudek, což může být z části i tím, že zde nemáme tak dobrá filmová zpracování. V knize se toho vlastně moc neděje, ale jak mě dokázala udržet v napětí a co všechno jsem si ze čtení odnesla, je až k neuvěření.
Děj zdlouhavější, ale ne tolik jako u Emmy. Fanny je svá hlavní hrdinka, taková vrba, které se svěřují ostatní, ale ona je zvyklá v sobě city dusit. Pro lidi, které miluje by se klidně i rozkrájela(bohužel i pro ty co si to nezaslouží), ikdyž jí samotnou by to udělalo neštastnou. Umím si představit jak těžké pro ni muselo být dívat se na muže , kterého miluje, jak moc je poblázněný do nikoho jiného. A ještě ženy tak odlišné jako je ona sama( ženy , která svým temperamentem dokáže na první pohled muže tak jednoduše uhranout) Prostě Fanny má krásnou, ale komplikovanou, uzavřenou povahu. Jako mnoho introvertů má problém s tím, že jí okolí nechce pochopit a nebo jí chápe špatně.
Ač se mi styl psaní Jane Austen velmi zamlouvá, musím říci, že i mně přišel děj místy zdlouhavý.
Myslím si, že táto kniha bola zbytočne dlhá, autorka si mohla odpustiť pridlhé opisy prostredia a najmä rozprávanie o tom, čo by mohlo byť na niekoľko strán. Dlhé, miestami nudné, až neobvykle na autorku. Po prečítaní som ostala zaskočená záverom, ktorý bol spísaný asi na 4 stranách, tak načo to rozpisovanie 3/4 deja "o ničom". Táto kniha ma teda neoslovila a určite po nej viac nesiahnem, hoci autorka je skvelá. Som presvedčená, že ak niekto prečíta túto knihu ako prvú od Austenovej, tak bude zároveň poslednou.
Myslím, že toto je nejslabší dílo od mé velice oblíbené autorky Jane Austenové. Ale i přesto je tato kniha poutavější, než velká část dnešních "zamilovaných" románů. Nemám moc, co bych k tomu dodala. Jane Austenová sice nemá nejoriginálnější zápletky, její styl je někdy moc rozvláčný a uhlazený, ale já ji mám přesto (nebo možná právě proto) ve velké oblibě a nedám na ni dopustit.
Pokud je jako první kniha J. Austenové čtena Pýcha a předsudek, či Rozum a cit, může Mansfieldské panství na prvních stránkách působit jak od jiného autora. Ale po zvládnutí začátku jsem od knihy nechtěla odcházet. Sice je děj poněkud rozvláčný, ale neubírá to na poutavosti. Myslím že stojí za námahu knihu přečíst.
Ad Kozel - Edmund měl zůstat doma s matinkou, ale na poslední chvíli se nabídla paní Grantová, tak mohl jet s sebou.
Rozhodně bych neřekla, že to je nejslabší dílo Austenové. Sice se nečte úplně lehce, děj je trochu pomalejší a postavy někdy u strany 350 budete chtít uškrtit kvůli jejich zabedněnosti ale přesto, že jsem si říkala: "Tyjo, vždyť se tam jen chodí a mluví" mě kniha opravdu vtáhla a čtení jsem si užila. Austenová se opět vyřádila s charaktery - kolikrát jsem přemýšlela nad neodhadnutelným chováním sourozenců Crawfordových nebo nad prožíváním Edmunda - a krásně zpracovává jejich rozdílné morální hodnoty. Fanny sice nebyla zrovna nejvýraznější postava, ale zamilovala jsem si ji. Nesmím taky zapomenout na typický krásný jazyk a povedený překlad Evy Kondrysové. Celkově se mi Mansfieldské panství líbilo snad více než Rozum a cit. Nenechte se ovlivnit obecnými předsudky a dejte tomuto dílku šanci - pro mě to bylo příjemným pohlazením na duši.
Když tento právě dočtený román uchopím rozumem, tak je mnohovrstevnatým příběhem jednoho panství, jako vždy od Jane Austen výborně vykreslenými charaktery a hrdinkou stydlivou, pasivní a mající neustále ohled na druhé. Srdcem ale mohu prohlásit, že jsem se do příběhu a jeho nadčasové moudrosti naprosto zamilovala a asi nikdy na něj nezapomenu. Stojí ve stínu známějších děl, ale já jej řadím na stejně vysokou úroveň, na jakém mám Pýchu a předsudek. Přiznám se, že zpočátku mi dělalo potíž se začíst, ale dalších 400 stran jsem přečetla za pár dní, protože mě autorka držela v příjemném napětí, jak to vše dopadne.
Dovedu pochopit, proč lidé hlavní hrdince Fanny příliš nerozumějí, má povaha a jednání jsou velmi podobné jako u Fanny, a stejně jako ji i mě ostatní podceňují. Jak vidno, v každé době jsou nesmělost a nedostatečné sebevědomí brány za slabost. Ale Fanny je navíc bezelstná, naivní (ubezpečila jsem se, že naivita není charakterová vada), absolutně nezkažená, mravně zocelená životním osudem i ústrky zejména od tetičky Norrisové. Mimochodem, Jane Austen je opravdu mistryně spisovatelského řemesla, protože představit mi tak nesnesitelnou osobu, jakou je paní Norrisová, to je tedy něco! Paní Norrisová jednoznačně kraluje všem mnou nenáviděným knižním postavám. Samozřejmě popisnost tehdejší společnosti, zvyků, krás venkovské krajiny, to už je součást všech děl této obdivuhodné autorky.
Opravdu, nedejte na subjektivní hodnocení většiny a udělejte si názor sami (vytknu snad jen chyby v českém překladu, ach jo...). Navzdory objemnosti knihy (jedná se o nejdelší román Jane Austen) se četla z velké části úplně sama, ačkoli jsem se nad milými obraty nebo nad poučeními často zastavovala a vychutnávala jsem si je. Já jsem Mansfieldským panstvím překvapena v tom nejlepším smyslu.
Mansfieldské panství je jiná Austenová, než je člověk zvyklý. Hlavně a především díky Fanny, která neodpovídá obvyklým autorčiným hrdinkám. Zcela pasivní, ostýchavá, bázlivá a vystrašená bytost, na jejíž (ne)přístup si člověk musí zvyknout. Pokud se mu to podaří, může se nechat strhnout příběhem a jejíma očima sledovat veliké dění na malém prostranství Mansfieldského panství a osudy jeho obyvatel. Chudáka Fanny všichni přehlížejí i ignorují, k čemuž musím přistoupit i sám, neboť kouzlo této knihy spočívá především v ostatních postavách. S výjimkou slabší hlavní hrdinky však román nabízí všechno, pro co je Jane tolik ceněná. Všudypřítomná ostrá ironie, trefování se do vyšší společnosti a jejích neduhů, skvěle vykreslené postavy a postavičky odpovídající až karikatuře, i zápletka vcelku zábavná a čtivá. Nechybí ani dopisy nebo typicky rychlé uzavření příběhu.
Pokud jsem naznačil sílu ostatních postav, dovolím si zmínit některé z nich. Ačkoli je to role malá, zaujala mě postava strýčka sira Thomase, k němuž jsem pocítil úctu, jakkoli fiktivní postavou byl. Charakterově čistému, leč pomýleně zamilovanému, Edmundovi kontruje morálně pokřivená sourozenecká dvojice Crawfordových, přestože Henry ukazoval snahu být lepším. Ironizujícími postavami jsou pak tetička Bertramová, dáma línější než já sám, a tetička Norrisová, což je ženská, kterou musí člověk nenávidět a přitom se při jejích výstupech při nejmenším usmívat. Druhou zmíněnou pak doplňoval prostoduchý bonviván Yates. Ne, Mansfieldské panství mě opravdu bavilo, i když hlavní hrdinka byla prakticky jen sloupem, kolem kterého se vše ostatní dělo.
V posledku si dovolím malé zamyšlení, neboť jsem nerozřešil záhadu - při návštěvě Sothertonu měl Edmund zůstat doma s matinkou, ale z nějakého důvodu se pak z ničeho nic objevil na zámku, ačkoli jsem nenašel ani zpětně, jak se mu to povedlo. Druhou, ač menší záhadou je mi postava strýčka sira Thomase Bertrama. Charakterově vyspělá; povahově přísná, ale nikoli puritánská; přemýšlivý a spravedlivý, ale zároveň smířlivý. Svým způsobem dokonalý gentleman, který by mohl být vzorem. Zajímalo by mě, kdo byl pro Austenovou inspirací.
Mám ráda knihy Jane Austenové. Snažím se jimi teď probrat všemi. Mansfieldské panství je zatím nejslabší. Popis dobového chování a charakterů je jako vždy perfektní, ale ať jsem se snažila sebevíc, hlavní hrdinku jsem až do konce knihy nesnášela. Navíc mi přijde, že když to začalo být zajímavé, kniha skončila.
Podle spousty lidí je tohle nejslabší Austenka. A může být... Nejslabší Austenka je stále dost vysoká laťka. Je pravda, že jsou tu možná méně výrazné postavy. Fanny sama je občas otravně křehká a bez sebevědomí, ale i tak ji člověk musí mít nakonec rád.
Oproti jiným románům je tu ale víc takového toho "Austenovského humoru". Narážky na společnost, na sňatky kvůli majetku, tetičky Bertramová a Norrisová, které jsou jak z komiksu… a ten krásnej viktoriánskej sarkasmus, kterej u jinýho autora neznám. Víc než z jiných děl tu na mě vystrkuje čupřinu sama autorka, její pohled na svět a na společenské normy, které jí byly mnohdy k smíchu.
Po knihe Jane Eyreová, ktorá má svoje miesto medzi mojimi NAJ knihami som sa vrhla na autorku Jane Austen (pre mňa bohužiaľ) s veľkými očakávaniami.
Áno, knihy sú si veľmi podobné, ale aj naopak veľmi vzdialené. Kým Janu Eyrovú som nevedela prestať čítať, diela Austenovej som nevedela dočítať.
Príbehy sú krásne a romantické to nemôžem poprieť. Vadili mi najviac zo všetkého príliš dlhé vety, pri ktorých som sa strácala už na začiatku. Opisovanie vlastností postáv tak časté, až ma to nudilo. Aj charaktery niektorých postáv by som v reálnom živote radšej stretnúť nechcela.
Už viackrát sa mi stalo, že som pri čítaní nadobudla presvedčenie, že slovenský preklad nebol učinený z originálu (v tomto prípade z angličtiny), ale z češtiny. Čo by, pri troche zhovievavosti, nemusel byť problém, keby to bol preklad dobrý. Ale mne ako milovníčke spisovnej slovenčiny i spisovnej češtiny občas tzv. kole oči, keď vidím všetky tie prebraté väzby a slová... Slovom, uberá to na kvalite zážitku z čítania.
Príbeh ma ale zaujal, s postavou Fanny som sa v mnohom stotožnila a držala som jej palce. Ide o klasické rozprávanie z dielne J. Austenovej o zháňaní dobrej partie, o ľuďoch s charakterom i tých bez neho, o prajných i vypočítavých príbuzných... No vždy s poznaním života, dôsledkov výchovy, pováh a reakcií ľudí. A vždy s dobrým koncom, vždy s naplnením čitateľových očakávaní.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura anglický venkov romantika historické romance regentská Anglie anglické romány vyšší společenské třídy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
V časech pandemie se obracím ke svým starým přátelům , co nikdy nezklamou. Fanny Pricová nebyla moje neoblíbenější hrdinka, ale sáhla jsem po Mansfieldském panství, protože jsem se chtěla přesvědčit , jestli na ni nezměním názor. Kdysi mi šla trochu na nervy ta její odevzdanost a pokora, se kterou snášela všechna příkoří (hlavně tetičku Norissovou :). Rychle jsem se ponořila do příběhu , ocenila opět ironii a skvělou schopnost Austenové, vylíčit v několika málo větách dokonale situaci a přistihla jsem se, že Fanny přijímám s daleko větším porozuměním. Moje staré přátelství s Austenovou je opět stvrzeno, dopřála mi několik krásných večerů a tolik potřebný klid na duši. Zase někdy na shledanou, milá Jane.