Mapa a území
Michel Houellebecq
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403646/bmid_mapa-a-uzemi-L82-403646.jpg
4
332
332
V knize není jediná sexuální scéna. Autor se evidentně rozhodl znovu šokovat, ale tím nejméně očekávaným způsobem: je „vyklidněný“ a úspěšně se snaží o poctu realistům devatenáctého století. Houellebecq vypráví příběh malíře a fotografa Jeda Martina. Jeho matka spáchala sebevraždu, s otcem se vídá jen sporadicky. Kariéru umělce začal na akademii Beaux-Arts fotografováním neživých objektů, když ale zjistil, jak fascinující záležitostí je mapa, a začal se zabývat zejména relací mapy a zobrazeného území. Objevil zcela originální tvůrčí postup spočívající ve fotografování michelinovských map z různých úhlů – vzniklé umělecké fotky při náležitém zvětšení a patřičné instalaci dostávají rozměr neobyčejného uměleckého díla…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , OdeonOriginální název:
La Carte et le Territoire, 2010
více info...
Přidat komentář
J.Martin nafotí mapy, dobře se prodávají, potká Olgu. Pak Olga odjede, Martin začne malovat, seznámí se s Houellebecquem, obrazy se prodávají ještě líp. Pak je Houellebecq (hrozné jméno) zavražděn, Martin dožívá v ústraní. Tolik k obsahu tohoto šokujícího avantgardního románu, který já považuji za totálně nudnou, zbytečnou knihu o ničem.
Jestli je tohle nejvýznamnější román francouzské literatury, pak je mi francouzských čtenářů líto.
Knihu myslím nejlépe vystihuje věta Jovanky Šotolové v doslovu: "Román bohatě saturuje různé definice postmodernismu, v prvé řadě intertextovost zásobenou přiznanými i nepřiznanými citacemi, jasnými i skrytými aluzemi."
Na této knize mi vadí hned několik věcí. V první řadě neutříděnost formy. Místy mechanické průlety běžnými činnostmi bez jediného detailu, na kterém by se čtenářův zájem mohl zachytit, jinde zas pokus o proložení děje encyklopedickými pasážemi o mouše domácí nebo technickými specifikacemi. Kdyby byly tyto vložky lépe ukotveny v celé knize, fungovaly by mnohem lépe než jako tiky.
Taky mě zklamala celková unylost stylu. Možná je to naivní a zastaralé, ale mám ráda silný vztah mezi formou a obsahem. Forma, kterou autor zvolil pro zprostředkování příběhu kolem umělce, by se dala použít pro kohokoliv - automechanika, servírku, astronauta atd. Nějaký umělecký se do formy prodral jen v několika málo větách rozesetých na moc velkém prostoru, což je nepřijatelně zředilo.
Také mě nepotěšilo, že ze sebe autor udělal jednu z postav, což jsem nesnášela na superarogantním Stephenu Kingovi a stejně tak mi to přijde směšné a ubohé tady. Ale ze všech mých výtek je tahle ta nejmenší a nejsnáze překousnutelná.
V několika místech mi připomněl McEwana (možná ho vidím všude, protože ho mám načteného a opakovaně se k němu vracím), ale mnohem hůř vyšperkovaného; slabší odvar, méně zručné začleňování drobných fragmentů do celku.
Většinu knihy jsem četla s výčitkou vůči autorovi: já se tolik nadřela a měla jsem pocit, že za to nic nedostávám. A tenhle pocit byl ten nejvýraznější i po dočtení. Ten a pak nekonečná úleva, že je to za mnou.
Zkusím sáhnout hlouběji do Houellebecqovy tvorby a budu doufat, že dostojí své pověsti.
Mapa a území určitě stojí za přečtení a spolu s Platformou jsou pro mě zatím to nejlepší, co M.H. napsal.
Prvý Houellebecqovský trpký zákusok ktorý som okusil. Doma máme aj Možnost Ostrova. Mapa a Uzemie ma každopadne patrične nažhavila aj na ostatné tituly autora , od ktorých očakávam viac vecí ,, z druhej strany" ľudskej mentality. Mapa a uzemie ale viac ako slusna kniha ktora skutocne donuti zamysliet sa nad viac vecami nez len podstatou umenia.
Po dlouhé době kniha, při jejímž čtení jsem měl neustálé nutkání psát sám něco svého... Z příběhu čiší obrovská pokora, jako kdyby ve skutečnosti Houllebecq tohle psal jako svojí poslední knihu. Žádná póza, žádná touha šokovat... Úžasně pravdivé...
Musím smeknou před Houllebecqem, za jeho odvahu udělat sám ze sebe jednu z ústředníc postav svého vlastního románu.. :-)
Dočetl jsem Mapa a území a je to skutečně skvělé. Asi to nebude kniha pro každého , ale mi se skutečně líbilo. Ta jeho "hra" s krutým popisem sebe samého skrze hlavní postavu a ta vize svého skonu, famózní. A přestože kniha skutečně není pornografická a ni nechrlí nenávist vůči arabským přistěhovalcům, je značně cítit, jak mu ruka "cukala", jak se chtěla rozohnit více. Jde to vidět např. v jeho vizi budoucnosti světa, potažmo Francie, kde jsou všichni vděčni za bohaté Rusy a Číňany.
Štítky knihy
vraždy francouzská literatura spisovatelé malíři Goncourtova cena kritika společnosti
Autorovy další knížky
| 2015 |  Podvolení |
| 2019 | Serotonin |
| 2013 |  Elementární částice |
| 2008 | Platforma |
| 2007 | Možnost ostrova |
Ale jo, mělo to svoje kouzlo, táhlo se to jako melasa, vonělo to fotopapírem a barvami, chutnalo to jako chilské víno a uzeniny, místy to bylo krásný jako Olga a místy plný hub a plísní jako tělo pana spisovatele - nakonec to ale mojí myslí probzučelo jako mouchy nad zmasakrovanou mrtvolou Mistra Houellebecqua a ani to nestačilo naklást vajíčka. Kdepak, k tomuhle se už vracet nebudu.