Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec , Marek Dvořák
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522247/bmid_marek-dvorak-mezi-nebem-a-pacientem-658c43ba648a3.png
5
1183
1183
Při jeho práci jde o vteřiny. Během nich se musí rozhodnout, vytěsnit emoce a často si i sáhnout na dno. Lékař letecké záchranky Marek Dvořák takové situace zažívá denně a teď i vás vezme do světa, o kterém snil už jako malý kluk. Jak vypadá práce doktora ve vrtulníku? Na které vzlety nikdy nezapomene? Kdy měl při zásahu strach a co už by ve službě nechtěl zažít? Je to vyprávění, při kterém se občas tají dech. Chvílemi je dojemné a jindy vás naopak rozesměje. Taky vás naučí, že při první pomoci se není čeho bát, a možná i přiměje víc přemýšlet nad tím, co v životě děláte. Dvořák je mezi českými doktory svéráz. A to nejen kvůli mnoha tetováním, která má po těle. Pro kontroverzní názor nejde daleko, má osobitý smysl pro humor, ale zároveň je na každé jeho větě znát, jak moc medicínou žije. Když vypráví o pacientce, která ho po několika měsících od těžkého úrazu překvapila návštěvou a u které si myslel, že nemohla přežít, dojde i na slzy.... celý text
Přidat komentář
Boží boží boží ! Perfektní, nemám tomu co vytknout.
Jen škoda, že už to je za mnou, kdyby to mělo pokračování vůbec bych se nezlobila.
Úžasný člověk se srdcem na pravém místě. Kniha se čte sama, forma rozhovoru je super. Člověk získá i trochu přehled o prvni pomoci. Nicméně jsem nevahala a pořídila i kurz kryjemevamzada.
Určitě si přečtu i další od pana Moravce.
Rozhovory pana Moravce jsou prostě TOP! Člověk se do knihy začte a hltá a hltá a najednou je konec. Pan Dvořák sice není můj největší favorit, ale to, co dělá, jeho zápal už od útlého věku, nelze než obdivovat a fandit mu.
Po panu Marešovi to byla sázka na jistotu a nezklamala! Opět velmi poutavé a zajímavé čtení. Jediný co mě štvalo, že jsem na ní musela čekat až pod stromeček a pak jsem jí měla za 4 dny přečtenou. Velmi ráda si počkám na další zajímavou osobnost, ale ještě předtím musím přečíst předešlé dvě knihy.
Skvělá kniha, perfektni rozhovor. Tolik emocí, zkušeností a poznatků. Pana Dvořáka sleduji už dlouho a má můj obdiv po této knize ještě více. Pan Moravce perfektně “zabalil do knihy. Super!
(SPOILER) Pozor spoilers. Hltala som tento rozhovor klasicky ako 3 predtym :) zarezonovalo vo mne: Chrudimska nemocnica a jej nepomoc, rady na prezitie, zapadnuty jazyk ako mytus, ludskost a narocnost zivota aku pan Dvorak s prehladom zvlada.
Číst to s přítelkyní doktorkou byl zážitek na minimálně 10*! Knihu mohu jedině doporučit :)
Znám z Instagramu. Proto jsem se rozhodla přečíst tuto knihu, člověk se dozvěděl spoustu zajímavých věcí. Ať už o studiu medicíny, tak o denní praxi na záchrance a urgentním příjmu. Přemýšlela jsem, jak může doktor Dvořák dělat tolik věcí, kde na ně bere čas.
Tato kniha má jednu nevýhodu. Jak se v rozhovoru cituje jedna paní, co čekala v čekárně a řekla, že toto by se v Modrém kódu nestalo, tak mám obavy, aby nový výrok nezněl, že Dvořák by udělal ještě to a to.
Bude druhý díl? Prosím!
Knížku jsem přečetla jedním dechem a moc mě mrzelo, že byla tak krátká. Pana doktora, jeho přístup a lidskost velmi obdivuji. A také mi sedí jeho smysl pro humor. Ten můžu.
A jsem moc ráda, že bylo nakousnuto i téma alkoholu a jeho společenské toleranci. Mám to stejně jako pan doktor a nechápu, proč za exota jsem já, když nepiju vůbec...
Doufám, že takových doktorů a doktorek bude čím dál více a budou nejen v Hradci Králové. A já si jdu koupit kurz první pomoci.
Perfektní čtení. Hltala jsem každou stránku. A pan doktor má můj velký obdiv! Kéž by všichni dělali tuto práci tak poctivě.
Letošní rok jsem začínala rozhovorem Martina Moravce s Josefem Marešem (ta je skvělá) a tak pěkně se to sešlo, že moje poslední kniha tohoto roku je opět rozhovor, ale tentokrát s Markem Dvořákem.
Martinova další kniha je úžasným exkurzem do práce lékaře na letecké zachránce a urgentním příjmu.
Při čtení se nejen dozvíte, jak vypadá den doktora na urgentu a ve vrtulníku, ale také Marek vzpomíná na různé záchranné akce, u kterých zasahoval. U některých jsem se smála, u některých plakala.
Jsem fakt ráda, že se pánové bavili i o základech první pomoci a mě osobně vyvrátili hromadu návyků, které jsem z kurzů první pomoci měla (třeba ze stabilizované polohy jsem vždy měla paniku, že ji vlastně neumím - teď už vím, že není až tak potřeba, a dále o zapadání jazyka jeho následném vytahování).
A taky jsem si třeba dlouhodobě myslela, že na urgent se vozí jen pacienti sanitkou nebo vrtulníkem.
Už teď vím, že si Markův kurz první pomoci koupím, protože chci vědět víc a třeba někdy moct někomu pomoct.
Kniha se četla snadno a já měla pocit, že tam s nimi sedím a poslouchám.
Oba jsou velcí sympaťáci (o Martinovi to vím díky jeho knihám dávno a Marka sleduji na instagramu a baví mě hodně) a tím, že pro mě mela kniha další přesah s nadšením dávám 5.
Rozhovory v knižní podobě moc nečtu, vlastně vůbec. Ale u téhle knihy jsem věděla hned, že ji musím mít. Marka Dvořáka sleduju na Instagramu a byť jsem nezdravotník, tak je mi lékařské prostředí od mala nějak blízké (rozumějte tak, že mám ráda knihy, filmy, seriály s touto tématikou, byť jsou často na sto honů vzdálené realitě). Rozhovor je veden skvěle, čtení je celou dobu poutavé, máte pocit, že chcete vědět víc a víc. Oceňuji, že to, jak Marek Dvořák mluví o své práci, je někdy trochu syrové, ale tím pádem je to o to víc realistické, nijak nepřikrášlené. Skvělý je i edukativní přesah knihy. A taky je třeba počítat s tím, že vás možná kniha trochu vystraší, ale je to podle mě potřebné, že si člověk uvědomí, jak málo stačí, aby se stalo nějaké neštěstí, a taky, jak málo stačí k tomu, aby se mu předešlo. A že život je křehký. A je jen jeden.
Za knihu děkuji, je skvělá, budu ji doporučovat. Skoro si myslím, že by měla být aspoň pro rodiče povinná. Teď si dám něco lehčího a pak tu na mě čeká další knížka rozhovorů od Martina Moravce. Těším se.
Poutavé, edukativní, dojemné a místy i úsměvné čtení, při kterém Vám stránky proletí pod rukama jako samotný vrtulník nad hlavou. Během čtení si zopakujete (případně osvojíte) základy první pomoci, prožijete jeden den na zachránce i na urgentním příjmu a dozvíte se třeba i to, jací jsme my Češi pacienti.
Povinná četba aspirující na knihu roku, o které se v knižním světě mluví pouze a jenom v superlativech.
S čistým svědomím knihu doporučuji, zarytým nečtenářům nevyjímaje.
Martin Moravec je prostě a jednoduše králem knižních rozhovorů a společně s lékařem Markem Dvořákem zaslouží obdiv nás všech.
Marka Dvořáka sleduju na Instagramu už dlouho a jeho příspěvky jsou opravdu přínosné, proto jsem se nemohla dočkat na tuto knihu a hned od první chvíle jsem věděla, že ji prostě musím mít. Stejně jako ostatní knihy série, chybí mi už jen jedna a všechny jsou skvělé.
Myslela jsme si, že jako zdravotník zvládnu přečíst všechny příběhy z knihy úplně v pohodě a nic to se mnou neudělá, přesto mě to rozházelo víc, než bych čekala, hlavně příběhy o dětech, které nedopadly dobře a i ty, které dobře dopadly. Na druhou stranu je to pro mě připomenutí toho, že děti opravdu nesmíme spustit z očí a vysvětlovat, vysvětlovat a vysvětlovat.
Díky Bohu, že máme kolem sebe tak schopné a zkušené doktory, jako je MUDr. Dvořák a kteří nám jak on říká kryjí záda.
Od pana Moravce mám přečtené všechny knihy. A ani ta poslední nezklamala. Teď vnímám to zdravotnictví trochu jinak. Správně položené otázky, kdy se toho dozvíte mnoho.
Jsem největší fanoušek knih Martina Moravce, mam všechny. A i nejnovější je prostě skvělá, čte se jedním dechem. Kdyby Moravec vydával jednu knihu měsíčně, i tak bych je kupovala. Volí skvělé subjekty svých otázek, které pokládá tak zajímavě, že získáte přesný přehled o dané profesi. Už se těším, jakého dalšího hosta si vybere pro příští rok!!!
Další velmi dobře zpracovaná kniha od pana Martina Moravce, která je založena na rozhovoru se zajímavou osobností. Pan doktor Dvořák patří mezi ty šťastné lidi, kterým se splnil sen v tom, že dělají povolání, které si přáli dělat (samozřejmě se to nestalo jen tak, jelikož bylo nutné hodně odmakat a mít mnoho odhodlání), což se odráží i v tom, že povolání nebere jako práci, ale jako poslání. Obdivuji, že ač práce lékaře je riziková z hlediska syndromu vyhoření (možných příčin je v knize popsaných více než dost), tak pan doktor stále svoji práci dělá s nadšením a naplno. Nutné je ocenit i to, že kniha má i edukační charakter, a to např. v záležitostech první pomoci nebo všeobecně rozšířených „pravd“.
Nejsem příliš častým čtenářem rozhovorových knih, mojí prvotinou byly rozhovory s uprchlíky z KLDR od Niny Š., která ale byla skvělá, tak jsem šel do této s podobným očekáváním. Pana Dvořáka jsem znal již z Instagramu, takže jsem některé skutečnosti z knihy již věděl, ale určitě jsem se dozvěděl i něco nového. Autor dokázal najít perfektní mix osobního a kariérního života, který dobře dávkuje. Kniha si místo v mojí knihovně zaslouží nejen obsahem, ale i proto, že může sloužit jako cenný návod na první pomoc. Hodnotím jako rozhovorovou knihu, a ta podle mého lépe zpracována být nemůže, takže 5*.
Když jsem si letos přečetla rozhovor s p. Marešem, říkala jsem si, že to je top kniha tohoto roku. Ale ne ne ne, milý Watsone. Až tohle je kniha tohoto roku. :)
Pět hvězdiček je jako hodnocení pro tuhle knihu rozhodně málo. Pokud jste v dětství, stejně jako já, totálně žrali Medicopter 117 právě kvůli tomu, že ti záchranáři a doktoři lítali vrtulníkem, je tohle přesně pro Vás. Až na to, že tohle je realita, díky které Vám bude při určitých situacích běhat mráz po zádech, zamáčknete slzu dojetí a nebo se budete usmívat. A ještě Vás naučí, jak na alespoň základní první pomoc. Pokud jste na tom jako já (takže nula nula nic), protože jste všechno prostě zapomněli, tak to pro Vás jistě bude podobně poučné jako pro mě.
Pan Dvořák je naprostý sympaťák, který se ovšem nebojí vyjádřit svůj názor i za předpokladu, že by se to někomu nemuselo líbit. Navíc je z jeho vyprávění naprosto jasné, jak je pro něj jeho práce důležitá a jak extrémně ho baví. Za což si rozhodně zaslouží kredit navíc. Krom toho je ochotný přiznat, že i on se umí chovat jako ehm... nechci být sprostá, dosaďte si sami. :D Ale samozřejmě se tak většinou nechová (nerada bych, aby to vyznělo nějak urážlivě či že jeho práci znevažuji, neb to tak rozhodně není míněno).
Pan Moravec má opět naprosto bravurní otázky a k tomu ještě podotázky, které dokáží odpovědi skvěle vybrousit a vy to prostě hltáte jedním dechem. Ani pracovat se vám kvůli tomu nechce. :D
Dovolím si tady být teď trošku osobnější a svěřím se s jednou životní situací. Před více jak deseti lety mi bohužel zemřel tatínek, měl rakovinu plic. Byl doma, už moc nejedl, nevnímal. A najednou ke mě v noci přilítla sestra, že táta nedýchá. Vyletěla jsem z postele jako raketa a začala ho oživovat než přijede záchranka, kterou sestra zavolala. Jenže už neměla nikoho na drátě a já do té doby nikdy nikoho neoživovala. Takže jsem to samozřejmě dělala blbě, protože jsem tatínka nesundala z postele, což by mělo být první, co uděláte, což jsem se dozvěděla díky téhle knize. Několik let jsem si pak vyčítala, že jsem to jistě dělala špatně a kdybych to uměla pořádně tatínek by mohl ještě žít. Postupem času jsem si však začala uvědomovat, že už byl v poslední fázi rakoviny a v podstatě už pro něj byl život utrpením. Lidi od záchranky, kteří tenkrát přijeli byli naprosto famózní, chovali se k nám neskutečně, dokonce zavolali i pohřební službu, protože nikdo z nás v tom šoku nebyl schopný uvažovat racionálně. Ostatní mám doteď dost v mlze, prostě mi naskočil jakýsi autopilot. Nicméně jsem touhle "historkou" chtěla říct, že díky určité pasáži v knize jsem si ještě více uvědomila, že smrt byla pro tátu vysvobození, ačkoliv nám to samozřejmě nijak truchlení ani zpracování ztráty neulehčilo. To až čas. Alespoň v mém případě.
Štítky knihy
podle skutečných událostí lékaři urgentní medicína letečtí záchranáři letecké záchranářství
Skrýt reklamy
Úžasná kniha. Mám od autora načtenou většinu knih (až na snad dvě) a je to neuvěřitelné, ale s každou další knihou mám dojem, že autor nastavuje laťku víc a víc.
Není součást hodnocení: Co mě po obsahové stránce zaráží je skutečnost, že se lékař musí postarat o každého pacienta stejně, ale z knižního rozhovoru vyplývá (nebo se aspoň zdůrazňuje), že lékař zachraňuje víc (min. delší dobu) pacienta, u kterého ví, že má malé dítě. Jako bezdětnou se mě tato “diskriminace dost dotkla, ale jinak
ok.