Marie a Magdalény
Lenka Horňáková-Civade
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335652/bmid_marie-a-magdaleny-ASp-335652.png
4
453
453
Magdaléna, Libuše, Eva… jedna rodová linie a stejný osud: všechny vyrůstají bez otce. Magdaléna zažila nacistickou okupaci, Libušino dětství, rámované kolektivizací, končí za okupace vojsky Varšavské smlouvy, Eva je dítětem normalizace. A jedna po druhé svým osobitým způsobem vypráví o lásce, o naději, o světle v temnotách a o vnitřním zdroji síly, která každé z nich umožní nést hlavu vztyčenou navzdory nepřízni osudu i historie. A jedna po druhé vypráví i o Marii, jejich matce, babičce a prababičce, která jako archetypální ženské božstvo onu sílu opatruje a šíří. Lenka Horňáková-Civade pevným, a přitom křehkým, průzračným a zpěvným stylem prostřednictvím svých hrdinek vystavěla rodinnou ságu, příběh jedné rodiny, navzdory tragickým okolnostem velmi prostý, navzdory velké historii velmi všední a navzdory obyčejnosti velmi silný.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2017
,
Argo
Originální název:
Giboulees de soleil, 2016
více info...
Přidat komentář
Ač silné příběhy, tak na mě trochu melodramatické.
Autorka nechala některé události nedovysvětlené, musela jsem se domýšlet, co se asi stalo . Mám asi radši pragmatické příběhy než takové jinotaje.
Jako audiokniha to dramatično vyniklo ještě víc. Poslední vypravěčka Eva drmolila tak rychle, že jsem měla co dělat, abych děj vůbec pochytila a pochopila.
Konec mě taky celkem zklamal.
Jsou určitě i lepší knížky na dané téma.
Kniha se pekne cetla, ale obcas jsem se ztracela v postavach a nevedela, kdo je kdo a misty byla kniha dost zmatena. Konec me trochu zklamal.
Jinak urcite stoji za precteni.
Po dlouhé době kniha přečtená jedním dechem a na úkor spánku. Chvilku jsem se "zakusovala" do jazyka a stylu vyprávění, ale od třetí kapitoly jsem se nechtěla odtrhnout. Podobnost s A. Mornštajnovou mi vytanula hned, speciálně tedy s její Slepou mapou, spíš než s Hanou. Ale jazyk autorek je jiný. Zde místy krkolomější větné konstrukce, zajímalo by mě jak vyprávění vyznělo Francouzům ve francouzštině, protože mně chvílemi přišlo jako by autorka opravdu "překládala" a češtinu už tak docela "necítila". Stejně tak se přidávám k postřehu v jednom zdejším komentáři - zajímalo by mě, jak Francouzi dokázali navnímat emoce dějinných kulis příběhu?
Vyprávění úsporné, spíše náznakové, motivace spousty činů nejsou úplně srozumitelné a někdy je to až rozčilující (proč si toho Kulhavce brala? Proč Franta nic nenamítal? Proč se k matce nevrátila bez něj? Proč ho s matkou rovnou NEZLIKVIDOVALY?? Pro tak pragmatickou, až mysteriózně osobitou a důkladnou Marii by "šikovná domácí nehoda ve stínu dějinných dramat", nemohla být takový problém!!! Ne? :-)). To mi drásalo nervy, stejně jako děj, který se na chvíli zakousne, aby o to prudčeji odskočil o notný kus a nechal mě tápat a domýšlet si. Což taky ale není na škodu. Námět s obrovským potenciálem, rozhodně si umím představit román třikrát tak tlustý a v něm jednotlivé příběhy mnohem vykreslenější v čase, hloubce a provázanosti. Nejen, že bych to ocenila, protože jsem se cítila místy ochuzená, ale ještě nikdy u žádné knihy jsem neměla tak impulsivní nutkání sepsat alternativní vývoj jednotlivých příběhů! Tak moc jsem se, s vědomím dějinného vývoje, snažila osud hrdinek "přetlačit" k vytouženým zvratům, že jsem usnout ani nemohla.
Shrnutí : Silné příběhy silných žen, které se rychle přečtou, ale o to déle ve mně zůstanou se všemi proč? , co kdyby? , jak moc? ...
Kniha se mi líbila, nejvíce mě zasáhl asi prostřední příběh Libuše. Příběh super, zpracování mi přišlo trochu zmatečné, spoustu věcí si člověk musel vydedukovat sám, místy až patetické příliš poetické popisy. Ale knihu doporučuji.
Téma je hodně zajímavé, generační příběhy mám ráda,ale často jsem se ztrácela a ději nerozuměla. Konec byl lépe stravitelnější než začátek.
Velmi dobře popsané osudy a charaktery tří generací žen, včetně jejich chyb i dobrých vlastností.
Kniha se mi velmi dobře četla, prostředí i doba byla podle mého názoru realisticky zachycená.
Velmi zajímavý náhled do historie zase z jiného pohledu. Ale nesedly mi některé postavy. Matka pyšná a nenechá si nic líbit a dcera vychovaná tak, že si naopak nechá se sebou cvičit? Zváštní a pro mě nevěrohodné.
Mám ráda tyhle generační příběhy. Ale nějak mi v příbězích něco chybělo. Jasná fakta, údaje, informace. Některé události byly jako v mlze, čtenář si musí domýšlet, co se asi stalo a někdy to ani vydedukovat nejde. Občas jsem se vracela, jestli jsem náhodou něco důležitého nepřeskočila. Ale ne, ono to tam napsáno není.
Celkem se mi kniha líbila, ale nebylo to přesně to, v co jsem doufala.
Pro mě nejlepší kniha, kterou jsem četla v roce 2018. V knize se snoubí nádherná čeština s krásným příběhem a když knihu dočtete, místo abyste hned sáhli po další, máte naopak chuť jen tak sedět a přemýšlet nad příběhem, který jste zrovna měli možnost prožít.
Odkládám. Několikrát jsem se pokoušela do ní začíst, ale pokaždé mi tam něco vadilo a nesedělo a nedovolilo mi to se do knihy opravdu začíst. Samozřejmě se nemohu ubránit srovnání s Hanou a v tomto bodu Hana daleko přesahuje svými kvalitami. Proto v tuto chvíli poněkolikáté Marie a Magdalény odkládám a zkusím to třeba za pár let znovu..
Pěkná, milá knížka o těžkém životě žen. Bavila mě, ke konci byla napínavá, během poslední kapitoly jsem ji nechtěla vůbec odložit.
Chtěla jsem poznat, jak píše autorka český příběh ve francouzštině. Očekávání díky knížce Provence jako sen, která se mi moc líbila jemnou kresbou francouzských reálií, vtipem a poetikou, byla vysoká. Marie a Magdalény je samozřejmě úplně jiný žánr, nejen prostředím, ale i stylem vyprávění. Osudy žen v realitě Československa v druhé polovině 20. století jsou drsné, neveselé. Ale i tady probleskuje "civadeovská" poetika, třeba vyprávění prostřednictvím navlékání bavlnek při vyšívání, drobné náznaky myšlenek a pocitů postav ("Moje milá, štěstí, to je jako hrnek kafe, který pijeme každý svým tempem..."). Jen bych ráda věděla, jak splétání děje v historických reáliích moravské vesnice rozumí francouzští čtenáři...
Knihu jsem četla kvůli loňské čtenářské výzvě a musím říct, že jsem moc ráda, že mě k ní přivedla. Vůbec vlastně nevím, jak je možné, že nečtu skoro vůbec české autorky. Lenka Horňáková - Civade mě rozhodně mile překvapila. Líbil se mi jazyk, který nebyl vůbec prostý a spoustu krásných citátů jsem si z knihy vypsala. Také postavy byly velmi realistické a nesnažily se zalíbit, prostě byly takové, jaké měly být. Líbil se mi nápad psát o více generacích tímto, pro mě, nezvyklým způsobem. Byly tam krásné momenty, chvílemi až kouzelné i pěkně naturalistické, že vás skoro až bolely. Od románu jsem nic nečekala a možná i pro to se mi tolik líbil. Žádná očekávání, žádné zklamané naděje. Rozhodně se chystám i na jiné autorčiny knihy. Knihu jsem poslouchala jako audioknihu.
Něco na způsob Mornštajnové a jejího Hotýlku/Slepé mapy... Generační román, který je vyprávěn z pohledu tří různých hrdinek. Ale i tak moc hezké čtení.
Kniha se mi v podstatě líbila, přečetla jsem ji rychle, ale přesto nemůžu dát plný počet. Námět byl skvělý, všechny ženské hrdinky zajímavé, ale na tak málo stránek bylo kolikrát plýtváno slov na květnaté ovšem nicneříkající souvětí. Styl bych přirovnala jako mnozí k Aleně Mornštajnové, ale ta pro mě píše přímočařeji a srozumitelněji.
Přestože mám tenhle styl knihy nejradši, tato mi moc nesedla. Příběh má velký potenciál, bohužel jazykově mi nebyl moc blízký, některé slovní obraty se mi zdály krkolomné, zvláštní. Pochválit musím historický kontext a zachycení několika důležitých událostí v dějinách. 2,5*
Štítky knihy
ženy 20. století rodinné vztahy rok 1968 socialismus vesnice osudy žen ságy matky a dcery český venkov
Autorovy další knížky
| 2017 |  Marie a Magdalény |
| 2019 |  Grófka |
| 2010 | Provence jako sen |
| 2020 | Symfonie o novém světě |
| 2011 | Lanýže |
Bohužel dávám toto hodnocení, protože mi vůbec nesedl styl vyprávění. Námět a vše dobré, ale to zpracování... No asi nic pro mě, a to že mám velmi v oblibě tyto několikagenerační ságy.