Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484077/bmid_marketa-lazarova-gtN-484077.jpg
4
1148
1148
Baladický román českého klasika je inspirovaný morálkou a drsnými zvyklostmi rytířského středověku. Autor v jedné ze svých nejpoetičtějších próz vypráví příběh předem ztraceného boje středověké loupeživé bandy s královským vojskem. Do popředí dramatického střetnutí položil Vančura sugestivní příběh velké osudové lásky krásné a něžné Markéty a syna loupeživého rytíře. Jako celek je kniha barvitým a neobvyklým obrazem krvavé epizody z dávné minulosti, jehož posláním je potvrzení jistot, které poskytují nenahraditelnou cenu individuálnímu lidskému životu.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem se rozhodla přečíst, jelikož Rozmarné léto od Vančury považuji za famózní dílo, nicméně toto bylo pro mě zklamání. Příběh mi přišel dost nezáživný, 3/4 díla na mě působilo tak, že se děje neustále to samé. Relativně dobrý byl až konec.
Jazyk je rozvinutý, ale nezapůsobil na mě tak moc jako, v již zmiňovaném, Rozmarném létu.
Knihu jsem četla na základě filmu, který mě nadchnul. Trvalo mi, než jsem si zvykla na styl psaní a také jsem postupně začala objevovat rozdíly s filmem. Čeština nádherná. Člověk k tomu musí přistupovat specificky a rozhodně to neporovnávat s běžnými knihami, pak bude příjemně překvapen.
Od knížky jsem mnoho neočekával, ale posléze jsem byl vcucnut tímto tragickým příběhem. Kniha je napsána krásným jazykem, který ale může být i překážkou ke sledování děje. Na ten je určitě třeba si dávat pozor, protože v knize je mnoho postav se svojí dějovou linií, a pasáže nečekaně skáčou od jedné k druhé. Nakonec, i přes počáteční obtíže, to byl právě ten jazyk, který jsem na té knížce oceňoval nejvíce. Působil na mě vznešeně a hodil se mi svou starobylostí k popisu děje, probíhajícího ještě za dob českého království. Upřímně jsem se velice divil, že takové dílo vzniklo až ve 20. století.
Dílo až přemrštěně ukazuje sílu zaslepené lásky. Těžko uvěřit, že by se něco takového mohlo přihodit doopravdy. Vančura dopodrobna popisoval emoce doprovázející chování postav, které bylo ve vznešeném duchu stejně jako jazyk. Každý by se hnedka kál, nebo dobrovolně podstoupil smrt; ale to mě vůbec nevadilo, ba právě naopak.
Tak tady ještě větší zklamání než u předchozích Vančurů. Jazyková exhibice, která byla přehnaně zastaralá už v době napsání, natož dnes. Jazyk je až tak vyšperkovaný, že ruší vnímání děje. Jednoduše řečeno - forma ničí obsah. Bohužel ale ani onen obsah není žádná hitparáda - dva loupežnické rody se řežou mezi sebou, až to přestane krále bavit a seřeže je oba. Navíc protkáno tak hloupým a nelogickým chováním postav, nejasnými dějovými zvraty apod. Asi v půlce jsem vážně uvažoval, že to prostě nedočtu, tohle fakt nebylo pro mě. Nakonec jsem se překonal a alespoň za ucházející závěr dávám tu jednu jedinou. Filmu jsem se vždy vyhýbal, protože už z ukázek a recenzí vím, že se mi nebude líbit - po přečtení knížky už to vím stoprocentně.
Co mě na Vančurovi fascinuje nejvíc, je jeho až fanatické zanícení pro češtinu. To je koncert. Příběh této knihy je vyprávěn rozvláčně, se zvláštní dynamikou, z níž jako by dýchala atmosféra temných časů, v nichž se děj odehrává.
Knížka, kterou jsem si přečetl dávno poté, co jsem shlédl film. A musím uznat, že knižní vydání mně přišlo působivější, podporující fantazii, hravé a propracovanější. Jakoby se film snažil divákovi co nejvíce zjednodušit cestu, kterou si čtenář musí pracně prošlapat. První třetinu knihy jsem přečetl "na jeden nádech", v další části byl děj pro mne poněkud nepřehledný a spíše matoucí. K některým kapitolám jsem se musel znovu vracet a číst je znovu, abych stačil vnímat děj se všemi jeho odbočkami a zákrutami. Jistě se na tom podílel i styl, archaický a komplikovaný. Když jsem román dočetl, chápal jsem proč se jedná o tak útlou knížku - udržet pozornost je i přes zajímavost námětu natolik náročné, že větší rozsah by snad mohl být i odrazující. I když se tahle kniha asi nebude zařazena mezi mé TOP, jsem rád že jsem si ji přečetl.
Vzácný případ: četla jsem knihu, viděla film (několikrát) i divadelní inscenaci. Vančurova nedostižná čeština a styl vyprávění, to se nedá než chválit. Byť se to vůbec nečte lehce, je to prostě zážitek. Film má poněkud jinou atmosféru, ale přesto je nesmírně povedený a kvalitou za svou předlohou nepokulhává.
Měla jsem obavy nad těžkostí stylu, ale to se nestalo. Vcelku rychle jsem se začetla a byla jako na houpačce. Samotný příběh je zajímavý a čtivý, bohužel mě odrazovaly a nudily jeho neustálé odbočky k ničemu nebo přeskakování od jedné postavy k druhé, díky čemuž jsem se ztrácela. Přesto jsem v tom našla jakousi krásu a věřím, že za pár let se mi kniha bude líbit zase o něco více :)
Asi první dvě kapitoly jsem byla z příběhu dočista zmatená a upřímně jsem pochybovala, že knížku zvládnu celou.. Pak jsem se ale začetla, příběh mě pohltil a zbytek jsem slupla jako malinu, jsem ochotná přiznat i slzičku, možná dvě!
Knihu jsem četla díky Čtenářské výzvě, a musím říci, že bych nečekala, že mě příběh tak strhne. Krásný příběh, plný lásky, smutku, utrpení a částečné spravedlnosti. Jen ta psaná forma jazyka, to byl kámen úrazu, jak už se člověk začetl, tak chápal a rozuměl.
Dvě hvězdy dávám jen za těch pár krásných vět, které jsem v knize nalezla. Bříběh by to byl krásný, ale ta forma....... ta mě neuvěřitelně nudila od začátku až do konce. Ačkoli jsem si v poslední době našla cestu a zalíbení ke starším dílům a i k té ,,proklaté" povinné četbě, tak tohle mě pocitově (Kdo by tohle chtěl proboha dobrovolně číst?) vrátilo zpátky na základku.
Asi nemám na knihu cit, jak píší komentáře níže uvedené. Než jsem ji začala číst, nebyla jsem si jistá, jestli jsem ji již někdy nečetla, pak jsem četla a četla a říkám si, ne, to jsem nečetla. Když jsem si ji dávala do právě čtených, zjistila jsem, že ji fakt mám přečtenou a to před šestnásti lety - a nic mně z ní v hlavě nezůstalo...
Nevím. Kniha se mi absolutně nelíbila, ztrácela jsem se, nepochopila jsem příběh. Hodně jsem přeskakovala a nebýt výzvy, asi bych ji ani nedočetla.
Obdivuju autorův styl, který ani v jeho současnosti nebyl běžný. Použitý jazyk četbu rozhodně neulehčuje, stojí ale zato si některé věty projít dvakrát po sobě, jinak se čtenář ochuzuje o nevšední spojení a významy, kterých je kniha plná.
Krásná kniha. Obávám se, že za nějakých deset, dvacet let už nebude nikdo, kdo ji bude schopen přečíst.
Kniha byla psána sice složitým jazykem, ale obsahově se to vylepšilo. Krásně vyobrazuje období pozdního středověku a rané renesance. Jakožto milovníka historie mne tato kniha překvapila.
Kniha mě zklamala, ale ne příběh jako takový, ale Vančurův styl. Je velmi složitý, plný metafor a jazyku již zastarávajícího, či už zastaralého. Do čtení jsem se musel nutit a tato kniha mě přesvědčila, že Vančuru jen tak z dlouhé chvíle do rukou nevezmu. Avšak celé trápení vynahradil závěr knihy. V této části byl Vančurův jazyk jako stvořený pro popis závěrečných scén. Ale pokud se někdo do knihy vrhne s chutí, určitě si najde své zalíbení v pojetí příběhu ať už milostném, či temně baladickém.
Štítky knihy
láska zfilmováno středověk 13. století česká literatura loupežníci balady český středověk klatbaAutorovy další knížky
| 2015 |  Rozmarné léto |
| 1980 | Markéta Lazarová |
| 1989 |  Kubula a Kuba Kubikula |
| 2006 | Konec starých časů |
| 2013 | Obrazy z dějin národa českého |
Této knize se nedá upřít, že když už si jednou zvyknete na Vančurův jazyk, tak vás jeho slova dokážou vtáhnout do děje. A to tak pevně, že ke konci prožíváte osudy loupežníků i jejich žen velice intenzivně.