Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537327/bmid_marketa-lazarova-662e7678ed804.jpg
4
1165
1165
Klasický román Vladislava Vančury, baladická próza Markéta Lazarová, příběh předem ztraceného boje středověké loupeživé bandy s královským vojskem a velké osudové lásky krásné a něžné Markéty a syna loupeživého rytíře. Román Vladislava Vančury přináší příběh o čisté duši a čisté lásce uprostřed chladného a nemilosrdného středověku. Markéta Lazarová má být zaslíbena bohu a strávit život v bezpečí kláštera, ale namísto toho je unesena čeládkou loupežníka Kozlíka. Uprostřed nelítostné se-branky kupodivu nenachází jen ponížení, ale i lásku, pokoru a pokřivený, leč upřímný smysl pro čest. Poprvé román vyšel v roce 1931 a v roce 1967 na jeho motivy František Vláčil nato-čil film, který se zařadil k vrcholům české kinematografie.... celý text
Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2023
,
Tympanum
Interpreti: Milena Steinmasslová
více info...
Přidat komentář
Asi podhodnocuju, ale film v tomhle pohledu nasadil až příliš vysokou laťku. Vláčil, to je monumentální freska, Vančura, to je taková lokální zbojnická lapálie. Samozřejmě hezká, smutná, ale taky zjevně dosti příležitostná... Navíc je ten příběh plný anachronismů, což začíná už jazykem. Vančurova mluva, to je čeština 16. století, ovšem tenhle příběh se má odehrávat o nějaké tři století dříve. Leda snad, že by to takhle sepsal Hájek z Libočan... Celkový dojem: 70%
Už slyším naši češtinářku, jak nám na hodině literatury bude při Vančurovi říkat, že Markétu Lazarovou ani nemáme otevírat, že to není pro nás mladé, že je to náročné... Ano, ML není Padesát odstínů bůhvíčeho (no... i když...), kniha se může zdát náročná a netvrdím, že bych zvládla Markétin příběh odvyprávět. Přesto se jedná o jednu z nejlepších a nejkrásnějších (to především) knih vůbec.
hodnotím asi dosť nízko....ale príbeh je fajn- tiež by som si film rada pozrela.....ale čítala sa mi dosť ťažko....v češtine mi knihy vôbec nerobia problém, ale naozaj ten štýl písania a tá stará čeština mi dala zabrať....musela som čítať úplne sústredená....ale príbeh je krásny....
Velice náročná kniha. Člověk musí u ní někdy opravdu přemýšlet, aby vůbec věděl o co tam jde.
Rozhodně to není oddychové čtení, je to celé zmatené, působilo to na mě komplikovaně a ke konci jsem vlastně ani nevěděla o čem to je a kdo je kdo. Jazyk byl taky zvláštní, to asi ty archaismy a knižní výrazy. Knížku bych doporučila těm, co potřebují tituly pro povinnou četbu. Je to krátké a dá se o tom celkem mluvit.
četla jsem ji ještě před maturitou, i když nebyla povinná, myslím že se mi líbilo to jméno hlavní hrdinky. Četlo se to špatně , a to tak, že jsem se kolikrát přistihla že nevím co čtu. Ale kniha byla krátká , s jednoduchým příběhem, a atmosféru měla. Dočetla jsem ji.
Ta nádherná čeština, kterou je kniha napsána, je pro mě balzámem na duši.Řada čtenářů si stěžuje, že Vančurův jazyk je těžký a špatně čitelný.Dnešní čtenář je rozmazlený jednoduchou, přímočarou četbou,literatury , mnohdy pochybné kvality.Vančura nám dokazuje, jak barvitý a jedinečný je náš jazyk.Opravdu mu už dnešní lidé přestávají rozumět ?
Oproti "Obrazům z dějin" je to určitě daleko těžkopádnější a nejde tady taky hodnotit jenom samotný příběh. Jde samozřejmě i o autorův styl, díky kterému jsem občas nevěděl, co se po mně vlastně chce.
Strašně moc na mě zapůsobil jazyk a celková atmosféra díla. Děj se mi ale prostě nelíbil.
Zvláštní to bylo… především ten jazyk… bylo to smutný, ale docela se mi to líbilo.
Snad každý zná Markétu Lazarovou z filmového zpracování ale myslím, že hodně lidí knihu nečetlo, stejně jako já. Tak jsem se rozhodla to napravit a musím říct, že můj dojem z knihy je takový zvláštní. Musela jsem jí číst jen když jsem se dokázala opravdu soustředit a i tak jsem měla dost často pocit, že vlastně ani nevím co čtu ale hned po chvíli jsem přesně věděla, dokonce jako bych viděla co se právě stalo. "Byl vlahý večer. Prášek první tmy se sypal jako mír. Bylo již jaro."
Tak ano, knížka se nečte úplně nejlehčeji, člověk se na ní musí docela soustředit a taky na ní není asi vždy úplně nálada. Ale...ale mám ráda lyriku a jakousi poezii v próze a tahle knížka ji má vrchovatě. Velmi zajímavé a líbilo se mi to více než Vláčilův film.
Přestože mě čtení Markety moc nelákalo, kniha mi přišla zajímavá a částmi mě velmi bavila, jen jsem si musela zvyknout na způsob vypravování.
Vančurův styl vyprávění je osobitý a napomáhá přenést se do starých časů, kdy se příběh odehrává. Zároveň je hravý a díky němu ta spousta tragédií, o kterých píše, nepůsobí děsivě. Nevšední a osvěžující nezapomenutelné dílo.
Vancura ve me nedokazal vzbudit zadne emoce. Cetla jsem jiz pred maturitou a dojem z knizky byl proste ''hm''. Nedokazala jsem se vcitit a szit s postavami a pribehem.
Knihu jsem četla na střední škole k maturitě. Na její čtení jsem se relativně těšila, ale naprosto mě neoslovila. Neoslovil mě ani Vančurův styl psaní, takže za mě slabé 2*
Štítky knihy
láska zfilmováno středověk 13. století česká literatura loupežníci balady středověké Čechy a Morava klatbaAutorovy další knížky
| 2015 |  Rozmarné léto |
| 1980 | Markéta Lazarová |
| 1989 |  Kubula a Kuba Kubikula |
| 2006 | Konec starých časů |
| 2013 | Obrazy z dějin národa českého |
Markéta Lazarová se mimořádně hodí k zamyšlení na téma velká literatura a ty ostatní.
Jak už podotkli někteří uživatelé: lidé si neustále pletou vysokou literaturu (ať už to znamená cokoliv) a showbyznys. Všechny ty severské detektivky, knižní thrillery, Viewegh, všechno co má jakoukoliv reklamu, téměř vše o čem se dočtete na populárních serverech, vážení přátelé, nemá žádnou literární hodnotu a je totožné s produkty obyčejného zábavního průmyslu libovolné provenience. Cítíte snad, že srovnávat Lady Gaga a Beethovena je poněkud mimo mísu, že se jedná o hrušky a jablka, která nepatří do jednoho koše, ne? Tak je to mu i s literaturou. Moderní brak je o dynamice, dialozích, srozumitelném stylu a hlavně ZÁPLETCE - přitom každý pořádný spisovatel měl vždy ze zápletky osipky a snažil se ji utlumit na naprosté minimum, neboť nic tak nezplošťuje a nedevalvuje jako přehnaný důraz na fabuli.
Říká se tomu midcult. Zatímco brak je neškodný, každý ho hravě rozpozná, pobaví se a zapomene, midcult je v tomto poněkud nebezpečnější, plete lidem hlavu, vykrádá postupy vysoké literatury a tváří se seriózně, nemá však její hloubku a záběr, devalvuje a otupuje, kazí vkus masám. Je tudíž velmi fuj fuj. Naproti tomu velká literatura nemá za úkol někoho konejšit, přivodit mu onu tolik pověstnou "pohodičku" či prvoplánově bavit, má naopak probouzet, burcovat, rozbíjet "ten zamrzlý oceán v našem srdci" a provokovat. Literatura není narkotikum. Čím větší skandál, čím větší bolest způsobí tím lépe. Jak řekl klasik: "Dobrý spisovatel se pozná podle toho, že skončí před soudem." Baudelaire, Céline, Houellebecq, Wilde, Dostojevskij... ti všichni by mohli vyprávět a honosit se tímto jediným a opravdovým vyznamenáním, které je Stát schopný géniům zcela upřímně poskytnout. Vyhmátnout, dotknout se nejisté podstaty světa z principu nelze slovy, ale něčím za nimi, něčím mezi řádky, obrazy. Na to je ovšem potřeba talent a ochota sejít z vyšlapaných cestiček ohraných pravidel žánru.
Nepleťme si proto prosím literaturu a literaturu. Nechme ty, kteří chtějí číst Kafku číst Kafku a ty, kteří chtějí číst Rowlingovou číst Rowlingovou. Mějme však na paměti, že se nejedná o totéž, nehledě na to, co se nám současní relativisté pokouší namluvit. Opravdové umění bylo vždy poněkud elitářské a vzdálené lidu, se stejnou silou vábící jak snoby tak lidi srdce. Markéta Lazarová není severská detektivka.