Martin Eden
Jack London
Podobně jako řada jiných děl je i Martin Eden inspirován autorovým životem. Hlavní hrdina, mladý, odvážný a fyzicky zdatný námořník, se rozhodne dosáhnout věhlasu na literárním poli - a v jeho tvůrčí dráze, lemované publikačními úspěchy i nezdary, lze takřka bez odchylky sledovat vlastní spisovatelskou kariéru Londonovu. Oslava nezlomné lidské síly a vůle, která vede člověka navzdory překážkám k vytčenému cíli, tu však má svůj protiklad.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Levné knihyOriginální název:
Martin Eden, 1909
více info...
Přidat komentář
Ještě nikdy se mi nestalo, že bych po přečtení knížky nevěděl, jestli dát 2 nebo 5 hvězd;
2 - za ty pseudoromantické bláboly hlavně v první půlce knihy, zdlouhavé popisy všeho možného, zbytečné repetice a -filozofové prominou- desítky stran filozofických úvah, které spíš měly vyjít v nějaké útlé samostatné knížce a jen jejich výcuc se měl dostat do románu,
a 5 za skvělý příběh s ještě lepším finále, kde je tak věrně popsáno znechucení životem, že se jím nakazí i ten největší optimista.
Při čtení se ve mně vystřídalo více pocitů, se zaujetím jsem sledovala Martinův životní boj, cítila jsem nespokojenost s černobílým pohledem na lidské bytosti, ošklivila jsem si tu adoraci síly, jejímž doplňkem je pohrdání, nikoli odpovědnost a soucit. V takových chvílích jsem skoro zlomyslně vychutnávala doublethink uplatňovaný hlavním hrdinou vůči dámě jeho srdce.
Ale nakonec mi z toho vyšel smutný příběh člověka, který chtěl svůj život zachránit pro sebe - a ztratil ho.
Není to tak dávno co jsem četl životopis Jacka Londona od Irvinga Stonea. Musím říct, že se mi tento romám dost často s vyprávěním o Jackově životě překrýval. Krásná knížka, která vypráví o pravdách života, které jsou platné odedávná. Především pasáže o filisofii a Martinovy diskuze s lidmi z lepší společnosti jsem doslova miloval. Na můj vkus trochu zdlouhavější konec, který už mě tolik nebavil. Přesto je tato kniha velmi výjmečná a neměla by být zapomenuta.
Jedna z nejlepších voleb mé povinné četby. Inspirovala mě znovu začít psát povídky, básničky atd. :)
Je těžké být jiný.Je to těžké v každé době a málokdo to ustojí. Všichni chceme být součást něčeho velikého a pak jsme zklamaní,že právě naše odlišnost z nás dělá outsidery.
Myslím,že ta kniha je hlavně o tom.
Je to vlastně velmi smutná kniha. Na počátku jsem měl očekávání románu plného nespoutaného života proloženého bystrými filosofickými úvahami. Místo toho jsem však dostal smutné svědectví tvrdého životního zápasu, který je korunován dosažením cíle, jenž se však ukazuje být falešným a není doprovázen uspokojením a štěstím. Je to krutý žert života, který asi zná kdekdo z nás - člověk dostává to, po čem tak horoucně toužil, přesně v momentě a situaci, kdy to už pro něj nemá nejmenší cenu. A to vše na pozadí nekonečného pinožení, hlouposti, pokrytectví a bolestného boje o přežití okoložijících "bližních" lidských jepic. Přesto však kniha nevyznívá vyloženě depresivně, a to díky hlubokému pochopení pro ty malé, zoufalé lidské bytosti a nadhledu, který zanechává v duši spíše pocit smíření nežli zášť k nesmyslnému žití.
Vyborne napisane. Doslova som hltal strany aby som sa dozvedel, kedy a ako sa presadi a ktoru si nakoniec vezme. O to lepsi a silnejsi bol potom koniec, ktory som zacal tusit az po zlome, ktory priniesla v jeho zivote sebevrazda jeho priatela.
Zo zaciatku sa to zda byt mila romantika a oslava individuálnej fyzickej a vnutornej sily jedinca, no na konci je z toho pekny psychologicko-filozoficky roman. Vidiet, ze Jack mal naozaj vysoke sebavedomie (podobny pocit som mal uz z Majstra alkohola) a vsetko mal naozaj podrobne popremyslane. Po docitani som si hned vygooglil Londonov zivotopis a celkom ma naplnilo baznou, ako pekne a doslova ponal to autobiograficke spojenie s Martinom Edenom. Vidiet, ze urcite filozofie prinesu odpovede, ktore, ked to clovek berie doslova, je tazke uniest a clovek uz nevie potom, co so zivotom. Nuz, skocil Martin (Jack) tym mlaticom prazdnej slamy (filozofom) na spek...
Taky jste žili v tom, že Jack London je pouze Bílý tesák a knihy podobného rázu se psy? No, já ano. Děkuji touto cestou své sestře, že mi ukázala Martina Edena. Kniha je plná nadějí, ale i zoufalství a určitě vás dotlačí k přemýšlení nad pokrytectvím. Je o cestě duševně čistého, lidského, svéhlavého, talentovaného, ambiciozního muže, který věřil v sám sebe a miloval ženu, které se jen líbilo, že se jí někdo tak odevzdaně dvoří. Příběh tak silné vůle dosáhnout úspěchu a srdce jedné ženy, až vám bude naskakovat husí kůže, budete nadávat, plakat a marně doufat s Martinem Edenem. Velice zajímavá kniha, která by měla patřit do povinné četby.
Skvělé. Skvělý London. Pro mě nadčasové. Život. (aby ne, když je to téměř autobiografie). Spousta myšlenek, pro které se to vyplatí přečíst. Čtenář nebude rozhodně zklamán - naopak.
Další Londonův román se spoustou autobiografických prvků. Což mě, po přečtení: Démon alkohol a Londonova životopisu už moc nebavilo. I tak je kniha v něčem nová a místy překvapí. Se vším všudy... dobrý průměr, ale nic převratného.
Tato kniha mě hodně ovlivnila. V podstatě bych řekla, že mi otevřela oči. Jen ten konec...
Martin Eden jsem četla pro příběh, který mě ohromil a dojal. Nicméně už tolik mě nebavila ta filozofická a kritická rovina, na kterou jsem nebyla nijak připravená, a proto mi trochu kazila ten požitek ze čtení. Kvůli ní mi román přišel zbytečně zdlouhavý, ale uvědomuji si, že to, co mě nebavilo, jiné upoutá.
Jack London se stal od samého začátku setkání s jeho knihami mým milovaným autorem. Tuhle knihu jsem upřednostňovala o to víc, že v ní skloubil seznámení se svým životem i se svými myšlenkami. Osobně se domnívám, že to k sobě neodlučitelně patří.
Po Martinu Edenovi jsem sáhl jako po první z autobiografických románů, jelikož jsem v antikvariátu narazil na překrásné vydání. Musím však říci, že i přes celkový velmi positivní dojem to nebylo tak úplně, co jsem čekal a občas jsem pocítil během čtení i rozpaky.
V Martinu Edenovi se mi autor odhalil v nové rovině - filosofické. Knížka je jistě "silně autobiografická" a já jsem po přečtení této charakteristiky čekal jaksi úryvky z Londonova života, leč dočkal jsem se, spíše než líčení prožitého, ukázky toho o čem autor přemýšlel, jaké hluboké otázky ho v životě trápily.
Filosofická rovina zastiňuje příběh, který slouží jen jakýsi podklad pro myšlenky a úvahy a to zejména o postavení jedince ve společnosti.
Kromě kritiky kapitálu a jiných socialistických témat se v knize setkáváme i s Nietzscheovskou filosofií, podporou evoluční teorie i úvahami o materiálnu obecně.
Martin se na začátku knihy snaží vymanit z pracující třídy, a když se mu konečně povede proniknout do třídy buržoasní, je znechucen jejími hodnotami a zvrácenými předsudky. Jako volnomyšlenkář také naráží na konservatismus a zaběhlou mašinérii ve vyšších kruzích společnosti a postupně se začne stranit společnosti celé, neboť domov už pak nenajde ani mezi dělníky a námořníky, upadá v apatii a ztrácí smysl života.
V zajímavém, nýbrž z dnešního pohledu trochu úsměvném doslovu k mému vydání (z konce 40. let), které je v podstatě ódou na Londona jako na socialistu, je konec interpretován jako prohra Martina Edena, kdy jeho víra v jedince jako by vyhrála nad vírou ve společnost.
Já nechám na každém, aby si konec (a vlastně i knihu celou) vyložil podle sebe. Snad jen upozorním, že tón knihy má klesavou tendenci, od počátečního téměř láskyplného optimismu padá k depresivnímu konci (tak jako ostatně klesá i postoj k životu hlavního protagonisty).
Kromě zmíněných, velmi aktuálních témat (např. posuzování lidí podle jejich finančních prostředků) pak knížka obsahuje velmi pěkný popis začátků Londonovy spisovatelské kariéry, z nějž pochopíme, jak těžké to dříve bývalo.
Knihu jsem četl pomalu a velmi nad ní přemýšlel. Ještě dlouho budu, zanechala ve mně otisk. Těším se, až poznám další střípek Londonovi osobnosti.
Z Londonovy téměř autobiografie je znát, že jeho psaní ovlivnil především pohnutý život a méně už literatura. Pro psavce všeho druhu je to příkladná ukázka, že dobré psaní nikdy není jen otázkou životní zkušenosti a talentu, ale i nezbytného literárního vzdělání. Na poli psychologického románu působí London mnohem méně suveréním dojmem než v jiných textech.
Martin Eden je obdivuhodně vyspělá a ucelená psychologická studie. Sugestivnost a barvitost, se kterými London líčí Martinův niterní život a vývoj, mne naprosto pohltily. Bylo více než zřejmé, že Martin Eden nese Londonovu osobní zpověď a velice by mne zajímalo, co při jeho psaní prožíval. S každou jeho přečtenou knihou vím stále jistěji, že až se mne někdo zeptá na oblíbené autory, JL mezi nimi nebude chybět.
Neuvěřitelně smutná kniha. Takový konec jsem vůbec nečekala, zaskočil mě a také mě dostal. Myslím si, že Martinovým zklamáním a sebevraždou dostala kniha ten správný výraz. Chytlo mě to za srdce. Martin byl velmi sympatický a skvělí člověk. Na svou dobu ale byl moc „veliký“. Jeho společnost a ani ta nadřazená ho nechápala, jelikož všichni byli omezení na svůj vlastní svět a on chápal úplně všechno, měl na všechno svůj názor, zdravý a kritický, nedokázal se přetvařovat a byl velmi laskavý. Strašně mě mrzí, že jediný člověk se kterým si rozuměl zemřel a jiného už nenašel. Nechci aby mě lidé a život zklamali tak jako jeho. Bylo by to kruté…
Edit: Knihu jsem četla poprvé na střední škole a už tenkrát jsem ji zařadila mezi mé nejoblíbenější. Měla jsem ji tak ráda, že když jsem jí chtěla číst podruhé už na vysoké kvůli americkým studiím, docela jsem se bála, že se mi už tak nebude líbit, takže jsem čtení odkládala a odkládala, až jsem ji nakonec přečetla znovu a oblíbila jsem si ji ještě víc. Šla jsem s ní ještě víc do hloubky a prozatím je to moje nejoblíbenější kniha. Je opravdu nádherná a já ji vřele doporučuji:).
Filozofická i autobiografická linka pěkně vyvážené. Překvapilo mě, že z knihy tentokrát nečiší Londonovy sympatie k socialismu, spíš naopak.
Štítky knihy
americká literatura autobiografické prvky zakázaná láska americké romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Tulák po hvězdách |
| 2002 | Démon alkohol |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1974 | Bílý Den |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Londonova nemilosrdná kritika povrchnosti a pokrytectví "lepší" společnosti. Podle mého názoru spočívá odkaz tohoto románu v tom, že když se člověk chce někomu zalíbit a snaží se být někým jiným, přestává být sám sebou. Prozření a pocit marnosti se dostavují v okamžiku, kdy již není cesty zpět... Osud Martina Edena mě velmi zasáhl a hluboce jsem s ním soucítil. Moudrá kniha pro lidi hledající své místo v životě.