Noc
Bernard Minier
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369568/bmid_noc-fZb-369568.jpg
4
1471
1471
Martin Servaz série
< 4. díl >
Během vyšetřování vraždy na ropné plošině narazí norská inspektorka Kirsten Nigaardová na sérii fotografií. O pár dní později sedí v toulouské kanceláři kriminalisty Martina Servaze, který si snímky se zájmem prohlíží. Je na nich on sám zachycený objektivem nepolapitelného sériového vraha Juliana Hirtmanna. To ale není vše. Na dalším snímku je malé dítě, Gustav. Pro Kirsten a Martina začíná děsivá výprava s ještě děsivějším nepřítelem na jejím konci.... celý text
Přidat komentář
Čtvrté pokračování mne svým napětím a skvěle propracovaným příběhem opět nepřekvapilo. Je těžké srovnat, který z dílů byl nejlepší. Každý díl této série měl něco do sebe, každý byl čtivý, každý nabídl složitou zápletku, skvělý popis krajiny a atmosféry a zajímavé nové postavy či pokračování v příběhu těch postav starších. Když zareaguji na některé předešlé komentáře, vůbec mi nevadí, že se stále řeší Hirtmann nebo Marianne. Naopak, i například v krimi seriálech uvítám, když se nějaký sériový vrah vrací a policie jej nedokáže vypátrat a dostat. Když je série o dobrém policistovi, musí mít také dobrého pachatele, čímž Hirtmann bezpochyby je. Jsem tedy zvědavý, jak to bude dál pokračovat a těším se na již páté pokračování. Zatím jsem touto sérií nadšen.
Každý nový díl mě vtáhne do děje hned od začátku a i když komisař vlastně bojuje odpočátku proti jednomu a tomutéž nepříteli, pořád mě to baví a každý díl je jiný, vždy zajímavý.
Jen je mi Martina často líto, protože stále si s ním Julian hraje jako s myší.
4.pokračování a opět velmi čtivé, napínavé a chvílemi i trochu hororové , ale místy těžko uvěřitelné.. Knihu jsem četla v nemocnici po operaci a těžko se mi věří, že by byl někdo ( nechci spojlerovat) po takovém operačním zákroku schopen vstat hned z postele a vyjit do mrazu střílet. Martin mi přijde lehce naivní a chybi mi občas jeho logické myšlení. Ale i tak dávám 4* a vrhnu se hned na Sestry
Tentokrát to bylo na některých stránkách zvláštně vyumělkované, ale jako celek dobrý. Klasika s Martinem S., četlo se dobře. Určitě budu číst i další knížky s Martinem a spol.
Tradičně jsem poslouchala v audioverzi a po celou dobu udržela pozornost. Napětí se místy dalo krájet a zvyk vytvářet zajímavé zvraty po klidnějších úsecích příběhu, se mi u Miniera líbí. Pro mě je zážitek z poslechu silný a jsem spokojená jak s postavami, s popisy prostředí, tak i se všemi dějovými linkami. Nevadí mi ani nepravděpodobnost superrychlé rekonvalescence Servaze! V kolika příbězích hrdina vstal a šel zachraňovat svět, přestože před vteřinou ještě umíral...
Moje druhá kniha od tohoto autora. A četla se mi lépe než první (Na okraji propasti). U jednoho komentáře jsem si postěžovala na množství hrdinů. Vzhledem k tomu, že jsem zpočátku nečetla tuto knihu každý den, měla jsem v postavách zmatek. Ke komu kdo patří, k jakému případu. Ale časem si to sedlo (každodenní čtení). Byla místa, od kterých opravdu nešlo odejít a krásně si pohrávala s nervovou soustavou.
Škoda, že se mi dostal do rukou až tento 4. díl série. Ale protože to bylo napínavé čtení, budu určitě v četbě této série pokračovat a začnu od prvního dílu (až bude v knihovně dostupný).
Táto séria sa mi číta dobre, aj keď k prípadom a k samotnému Martinovi mám občas určité výhrady. Tie sa teraz prejavili naplno a táto časť sa mi páčila najmenej.
Kniha má cez 500 strán a dočítala som ju pred pár dňami. A keď sa teraz zamyslím nad tým, že o čo tam išlo, tak vlastne ani neviem. Celý čas sa Martin s Kirsten snažia dostať k Hirtmannovi. A v podstate sa tam nič nedeje. Prvý prípad, vražda ženy, sa vôbec nerieši. Rieši sa len to dieťa, Gustav, a je to trochu otravné. Hlavne Martinove myšlienkové pochody, ktoré mi niekedy prišli ešte aj celkom nezmyselné. Ako aj mnoho jeho rozhodnutí, ktoré v tejto časti spravil (pri niektorých som naozaj len nechápavo krútila hlavou). Linka s Hirtmannom sa tiahne už štvrtou časťou a veľmi ma nebaví, aj keď tu sa mi páčila Kirsten ako vyšetrovateľka. Záver mi prišiel... no, taký celkom pritiahnutý za vlasy. Táto séria obsahuje niekoľko zaujímavých liniek, u ktorých som aj celkom zvedavá na pokračovanie, ale úprimne, po tejto časti neviem, či budem v príbehu pokračovať, pravdepodobne nie, aj keď čtivosť sa autorovi uprieť nedá. Len ten záujem už pomaly vyprcháva.
(SPOILER)
Tak jak jsem po prvním díle zářil nadšením, postupem doby (dílů) nadšení upadá.
Děj se z části odehrává v krásných městech Bergen a Hallstatt (obě jsem měl možnost navštívit a tak jsem si děj v nich ,,užil"). Ale to je asi tak vše co můžu o knize napsat pozitivního.
Martin Servaz se chová hloupě, nelogicky a jako naprostý amatér (což už jsem ventiloval v minulé knize). Ví, že má ve světě silného a zatím nepolapitelného soupeře, a přesto leze do léček jako myš na ementál. A to se omlouvám všem myším...
A jeho soupeř?! Ten je zase tak úžasný, všude má kámoše, od všeho má klíče, na každého má telefon (snad i na jednoho našeho...), možná četl i Babičku a s každým si dovede poradit jen pohledem. Úžasná postava! Čeho je moc toho je příliš, což víme i my, když otevřeme noviny, net a tv.
Ano, četlo se to dobře, ale dost bylo Hirtmanna, už by mohl skončit na nějakém ostrově/vězení a víc o něm nevědět, a Servaz by se měl věnovat ,,normálním" detektivním případům. Protože to začíná být únavné a otravné.
Pustím se ještě jednou, někdy do dalšího dílu (četbu nebo poslech) a uvidím jak půjde život ve Francii a okolí.
Za toto dílo dám **, i když jsem chtěl dát ***.
Je to ale poslední varování pane Miniere. :-)
p.s.: à propos, jak přišel na to, že ta Norka je s Hirtmannem?
A nelogičnost překladu: ...břicho jí vibrovalo jako membrána zesilovače... Snad reproduktoru, ne? Kua, kdo to překládá? To nechodil na hodiny fyziky v základce?
Další skvělý díl série. Tenhle se mi hodně líbil a hodně mile mě překvapila zápletka s malým Gustavem. Kniha byla napínavá a četla se velmi dobře. Jsem zvědavá, co Martin zažije příště.
Audiokniha :
Další skvělý díl ze série. Tentokrát se to točí kolem malého kluka Gustava. Bylo to opět napínavé. Mě se kniha líbila.
Hrozná slátanina autor patrně zkouší co čtenář vydrží, čím jsem byl ve čtení dal tím víc jsem se těšil až to skončí, chybělo jen přistání mimozemšťanů. Velké zklamání.
Opět řemeslně perfektně odvedená práce. Nápad s Gustavem taky na jedničku, postava norské policajtky dobrá. Minier je prostě mistr prostředí a popisu, jeho schopnost popsat pocity i krajinu tak, že se člověk cítí vtažený je dokonalá. Linka s Gustavem je skvěle vymyšlená a dotažená dobře. Co mi nesedlo bylo konečné vyústění, ale v tom se s Minierem poslední dvě knihy rozcházím, takže mě to až tak nepřekvapilo. Nechci se o tom konci moc rozepisovat, abych někomu neubrala zážitek z knihy. Každopádně doufám, že se v dalším díle objasní poslední nevyjasněná záležitost.
Čtvrtá kniha v pořadí a mě už to nějak nebavilo. Vlastně mi to přijde pořád na stejné brdo - Martin, který dělá nelogické kroky, jako policajt ví, že by neměl, ale udělá, Hirtmann, kterej je naprosto dokonalej, vše dělá bezchybně, takže si na něj vůbec nikdo nepřijde, stále podobné situace (vlezu někomu do baráku, majitel se samozřejmě za chvíli vrací, já se někam schovám a jak se teď dostanu ven, ale dostanu se ven, protože jsem hlavní hrdina...). Četlo se to dobře a rychle, vyprávěním to odsejpá, ale obsahem už to lehce nudí. Přemýšlím, jestli dám šanci dalšímu dílu, teď si dám chvíli pauzu.
Bohužel musím konstatovat, že vlastně nevím, o čem tato detektivka vlastně byla. Kdo byl pachatelem původní vraždy mladé ženy v kostele? V další části knihy se jednalo spíše o román z lékařského prostředí, kde se transplantují orgány. A konec? To už přece napsal kdysi dávno génius Jára Cimrman ve své hře Hodina pravdy a sepsal ve své filozofické tezi, že nevíme nic, ale zato to víme úplně přesně. Takže na mě tato kniha na mě působila jako splácanina všeho možného. A Hirtmann? Ten snad přežije všechno, ale už beze mě, už mě to nebaví...
Kniha je sice dlouhá,ale četla se dobře.Odhalení komplice a dopadení psychopata Hirtmanna se mi líbilo.
Co to proboha bylo? První dvě třetiny neuvěřitelná nuda a v poslední třetině jsem při poslechu měl pocit, že mám horečku a zároveň mě příběh pořád vůbec nezajímal. Proč jsem to zvládl do konce? Je léto a nevychází moje oblíbené podcasty. :) Minierovi už jsem dal i 5* (Zkurvenej příběh), ale po tomhle si dám od jeho tvorby dlouhý oddech.
Po Tmě jsem si vzala do ruky Noc. Tyto snadno zaměnitelné názvy nepochybně způsobí, že se mi obsahy knih záhy spletou dohromady. Nejvíce mi doposud v paměti utkvěl název a obsah knihy Mráz, který měl asi i nejzajímavější úvodní zápletku s koněm bez hlavy. Víc než o detektivku jde v dalších dílech hlavně o pokračování vztahu francouzského policisty Martina Servaze a švýcarského masového vraha Juliana Hirtmanna, případné oběti zločinu se v něm objevují téměř mimochodem. Ve čtvrtém pokračování už je taky trochu znát, že Minier se vyčerpal co do nápadů a technik, příběh samotný se nicméně dále rozvíjí, a to ne bez napětí a překvapení. Postava malého Gustava ale i Hirtmannův vánoční pozdrav nadto slibují další vývoj, ke kterému se časem opět vrátím. Prvotního mrazivého překvapení už se ale asi nedočkám.
Z tohohle příběhu se nakonec stala jízda. Souboj Martina a Juliana. Začátek byl docela zvláštní a až v polovině příběhu jsem si uvědomila, že se vlastně žádný případ neřeší. Jen soukromé životy obou. A ten konec, síla.
Poslouchala jsem audio a byl to poslech příjemný