Maryša
Alois Mrštík , Vilém Mrštík
Sedmý svazek edice REPERTOÁR, cenově velmi dostupné knižní řady z pokladnice světového dramatu (zásadní díla, vynikající překlady, čtivé studie, portréty autorů i překladatelů). Slavné klasické drama bratří Mrštíků Maryša není jen příběhem nenaplněné lásky a tragického manželství, ale především vzpourou proti omezujícímu řádu ve jménu lidské svobody. Oba autoři zde překročili schéma tradičního milostného trojúhelníku ve venkovských kulisách a drama od svého vzniku dodnes stále láká čtenáře i divadelníky.... celý text
Přidat komentář
Příjemné čtení. Nic náročného na pochopení. Kdyby hra nekončila klasickým Čechovovským koncem, asi bych hodnotila plným počtem. Přidávám do maturitního seznamu. Teď už mě čeká jen rozbor, hurá.
Děj silný, postavy jasné, občas opravdu běhal mráz po zádech, jen mě tam pořád točilo to nářečí. Chápu, že jím to chce autor zasadit do konkrétního místa, ale ten děj je tak nosný, že už to nepotřebuje nutně moravskou vesnici, takže pokud se budeme bavit o divadelní adaptaci, tak bude zřejmě záležet na režisérovi, jak látku pojme a poupraví. A ještě jedna výtka - točí mě otevřené konce a tady tenhle mě taky vytočil, takže ty čtyři jsou spíš jen tři hvězdy ;)
Maryša – divadelní hra o pěti dějstvích a jedné dramatické snídani.
VÁVROVÁ
Chceš bílý nebo černý? Nesu ti černý –
VÁVRA
Černý mně dej…. Sladilas to?
VÁVROVÁ
Zapomněla sem…
Premiéra - 9.5.1894 – Národní divadlo
Drama chamtivosti, necitelnosti, tvrdohlavosti, pýchy, zaslepené poslušnosti, nešťastné lásky
Inspirací pro toto drama byl příběh Marie Turkové-Horákové z obce Těšany u Brna.
Obyvatelé Těšan toto drama přijali s velkou kritikou: „Tak to nebélo“, shodli se.
A jak to tedy bélo?
Kdyby bratři Mrštíkové napsali pravdu, zřejmě by jejich hra skončila v propadlišti dějin. Ale oni příběh upravili a tak napsali jedno z nejvýznamnějších děl českého kritického realistického dramatu.
A tak jedinou pravdu o této hře si přečteme u hrobu Marie a Felixe Turkových v Těšanech:
Napsáno drama – prožito větší
P.S: Odpočívej v pokoji, Maryšo – dcero Lízalova, ženo Vávrova
P.P.S: Z mého pohledu role Maryši byla napsána pro herečku Jiřinu Štěpničkovou, moje amygdala si nemůže pomoci…
P.P.P.S: Audiokniha - dnes poslechnuto 2x. Krása...
Slyšel jsem, že Mrštíkové Maryšu napsali podle reálné osoby, která ale s manželem zůstala a byla snad i šťastná. Neví někdo něco?
Každopádně převod životního příběhu na napínavé a neobyčejné umění skvělý.
Celé dílo je prodchnuto nespravedlností, němým vzepřením se, sňatku navzdory. Dodává to emoční napětí, pocit křivdy napříč celým dramatem. Každé „ale dyť budeš nakonec, děvčico, ráda“ nás ubíjí jako Maryšu a je k nevíře, že se nenajde vůbec nikdo, kdo by jí řekl „NE, hlópost je to, budeš po zbytek života neščastná“.
Maryšu chápeme snad všichni. Její dlouhý zoufalý odpor i její svolení, zoufalství. Velmi zajímavý je ale také její nesouhlas s Franckem, když se vrátí a chce s ní prchnout, kladoucí důraz na její mravní založení, které pak ale vede jen k dalšímu vyhrocení situace.
Mnohem více než, jak se říká,„bohaté hanák“ Vávra mě zaujala, vlastně překvapila krása hanáckého nářečí.
Knížka se četla snadno, i když v tomto případě bych asi radši dala přednost divadelnímu představení.
Kniha psana moravskym narecim coz hezky dokresluje celou povídku. Cte se dobre.
Maryšu jsem viděla jako divadelní představení asi před třemi roky. Až teď jsem se ale dostala k samotné knize a musím říct, že mě rozhodně nezklamala. I po tolika letech od vydání má stále více či méně aktuální téma, které chytne za srdce a s nebohou Maryšou nejde než soucítit.
Tak jako mnoho dalších čtenářů jsem měla strach z nářečí, jakým je kniha psána. Po několika málo stránkách jsem si na něj zvykla a a vůbec mi nevadilo. Naopak jsem si užívala onu zvláštní mluvu.
Zajímavý příběh divadelní hry, o které jsem slyšela ze střední, ale dostala jsem se k ní až teď ... jen to moravské nářečí pro mě bylo chvílemi horší na čtení ...
Maryšu jsem viděla nejdříve v Národním divadle ze Zuzanou Stivinovou a pak jako film s Jiřinou Štěpničkovou a moc mi ten smutný příběh vlezl pod kůži a knihu jsem už dlouho plánovala.Je to klasika,ale stále má co říci ... .
Myslela jsem si, že když je kniha napsaná v moravském nářečí, tak se mi bude špatně číst, ale po chvíli jsem si zvykla a příběh byl zajímavý.
Drama nevelké rozsahem, výrazné svým významem. Děj se soustředí na vesnici na konci 19. století. Láska mladé dívky musí ustoupit a dívka je kvůli majetku provdána za vdovce se třemi dětmi. Téma, které se s neochvějnou pravidelností objevuje na divadelních scénách i dnes na počátku 21. století a stále má svým divákům i čtenářům co nabídnout. Klasika, která stále žije.
2020/8
Na maturitu fajn (jednoznačné, prosté), na čtení se najdou lepší dramata. Možná by mě víc bavilo provedení na prknech.
Ačkoliv se mi dramata většinou nečtou moc dobře, Maryša se mi líbila. Na nářečí se musí zvyknout, ale díky němu je Maryša taková, jaká je.
Nenáročné čtení o zaprodání dcery. Skvěle popisuje život na vesnici a tehdejší dobu.
Je to klasika, co víc říct. Příběh je možná až příliš jednoduchý, stejně tak charaktery postav, ale opravdu mě bavilo, že hra je napsaná v moravském nářečí, což o dost zvyšuje její autenticitu.
Super kniha hlavně na maturitní četbu ... Velmi mě bavila, dej byl jednoznačný , jazyk srozumitelný a zápletka napínavá
Kniha se mi líbila, četla jsem to hlavně kvůli povinné četbě, ale příběh se mi opravdu líbí.
Maryša je úžasný příběh, protože naprosto přesně popisuje život na vesnici, pocity a cíle lidí a to, co se dělo naprosto normálně. Líbí se mi přidání jihomoravského dialektu, který přidává hře na věrohodnosti a přidání lidových písní. Dá se krásně číst a ještě lépe sledoval v divadle:)
Jedna z těch lepších knih z povinné četby. Moc se mi to líbilo. Nejvíce oceňuji Hanácké nářečí, kterým byla celá hra napsaná.