Maryša
Alois Mrštík , Vilém Mrštík
Maryša je jedním z klenotů české divadelní tvorby. Neustále přitahuje významné inscenátory a její inscenace patří velmi často mezi pozoruhodné divadelní počiny. Mimochodem patří mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách. Dnes její hodnoty dokážeme ocenit snad ještě více, než v době jejího vzniku.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha se mi strašně líbila. Dokázala jsem se vžít do postav a jejich problémů. Celý příběh mě tak nějak okouzlil a určitě se k němu vrátím.
Maryšu jsem nejen četla, ale i zhlédla v těšínském divadle. Stálo to za to. Maryša je natolik známá, že si myslím , že nemá smysl popisovat dějovou linii. Vybrala jsem ji proto, že zároveň ji dávám do čtenářské výzvy - Vávro nepij to kafe. Vypil ho a stalo se mu to osudným. Příběh je postaven na konfliktech - láska x nenávist, život x smrt, dogmatický
otec , který je hlavou rodiny a rozhoduje o osudu své dcery pouze ze svého pohledu, matka, která nemá odvahu se vzepřít a dcera, která nevidí úniku a nakonec se podvoluje. Cítíme jak toto venkovské realistické drama graduje k tragickému vyvrcholení vynuceného manželství.
Zavrávorá. Z jejich rozhodnutí. Má silně sirné rysy. Na máry. Za šrámy, mor bytí.
Ze začátku se mi do této knihy vůbec nechtělo, ale nezklamala. Po pár stránkách jsem si hezky zvykla na nářečí a četla se sama. Jako maturitní četbu doporučuji!
Jako maturitní četba je Maryša dokonalá. Krátký srozumitelný příběh, navíc historicky celkem věrohodný.
Pro někoho by mohla být překážkou nářečí a dialekt, ale po pár stránkách by to už neměl být problém pro nikoho.
„Bude to život k utopení.“
Četlo se velmi svižně. Člověk si ani neumí představit, jaká bezmoc to musela být, přesto je chování hlavních postav beze zbytku uvěřitelné a do jisté míry pochopitelné.
Občas se v současné literatuře a hlavně ve filmech setkávám se smutkem tak okatě vyjadřovaným - kvílení, pláč, trhání vlasů -, že tohle tiché soužení mělo násobně větší sílu a jako čtenáře mě úplně pohltilo.
Jedamane, no ještěže dnes už je to jinak. Chudák holka, v nikom nenašla oporu a i zastání..a ten její otec, grrr jako hodně jsem se u čtení rozčilovala, ale je to klasika tak mám zase jednu odškrtnutou.
Díky dceřině povinné četbě jsem opět po letech sáhla po klasice, která nestárne. Drama nešťastné lásky ukončené tragédií. Vzhledem k počtu stran a formě divadelní hry se čte dobře a rychle.
Slavné drama bratrů Mrštíků, kdy rodiče proti vůli své dceři jí pro peníze provdají za staršího vdovce Vávru. Ač otec Maryši posléze prozře, dcera mu svůj sňatek neodpustí a vše směřuje k závěrečné tragédii. Hra ukazuje tehdejší život na vsi a vztahy mezi lidmi, kdy majetek a "dobrá pověst" byla důležitější než skutečné city mezi dvěma partnery. Krásné hanácké nářečí dodává hře tu správnou atmosféru.
(SPOILER) Realistické drama bratří Mrštíků patří ke klenotům českého divadla. Divadelní hra řeší otázku mezilidských vztahů na venkově, předsudků a nucených sňatků, které byly kdysi běžné. Peníze byly často více než vůle člověka a ten byl za určitou sumu "prodán" jako dobytek na trhu bez ohledu na to, co by si skutečně přál, což někdy mohlo vést až k tragickému konci.
(SPOILER)
z Maryše jsem doposud znala jen mrazivý dialog u kávy. Tak jsem se rozhodla doplnit si mezery. Knižečka útla, barvitý popis scén, vesnické rostředí člověk doslova vidí před sebou. A příběh takový klasický..nejen v naší kultuře, v poslední době jsem četla o mnohých domluvených sňatcích po celém světě.
Sice Maryša miluje Francka, ale co je jí to platno ? tatínka by ještě přesvědčila, ale opět dochází k nepochopitelné tvrdosti matky..cožpak není taky žena ? cožpak nikdy nemilovala ? nebo možná právě ano, a proto je tak tvrdá na dceru...
Maryša odchází do mlýna a tragédie doutná a čeká na správnou chvíli...která přijde..
Musela či nemusela ? Otec nakonec podléhá a volá ji zpět. Ale její hrdost, zaťatost a hněv ji pobézejí jednak jinak...a až přímé ohrožení Francka dovede tragédii do zdárného konce....
Jen by mě zajímalo, jak dopadla - vězení ? trest smrti ? polehčující okolnosti jako třeba domácí násilí ?....
Maryšo, Maryšo...
Doporučuji a děkuji evelýny za nasměřování ke skutečné postavě, Marii Turkové- Horákové, kterou se autor inspiroval...
P.S. ještě jsem projela komenty a hodně čtenářů mělo problém s hanáčtinou...no..jelikož jsem studovala v Olomouci a nějaké hanáky jsem i vyvdala, mně naopak udělalo nářečí radost. A přeci patří k příběhu, lokaci i době...bez něho by to nebylo ono...ale ukázalo mi to jinou věc - když některé čechy (a možná i moraváky z jiné oblasti) takhle limituje hanácké nářeči, už chápu proč mnozí dnes mají problém i se slovenštinou...(poznatek z okolí, potvrzený mými školopovinnými dětmi...)
Další klasika do mého čtenářského deníku . Nadčasový , notoricky známý příběh , který je aktuální v každé době .
Knihu jsem měla přečtenou hned (za nějaké 2 hodiny), k maturitě doporučuji. Občas jsem měla problém z moravským nářečím, ale četla se naštěstí opravdu rychle, tak se to dalo zvládnout. Příběh pěkný.
Skvělá hra. Příběh rychle utíkal a někdy jsem připadala, že jsem její součástí. Hodně se mi líbilo, že to bylo napsané nářečím a ne normální češtinou. Bylo to pěkné ozvláštnění.
5 bodů z 10
Co se týče jazyka, jímž byla celá kniha napsána, jedná se o nářečí a jeho pochopení mně připadalo po celou dobu čtení dosti složité. Nemohl jsem si na způsob této knižní mluvy zvyknout, moc mi nechybělo a knihu jsem už málem na začátku vzdal. Na druhou stranu se v příběhu neobjevovalo velké množství archaismů, a tak jsem se přemohl, a i přes pro mě dosti frustrující nářečí jsem knížku přečetl až do konce. Samotný děj nebyl zase tak špatný, ale na tak poměrně krátký příběh se v něm objevilo dost postav. Také bych ocenil, kdyby mi kniha aspoň formou epilogu podala informaci o tom, co se s Maryšou stalo dál. Knihu bych doporučil těm, kteří nářečím mluví obvykle, nebo jim to alespoň nevadí.