Maryša
Alois Mrštík , Vilém Mrštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378243/bmid_marysa-t6a-378243.jpg
4
2614
2614
Maryša je jedním z klenotů české divadelní tvorby. Neustále přitahuje významné inscenátory a její inscenace patří velmi často mezi pozoruhodné divadelní počiny. Mimochodem patří mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách. Dnes její hodnoty dokážeme ocenit snad ještě více, než v době jejího vzniku.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem měla přečtenou hned (za nějaké 2 hodiny), k maturitě doporučuji. Občas jsem měla problém z moravským nářečím, ale četla se naštěstí opravdu rychle, tak se to dalo zvládnout. Příběh pěkný.
Skvělá hra. Příběh rychle utíkal a někdy jsem připadala, že jsem její součástí. Hodně se mi líbilo, že to bylo napsané nářečím a ne normální češtinou. Bylo to pěkné ozvláštnění.
Zajímavá hra s poutavým dějem u níž mi však vadí poměrně rychlý konec, který je trochu ve stylu "deus ex machina". Na druhou stranu však mohu vyzdvihnout původní nářečí, které jsem myslel, že mi bude vadit, nicméně bylo příjemným osvěžením. Celkově bylo pro mě toto dílo bratrů Mrštíků pozitivním překvapením, které mohu jen doporučit.
Jedna z nejzdařilejších českých divadelních her všech dob - Maryša - od bratrů Mrštíkových je realistická tragédie, odehrávající se na slovácké vesnici. Drama je rozděleno do pěti jednání (podle klasického antického schématu). Sledujeme zde příběh venkovské dívky Maryši, která je nucena provdat se za vdovce Vávru, čtyřicetiletého mlynáře se třemi dětmi. Maryša je však zamilovaná do chudého Francka, vojenského rekruta. Jenže proti rozhodnutí rodičů marno vzdorovat. A tak se z mladičké Maryši stává paní Vávrová... A protože se jedná o tragédii, je jasné, že hra končí tragickým činem... Zpočátku jsem se trochu obávala slováckého nářečí, ale záhy jsem zjistila, že se nejedná o výrazy, jejichž význam by nebylo možné snadno odvodit, což mě opravdu překvapilo. Hra se mi četla o mnoho lépe než kupř. Shakespearovy hry, toť ale přisuzuji prostředí a postavám, které mi byly o dost bližší než italští šlechtici a měšťané. Z mé strany veliké DOPORUČENÍ, výběrem této klasiky určitě neprohloupíte!
Klasika a moc se mi líbí původní jazyk. Vdaná, ale ne z lásky... Věčné téma. Mě se líbilo.
Cekala jsem malinko humornejsi dej, ale vubec nevadi. Dilo skvele, kniha se mi cetla dobre, velmi zajimavy konec, ja bych teda jednala jinak nez Marysa… :D
Tak jsem konečně přečetl dílo, na které Cimrmani ve svém Záskoku tolik odkazují. Čekal jsem to i kvůli nim možná krapet humornější, ale i tak jsem se celkem bavil. Maryši vám musí být líto a nakonec i pochopíte, co vlastně na konci udělá.
Skvělá záležitost, ze které mrazí - chování rodičů k vlastní dceři, jaké důsledky to nakonec má... Nářečí moravské vesnice sem patří a osobně si to nedovedu představit s jiným.
Klasický příběh s trošku netradičním koncem. Jak se říká - v jednoduchosti je krása.:)
Kvalitní jasná klasická divadelní hra. Problém může dělat jazyk. Na dobové diváky působila určitě silněji než na mě.
Taková krásná klasika. A ten jazyk! Na hromech líháme, na hromech vstáváme je toho potřeba? Musí to bét? Alespoň jednou za život doporučuji přečíst
Na to, že je to povinná četba, mě kniha příjemně překvapila. Asi nebude patřit k mým oblíbeným, ale je to kvalitní čtení.
Výklad z hodiny češtiny mě od čtení tohoto dramatu naprosto odradil, leč nakonec jsem Maryšu kvůli karanténě a nedostatku knih z povinné četby k blížící se maturitě přečetla. A překvapivě se mi to líbilo. Na české prostředí originální téma, postava Maryši je krásně hrdá a nezlomná, a moravské nářečí, kterého jsem se bála, bylo nakonec jednou z nejlepších věcí na celém dramatu. Jen ty příšerně podrobné scénické poznámky mě napřed neskutečně rušily. Vzhledem k použitému jazyku a době vzniku překvapivě čtivé, poutavě napsané - 4* s přehledem.
Zoufalý osud Maryšy, tragický příběh se smutným koncem - klasika, ke které není víc co dodávat.
(SPOILER)
Komentář obsahuje SPOILER.
Hra Maryša je zajímavá především svahou autorů co nejvěrněji v ní zachytit pristředí tehdejší moravské vesnic: od jejích typických občanů (jejichž charakteristika sklouzávala skoro k archetypům takových vesničanů) přes pedantsky předepsané prostředí, včetně mnoha nevyžádaných rad režii, až po moravské nářečí, kterým postavy mluví. Právě toto nářečí by myslím mohlo některé potenciální čtenáře/diváky odradit. Já sám jsem z něj měl strach, ale zbytečně. Mluva postav byla zcela srozumitelná, a také zábavná - je málo jiných literárních děl, kde by jste se setkali s podobným slovníkem (ovšem já měl tu výhodu, že s většinou specifických výrazů které se ve hře objevují jsem se ve svém kraji už setkal).
O Maryše se říká, že se nachází někde mezi realismem a naturalismem. Já v ní spatřuji určité znaky onoho fatalismu, pro který nemám naturalismus tolik v oblibě: snad každá postava Maryši je podřízena nějákému svému předurčení. Nikdo se nesnaží překazit před-zjednaný sňatek Maryši s Vávrou, dokonce i Maryša podlehne, a tuším, že je od začátku smířena s tím, že jednou Vávru otráví.
Musím přiznat, že jsem jako první viděla divadelní provedení, které mě docela bavilo, ale to bylo tak jediné. Když jsem se dala do čtení knihy, vůbec mě to nezaujalo, nebavil mě to, děj se děsně táhnul a já se celkově nemohla začíst. Jediné, co se mi líbilo, bylo téma toho, že si Maryša sama nemohla vybrat manžela, ale jinak to nebyl ničím originální a zkrátka bych to znovu nečetla.
Poněkud pochmurný příběh o špatném a domluveném manželství, ze kterého se stane noční můra pro celou rodinu. Hanácké nářečí plusem.
nadčasový příběh čtivý i po více než sto letech