Maryša
Alois Mrštík , Vilém Mrštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378245/bmid_marysa-hVH-378245.jpg
4
2607
2607
Maryša je jedním z klenotů české divadelní tvorby. Neustále přitahuje významné inscenátory a její inscenace patří velmi často mezi pozoruhodné divadelní počiny. Mimochodem patří mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách. Dnes její hodnoty dokážeme ocenit snad ještě více, než v době jejího vzniku.... celý text
Přidat komentář
Divadelní představení mám ráda, ale v psané podobě mi přijdou nesouvislá a málo přehledná. Myslím si, že jejich čtení není plnohodnotným čtenářským zážitkem - je to zkrátka jen scénář pro režiséry a herce. Proto se mi mnohem víc než samotná kniha líbil filmový záznam z divadelní hry, který jsem měla možnost zhlédnout.
Ze začátku mě to moc nebavilo, ae pak jsem v tom našla zalíbení, a když to celé zhodnotím, tak se mi ta knížka moc líbila!
Vynikající realistické drama s příběhem, který zaujme, a s hlavní hrdinkou, která vám může být milá i ne, ale je to ona a její psychologie, která je tak poutavá. Přistupoval jsem k této knize s mírný despektem, proto mě velice překvapilo, když jsem byl do atmosféry vesnice a do celého příběhu vtažen již prvními stránkami a vyplivnut až závěrečným slovem "Otrávila."
Velmi se mi líbí. Je perfektní. Děj je napínavý a mrzí mě, že končí a nepokračuje dál osudem Maryše :/
I když to byla povinná četba, mě se Maryša velice líbila. Přečetla sem ji za jedno odpoledne :) .
Maryšu jsem, stejně jako většina, četla hlavně kvůli povinné četbě. Tragický příběh o vynuceném sňatku, kde existuje jen bolest a smutek a kde žena nosí v srdci někoho jiného. V dnešní době dost ohrané téma, ale v tehdejší době naprostá pecka. Velmi mi o tomto díle a jeho problémovému nasazení jako divadelní hry pověděla knížka, kde je Maryša uvedena spolu s dalšími dvěma díly - Strakonickým dudákem a Našimi furianty. Po samotném díle je tam ještě komentář od profesora Františka Černého, který čtenáře pomocí citací z novinových článků a jiných zdrojů uvede do tajů okolo tohoto díla. O problémech, inspiraci a o tom, jak Maryša posunula českou tvorbu zase o něco dále.
Četla jsem i hezčí knížky, ale aspoń měla Maryša děj který se dal pochopit (s čímž někdy mívám u povinné četby dost problém) :)
Po pár komentářích zde jsem myslela, že to bude něco... no, prostě kravina a překvapivě mě to docela bavilo. Mám ráda vesnickou tématiku a téma tohoto drama má každému co říct. I když v současné době se ke stejnému závěru dochází možná díky jiným podnětům než je vynucené manželství rodiči.
Mám rozhodně plánu si ji za nějaký čas zase přečíst.
Četbu k maturitě docela flákám a tak jsem se zase donutila vzít do rukou aspoň nějakou hru (pár stránek, pár řádků a tak).. Vlastně jsem nevěděla o čem to bude (a to i když jsme to probírali-aspoň myslím).
Zezačátku jsem knížečku odkládala každou chvilku, protože mě to tedy vůbec nebavilo. Večer jsem si k tomu ale na chvilku lehla a přelouskala jsem to raz, dva.. Žádný zázrak, ale myslím si, že v divadle by to mohlo být docela zajímavé. Je tedy pravda, že už jsem četla lepší, ale stejně.. Myslela jsem si, že to bude naprostá hrůza (tento pocit přetrvával ještě asi prvních dvacet stran, které pro mě opravdu byly k nevydržení), ale nakonec bych řekla, že to je zlatý průměr (tady v hodnocení to tedy bude lehký nadprůměr).
Nesouhlasím s tím, že Maryša při čtení neosloví. Není v kánonu českého dramatu jen tak pro nic za nic, ale pro to, že je to unikátně intenzívní drama. Děj je krásně vystavěný a dává nám sledovat postavy a jejich tragédie, při nichž se lidsky lámou až to praští, velmi intimně. Skvostný je jazyk autorů, jejichž dialogy kromě regionální venkovské atmosféry navozené skvěle zpracovaným nářečím srší obrovskou silou při střetech tak mohutných osobností, jakými jsou (ať v dobrém či zlém) Maryša, Francek, Lízal i Vávra. Při tom snad jen okoralé srdce může zůstat nerozjitřené. Scény, kdy se Maryša vzpíná k poslední vlně odboje, ovšem se smutnou jistotou své prohry, nebo kdy Lízal v hospodě rozkrývá své zubožené svědomí, nabízejí takovou dávku lidství, že je možné číst je s velkým požitkem znovu a znovu.
Vnitřní sílu Maryši dokazuje již to, kolika jevištními interpretacemi dokázala oslovit diváky, v kolika různých historických kontextech fungovala. Jen je nutno dát si pozor na to, že zdaleka není jen o zaostalém hamižném venkově, ale o věcech mnohem univerzálnějších.
Dodatek: poznámky o tom, že kniha je nuda, ale divadlo může být/je dobré poukazují na to, že se drama číst neumí a že člověk potřebuje, aby za jeho myšlení, fantazii a empatii pracoval režisér. Což nemyslím nijak útočně. Číst drama se neučí ani nenosí, takže těžko čekat od čtenářů zázraky.
Jako čtení to asi moc neosloví, ale kdo viděl představení ve Zlínském divadle, chápe proč dávám 4*
Docela zajímavý příběh.