Maryša
Vilém Mrštík , Alois Mrštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500182/bmid_marysa-vP1-500182.jpg
4
2606
2606
Realistické drama z vesnického života. Divadelní hra. Titulní hrdinka dramatu, dcera sedláka Lízala, miluje chudého čeledína Francka. Francek musí na vojnu a mezitím provdají rodiče Maryšu za vdovce, mlynáře Vávru. Manželství, uzavřené jen pro peníze, je nešťastné. Když se Francek vrátí z vojny, dochází za Maryšou a vybízí ji, aby s ním utekla. Ale Maryša odmítá – jsou v ní zakořeněny mravní zásady vesnice. Poté co však Vávra Francka postřelí, Maryša svého muže otráví.... celý text
Přidat komentář
Tuhle knížku by si měl přečíst každý - dobře, není to to nejlepší, co jsem kdy četla, ale propána, zabere to hodinku a má to smysl! Příběh o zvrhlé společnosti na vesnici, o smluveném manželství, které se nevydařilo, o penězích, lásce, nenávisti. Krátký, leč výstižný. Doporučuji! :)
Příběh Maryši mě zaujal, už když jsem ho viděla v divadlo, což byl taky jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla si tuhle knížku vybral jako povinnou četbu k maturitě.
Trošku mi vadilo nářečí, ale příběh byl velmi dojemný a knížka měla rychlý spád.
Přečetla jsem za jeden den.
Knihu jsem četla jako povinnou četbu, takže jsem toho moc neočekávala, ale byla jsem velmi příjemně překvapená. Skvělý nápad, výborně sepsaný... kniha má v některých ohledech i hlubší přesah do současnosti.
Smutné. Několikrát jsem viděla jako divadelní hru, ale s knihou se to dá srovnat. Závěr vždy stejný. Myslím, že se k dílu vracet nebudu.
Děj mi možná zkazilo to, že jsem dopředu věděl, jak hra skončí. Mrštíkové určitě skvěle zobrazili rodinné a sňatkové poměry, které jsou pro nás v moderní době nepředstavitelné a za to jim veliký dík. Na druhou stranu mě dílo příliš nezaujalo a vlastně jsem byl nakonec rád, že rozsah byl takový, jaký byl.
Nebýt povinné četby, tak tu knížku nikdy do ruky nevezmu. Překvapivě patřila mezi ty zajímavější :-)
Knihu jsem měla v povinné četbě a moc se mi do ní tedy nechtělo, ale mile mě překvapila. Výborně se čte je poutavá a mně přišla i vtipná. Mnozí také ocení, že není nijak dlouhá ani myšlenkově náročná.
Čtenářská výzva 2015 - KNIHA, KTERÁ BYLA NAPSÁNA PŘED VÍCE NEŽ 100 LETY
Četla jsem ji už ve škole jako povinnou četbu a znovu mne ta kniha uchvátila, bratřk Mrštíkové prostě nezklamali... kniha se čte úplně sama... i když jsou sem tam velmi stará moravská slova, tak se mi četla kniha dobře :-) ...
Knihu jsem přečetla za pár hodin, přišla mi docela zajímavá. Trochu mě štvalo že je to napsané jako scénař k divadelní hře.
K této knize jsem se dokopala z důvodu povinné četby... tedy, jedná se o zajímavé dílo, které překvapuje svým extrémním pesimismem. Dost jsem narážela na problém s pochopením některých moravských slov. Samotné čtení pro mě nebylo záživné, ale alespoň jsem se dozvěděla, jak "drsně" to dříve chodilo, jinak mi tato kniha mnoho nepřinesla.
Nemohu říct, že by mě tato kniha nějak nadchla, přesto mi ale ukázala obraz dřívějších způsobů, mravů a nářečí (za to si ji cením).
Na tuto hru jsem narazila vlastně jen pro to, že se vyskytuje v kánonu povinné četby k maturitě. Divadelní hry mám ráda, tak jsem se s chutí pustila do čtení. Bohužel po pár stránkách nastalo obrovské zklamání. Děj není nijak originální, něco podobného se vyskytuje v mnoha jiných hrách a je to napsané daleko lépe. Při čtení mi také vadil jazyk, kterým je to psané. Hanácké nářečí bylo pro mě opravdový oříšek. Možná nejsem na tuto knihu dost zralá, abych ji ocenila tak, jak si popravdě zaslouží. Bohužel, nelíbilo se mi to.
Četla jsem to kvůli škole, byla to ztráta času. Na jednu stranu odvážná myšlenka na svou dobu, ale knihu psanou nářečím už nikdy víc...
Knížka, kterou jsem otevřela díky škole. Byl to takový střed, ani ne špatné ani skvělé. Přesto dalo se to číst a ani bez nějakých protahů, které jsem tak trochu čekala. Příběh byl až fascinující, protože v dnešní době si to neumíme představit, v minulosti to tak chodilo, jak na běžícím páse. Jak smutné. Ale jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst. :)
Skvělá kniha, ve které se člověk dozví, jak to dříve chodilo s uzavíráním manželství, či o lhostejnosti rodičů.
Četl jsem, že Maryšu koncipoval Alois původně jako román a popravdě bych si ten možná přečetl radši. Pokud by to byl ale striktně realistický román, možná bych přeci jen zdráhal. Maryša je výborná postava a je důvod, proč se z ní stalo jedno z nejznámějších jmen české literatury. Nářečí pro dokreslení atmosféry mi nevadilo, ale pravdou zůstává, že i při zasazení do prostředí kterékoli české vesnice bych četl dílo stejně. Já totiž Maryšu nečetl moc jako realistické drama, spíše jsem v něm vnímal obecně platné zásady a s přimhouřením oka by se příběh dal zasadit do kterékoli doby a kteréhokoli prostředí a s drobnými úpravami by fungoval. Úpravy, to je přesně to, co mi celou dobu běhalo hlavou – jak bych co pozměnil, kde bych čemu dal jiný význam. Právě proto říkám, že bych chtěl vidět Maryšu jako román. V něm by snad i musela fungovat trochu jinak. Neříkám ale, že mi přišlo drama špatné, naopak – dílo, které mě donutí se nad ním zamyslet, hledat skryté roviny a inspiruje mě, si jistě zaslouží plné hodnocení.
Divadlo mne moc nebere a repliky z tého hry zná nejspíš každý.
Z tehdejšího hlediska těžký zločin, dnes běžné a proto již tak nešokující.
Nebojím se říci až naivní.
Hm nevím co na tom nějak extra obdivovat.
Oslavný epos Stammela tím pádem zcela logicky nechápu. Co mělo koho omámit a pobouřit zároveň? Její čin? to, že žila tak, jak to bylo tehdy normální - prostě s tím, koho mít musela a ne chtěla? To bylo prostě běžné a miliony žen to snesly... proto nějak nechápu proč bych jakož jednu, která to skoncovala a "osvobodila se" měla obdivovat.
Nářečí rozumím, protože z tama mámrodinu, nemyslím že by byl někdo až takový ignorant, že by nechápal tamější slovíčka.