Máslem dolů
Petr Šabach
V novele Máslem dolů se Petr Šabach tentokrát zamýšlí nad otázkou, proč vás nějaké vlezlé okolnosti stále nutí měnit plány a odkládat odpočinek, který byste tolik potřebovali, na dobu neurčitou. Váš krajíc chleba s máslem se opět dává do pohybu a nezadržitelně se řítí k zemi. Můžete nějak ovlivnit, aby jako tolikrát předtím nedopadl namazanou stranou dolů? Dva staří přátelé se o to v poslední Šabachově novele přece jenom pokusí...... celý text
Přidat komentář
Miluju vsechno, co Sabach napsal, nejinak je tomu u teto knihy. Navic vymyslel skvele reseni, jak se vyhnout prevraceni rohliku s marmeladou! To chci!
Moc jsem se bavila. Pro mne je to "dvojka" hned po Občanském průkazu. Vtipné, čtivé, o životě.
Cekem průměrné vyprávění,poslouchla jsem audio Hanák-Genzer,chvílema nudné,pak trochu ujeté,ale dalo se to poslouchat.
Od knihy jsem nic nečekala a možná proto mě mile překvapila, čtivé, zábavné, pro mě jedna z těch lepších Šabachových..
[audiokniha]
Petr Šabach je mistr lidskosti, naznačené moudrosti, jemného humoru a rozhodně vlastnil velice originální pozorovací schopnosti.
Obyčejný, všední život v jeho příbězích dostává jakýsi čtvrtý rozměr shovívavosti, nadhledu, pohody i pokory ve chvílích kritických.
Nikdy jsem ho nečetla, jen dávám do ucha. Tato je v podání autora a podobně naladěného Tomáše Hanáka naprosto jedinečná. Občas se objeví slabší místo, ale dá se odpustit :o)
Má třetí kniha od tohoto autora a zatím jasně nejslabší.Scény s Kazanem a režisérem Synkem zaváněly trapností.40%.
Knížka z reálného života , všechny ty nástrahy osudu jsou brány s humorem, dokonce i tak závažné téma, jako úraz malého Míši se změní v komedii.
A můj rohlík se pořád kácí , protože ten talířek , co ho vynalezl Evžen se ke mě ještě nedostal...
První má kniha od Petra Šabacha, jeho myšlení a způsob psaní mi začínal sedět od cca 30té strany a pak už to jelo. Kniha se mi velmi líbila, náhodou má svou hloubku a občas jsem se i na delší dobu zamýšlela nad jeho historkami.. Dala bych 4,5 hvězdy :-)
Petr Šabach je pro mě srdcovka, ať napíše co chce, líbí se mi to. Jemné, inteligentní, úsměvné počtení. A tady v této knize bohužel i smutné zjištění o jeho nemoci.
Kniha se mi velmi líbila. Přiznávám, že ze začátku jsem se jí trochu bála, protože jsem si říkala, že to bude takové sentimentální kecání starých dědků o tom, jak dřív bylo líp. Ale nakonec jsem byla příjemně překvapená.
Skvělá knížka, která v nadhledu ukazuje, jak je život jednoduchý, jen to v tu chvíli nevídíme a neuvědomujeme si to.
„Přemejšlím o tom, kam se asi tak může ubírat váš den, když ho zahajujete s Veselou krávou.“
Petr Šabach ve své optimální formě. Možná nejde o genius loci české prózy, ale pro mě osobně bezkonkurenčně to nejlepší, co tuzemská produkce v současnosti nabízí. Úsměvné, milé a chytré. Kouzlem románu (nepočítám-li Arnošta, jenž je antikvářem vlastní knihovny), je především nejednoznačný vztah otce, dcery a vnuka. Nejde o nějaké existencionální drama či rodinnou taškařici, ale jednoduchou lidskou komedii s malinko vážnou tváří.
Zvláštností je, že zápletka se tady moc neřeší. Lépe řečeno řeší, ale na cirka čtyřiceti stranách před koncem. Což je u stoosmdesátistránkové knihy možná trochu pozdě. Ale jak na podobné natahovačky často nadávám, tady mi to paradoxně nevadilo ani v nejmenším. Šabacha zpravidla nečtu pro zápletku, ale pro tu omáčku kolem; pro postavy, které tak nevšedně vykresluje, a kratičké životní peripetie, se kterými se pak dotyční musejí vypořádat. A v tomhle ohledu opět nezklamal.
Knížečka malých rozměrů, kde se čtenář dozvídá o dvou starších kamarádech Arnoštem a Evženem.. Arnošt pracuje v maličkém prostoru, kde si třídí knížky a sní o tom, že si otevře velkou knihovnu. Jeho kamarád Evžen si s ním často povídá, a jsou nerozlučitelní kamarádi. Často spolu debatují a zároveň doplňují jeden druhého. Arnošt je více při zemi a snaží se tam držet i Evžena, který si dává patentovat talíř s držákem na rohlík, nebo si pořídí protiatomový kryt. Na konci knížky však zjišťujeme, že hlavním příběhem nejsou kamarádi, ale Arnoštova rodina, včetně jeho dcery a vnuka. Začíst se do této knížky, bylo velmi obtížné, protože je psaná stylem hospodské řeči viz. slovíčka - ikskrát- , nebo slovní spojení- nekecej to de, já ho ty vole málem zabil....Navíc souhlasím s názory, že první polovina byla nudná a teprve v druhé polovině se člověk začte.
Knížku jsem dočetla z povinnosti, protože nerada nechávám rozečtené knihy. Můj vkus to není, čekala jsem více humoru, (2,5 hvězdičky). Zaokrouhleno k nevyváženosti příběhu dávám 2
Nejdříve jsem vykulila oči na netu, kde psali, že pan Šabach už není, pak jsem celou neděli u uklízení, žehlení a vaření koukala na Pelíšky a pak poslouchala Hanáka, večer s touhle knihou zapadla do postele - prostě takový malý pozdrav nahoru - psal úžasně a je ho škoda, sakra...
Po prvních kapitolách jsem si říkala, proč má někdo potřebu psát ( a jiný zase číst) o chlapském tlachání nad pivem. Kdybych knihu neposlouchala v audio podobě během provádění monotónních činností, rozhodně bych ji velmi brzy odložila. Časem jsem si ale zvykla a na Arnošta s Evženem se i trochu těšila. Hodně mi to zpříjemnil Tomáš Hanák a vlastně i sám Petr Šabach.
Dva staří kamarádi Arnošt a Evžen mají svůj svět. Scházejí se často u Arnošta a tam v pokoji mezi knihami, kde se čas skoro zastavil, vedou své dialogy o všem možném. Už si nedovedou představit život jeden bez druhého. Nežijí ale jen vzpomínkami. Arnošt je také syn, otec a dědeček... Je to ze života, ale Opilé banány nebo Babičky se mi líbily o trochu víc.
Autorovy další knížky
2005 | Hovno hoří |
2006 | Občanský průkaz |
2010 | Opilé banány |
2012 | Království za story |
2009 | Babičky |
Audiokniha moc pěkně čtená T. Hanákem a autorem P. Šabachem se mi moc líbila. Občas jsem se smála i nahlas.