Matěj maluje mapy

28.10.2020

O téhle knížce bych řekla, že by si ji měl přečíst každý, mně osobně se tak vryla pod kůži, že na ni jen tak nezapomenu, patří asi k tomu nejlepšímu, co jsem za celý rok přečetla.
Matějovi je 16 let, má poruchu autistického spektra a je známý tím, že kreslí mapy, většinou plány MHD měst existujících, ale i smyšlených, do mapy však přetvořil například i historii českých zemí.
Cesta k tomu, aby Matěj našel, co ho naplňuje a uspokojuje, a aby se tím nejlepším způsobem, jak to jen dokáže, včlenil do společnosti, byla neskutečně trnitá. Zásluhu na tom má především maminka Michaela, která se nevzdala a neustále hledala způsoby, jak Matějovi i své rodině život usnadnit. Stálo to spoustu sil a energie, ale povedlo se, Matěj absolvoval s pomocí asistenta první i druhý stupeň základní školy a nyní je přijat na střední školu.
Příběh rodiny Hoškovy ve mně rezonuje v několika ohledech. Předně neskutečně obdivuju maminku Michaelu, co všechno dokázala, jak pevnou měla vůli a sílu to nevzdat, i za cenu naprostého vyčerpání a občasných drsných pádů na dno. Stala se pro mě vzorem v tom, že výchovu nemám vzdávat, že se musím pořád snažit. Dále mě překvapilo, jak i v dnešní době dokážou být někteří lid zlí, zákeřní, jak se druhým, kteří mají nějaký handicap, posmívají, ponižují je, hází jim klacky pod nohy. Na druhou stranu ale existují i ti, kteří skutečně pomáhají, často i naprosto nezištně.
Příběh Matěje se bude odvíjet dál, nastanou jistě nové překážky, proto držím rodině všechny palce, aby se vše dařilo co nejlépe!
Knížka je dokonalá i graficky, protože obsahuje obrázky Matějových map, které jsou prostě fascinující!
Více na www.maappi.cz
***
"Není žádnou nadsázkou, že mapy se staly pro naši rodinu bohem, ke kterému se denně modlíme, protože nám umožnily pochopit naše do sebe uzavřené dítě a navést ho na tu správnou cestu, která mu nabízí komfort a bezpečí. Mapy udělaly z kluka, který nikdy neměl mluvit, číst, psát a počítat, dnes čerstvého středoškoláka."
***
"Vlna emocí, která nás [po Matějově přijetí na střední školu] zavalila, se nedá slovy popsat a vlastně stále nemůžeme věřit, že náš kluk, který úvodní část svého života jen proplakal, poté prokřičel, pak protloukl pěstmi, který nikdy neměl mluvit, číst, psát, který se utápěl v úzkostech a kompulzivních stavech, dnes stojí na prahu nové etapy, která ho integruje a dokazuje, že se to nikdy a s nikým nemá předem vzdát."
***