Matka
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183302/matka-183302.jpg
4
2145
2145
Druhá protifašistická hra Karla Čapka z roku 1938 ukazuje drama matky, která již ve válce přišla o manžela a téměř všechny syny. Nejmladšímu synovi proto zakazuje narukovat, aby neztratila i jeho. Svůj názor změní, až když v rádiu zaslechne, že se nepřítel nerozpakuje vraždit malé děti a tehdy sama vloží synovi zbraň do ruky a vyšle ho, aby s nepřítelem bojoval.... celý text
Přidat komentář
Obrovský konflikt dvou neslučitelných světů - mužských hrdinů (synů a manžela) a ženy-matky. Ji nezajímají jejich hrdinské činy, ona je chce mít doma, živé. Oni zase vnímají její péči jako omezující (což vlastně opravdu je).
Je určitě zajímavé srovnat tohle „staré“ uspořádání rolí s dnešní emancipací a ženami, které se chtějí samy realizovat a snaží se nějak vybalancovat svoje zájmy a péči o rodinu. Co je lepší? A pro koho? Nu, podumejte si. Ono to zdaleka není tak jednoznačné ani černobílé.
---
úryvek:
MATKA: Ať dělají něco užitečného... něco, při čem se nemusí umírat. Kdybys věděl, co jsem se nastarala, abych je mohla poslat do těch škol – A vidíš, co z nich mám!
OTEC: Nu, dušinko, myslím, že s nimi můžeš být spokojena, ne?
MATKA: Já vlastně nevím. Připadám si jako slepice, která vyseděla orly; sedím při zemi a kdákám strachy, když jeden po druhém vyletují.
(....)
OTEC: To víš, drahoušku: jsou už velcí – a mají své vlastní zájmy, ne?
MATKA: Ale já jsem měla vždycky jenom jejich zájmy, rozumíš? Vy všichni, vy jdete za svými věcmi, za svou ctí, za svým posláním, já nevím za čím velikým, já tomu ani nerozumím. Ale já jsem šla jenom za vámi. Já jsem neměla žádné jiné poslání než vás. Já vím, nebylo to nic velkého: jen se starat a milovat – Ale když jsem vám, pěti dětem, nesla na stůl mísu jídla, bylo to pro mne jako bohoslužba. Ondro, Ondro, ty nevíš, jak je tam po tobě prázdno!
Kniha sa jednoducho čítala a prekvapilo ma, ako dobre bolo toto dielo napísané. Nesie silnú myšlienku a počas čítania je často ťažké zadržať emócie. Veľa z nás uznáva ľudí, ktorí položia život za svoje presvedčenia. Máloktorí však pomyslia na trápenie manželiek a matiek. Je to veľmi dojímavé dielo a mal by ho prečítať každý človek, ktorý si nemusí uvedomovať, aký je život z pohľadu matiek.
Kniha se mi dobře četla. Často oplakáváme válečné hrdiny. To je v pořádku. Ale kdo oplakává jejich matky, sestry, manželky a milé? Matka z této hry byla skutečná hrdinka.
Tak tohle je prostě jedna z mých oblíbených her. A první Čapek, kterého jsem v šestnácti četl. Od té doby už několikrát a pořád je co objevovat. A Čapek je jediný český autor, kterého načítám skoro celého. Na Čapkovi a tedy i na Matce je úžasné, že přestože ji aktuálně tvořil po válce a je to bezpochyby protiválečné drama, tak ve skutečnosti je strašně nadčasové a platné pořád. A navíc se rozhodně nedotýká jen protiválečné literatury, ale i obecných lidských vztahů.
Do této hry jsem se pustila jako do protiválečného dramatu, ale našla jsem v ní daleko víc. Čapek velmi citlivě rozebírá sílu, hloubku a nekonečnou pravdu toho, co to znamená být matkou se všemi radostmi i strastmi, se kterými se matky v průběhu lidských dějin musejí potýkat, ačkoli jako ženy nemohou nic ovlivnit a mužskému světu, jak sám autor opakovaně zdůrazňuje, nerozumí.
Hra je vystavěna na stále se opakujících dialozích, které jsou ve své podstatě pořád o tom samém, přesto pokaždé podané jinak, přesto pokaždé hlubší, dynamičtější, citlivější a dramatičtější, a právě v tom lze spratřovat Čapkův umělecký styl. Jako spousta jiných Čapkových děl, i tohle je nesmírně nadčasové dílko a má potenciál se Vás dotknout, protože si u něj nejednou řeknete, že to, co čtete, je krutá a bolestivá pravda, lhostejno, na čí stranu argumentace se přikloníte. Čapek byl jednoznačně literární genius.
Čapkovo geniální drama...
Na miniaturní ploše se odehrává bolestivá tryzna matky, která doplácí na egoistický a hloupý mužský svět, kvůli kterému vždy trpěli a dosud trpí milióny lidí na celém světě.
Mužská ješitnost a neschopnost se domluvit bez použití zbraní, na úrovni divošských kmenů, pro které život a smrt jedno jsou.
Oproti ní stojí matka se svým ženským pojetím světa, s rodinou a láskou k životu, který žena vždy daruje a je mnohdy ochotna mu zasvětit celý svůj život a být tak šťastná...
Vyprávění formou dialogů nám dává možnost volby, přiklonit se k jedné, či druhé straně. Uvědomit si svoje vnímání světa, svůj morální kredit.
Příběh je jednoduchým příkladem mužského diletantismu, který stojí nad veškerou humánností člověka, jeho inteligencí a schopností lásky.
Text je bolavý a krutý, velice umělecky ztvárněný, ale zároveň čtivý a silný svojí zpovědí několika málo osob, stojících proti sobě v jednom zšeřelém pokoji.
Čapkova verze lidské nepokory k životu. Překonatelná jen velice těžko...
Bylo mi Vás tak moc líto, Dolores...
Jedna z mála knih, která vás uchvátí již od první stránky. Možná je to formou, možná tématem a možná i magickým realismem, který se v české literatuře neobjevuje příliš často.. Knihu přečtěte jedním dechem a ještě dlouho potrvá, než na ni přestane myslet..
Myslím si, že lepší první setkání s panem Čapkem jsem si nemohla přát, když tedy nepočítám Dášeňku čili Život štěněte. Matka je jakousi zpovědí každé ženy, která přichází o své nejbližší, o své děti. K čemu je válka, když po ní zůstane jen smutek, prázdno a uplakané matky? Karel Čapek v této kraťoulinké hře dokázal skvěle popsat bolest a utrpení při ztrátě nejbližších a také nesmyslnost války, která je vedená kvůli hrdinství. Již teď se těším na některou z dalších divadelních her pana autora, ale Matka pro mě zůstane navždy jakýmsi srdcovým dílem, tím prvním, co jsem od něj četla. Už jen těch pět písmen: MATKA mi navždy zůstane v paměti. Být matkou je radost, ale i utrpení a obětování. Nemohu jinak, než tuto divadelní hru doporučit s nejvyšším hodnocením 5/5.
Mé první setkání s Čapkem a překvapilo mě, jak se mi hra líbila. Pro mě to byl emotivní příběh matky, která se nechce vzdát svých dětí a vypustit je do světa, kde se můžou zranit, dokonce zemřít. Ale chránit je donekonečna nemůže - synové chtějí prožít život po svém.
Kdysi jsem viděla inscenaci. A pak jsem hru četla. Takže jsem věděla, co mě čeká. Jenže tehdy jsem nebyla matka...
Připadám si jako slepice, která vyseděla orly, sedím při zemi a kdákám strachy, když jeden po druhém vylétají. Někdy si říkám: to nesmíš, nesmíš jim překážet... Je hrozné, co se z člověka stane, když je mámou...
Já jsem neměla žádné jiné poslání, než vás. Já vím, nebylo to nic velikého. Jen se starat a milovat...
Ten konec mě rozsekal. Kdysi to byla možná jen hra. Teď, když matka čte o matce - to byla čistá rána přímo do srdce... Protože to chápu. Protože to nechci chápat. Protože to bolí.
...řekni mi, jak se mohou lidé tak strašně nenávidět?
Nadčasové, jako všechny Čapkovy hry. Hluboce pravdivé. Bolestné. Burcující.
...já měla svůj domov - a to jste byli vy. Tak mně vyložte, proč zrovna já, proč jsem to vždycky já, proč po celé dějiny světa jsem to jenom já, já máma, já ženská, kdo musí tak hrozně platit za vaše veliké věci...
Nebylo to pro mě první Čapkovo drama, již dříve jsem četla Bílou nemoc. Obě díla mi připomněla, jak můžeme být rádi, že v dnešní době nemusíme čelit žádným velkým ozbrojeným konfliktům a vstup do armády, či vojska je jen dobrovolné rozhodnutí jedince. A i když jsem bohužel věděla, jak dílo končí, když jsem ho přečetla celé, stejně mě tento překvapivý konec určitým způsobem zasáhl. Takže pokud hledáte něco na povinnou četbu a můžete sáhnout po něčem z Čapkovy dílny, určitě doporučuji.
Smutne, obzvlast kdyz ma clovek deti. Ve 3. dejstvi uz me premlouvani muzskeho osazenstva zacinalo docela stvat. Proste jak s hrdosti umrit za svou (prevazne zbytecnou nebo nesmyslnou) pravdu na 100 zpusobu...
O tomto díle jsem se dozvěděla na Databázi, prohlížela jsem knihy, které je možné stáhnout jako eknihu. Velmi zajímavé dílo, téma je pěkně zpracované, typické rysy práce Karla Čapka - kritika války.
(SPOILER) Kdybych vůbec nevěděl kdo Čapek je a co si myslel, nejsem si zcela jist, zda bych vůbec Matku označil za "protiválečné drama". Závěrečná pointa sice chce vyjádřit, že za určitých podmínek je válka přípustná (o čemž by mohl mít dr. Galén určitou pochybnost), ale vyzní jakože se vlastně matka celou dobu mýlila a opravdu měla veškeré záležitosti přenechat mužům, kteří "chápou" větší kontext a matčiny selské hodnoty, v čele s láskou, opravdu nejsou tak důležité. Naopak ona byla jen uzurpovačná a manipulativní. A to mi vadí, když vím, že opak je zprvu velmi dobře vyjádřen, ačkoliv příběh Matky připomíná spíše náhodnou demonstraci myšlenek než komplexní hru typu Bílá nemoc. Takto se Čapek, dle mého, vůči fašismu nijak ostře nevyhradil a co hůř, proti též nadnesenému komunismu, který jinak brilantně kritizoval.
Kdo může říct o obětech války více než matky? A kdo má právo rozhodnout, kdy je obětovat život významné a hodnotné a kdy už pošetilé? Stojí vědecký pokrok a lékařská pomoc za obětování lidského života? V jednom z Čapkových nejlepších děl proti sobě stojí pohled těch, kteří neváhají obětovat život pro svoji věc, a pohled matky chránící v prvé řadě svou rodinu. Na čí stranu se postavíme, čí pohled a ideály jsou nám bližší, je naše osobní rozhodnutí, není ovšem na škodu zamyslet se i nad druhým názorem.
Jsem si po Bile nemoci říkala, že si od Čapka znovu přečtu něco méně znepokojivého a něco méně na zabití ( svoje), třeba Zahradnikuv rok, nebo Dášeňku, ale jak jsem začala po té " jeho poličce " v knihovně motat dopadlo to úplně jinak. Na divadle jsem to bohužel nikdy neviděla, což mě nyní o to víc mrzí, protože vím že bych to teď už taky nemusela přežít. Tak lehce popsat tak silné pravdy, s takovou až eleganci a nadhledem....Četli jsme to s manželem v jeden podvečer a můj muž prohlasil, že už mě odhalil, prý ho chci regulérně zabít.
Štítky knihy
mateřství matky a synové protiválečná dramata česká dramata klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Příliš vykonstruované na výsledný efekt, mám raději plnokrevnější "příběhy".