Matka

05.01.2017

Snad až přespříliš vyhrocené drama o matce, jejíž synové neodvratně kráčejí vstříc jisté záhubě. Je mi jasná autorova myšlenka, ale přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že tentokrát byl Čapek explicitní až moc.

13.11.2016

Čapek je prostě pan spisovatel a jeho díla ani nejde hodnotit. Mě se Matka moc líbila, i děj mi přišel velice zajímavý. Je to jedno z těch lepších děl, co jsem zatim četla.

27.09.2016

Už opravdu poté, co jsem si přečetla různé komentáře, nemám co dodat, vše bylo řečeno. Snad jen to, že Čapek je prostě fantastický autor a já bych si moc přála, aby žil v dnešní době. Zajímalo by mě, jakým směrem by se jeho tvorby ubírala, jak by se změnil styl jeho psaní.

01.09.2016

Zase utvrzení, že Čapkovy knížky se mi prostě líbí, ať už je to próza či drama. Pěkná ukázka nesmyslnosti války, do které se musí zapojit i ten, který je vyloženě proti ní a tím se stává její součástí. Dále srážky mužského a ženského myšlení, které v něčem prostě shodu najít nemohou (rodina=všechno x větší zájmy ve prospěch státu a národa), a do toho mateřský cit, neopětovaný v takové míře, v jaké by si zasloužila.

Kratičká knížka, která má spoustu do sebe.

31.08.2016

Kromě Války s mloky jsem na gymplu Čapkovi nevěnoval moc pozornosti, i když návštěva jeho domu ve Strži u Dobříše mě nadchla. Pokud jde o Válku s mloky, moc se mi líbila. O pár let později jsem se dostal k Hordubalovi, se kterým to bylo o trochu horší. A pak asi po dva roky nic... Až najednou jdu do knihovny, plánuju si půjčit nějaké věci, a najednou narazím na hry. A tak si naprosto nečekaně odnáším domů Othella, Jindřicha V. a Matku. Othello byl super, k Jindřichovi se teprve dostanu a Matka... Úžasná!

Čapek se plným právem může pyšnit přídomkem "světově uznávaný autor". Nebojím se Matku označit za geniální dílo hodné velkého spisovatele. To, jak Čapek vylíčil pocity matky, je až neuvěřitelné. Přestože mi do rodičovství ještě několik let zbývá, dokáže se člověk neuvěřitelně vcítit do děje a myšlení jednotlivých postav, zejména matky. Matčiny rozhovory s jejími mrtvými syny, manželem a posléze i otcem jsou dechberoucí, plné patosu a filozofie (v pozitivním slova smyslu), ale vůbec ne kýčovité. Člověku až nahání husí kůži.

V tomhle díle se objevuje tolik zajímavých výroků. Nejpamátněji se mi do paměti vryl ten, ve kterém matka praví, že válka není pouze "mužskou záležitostí", ale i "ženskou" a "mateřskou". Je cosi vznešeného na sousloví "padnul za vlast", ale zajímají někoho pocity rodičů zemřelých?

Dílu na atraktivnosti dodává i doba, kdy spatřila světlo světa. Čapek tušil, co jednou přijde. Podle mě se spousta rodin v době všeobecné mobilizace a Mnichova najednou ocitla ve stejné situaci jako matčina rodina. A každý rodinný příslušník se mohl identifikovat s určitou postavou.

Napínavé, deprimující, úchvatné, děsivé, vizionářské = to je Matka. Pane Čapku, smekám před Vámi. Brilantní dílo!

Naprosto mě ta kniha uchvátila. Nemohla jsem přestat číst, dokud jsem to nedočetla. Absolutně mě to vtáhlo do děje. Úplně jsem se cítila v nelehké roli té matky.

02.06.2016

Tak já nevím. Sice Čapek vložil matce do úst spoustu ženských argumentů, ale stejně se nakonec zachoval jako muž. Troufám si tvrdit, a to sama ještě děti nemám, že JÁ bych tedy svého posledního syna určitě nikam nepustila. Mezi náma, já bych nepustila už toho druhýho.

29.05.2016

Hra se mi moc líbila, i když v trojce Bílá nemoc - Matka - R.U.R. je u mě Matka až na třetím místě.

26.05.2016

K tomuto dramatu jsem se vrátila po 37 letech po maturitě. Po uplynutí dlouhých let a získání bohatých životních zkušeností mohu říct, že plně rozumím tomu, proč toto dílo patří dodnes k vrcholům české dramatické tvorby. Hovory matky s mrtvým mužem a mrtvými syny, snaha ochránit nejmladšího syna před válkou a její závěrečné gesto je vyvrcholením obrovské vnitřní proměny jejího chápání světa a touhy po míru bez válečných konfliktů a nesmyslného utrpení i za cenu pro matku nejvyšší.

Smutná, strhující, ale velmi povedená

01.05.2016

Krásné, smutné, patetické, pravdivé, lidské, kruté.

29.03.2016

I přesto, že knížka byla mezi povinnou četbou ve škole, dostala jsem se k ní až o několik let později a je to škoda. Opravdu krásný příběh - hra.

29.01.2016

Četla jsem ji "jakopovinnou", když jsem byla malá a můj tatínek dohlížel na skladbu mé četby. Nerozuměla jsem ji a tak jsem si ji znovu přečetla až na průmyslovce- a opět jako povinnou četbu ale nebránila jsem se ji. Pocity ve mně zanechala víceméně ítostivé - bylo mi té matky líto, ale nic srdcervoucího jsem necítila. Až když jsem ji četla potřetí , už jako matka dospělých kluků , u kterých nebyla povinná vojenská služba a já byla ráda, že mi je žádní vojáci nezkazí ( po čase musím přiznat, že by tu vojnu - aspoň na rok potřebovali oba jako sůl) - tak pak teprve jsem pocity a záměr - aspoň si myslím - pochopila a začala jsem mít ohromný strach, aby se nic jiného neopakovalo . Nedovedu si představit sebe samu, že takhle posílám své dítě do války.... brrrr. Tak moc statečná určitě nejsem.

24.01.2016

Pro mě je Matka jedním z největších děl světové literatury. Stejně jako Bílá nemoc a R.U.R. Mimořádně silně a vnímavě napsaný příběh. Může snad být většího a lidštějšího varování před válkou? Knihu jsem četl jsem opravdu těžko, protože během celého čtení jsem neustále plakal.
Karel Čapek byl geniální spisovatel.

22.01.2016

Asi to nejlepší ,co jsem od Karla Čapka četl. Kniha nádherně ukazuje mateřskou lásku, proti ,,mužskému'' nahlížení na věc ,jako je odvaha a čest ,a nesmyslné umírání ve válkách .Krátká kniha ale zůstane ve mě na dlouho, mistrovské dílo!

22.01.2016

Velmi silný příběh o tom, jak moc rozdílní si můžou být muži a ženy při tak vážné situaci jakou je válka. Muži touží bránit vlast, umírat pro čest, svobodu nebo vědu. Ženy/matky své syny a muže odmítají posílat do války. Co může být horšího než přijít o své děti i muže?

06.01.2016

Nejhorší na čtení takových knih je uvědomění si, že onen autor už nikdy nic dalšího nenapíše, protože už není na tomhle světě.

18.09.2015

Hezké. Skvělý závěr, ale přesto dávám hodnocení 4/5. Některé dialogy jsou možná nadbytečné.

11.09.2015

Na základní škole jsem si ji vybrala jen díky útlému profilu, přelouskala jsem ji, vrátila do knihovny, napsala referát a tím to pro mě skončilo. Dnes s (trochu velkým) odstupem se konečně dokážu zamyslet nad hloubkou a hlavně poselstvím příběhu. Smekám před uměním pana Čapka.