Matka
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/346636/mid_matka-1u1-346636.png
4
2152
2152
Čapkovo protiválečné drama o třech dějstvích.
Divadelní hry Literatura česká
Vydáno: 1948 , František BorovýOriginální název:
Matka, 1938
více info...
Přidat komentář
S hrůzou jsem zjistil, že z dob mých školních let jsem měl tuto knihu ne zrovna valně ohodnocenou. Musel jsem Matku přečíst znovu a již naplno si čtenářsky vychutnat tento naprostý skvost. Tímto bych se chtěl autorovi omluvit a zcela podtrhávám a s čistým svědomím se podepisuji pod zdejší popis, že drama "patří dodnes k vrcholům české dramatické tvorby". Kniha je neuvěřitelně silná, nejednou mi v jejím průběhu přejel mráz po zádech, a plná hlubokých myšlenek. A to to popisuji coby muž. Pro ženy bude mít Matka ještě úplně jiný nádech.
"My matky, synáčku, jsme nikdy žádnou válku nevedly; my jsme na ni jen doplácely svými dětmi."
Tak konečně "těžký Čapek", kterýmu můžu dát dobré hodnocení. Nečekala jsem, že to bude právě Matka - už jen proto, že jsem tvor naprosto bez mateřských sklonů a těžko se vciťuju do dramat, stavících na mateřské lásce. Ale dopadlo to tak a jsem za to ráda.
Poslouchala jsem rozhlasovou hru a líbila se mi. Narozdíl od Bílé nemoci, kde mi "daně divadelní formě" totálně vše zkazily, tady dramatická forma děj výrazně obohacuje. Snad nejvíc se mi líbily právě části, kde Matka rozmlouvá se svými mrtvými, diskutuje, uvažuje nad smyslem umírání, obětování se a válek. Mnohokrát jsem měla potřebu zastavit přehrávání rozhlasové hry a vypsat si ten či onen úryvek, což je příznak díla, které mě oslovilo. Budu si to muset poslechnout znovu a výpisky pořídit.
Abych jen nechválila, na Matce mě samozřejmě spousta věcí štvala. Jako obvykle u Čapka mě štve určitá jednoduchost postav, unáhlené, schematické, předvídatelné. Ale tady se to ještě dalo snést. Matka je stará žena staré školy a té člověk tu schematičnost a zaseknutost tak nějak promine. Vynahrazuje to její rostoucí zoufalství z postupného ztrácení všech synů a hrůza, že přijde i o toho posledního. Velice mě štvali i mužové - štvala mě prvotní Tonyho poddajnost a pak i jeho dětinské nadšení pro válku, štval mě otec Richard a snad nejčastější fráze celé knihy - "tomu, maminko, nerozumíš". Maminka je holt poddajná ženička ze staré školy, že si tento argument nechá opakovaně potupně líbit. V něčem je to naopak slušná manipulátorka, viz to její neustálé uňahňávání Tonyho a dělání z něj poslušné domácí holčičky. Ale asi holt takovéhle ženy bývaly - doslova ty krky, co hýbou hlavami. Já ale tento typ lidí a postav ráda nemám. Naopak na mužích se mi líbila jejich rozmanitost, co do osobností, tak do zájmů. Definitivně k dobrému celé hodnocení strhl ten závěr, kde Matka debatuje se svými mrtvými včetně svého otce o válce, tam se objevilo plno zajímavých a dobrých myšlenek. Mrtví jdou do války i se svými živými, národ dělá to, co mu už lidé v minulosti obětovali a co pro něj dokázali přinést... Jo, nakonec to bylo dobré. K Matce se ještě určitě vrátím.
"Vám připadá hrozně čestné za něco umřít; ale na to, že umřete někomu, na to už nemyslíte."
Co dodat? Sgjoli řekla a napsala vše. Akorát já jsem matka dvou dětí a nedovedu si představit, že bych své děti pohřbila.
Zasloužilo by si zfilmování.
Čapkovo strhující drama popisující odlišné pohledy na svět, hodnoty i smrt. Pro mě, jakožto pro muže, velmi neobvyklý pohled na celou věc z hlediska matky, ale zároveň zcela logický a ,,normálnější" než pohled kohokoli jiného.
,,Kdyby se za čest, za pravdu, za svobodu neplatilo životem, neměly by tu ohromnou, tu strašnou cenu."
Velmi dojemná knížka. Jsem ráda, že se mi dostala do rukou. Je zvláštní vidět válku z úplně jiného pohledu. Obdivujeme hrdiny, ale už nevíme, kdo na ně doma čekal...
Toto dielo by si zaslúžilo kvalitné, filmové spracovanie, aj keď len krátkometrážne.
tak tohle drama bylo dech beroucí ... mělo to silný příběh, který hned vtáhl do děje .. rozhodně doporučuji ...
Tahle kniha si získala mé srdce… opravdu mě nadchla a to jsem si jí vlastně přečetla omylem… Abyste rozuměli původně jsme si měli do školy přečíst Maminku (J. Seifert) a já to v knihovně nějak popletla a půjčila jsem si místo toho Matku. Doma jsem to zjistila ale řekla jsem si: „Nu což tak si ji přečtu“ a nakonec jsem nelitovala, tahle knížečka, tohle drama je geniální.
Vřele doporučuji
Moje velmi oblíbená klasika. Čtu ji pořád dokola a nikdy mě neomrzí .Čapek byl opravdu geniální autor.
Velmi, velmi silný příběh o lidské ztrátě, o bolesti matky, ale zároveň o odvaze a o lásce k vlasti. Silně kontrastní příběh, který mne vždy emocionálně vyždímá. Zajímalo by mne, jak tento příběh prožívají matky, které si tento příběh přečtou - jak to asi na ně musí působit. Sama matkou nejsem, ale musím říct, že mne tento příběh hodně zasáhl.
Opět krásný příklad protifašistické a protiválečné Čapkovy hry, ale na Bílou nemoc to nemá.
Karel Čapek je prostě nepřekonatelný.
Tohle je něco k čemu snad ani nejde nic napsat, nic doplnit, protože už je to dokonalé tak jak to je.
Ač děti zatím nemám, tak jsem se do kůže matky, která přišla o většinu svých synů i manžela, dokázala vžít a pochopila jsem i její poslední gesto. Velmi poutavé drama, od kterého jsem se nedokázala odtrhnout a přečetla jej za dva večery.
Konflikt generací - matky a jejích dětí, konflikt v mužském a ženském chápání světa, konflikt mezi láskou a povinností - je mnoho způsobů, jak nazvat to, co prožívá hlavní postava krásné divadelní hry Karla Čapka. Velice, velice nadčasové a aktuální v každé době. Sama matka jsem velice rozuměla tomu, co hlavní hrdinka prožívá. A nejsem si jista, zda bych se dokázala správně rozhodnout. Protože ona se samozřejmě nakonec rozhodla správně. Člověk vždy musí bojovat proti zlu a bezpráví. I když je to velice těžké a ne každý je takto statečný.
I kdybych měl pochybnosti o umu Karla Čapka, poslední slovo hry by je rozptýlilo. Před mnoha lety patřila tato kniha k povinné literatuře. Bohužel, vzhledem ke zdůrazňování ideologické roviny, tenkrát nečtené. Dostal jsem se k ní tedy až za dlouhou dobu. A možná o to víc jsem si uvědomil, že hra napsaná v kontextu své doby má co říci i dnes. Nebo snad "dnes opět" nebo "ještě dnes". Dějiny se v mnohém opakují, a tak řada prvků je opět aktuálních, s ohledem na jistou míru genderové nevyváženosti by kniha dnes měla problém uspět - ostatně proto možná ani není zařazena v maturitním kánonu. Příběh rodiny se může zdát tragický, ale poselství hry není v samotném příběhu ale v otázkách, které nastolují dialogy. Dialogy, které ve své době měly provokovat a burcovat k akci. Dialogy, které dnes nastolují spíše filozofické úvahy. Je (stále) čest víc než život? Stojí oběť jednoho života za záchranu desítek...tisíců jiných (a jak by dopadla "selfie Sofiina volba"?)? Jak daleké v oběti jsme ochotni zajít pro prosazení svých ideálů? Ale nejsou to otázky jen mužské, stejně naléhavá je i úvaha Matky - rodina, společnost, vlast, lidstvo? Co má nejvyšší hodnotu a co lze této hodnotě obětovat. Otázek je mnoho, odpovědi na ně nelze nalézt snadno. I proto tato hra, rozsahem nevelká, není knihou kterou po přečtení odložíte, ale k jejímu poselství se stále vracíte. A to i přes některé dialogy, které dnes působí spíše úsměvně. Ale jsou vskutku úsměvné, nebo se jen změnilo naše chápání hodnot?
Je neuvěřitelné, jak Čapek uměl dokonale vystihnout rozdíly mezi ženským a mužským vnímáním války a hrdinské smrti. Velmi silné drama, ráda bych ho viděla v divadle, myslím, že by to byl ještě lepší zážitek. Dojemná a nečekaná reakce matky na závěr.
První drama, které jsem od Čapka četla a můžu s klidem říct, že určitě ne poslední. Samotný námět velice zajímavý, závěr do posledního okamžiku vypjatý...docela silný zážitek
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Při četbě knih Karla Čapka jsem měl asi vždy štěstí, že jsem sáhl po knize, která mě bavila a četla se sama. Takže za mě maximální hodnocení.