Matka

02.06.2015

Citové drama matky, jejího zesnulého manžela kapitána a pěti synů. Každý šel za svým cílem, každý studoval něco jiného - lékař, letec ..., ale všichny nakonec potká stejný osud. A blížící se válka je z posledního autorova díla v životě plně cítit ...
SUPER, geniální dílo...

30.05.2015

Silný příběh, který se točí kolem vdovy a jejích synů, kteří jí pomalu odcházejí na onen svět. Na pozadí samozřejmě nechybí varování na blížící se válku. Mými oblíbenými postavami byla ta dvojčata, která stála proti sobě.

16.05.2015

Hneď na úvod priznávam, že niektoré dialógy sa mi zdali trochu navyše, akoby opakujúce sa, no na hĺbke diela to nič neubralo. Keď som si knihu kupovala, netušila som o čom to bude a som milo prekvapená ako ma chytila za srdce a hovorila priamo z duše.

19.04.2015

K dílu Karla Čapka o třech dějstvích jsem se dostal tak trochu náhodou.
Jedna dívka se mě zeptala zda jsem to četl a já musel říci ne.
A pak jsem si řekl a proč si to vlastně nepřečíst?
Byl jsem překvapen, že je to duchařská divadelní hra a je vlastně tak trochu morbidní.
Nevěříte, Přečtěte si, není to zas tak dlouhé.
DIALOG:
MATKA - Vy byste mi tak pomohli! Co vy víte, co je pořádek!
KORNEL - Dát věci tam, kde byly.
PETR - Dát věci tam, kde mají být.
MATKA - Ba ne. Dát věci tam, kde je jim dobře.

CITÁT:
Vám připadá hrozně čestné za něco umřít, ale na to, že někomu umřete, na to už nemyslíte.............

Nikdy bych nevěřila, že by někdo byl schopen tak výstižně konfrontovat mužský a ženský pohled na problémy, aniž by přitom podrýval jedno, nebo druhé pohlaví. Nevím, kde se to v Čapkovi vzalo a u tohoto díla bych ho klidně podezřívala z telepatie, nebo jiné zvláštní moci. Skvěle promyšlené dílo a opět tleskám.

01.04.2015

Proč nám ruzní ... (sprosté slovo) chystaj smrt ? Nejsem sám matkou,ale ptám se spolu s matkou i zároven odpovídám : tomu nerozumím.

05.03.2015

Kniha s velmi silným příběhem, poslední věta nezapomenutelná!

19.02.2015

V knize mě zaujal krom matčina i "mužský" pohled na věc. Odhodlání padnout za vlast svědčí o neuvěřitelné odvaze. A matka musí nakonec souhlasit.

27.01.2015

Neskutečně silný příběh. Jedna z nejlepších knih z povinné četby, co jsem kdy četla.

04.01.2015

Toto dílo mi navždy zůstane v paměti.

21.11.2014

Páni! Já nevím, ale až budu mámou, nepustím ani prvního syna do války. Ale bylo dobré si všímat, jak mají muži jiné argumenty než ženy. Každopádně bylo užitečné si to přečíst

22.08.2014

Další skvělá kniha od Čapka.

08.08.2014

Napřed mi děj našel do hlavy, protože to bylo tím, že nemám své dítě a nemám o ně tolik strach, ale později mne příběh strhnul. Tento pŕíběh byl napsán pro manželku Karla Čapka.
Velmi se mi to líbilo.

29.07.2014

Kniha naprosto úžasná... a poslední 3 strany nezapomenutelné...

01.07.2014

Knižka popisuje útrapy války z pohledu matky, která kdysi ztratila manžela a zbylých pět synů vychovala sama. Postupně, jak chlapci dospívají, stávají se jeden za druhým obětmi přímo i nepřímo války. Celá hra je postavena na rozhovorech mezi matkou a ztracenými nejbližšími, kteří se k ní vrací a vysvětlují, proč museli odejít. Kdo má pravdu? Matka, která je vychovala, nebo oni, protože dluží něco světu, ve kterém žijí. Je na čtenáři, aby si vybral stranu, na kterou se postaví.

25.06.2014

Čapka moc nemusím, ale toto je skvělé dílo :-)

31.05.2014

(Uwaga spoilery!) K české literatuře mám vztah stejně vřelý jako je srdce Lady Macbeth. Ani k Čapkovi můj postpubertální mozek ještě nedozrál a plně neocenil, oč v jeho dramatech jde a jakým stylem je to podáno. S jedinou výjimkou – Matkou. Jen v této hře jsem schopná překonat fantastické motivy, kvůli kterým jsem tolikrát chtěla odhodit R.U.R.

Z příběhu státníků a generálů, kteří kormidlují dějinami zemí, se dostává do popředí osud jedné rodiny, jedné matky. Dolores nejprve přichází o manžela a v konfliktech postupně ztrácí i své milované syny. Jednoho po druhém, jako by systematicky vyhlazoval prst v bílé gumové rukavici. Když hrozí, že by mohla ztratit i toho posledního, snaží se jej ze všech sil ochránit. To je pochopitelné. Díky nepatrné sci-fi duchařině se Dolores daří rozmlouvat s mrtvými. Vede dlouhé rozhovory s mužem i padlými syny. Jejich diskuze proti sobě staví mužský a ženský pohled na život, na válku, na všechno. Dolores nechápe, proč stojí za to umřít pro čest a řády udělené in memoriam. Chce ochránit svého Toniho, nikam ho nepustí a nakopala by při tom zadek komukoliv, kdo by jí radil opak. Osudy vojáků a měst ji nezajímají. Toni je přece ještě dítě. Bez něho už se válka nějak obejde.

Jen jedna zpráva mohla změnit Doloresin pohled. Vraždění dětí, takových, jako byli před pár lety její synové, její Toni. Konec Matky je neuvěřitelně působivý v celé šíři své tragičnosti a smutku. V jediném gestu veškerá mateřská láska ustupuje potřebě se bránit před nepřítelem. Velkolepé. 5/5

ŽENSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme k ampliónu celý svět! Voláme lidi! Nepřátelská letadla napadla dnes ráno vesnici Borgo a svrhla pumy na obecnou školu. Do prchajících dětí střílela ze strojních pušek. Osmdesát dětí bylo raněno. Devatenáct dětí postříleno. Třicet pět dětí bylo výbuchem… roztrháno.
MATKA: Co říkáš? Děti? Copak někdo zabíjí děti?
TONI (hledá na mapě): Kde to je… kde to je…
MATKA (stojí jako zkamenělá): Děti! Malé, usmrkané děti!
(Ticho.)
MATKA (strhne ze stěny pušku a podává ji oběma rukama Tonimu. S velkým gestem): Jdi!

24.05.2014

Knížka, která mě naprosto dostal. Příběh každou stránkou graduje a ten závěr ... No prostě dokonalost.

28.04.2014

Juj! Z toho by byl úžasný román! Ale počkat... pravda... on už to vlastně román je... jen je vměstnaný do malého prostoru hry o třech dějstvích. Ale co by nám přinesl tento román v prozaické formě...? Určitě by nás tak rychle a tak moc nezahltil svou symboličností, výraznou psychologičností a obecnou mnohovrstevnatostí a nás by proto tolik nebolela hlava tím usilovným zachytáváním a udržováním všech našich zběsile kmitajících myšlenek, které se nám při čtení rojí v hlavě jako komáři v létě po dešti. A přesto by nám toho všeho dal román stejně vrchovatě jako hra, jen po menších a pomalejších dávkách ... a ... a pak už by dozajista každý odhalil všechny i ty nejdrobnější střípky, ze kterých se román-hra skládá. ... A tak nás jen může mrzet, že prozaické formy se už nikdy nedočkáme...