Matka
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524826/bmid_matka-6532cca40dfab.jpg
4
2149
2149
Drama Matka je jedno z protiválečných antifašistických děl Karla Čapka z roku 1938, jehož hlavní hrdinkou je matka, která kvůli různým válečným konfliktům ztratí manžela i čtyři starší syny, ale nakonec pošle do války i toho posledního, aby bojoval proti nepříteli, jenž zabíjí nevinné děti.
Přidat komentář
Velice silný příběh matky, který ukazuje bolest a utrpení způsobené válkou. Také krásně zachycuje rozdíl mezi mužským a ženským myšlením.
Silný příběh, zajímavé téma, úplně skvěle rozebrán mužský a ženský pohled na svět
Matka je pro mě nejzásadnější Čapkovo dílo. Nesmyslnost války a zbytečné smrti je právě z pohledu matky tím nejsilnějším tématem. Dokreslení beznaděje pomocí amplionu je geniální. Málokteré protiválečné drama má takovou moc zasáhnout jako právě Matka.
Jako divadelní hra určitě velmi silné, ale neskonale repetitivní dialogy na můj vkus. I tak dávám 4****
(SPOILER)
Téma matky, která postupně ztratí své syny, spolu se zesnulým manželem se jí zjevují a radí. Posledního nechce pustit, ale vlast volá...
Musela to být strašná doba, plná vlastenectví a zklamání.
Rozhlasová hra.
Má nejméně oblíbená divadelní hra od mého milovaného Karla Čapka. Rozdílný pohled ženy a muže na život i smrt. Čest a sláva, služba, vlast na jedné straně; láska, domov, rodina na straně druhé. Je to těžké dílo. Bohužel na mě příliš patetické. Ono to vlastně ani jinak nejde s takovým tématem. Naprosté míjení se mužského a ženského vnímání světa. Může být láska k vlasti tak silná, že za ní člověk položí svůj život? Když se aktuálně dívám na ty, kteří si říkají vlastenci, je mi smutno. TGM, velký přítel Karla Čapka, to řekl přesně: "Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným."
Pravděpodobně to nejsmutnější drama, které jsem kdy četl. Moc se mi líbí množství filozofických otázek, které v "Matce" Karel Čapek otevřel. Byť se kniha četla lehko, vím, že nad ní budu dlouho přemýšlet. Celková stísňující a frustrující atmosféra nelehké doby je vystižena dokonale. Pokud by emoce vystihovala "Matku", pak by to byla lítost. Jsem rád, že jsem knihu přečetl až v dospělosti a ne během studií.
Krásné,byť smutné drama. Hezky popsané vnímání úlohy ženy a myšlení muže. Dílo je nadčasové.
Další skvělé a aktuální Čapkovo drama.
S jeho Matkou jsem také jako matka v mnohém souzněla, třeba když vyjadřovala svůj věčný strach o děti: "...to je hrozné, co se z člověka stane, když je mámou." nebo popisovala, jak se jí s rostoucím věkem vzdalují: "Ale jak dorostu, jakoby začali mluvit jiným jazykem..."
Stejně tak jsem v jejích chlapcích slyšela i svoje dospívající děti, které mají také pocit, že lecčemu nerozumím.
Ústřední otázka, pro co stojí za to žít a pro co zemřít, viděna jednak očima milující manželky a matky a druhak pohledem jejího muže a pěti synů, se prolíná celou hrou a myslim, že stále silně oslovuje i současné čtenáře a diváky.
Poslední a dle mého (rozhodně jsem ale nepřečetl všechno) nejlepší dílo Čapkovo.
Ty protiklady ženského a mužského principu, to je brilantnost. V tomto díle je shrnuto vše zásadní. Propracováno do nejmenšího detailu a ta gradace opakujících se motivů!
Klobouček a uctivost, obzvlášť za to, jak se Čapek dokázal vžít do niterné rozervanosti Matky a postupně její osobou vyjádřit dichotomii dějin lidstva. Vau!
Je to napsáno pro divadlo a taky jsem si představila divadelní scénu,je to strhující příběh matky,které zemřou 4 synové a posledního drží doma i když venku se válčí... .V divadle to musí být herecký zážitek a já se chystám do divadla zajít.
Poslední Čapkovo drama Matka je bolestné. Postupně matka ztrácí manžela a své syny, kromě nejmladšího. V díle prostupují časové a nadčasové složky, střídá se realita s uměleckou fikcí. Do děje vstupují i mrtví, žijící v matčině vědomí. Významný protifašistický akcent je v závěru hry, kdy matka podává svému nejmladšímu synovi zbraň a posílá ho do boje proti zlu. A právě v tom slově " jdi " je cítit ta bezbřehá bolest nad tím vším, co prožila a zároveň strach a úzkost z budoucnosti.
Doporučuji k přečtení, dílo je stále aktuální - bohužel.
,,Sám zemřít, to by každý uměl; ale ztratit muže nebo syna, to byste teprve viděli, co to je, – to byste viděli –"
Naprosto geniální příběh nejen o utrpení matky, ale také o povinnosti k vlasti a hrůzách války.
V Čapkových dramat je Matka zajisté mé nejoblíbenější. Jistě, Bílá nemoc je fajn, ale na Matku nemá a ostatní mě nechala spíše indiferentním (R.U.R., Loupežník a Věc Makropulos).
Jedná se rovněž, jak známo, o drama celkem unikátní pro celou Čapkovu tvoru. Jednak, adresuje konkrétní historickou (z autorova pohledu aktuální) událost, která byla velice citlivá pro celou Evropu. Tedy, událost a fenomén. Událostí rozumím Španělskou občanskou válku drahého generála Franca a fenoménem proces fašizace Evropského kontinentu (nejen, ale hlavně), Německo, Rakousko, Maďarsko, Itálie, Španělsko, abych zmínil některé příklady. Jak Píše Arendtová, Československo bylo nakonec vlastně jedinou výjimkou, tedy alespoň do Druhé republiky, kterou rozhodně za fašizující označit lze. Tato adresnost byla pro Čapka nevídaná. Jistě, implicitně tušíme nacismus v Bílé nemoci a explicitně nacismus ve Válce s mloky, ale takto naostro si to střihnul jen v Matce.
Odpověď na otázku, čím že to, je nasnadě. A tímto bych chtěl adresovat níže komentujícího „Huna“, který se podivuje nad tím (či lituje toho), že Čapek ze svých pacifistických postojů slevil. Kniha byla napsána 1938, v rok Čapkovy smrti. V rok, kdy došlo ke zlomení první republiky a nedlouho poté, co po Mnichovu došlo k založení Republiky druhé. Jedná se o dobu kdy plán „Fall Grün“ klepal na dveře, Hitler po anšlusu obepnul svou silou Čapkovu domovinu a Hitler natvrdo vyhrožoval fyzickým rozdrcením zbytečků Prvé republiky. Hitler po celý 38. rok hovořil o obsazení Československa a drazí naši příslušníci SpD… pardon SdP už tehdy Čapka pronásledovali a týrali. To nebyl stav věcí, ve kterém by bylo lze ignorovat fyzické nebezpečí země, zvláště pak když zbytek světa ignoroval případné nebezpečí. (Svobodova oblíbená argumentace pomocí Sovětského svazu byla nemístná, ten Československo ignoroval stejně jako kdokoliv jiný.) Čapek byl dostatečně inteligentní, aby si uvědomil, že tváří v tvář existenční hrozbě nelze pacifismus udržet.
Ale dosti už bylo mého okecávání. Je to skvělé drama, které mne, i přes svou notnou dávku patetičnosti (matka rozmlouvající se svými zesnulými…), dojímá a nenechává klidným. Mám ho rád, ale i po letech se vyhýbám číst jej znovu, protože se bojím, že bych si to nedejbože zkazil, nebo že bych se zase příliš dojal. A propos, maturantům doporučuji, jak vidno, mluvit se o tom dá alespoň co do kontextu, třebas forma u Čapka nebývá diskutovatelná, protože je jednoduchá a to u dramat platí dvojnásob. Obsah samotný je, myslím, dost diskutovatelný, už v rámci střetu fašismu a komunismu u dvojčat, což krásně ukazuje střet dvou vůdčích metanarativů 20. století. Prostě je to skvělá věc.
Prý je to protiválečná hra. To je ale velice povrchní pohled. Karel Čapek tady neřeší ty velké chlapské věci jako politika, vlastenectví, válka... On právě očima ženy ukazuje, jak jsou tyhle velké chlapské věci vlastně trapné. Jak muži pokládají svůj život (nebo životy jiných) za tzv. vznešené ideály, které ale vznešeny vůbec nejsou, a vůbec neřeší, že pro jiné může být tím nejvznešenějším ideálem zdravá a živá rodina.
V mnoha nádherných pasážích Karel Čapek ústy Dolores jasně odkrývá povrchnost a pokrytectví chlapského světa. Jen je škoda, že na poslední půlstraně stejně Čapek spolu s Dolores kapitulují a posílají Toniho do války, aby zabíjel syny jiných matek. Jakoby se na samém konci Čapek zalekl toho, že by se měl svých pacifistických zásad zastat skutečně důsledně. Škoda.
Každopádně hra není o válce a míru, jak nám tvrdili ve škole. Je o střetu mužského a ženského vidění světa a je úžasná.
Štítky knihy
mateřství matky a synové protiválečná dramata česká dramata klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Poprvé jsem Matku viděla na scéně ND v Praze. Jako malé holce, kterou rodiče vzali poprvé do ND mi v paměti zůstala věti...JDI!!! Jako dospělá jsem ji četla nesčíslněkrát a i když mi slzy rozmáčely stránky, vždycky jsem matku, co své poslední dítě posílá do boje obdivovala. Já bych takhle silný nebyla.