Matky
Pavol Rankov
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418393/mid_matky-bxm-418393.jpg
4
167
167
Vo svojom v poradí druhom románe nastoľuje Pavol Rankov znova raz tému silného prepojenia individuálnych ľudských osudov s dobou, v ktorej sú žité a ktorá ich stavia pred často absurdné rozhodnutia. V románe sa odvíja príbeh materstva vo viacerých líniách. V príbehu tehotnej Slovenky Zuzany, ktorá bola osloboditeľskou armádou odvlečená do sovietskeho koncentračného tábora Artek, kde porodila syna. Jej príbeh sleduje dcéra dobre situovanej a predčasne ovdovenej matky, ktorej diplomová práca má cez autentické rozprávanie (oral history) „odvlečenkyne“ zaznamenať „špecifiká realizácie materstva v hraničnej situácii“. Autor tak sleduje príbehy materstva odohrávajúce sa v štyroch generačných subjektoch zasadené vo svojej dobe.... celý text
Přidat komentář
Proste Pavol Rankov, nikdy me jeste nezklamal. Matky jsem si deset let setrila a udelala jsem dobre. Mezitim jsem se stala take matkou a tim ta kniha ma pro mndm urcite vetsi vyznam, nez by mela tehdy.
Nemam co vytknout. Snad jen tu silenou Lucii ;)
"Základem vztahu mezi rodičem a dítětem nesmí být pretvářka a lež, ale upřimná láska."
Podľa anotácie kniha ponúka príbeh žien-matiek, ktoré prežívajú vlastné materstvo v hraničných situáciach. Podľa mňa je však dosť hraničnou situáciou v živote ženy samotné materstvo. Vzťah medzi matkou a dieťaťom je krehký a zároveň ten najsilnejší na svete.
Za materskú lásku a pud je však možné schovať čokoľvek. Aj vrcholné sebectvo, krutosť, či nespravodlivosť voči druhým. Alebo aj voči sebe.
"Kdo je to ten dobrý člověk?...Dobro je jenom slovo, které se dá překrucovat a vysvětlovat různě."
...pretože ospravedlnenie "robím to pre tvoje dobro" znie síce šľachetne, ale zvyčajne vypáli úplne inak.
Dielo je viacvrstevnaté, kto chce, môže sa upnúť na tému života v gulagu, zároveň je ale možné vnímať prostredie gulagu len ako akúsi temnú "kulisu" pre rozohratie mnohých rovín vzťahu matka-dcéra, matka-syn. Obzvlášť vzťah medzi dcérou a matkou prináša priestor na zamyslenie sa, do akej miery sú si vlastne matky a dcéry v živote vzájomnými rivalkami.
V knihe nájdeme aj tému nenaplneného materstva a zase len návrat k otázke, ako sa za posvätným materinským pudom dajú ľahko skrývať aj ľudské slabosti a zlyhania.
Historická dejová linka je prekladaná príbehom zo súčasnosti. Rankovovi by sme mohli vyčítať, že práve téma študentky Lucie je nedotiahnutá, myslím si však, že nám z nej autor ponúkol presne toľko, koľko bolo potrebné na podčiarknutie najzásadnejšieho odkazu knihy.
"Lidská mysl má sklon stále si něco nalhávat, vždycky ze snaží hledat útěchu, slídí po variantách, které by se mohly stát a nebyly by tak zlé jako skutečnost."
Zase nás přivádí cestou, již lemují téměř samé ženy, k sebezpytu. Jak bychom si počínali? Co ještě bychom snesli? Co obětovali? Patří k příběhům nutícím k diskuzi, přemýšlení, burcování a přerovnávání myšlenek.
"Lucia uhasila cigaretu na kraji plného popelníku, který vypadal jako masový hrob malých těl ve žlutých rubáších..."
"Kdo je to ten dobrý člověk?...Dobro je jenom slovo, které se dá překrucovat a vysvětlovat různě."
Moja druhá kniha od Rankova. Skvelý spisovateľ, silný príbeh, brilantný štýl, bohatý jazyk. Všetko čo má dobrá kniha obsahovať. Vrelo odporúčam.
80%
Co může být horšího a zároveň krásnějšího, než když se v pekle na zemi narodí nový život? Střídání časových rovin mám většinou ráda, ale tady mi ta současnost, včetně zvláštního konce, moc nesedla. Škoda, protože jinak je to fajn knížka.
Kniha mě vtáhla a velmi dobře a rychle se mi četla. K problematice gulagů se moc často nedostanu, ale tuhle knihu jsem přečetla na doporučení a nezklamala mě. Postava "docenta" mě svým přístupem velmi často "vytáčela" - škoda, že jsem nemohla stejně jako Lucia "vypláznout jazyk na monitor". Těším se na další knihy od tohoto autora.
Silná kniha. Námět knihy příběh vs. diplomová práce již znám z knihy paní Lukáškové, byť tedy byla vydána později než tato. Za mně moc málo prostoru věnované L., leč možná tomu tak bylo záměrně a vlastně bylo-li by tomu tak, tak je to zajímavé řešení. Doktor asi nejméně zdařilá osoba, pořád hlavní protagonistku nabádá k interupci (Jak si jako vyučující může dovolit se tak dožadovat něčeho tak osobního a přitom se jej nedotýkajícího) anebo k přerušení studia (To, že se to tak možná děje, neznamená, že protagonistka musí jednat stejně jako ostatní, obzvlášť, když má chuť dostudovat.-proč, to víme).
Skvěle vyobrazena psychika národa při velkých politických změnách.
“Našim vzorem je Sovětský svaz. O tom, co jste tam (v gulagu) zažila, neřeknete nikomu ani slovo!”
Příběh sám, i přes lehce zdlouhavou ústřední část a víceméně hysterické chování všech zúčastněných matek, nebyl také špatný.
Četlo se to dobře, příběh byl uvěřitelný, ale přesto tomu něco chybělo. Možná hlubší vhled do pocitů a vztahů mezi matkami a dcerami. Vyprávění Zuzany mě zas tolik nešokovalo, protože knihy s podobnou tématikou už jsem četla. Trošku rušivě působily vsuvky z akademického prostředí. Postava Lucii mi přišla nesnesitelně naivní, nedozrálá a lehkovážná, ale tak to zřejmě autor zamýšlel. Rozsah byl tak akorát, ještě sto stran navíc a už by to možná začalo nudit.
Pribehu z pracovnich/koncentracnich taboru nemam precteno moc, takze jsou pro me zajimavym tematem ke cteni. Vypraveni Zuzany na me pusobilo opravdu verohodne, pasaz Lucii a jejiho vedouciho diplomky me stvala. Vynechala bych i pasaz o pocitech zvirat. Jinak ukonceni knihy bylo dustojne a stoji za precteni.
SPOILER trochu mi vadi, ze nebyla vysvetlena ta cast, kdy za matkou Lucii prijde mladik napadne podobny jejich rodine.
Překvapivé vzraty až do konce, to je kniha! Ne, když je od začátku vlastně vše skoro jasné. Moc krásné čtení i přes téma, kterým se zaobírá.
Psáno obdobným stylem jako pozdější Legenda o jazyku - Nepomucký 1972; kombinace více časových rovin, propojení osob z obou časových rovin, občasný lehce ironický jazyk a taky trochu atmosféry vysokoškolského studia, kterou má autor s ohledem na vlastní působení dobře odpozorovanou. Což samo o sobě je fajn a tenhle autorův originální styl mi hodně vyhovuje.
Jenže co u Legendy o jazyku pro mě fungovalo bezchybně, tady mi to občas trochu drhlo; spojení osudu Zuzany Laukové a studentky Lucie mi zvláště v závěru knihy nedávalo moc smyslu, prožitky Zuzany v gulagu, včetně událostí po návratu domů, mi přišly trochu uměle vymyšlené a pospojované, nějak jsem nebyla schopná prožít vše do hloubky, vztahy obou hlavních hrdinek k vlastním matkám byly až moc negativně vygradované a pro mě ne úplně pochopitelné (i když u Zuzany snad...). Závěr se mi zdál takový nijaký…
Přesto některé popisy života v gulagu, hlavně zpočátku, byly působivé, docela pobavil docent Voknár a jeho dopisy, včetně docela vtipné pointy, co se této vysokoškolské linky týče…
.......MOŽNÁ SPOILERY.....
Nějak mi to úplně nesedlo. Nepovedlo se mi uvěřit ani jedné z postav. Lucia byla naprosto nesnesitelná, Zuzana si prožila své, ale nějak si nemyslím, že by se věřící žena takto zachovala ke své matce... Ani si nemyslím, že by Zuzanina matka byla na konci války tak naivní, aby si myslela, že někoho ochrání svým činem. Nejvíce mi bylo líto Alexeje syna, a svým způsobem i Iriny.
Kniha mě pohltila, příběh působí věrohodně a (bohužel) skutečně. Nicméně příběh pro mě nebyl to hlavní, co kniha přináší a čím by se odlišovala od jiných knih. I přes poutavý příběh jsem se stále soustředila na psychologii postav a na historicky-společenský kontext.
Velmi brzy jsem tušila, proč doopravdy došlo k Zuzanině odsouzení, ale knize to vůbec neublížilo. Psychologie postav pro mě totiž byla opravdu zajímavější než příběh samotný. Ocenila bych, kdyby se autor více věnoval i příběhu Lucie - ale poskytnutý prostor pro tuto linii příběhu byl dostačující.
Silný příběh matky a její těhotné dcery z konečné fáze druhé světové války začíná v malé slovenské dědině, pokračuje bouřlivým obdobím těsně po válce a odvlečením mladé těhotné ženy do sovětského gulagu, kde porodí syna a bojuje o něj až do návratu domů po Stalinově smrti, kdy se mohli zajatci ze spřátelených zemí vrátit domů. Je to kniha o lidských vášních, lásce i nenávisti, touhy po moci i lidském selhání.
Knihu písal muž a bolo to cítiť, inak by tie nuansy (láska vs. nenávisť medzi matkami a dcérami) vykreslil úplne inak. Takto zostala len nenávisť (písala by to Elena Ferrante, kniha by bola hneď iná).
Život v gulagu vykreslený, avšak netislo mi srdce, nebolo mi ľúto postáv ani ich detí. Mala som z nich pocit, že sú to sebeckí tvorovia, ktorí neodkážu milovať, aj keď sa tak tvárili. Od autora si musím prečítať aj inú knihu, aby som ešte ochutnala jeho štýl, ale táto kniha bola chladná...ako vzťah matiek a detí...
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Nejvíc mě asi dostala ta část Zuzany, která se ocitla v gulagu díky své matce a bojovala tam za přežití svého dítěte.
Fikcia z náročných vzťahov medzi matkami a dcérami zasadená do dvoch časových rovín. Jedna z tesne povojnového obdobia v sovietskom gulagu, druhá zo súčasného Slovenska. Žiadna postava nebola len pozitívna, rozprávanie bolo pomerne rýchle, príbeh a strany ubiehali svižným tempom. Vôľa prežiť, smola i šťastie, ako je to vo všetkých podobných príbehov. Staré krivdy i nové nádeje až do zmierlivého konca, ktorý nemusí byť nutne šťastný.
Taký správny mix pre dobrú knihu, ktorá vás nepotrebuje emocionálne zničiť, ale zároveň vo vás chce nechať aspoň malú trošku...
Přečteno jedním dechem! Zajímavý koncept propojení příběhů několika lidí a především poutavý příběh hlavní hrdinky bojující o svůj (a syna) život v gulagu.
Štítky knihy
gulagy ženy slovenská literatura české ženy komunismus feminismus mateřství pracovní tábory matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2010 |  Stalo se prvního září |
| 2013 | Matky |
| 2018 | Legenda o jazyku |
| 2011 |  Farby strachu |
| 2001 | My a oni / Oni a my |
Pěkná kniha.Jen ta linka ze současnosti mi tam moc nesedla,ale asi byla třeba aby se kruh uzavřel.