Matylda
Roald Dahl , J. D. Robb (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/3241/bmid_matylda-659da7ccdd92b.jpg
5
649
649
Rodiče o Matyldě říkají samé hrozné věci. Ve skutečnosti je Matylda génius, a oni jsou ti hloupí. Přečtěte si, jak na ně a na zlou ředitelku školy, slečnu Kruťákovou, Matylda vyzraje a jak objeví, že má jednu zvláštní, mimořádnou schopnost. Matylda, knížka vynikajícího vypravěče Roalda Dahla, si získala srdce čtenářů na celém světě a dočkala se i filmového zpracování.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2007 , Knižní klubOriginální název:
Matilda, 1988
více info...
Přidat komentář
Tohle bylo opravdu milé a povedené, třetí knížka od Roalda Dahla a opět palec nahoru. Mé dcery knížky milují a já s nimi. Tím, že mám doma 2 dcery, tak i knížka s hlavní dívčí postavou nám byla blízká. A bonus k tomu, že je knížka zajímavá a hezky se čte je i to, že je místy vtipná, vtáhne vás do děje a do poslední stránky nepustí.
Pro mě byla kniha vrácení do dětství. Měla jsem ráda dilm, který jsem viděla první a když jsem v knihovně viděla knížku, tak jsem si říkala, že bych ji mohla zkusit.
Náramně jsem se u toho pobavila. Bylo to odpočinkové čtení s pěknými ilustrucemi.
“Lahvička PLATINOVÉ BLOND BARVY NA VLASY — EXTRA SILNÉ byla v koupelně ve skříňce a pod názvem na štítku stálo ‘Pozor, toto je kysličník. Uchovávejte mimo dosah dětí.’ Matylda si to už fascinovaně četla mnohokrát.”
Knížku o Matyldě jsem si z dětství pamatovala jako tu o té holce-knihomolce s nadpřirozenými schopnostmi, ale ukázalo se, že skutečnost je někde trochu jinde. Nadpřirozené schopnosti se objevují až ke konci a většina příběhu je jenom o tom, jak jsou všichni na Matyldu neprávem oškliví a jak jenom ta krásná, vílovitá slečna Dobrotová chápe, jak speciální dítě Matylda je, a proto jí proti ostatním dětem ve třídě okatě nadržuje, což samozřejmě ostatním dětem vůbec, ale vůbec nevadí. Scéna, jak si slečna Dobrotová pětiletou Matyldu odvedla do svého domku uprostřed lesa, byla taky náramná.
“‘Jsi mnohem rozumnější na své roky, drahoušku,’ pokračovala slečna Dobrotová, ‘až mě to docela šokuje. Ačkoli vypadáš jako dítě, ve skutečnosti vůbec dítě nejsi, protože tvůj rozum a schopnost uvažování jsou zcela dospělé. Takže předpokládám, že tě můžu považovat za dospělé dítě, jestli mi rozumíš.’” Zaručeně poselství, které by si mělo osvojit každé malé dítě. Stejně jako toto:
[O slečně Kruťákové] “‘Jak jí to může procházet?’ ptala se Levandule Matyldy. ‘Když přijdou děti domů, určitě to rodičům řeknou. Vím, že by můj otec udělal hrozný kravál, kdybych mu řekla, že mě ředitelka popadla za vlasy a mrskla se mnou přes plot hřiště.’ ‘Ne, neudělal, a řeknu ti proč. Protože by ti jednoduše nevěřil,’ konstatovala Matylda.”
Celkově jsem měla za čtení poměrně nepříjemný pocit. Zároveň musím říct, že až na pár světlých momentů (jako byl například ten citát na začátku) jsem se docela nudila, přece jenom knížka je určená dětem a z dětství jsem si k ní žádný výraznější vztah nevytvořila, takže o nostalgii vůbec nemohla být řeč. Ve výsledku jsem ráda, že jsem vůbec dočetla do konce, a víc než dvě hvězdy dát při nejlepší vůli nemůžu.
To je tak boží! Já vím, že to není žádné mistrovské dílo se zápletkami ani hlubokými myšlenkami. Je to prostě hrozně hezká dětská knížka, která byla napsaná právě proto, aby byla hezká a pohladila po srdíčku. Za mě účel splněn na 110%.
Hlavně paní ředitelka kulturistka a atletka vrhačka v jedné osobě opravdu nemá chybu.
Doporučuji.
Skvělá kniha ... nebo pohádka ... se šťastným koncem ... určitě něco na tohle téma jsem viděla i zfilmováno ... ale opravdu tahle kniha mě bavila ... četla se jedním dechem ...
Kúzelné. Čítanie Dahlových kníh s deťmi, to sú pre mňa jedny z najkrajších chvíľ. Prečítali sme spolu už kadečo, ale žiadne knihy moje dievčatá nepútaju tak, ako tie Dahlove. Zapájajú sa, žiadajú si vysvetlenia, rekapitulujú a sledujú Blakeove ilustrácie, ktoré sú absolútne nedielnou súčasťou čítania.
A samotná Matilda, akoby sa aj mohla malým dievčatám nepáčiť.
Vďaka pán Dahl. Vďaka vám za to, že budeme mať krásne spoločné spomienky, ktoré s nami budú celý život.
Začátek vypadá velmi slibně, ale fantasmagoričnost příběhu a nereálnost postav z ní dělá další z knížek, které dělají z dětí blby a které jsem sama jako dítě odkládala nedočtené.
A to u téhle knihy mohu tvrdit s jistotou, protože film, který je skoro do posledního písmene stejný jako kniha, jsem viděla v " přesně tom pravém věku "a už tehdy jsem byla zklamaná.
Je to moc hezká knížka a člověk se tam doví zajímavé věci, třeba že koňovi srdce bije 40 krát za minutu. Mojí nejoblíbenější postavou byla slečna Dobrotová. Jenom nechápu, proč se ve filmu jmenovala slečna Krásná. A slečna Kruťáková se ve filmu jmenovala Hromasová. Ale byla stejně zlá a krutá jako v knížce.
Roald Dahl je srdcovka. Při čtení Matyldy ale přišla chvíle, když už toho schematismu bylo najednou moc a ohromně mi vadilo znovu číst o tom, jak je veškeré zlo ztělesněné slečnou Kruťákovou, která měla "býčí šíji, široká ramena, silné ruce, šlachovitá zápěstí a silné nohy" a "nikdy nebyla žádná krasavice". Na druhé straně ztělesněním všeho kladného je slečna Dobrotová, které "nemohlo být víc než dvacet tři nebo dvacet čtyři let. Měla krásný oválný obličej jako madona, modré oči a světle hnědé vlasy. Byla obdařena štíhlou a křehkou postavou a člověk měl pocit, že když upadne, rozbije se na tisíc kousků jako porcelánová figurka." Prostě tahle rovnice nepohledý člověk = zlo se musí jednou omrzet.
Nedonutí mě to ale srazit víc než jednu hvězdičku, protože je to prostě pořád Dahl.
Hezká knížka chvílemi mi bylo Matyldy líto jak se k ní její rodiče chovají. Naštěstí tam byla hodná paní učitelka která měla Matyldu ráda. Naopak mě pobavila ředitelka Kruťáková jak v knize tak ve filmu. I když v knižním spravování byly jiné jméma než ve filmu ale mě to nevadilo. Určitě můžu doporučit.
Moje jedna z nejoblíbenějších dětských knížek. Příběh je velice originální a zábavně napsaný. Mám ráda i filmové zpracování, které si liší především ve jménech. Nemám co vytknout.
Teď jsem dočetla dětem (6,9 a 10), netoužily po ničem jiném, než abych četla:) (to se nám u Roalda stává často)
Vzpomínka na dětství, tohle můžu opakovaně, stále. Úžasná kniha, asi jako všechny od tohoto autora.
" Z doby kamenné"
O dívce , která se naučila číst sama . O rodičích, kteří ji neměli rádi nejen proto, že čte, číst ji zakazovali tak jako tak, řekl a je přece daleko lepší!
Není a tenhle příběh vám to sám řekne.
Přečetla jsem za den a kniha se mi mooc líbila. Nemohla jsem se od ní odtrhnout až to muselo být pro ostatní vcelku otravné.